Milovníci vzácných dřevin a sběratelé, stejně jako botanické zahrady a arboreta, se neobejdou bez možnosti přezimování choulostivých druhů v nádobách pod střechou. Někdy stačí k přezimování světlý sklep, mrazuprostá chodba a pro nízké keříky hluboké pařeniště. Pokročilejší pěstitelé budou mít zasklenou verandu, zimní zahradu, domácí oranžérii, studený skleník nebo jen zasklený přístavek k jižní stěně nějaké budovy, jak ukazuje obrázek. Myslím, že není třeba zde vyjmenovávat, kolik zajímavostí, překvapení, radosti a duševní pohody přináší práce se vzácnými dřevinami v takovém rozšířeném obytném prostředí.

V zahradách se vyskytují choulostivé dřeviny častěji. Ty ošetříme na zimu stejně, jak je výše uvedeno. Některé však vyžadují důkladnější ochranu. Zpravidla jde o keře původem z jižních krajin a z atlantického podnebí, kde bývají vyrovnanější teploty a vyšší vzdušná vlhkost. V našich podmínkách je mohou poškodit tuhé mrazy, výkyvy teploty během zimy (např. katastrofální, místy více než dvacetistupňový pokles teploty v noci na Nový rok 1978), holomrazy, mrazivé, vysušující větry a zimy bez spodní vláhy.

Pro tyto dřeviny spočívá ochrana na zimu v závlaze v pozdním podzimu, zejména ochrana stálezelených dřevin. Rovněž se mulčuje, čímž zamezíme silnému promrzání půdy, aby kořeny mohly přijímat vodu a nadzemní části nezasychaly. Někdy postačí nakopčení. Zastínění jako ochranu před nebezpečným střídáním mrznutí a tání provádíme vzdušným materiálem, jako jsou větve nebo rákosové rohože. Kde je nutná ochrana proti mrazivým větrům, ovážeme rostliny tímto materiálem, popřípadě jutovou tkaninou. Nevhodný je materiál neprodyšný, často používaný papír, lepenka, fólie a husté tkaniny. Způsobuje vznik plísně šedé, předčasné rašení a vysychání půdy pod krytem. Proti pozdním jarním mrazíkům, na ochranu mladých výhonků a jarních květů je přechodné zakrytí tímto materiálem prospěšné. Také zadešťování po nočním mrazu může zachránit jarní vegetaci.

Odolnost okrasných dřevin proti chorobám a škůdcům závisí ve velké míře na vhodnosti stanoviště a intenzívní péči o zdravý růst rostlin.

Kde jsme nestačili dostatečně (podle rozborů) zásobit půdu živinami před výsadbou, musíme přihnojit. Na nedostatek živin rostliny ukazují slabým přírůstkem, špatným kvetením nebo bledou barvou listů. Jiným důvodem pro přihnojování může být chloróza nebo odumírání rostlin, které naznačují, že musíme upravit stupeň půdní reakce (pH zvýšit nebo snížit). Nenormální zbarvení čepele listů kolem nervů nebo větší náchylnost k některým chorobám ukazuje na nedostatek stopových prvků v půdě. Ale pozor! Uvedené příznaky mohou nastat i nedostatek vláhy, kdy se některé prvky v půdě silně koncentrují a rostliny je nemohou využít. To se týká hlavně mladých výsadeb. Když dřeviny rostou zdravě, je to znamení, že nacházejí v půdě všechno, co k růstu a vývoji potřebují. Přihnojování je potom zbytečné.

Nejlepším přihnojením je nastýlání, a zarývání chlévského hnoje, prohnojené rašeliny nebo kompostu. Běžně přihnojujeme listnáče kombinovanými hnojivy NPK 2A nebo Cereritem v dávkách přepočtených i pro jiná kombinovaná hnojiva na 20 až 30 g čistých živin na 1 m². Pro jehličnany stačí dávka poloviční.

Přihnojování jednotlivými hnojivy musíme uvážit podle způsobu jejich působení. Dusíkatá hnojiva podporují růst listů a letorostů. Přebytek dusíku způsobuje nadměrný růst zelených částí na úkor květů a plodů a činí dřeviny fyziologicky náchylnými k houbovým chorobám. Silné přihnojování dusíkatými hnojivy v červenci a později vyvolává opožděné vyzrávání letorostů a zmenšení odolnosti k mrazu. Průměrná dávka je 50 g.m^-2 č. ž. Draselná hnojiva podporují vyzrání a zpevnění všech pletiv a tkání dřeva a zlepšují odolnost k mrazu. Musíme však dbát, aby použitá draselná hnojiva obsahovala co nejméně chloridů. Průměrná dávka je 100 g.m^-2 č. ž. Fosforečná hnojiva podporují vývin květních pupenů, květů, plodů a semen. Průměrná dávka je 70 g.m^-2 č. ž. Vápenatá hnojiva, jako vápenný prach (pálené vápno), nakypřují těžké sléhavé půdy a neutralizují půdy kyselé. Každá rostlina potřebuje vápník i jako živinu. Podobně jako draslík, zvyšuje i vápník mrazuvzdornost dřevin.

Stopové prvky dodáváme ve speciálních hnojivech, popřípadě jsou obsaženy v některých kombinovaných hnojivech (Herbasyn 1 – 7, Herbapon a Floran). Pokud chceme použít mimokořenovou výživu, musíme se řídit stejnými zásadami jako při hnojení do půdy. Vegaflor je zatím nejběžnější listová výživa.

Proti plevelům můžeme použít herbicidy již před výsadbou. Na některých místech je použít před výsadbou musíme, a sice tam, kde jsou vytrvalé plevele, které bychom herbicidy, tolerantní pro dřeviny, ani kultivací nedokázali potlačit. Proti pýru můžeme použít přípravky SYS 67 OMNIDEL, KERB 50 W, ROUNDUP a TCA. Proti vytrvalým plevelům dvouděložným se osvědčily přípravky AMINEX N, KEROPUR, BANDEX, GALINEX N, SYS 67 M PROP, SYS 67 PROP, ARBORICID EC-50 a ANITEN KOMBI.

Máme-li před výsadbou pochybnosti, zda působí v půdě ještě zbytky použitých přípravků, můžeme udělat test pomocí řeřichy seté. Odebereme vzorek půdy z různých míst a hloubek ošetřené plochy a naplníme jím do poloviny zavařovací láhev. Zavěsíme na nit do láhve těsně nad povrch půdy tampón navlhčené vaty s několika semeny řeřichy. Láhev uzavřeme a uložíme na světlo do místnosti s teplotou 20 až 22 °C. Pro porovnání uděláme totéž s půdou neošetřenou. Během dvou dnů již semena klíčí a na základě vzájemného porovnání intenzity klíčení a procent vyklíčených semen z obou lahví usoudíme, zda v ošetřené půdě jsou či nejsou zbytky přípravků.

Nejvhodnější u nás povolené herbicidy pro ničení plevelů v sadových a zahradních úpravách musíme volit podle tolerance jednotlivých druhů dřevin. Základ může tvořit postřik přípravkem GESATOP 50 nebo rozhození GESATOPU 2 G. Průměrná dávka GESATOPU 2 GRANULÁTU 75 až 125 g.m^-2 čisté půdy co nejdříve na jaře, popřípadě již na podzim. Účinnost je závislá na dostatečných srážkách, které musíme při nedostatku doplňovat zálivkou.

Dalšími herbicidy do porostů jsou TENORAN 50, RAMROD 20 G, CASARON GRANULÁT, USTINEX KR WP 80 a VELPAR 90 WSP. Kde vyžadujeme jen krátkou účinnost, můžeme uplatnit přípravky TREFLAN 24 EC, VENZAR, ARESIN 50 WP, TRIBUNIL WP 70, TENORAN RAMROD a GESAGARD 50. Na přípravky GRAMOXONE a REGLONE můžeme použít jen ruční postřikovače nebo zařízení, které je opatřeno chráničem, aby postřik nepřišel do styku s listy, jehličím nebo nevyzrálou částí dřeva. Výše jmenované obchodní značky přípravků jsou uvedené jako příklad.

Přípravky, které jsou k dispozici (úředně povolené), dávky a způsoby aplikace, stejně jako bezpečnostní předpisy pro práci s chemickými látkami najdeme v každoročně MZVž vydávaných Metodikách pro ochranu rostlin, na nálepkách a obalech přípravků a v četné literatuře o ochraně rostlin (souhrnně zaměřené na dřeviny v článcích NOVÁKOVÉ z ÚKZÚZ v Praze v časopise Záhradníctvo č. 4, 6, 7, 11 a 12/1980 a v č. 1 a 2/1981).

Větší dávky vpravíme do půdy, jen když kolem rostlin a menších skupin vyhloubíme příkopek, který podle rychlosti vsakování naplníme. Můžeme ho napustit vodou jednou nebo několikrát a pak ho opět zahrnout. Více vody, i když ne vždy dosti stejnoměrně, dáme nižším dřevinám nebo novým výsadbám plošnou závlahou, kruhovými zadešťovači, zpravidla ve spojení se závlahou trávníků.

Náročné na závlahu v sušší oblasti jsou v létě a v pozdním podzimu jehličnany a stálezelené listnáče. Nejvíce trpí v létě suchem městská stromořadí a pro pracovníky zahradních správ bývá velmi problematické, jak potřebou dávku vody, nejméně 50 l na jeden mladý strom, do země dostat. Zde záleží na důvtipu. Možností je mnoho, je však třeba je přizpůsobit místním podmínkám. Nejvýhodnější jsou mísy kolem stromů vytvořené vyvýšenými obrubníky. Dopravu vody mohou obstarat kropicí vozy nebo cisterny.

Pro závlahu dřevin v městském prostředí je možno také použít perforované trubky, zapuštěné kolem stromů jako injektory, a perforované trubky z plastické hmoty, umístěné pod povrchem půdy nebo i nad povrchem, které působí jako kapénková závlaha. Zásadně je možné aplikovat všechny systémy závlah běžné v ovocnářství.

V dalších letech odpíchneme rýčem mísy okolo solitér a okraje skupin od trávníků. Okopeme je již v dubnu, potom je urovnáme a ošetříme herbicidem. Kde nepoužijeme herbicidy, můžeme další okopávky provést v červnu, srpnu a v říjnu. V listopadu porosty obryjeme a půdu upravíme na zimu pokrýváním nebo nastýláním.

Pro kypření a odplevelování půdy pod rozkladitými nebo trnitými keři je výhodná vyobrazená škrabka na dlouhé násadě. Tato škrabka má ostří na všechny strany, může mít vpředu i tvar obloučku. Každý kovář může z dobré ocele toto nářadí vyrobit. Tahem nebo tlakem vniká do půdy, podřezává kořeny plevelů a plošný výkon je po zapracování dvojnásobný až trojnásobný oproti práci s běžnou motykou. Velká výhoda je také v tom, že tato škrabka kypří půdu jen mělce, což některé mělce kořenící dřeviny vyžadují.

To je asi vše ke klasickému ošetřování půdy ve výsadbách. Dlužno ještě poznamenat, že se netrpělivě čeká na opad posledního podzimně zbarveného lístečku, aby se ze špatně pochopené pořádnosti mohlo vyhrabat všechno listí pod stromy a keři, a pak se ryje, až je všechna půda i s jemnými kořeny obrácena, aby bylo možno s klidným svědomím očekávat příchod zimy. Pokrokovější a prozíravější jsou však ti, kteří nashromáždili během léta materiál pro mulčování půdy na zimu nebo proložili výsadbu po vysázení vhodnou nastýlkou.