018 010 2 – T. canadensis; 011 6 – T. canadensis; 011 7 – T. canadensis ‛Compacta‛ a ‛Macrophylla‛; 011 7 – T. canadensis ‛Jeddeloh‛ a ‛Pendula‛; 020 3 – T. caroliniana; 030 3 – T. diversifolia; 040 1 – T. heterophylla; 050 1 – T. mertensiana.

Vedlejší sortiment: T. mertensiana ‛Argentea‛, ‛Glauca‛ a T. sieboldii.

Výběr zakrslých kultivarůk v našich školkách pěstovaných: T. canadensis ‛Albospica‛, ‛Bennett‛, ‛Dwarf Whitetip‛, ‛Fontana‛, ‛Gracilis‛, ‛Gracilis Oldenburg‛, ‛Greenwood Lake‛, ‛Horsford‛, ‛Jervis‛, ‛Many Cones‛, ‛Minima‛, ‛Minuta‛, ‛Microphylla‛, ‛Parvifolia‛, ‛Prostrata‛ a ‛Rugg‛s Washington Dwarf‛.

Výsadba: Původní druhy, zejména nejdůležitější z nich – T. canadensis – uplatníme v krajinářských a rozlehlých sadových úpravách i v parcích, větších zahradách, na hřbitovech a poblíž vodních ploch v sourodých, popřípadě s jinými koniferami smíšených skupinách nebo solitérně a také jako pozadí živějších výsadeb nebo architektonických děl. T. mertensiana může být vysazována i v pravidelně řešených úpravách, poblíž budov a pomníků.

Velký zájem je v současné době o nízké a zakrslé kultivary, které můžeme vysazovat nejen na skalky a květinové zídky, do miniaturních, terasových, střešních a atriových zahrad, do kamenných žlabů a mobilní zeleně, ale také na svahy, ke studánkám, zahradním jezírkům a konečně na sbírkové záhony.

T. canadensis vysazujeme ve vlhčí, avšak otevřené poloze, do čerstvých humózních i písčitých hlinitých půd, kyselé až neutrální reakce. Vápník ani vápenitý podklad v půdě nesnáší. Rovněž tak zpevněný povrch půdy, solení, exhalace a závětrná poloha jedlovci nevyhovuje. Pro zakrslé kultivary tyto zásady neplatí ve stejném měřítku. O něco přizpůsobivější jsou ostatní druhy, avšak úpal, suchou půdu a suché ovzduší nesnáší žádný druh. Těmto druhům však dobře prospívá v prvních letech po výsadbě zastínění. V každém případě T. heterophylla a T. sieboldii vyžadují chráněnější stanoviště. Za tím účelem je můžeme ve vyšších polohách použít stejně jako druhy T. caroliniana a T. mertensiana jako podrost v polostínu, neboť tam rostou slaběji.

Řez a ošetřování: Jedlovce kanadského bychom mohli upravovat řezem nebo zmlazovat, avšak tento druh působí právě svou nepravidelnou a malebnou korunou na volném stanovišti, takže nám ani nevadí, když někdy vyrůstá i několika silnými větvemi do výšky. Bylo by i možné jedlovec kanadský tvarovat na živé ploty, jak se to dělá v jeho domovině. U nás naopak vítáme rozkladitý růst jeho větví, pod jejichž ochranu můžeme umístit i některé stínomilné dřeviny jako podrost.

Na suchém stanovišti bývá jedlovec napadán podobně jako jiné konifery sviluškami Paratetranychus ununguis, proti kterým používáme od jara do června akaricidní postřiky, které jsou v té době povolené a k dispozici. Také se někdy vyskytuje sypavka skotská (Rhabdocline pseudotsugae). Potom jsou nezbytné postřiky v květnu až červnu měďnatými nebo zinečnatými přípravky.

Všestranná péče o mladou výsadbu se vždy vyplatí.

003 010 1 – Ch. lawsoniana; 011 4 – Ch. lawsoniana ‛Alumii‛, ‛Columnaris‛; 011 2 – Ch. lawsoniana ‛Ellwoodii‛, ‛Fletcheri‛, ‛Lane‛; 011 4 – Ch. lawsoniana ‛Glauca‛, ‛Triomf van Boskoop‛; 012 6 – Ch. lawsoniana ‛Blomii‛; 012 4 – Ch. lawsoniana ‛Bruinii‛; 012 4 – Ch. lawsoniana ‛Golden Wonder‛, ‛Wisselii‛; 012 4 – Ch. lawsoniana ‛Intertexta‛; 013 9 – Ch. lawsoniana ‛Minima Glauca‛; 020 4 – Ch. nootkatensis; 021 4 – Ch. nootkatensis ‛Argenteovariegata‛, ‛Glauca‛, ‛Lutea‛, ‛Viridis‛; 022 4 – Ch. nootkatensis ‛Pendula‛; 030 5 – Ch. obtusa; 031 4 – Ch. obtusa ‛Aurea‛; 032 8 – Ch. obtusa ‛Crippsii‛; 032 7 – Ch. obtusa ‛Graciosa‛, ‛Tetragona Aurea‛; 033 7 – Ch. obtusa ‛Nana Gracilis‛; 040 1 – Ch. pisifera; 041 9 – Ch. pisifera ‛Nana Aurea‛, ‛Plumosa Compressa‛, ‛Plumosa Nana‛; 043 8 – Ch. pisifera ‛Squarrosa Boulevard‛; 050 5 – Ch. thyoides; 051 3 – Ch. thyoides ‛Andelyensis‛.

Vedlejší sortiment: Výběr odrůd v současné době pěstovaných ve školkách (velmi mnoho odrůd popisovaných v dendrologické literatuře již dnes existuje nejvýše v herbářích):

Ch. lawsoniana ‛Albospica‛, ‛Alumigold‛, ‛Alumii Magnifica‛, ‛Argenteovariegata‛, ‛Aurea Densa‛, ‛Aureovariegata‛, ‛Barabits Glauca‛, ‛Blue Surprise‛, ‛Caudata‛, ‛Chilsworth Silver‛, ‛Duncanii‛, ‛Ellwoodii Aurea‛, ‛Ellwoodii Glauca‛, ‛Elwoodii Gold‛, ‛Ellwoodii Pillar‛, ‛Ellwood‛s White‛, ‛Felix‛, ‛Feliformis‛, ‛Fletcher‛s White‛, ‛Forsteckensis‛, ‛Golden King‛, ‛Golden Triumph‛, ‛Gnom‛, ‛Graysleris‛, ‛Kelleris Gold‛, ‛Kilmacurragh‛, ‛Melfardii‛, ‛Minima‛, ‛Minima Aurea‛, ‛Nana Argentea‛, ‛Nidiformis‛, ‛Pembury Blue‛, ‛Pendula‛, ‛Pottenii‛, ‛Pygmaea Argentea‛, ‛Pyramidalis Alba‛, ‛Robusta Glauca‛, ‛Smithii‛, ‛Stardust‛, ‛Stewartii‛, ‛Tamariscifolia‛, ‛Tharandtensis Caesia‛, ‛Versicolor‛, ‛White Spot‛, ‛Wisselii Nana‛, ‛Witzeliana‛ a ‛Youngi‛.

Ch. nootkatensis ‛Aureovariegata‛, ‛Compacta‛, ‛Ericoides‛, ‛Pendula Variegata‛, ‛Tatra‛ a ‛Variegata‛.

Ch. obtusa ‛Albospica‛, ‛Caespitosa‛, ‛Chabo-yadari‛, ‛Compacta‛, ‛Contorta‛, ‛Concorta Minima‛, ‛Densa‛, ‛Coralliformis‛, ‛Ericoides‛, ‛Filicoides‛, ‛Flabelliformis‛, ‛Fontana‛, ‛Goldspire‛, ‛Gracilis‛, ‛Hage‛, ‛Juniperoides‛, ‛Juniperoides Compacta‛, ‛Kosteri‛, ‛Lutea Nova‛, ‛Lycopioides‛, ‛Lycopioides Aurea‛, ‛Mariesii‛, ‛Minima‛, ‛Nana‛, ‛Nana Pyramidalis‛, ‛Opal‛, ‛Pygmaea‛, ‛Repens‛, ‛Tempelhof‛ a ‛Tatsunami‛.

Ch. pisifera ‛Aurea‛, ‛Filifera‛, ‛Filifera Gracilis‛, ‛Filifera Nana Aurea‛, ‛Filifera Sungold‛, ‛Goldspangle‛, ‛Nana‛, ‛Nana Albovariegata‛, ‛Plumosa‛, ‛Plumosa Albospica‛, ‛Plumosa Pygmaea‛, ‛Plumosa Variegata‛, ‛Snow‛, ‛Squarrosa‛, ‛Squarrosa Aurea‛, ‛Squarrosa Dumosa‛, ‛Squarrosa Intermedia‛, ‛Squarrosa Lombarts‛, ‛Squarrosa Lutea‛ a ‛Squarrosa Suphurea‛.

Ch. thyoides ‛Aurea‛, ‛Ericoides‛, ‛Nana‛ a ‛Glauca‛.

Výsadba: Školkařské výpěstky menších velikostí – vzrůstných forem asi do 125 cm a nízkých forem asi do 125 cm a nízkých forem do 60 cm – jsou dodávány převážně v kontejnerech od 2 do 12 litrů. Vzrostlejší exempláře se dodávají se zemním balem z volné půdy. Jsou-li pravidelně přesazované, drží velmi dobře bal i 30leté rostliny. Cypřišky s úspěchem vysazujeme od poloviny srpna do poloviny října, choulostivé druhy pak v předjaří a kontejnerované až do podzimu.

Přestože je tento rod co do růstových forem a vybarvení velmi variabilní, jsou cypřišky u nás pro veřejnou zeleň málo významné. Uplatňujeme je především v zahradních úpravách, na hřbitovech, v mobilní zeleni, v atriových zahradách a předzahrádkách, jako živé ploty a zřídka v parkových úpravách solitérně nebo ve skupinách. Výběr odrůd je obtížný, neboť u novějších kultivarů neznáme ještě jejich konečnou velikost a tvar. Např. kultivar ‛Boulevard‛, velmi efektní a soustavně nabízený zahrádkářům jako zakrslá dřevina pro skalky, vyroste do výšky přes 5 m. Při výběru efektních forem bychom měli také pamatovat, že juvenilní formy (převážně s jehlicovitým olistěním) jsou málo v létě i v zimě odolné k úpalu a snadno namrzají. Pokud chceme vysazovat cypřišky v parkových úpravách, vystačíme většinou se školkařským sortimentem. Vedlejší sortiment je z převážné části určen milovníkům pestrých jehličnatých dřevin a méně zkušení by se mohli řídit pravidlem, že čím slaběji rostoucí kultivar, tím náročnější je jeho pěstování.

Na stanoviště jsou Ch. lawsoniana a jeho kultivary velmi přizpůsobivé. Vyhovují jim půdy mírně suché až vlhké, písčitohumózní, štěrkovité a hlinité, s obsahem vápníku. V zasolených půdách nerostou. Poloha může být i zastíněná, pro juvenilní a žlutopestré kultivary je to přímo nutné.

Ch. nootkatensis s kultivary také nejsou náročné. Čerstvé písčité až štěrkovité půdy jim postačí, nejsou-li k dispozici humózně hlinité. Hlavní je dostatek půdní a vzdušné vlhkosti. Nesnášejí zpevněný povrch půdy, avšak daří se jim i v městském prostředí.

Pro Ch. obtusa vyhledáme chladnější polohu s vlhkým ovzduším v teplejší oblasti. Vysazujeme je do půd kyprých, hlinitohumózních, kyselých až slabě alkalických. Nesnášejí úpal a suchý vzduch ani suchou půdu, zejména zakrslé formy sázíme vždy jen do polostínu.

Ch. pisifera vysazujeme do poloh odvrácených od jižního oslunění, s vlhkými písčitohumózními až písčitohlinitými půdami kyselými až slabě alkalickými. Typy ‛Filifera‛ snášejí exhalace, ‛Plumosa‛ naopak exhalace nesnášejí. Typy ‛Squarrosa‛ nesnášejí sucho, zasolení škodí všem.

Pro Ch. thyoides musíme připravit půdu výživnou, vlhkou, písčitohumózní.

Řez: U mladých, bujně rostoucích cypřišků zkracujeme v červnu až červenci terminální i postranní výhony, chceme-li mít kompaktní, nerozklesávající, proti sněhu a námraze odolné stromy. Poměrně vzácně vysazované cypřiškové ploty, zpravidla to bývá Ch. lawsoniana ‛Alumii‛ nebo ‛Columnaris‛, stříháme v předjaří, popřípadě ještě jednou během léta. Někdy vysazujeme takové ploty i z dalších odrůd, jako jsou ‛Spek‛, ‛Stewartii‛ a Ch. pisifera ‛Plumosa‛ pro řez chvojí do smuteční vazby. Zde samozřejmě nestříháme krátké větvičky špalírkami, ale zahradnickými nůžkami. Chceme-li udržet zakrslý růst nízkých forem, musíme v srpnu nebo v březnu zkrátit všechny výhony, prorážející do původního druhu.

Ošetřování: Po výsadbě pokryjeme půdu kolem rostlin pokud možno rašelinou nebo jiným humózním materiálem, který upravuje správnou reakci půdy a zabraňuje vysychání. Během léta udržujeme dostatečnou vláhu a před zámrazem důkladně zavlažíme výsadby ještě jednou.

Cypřišky trpí v sušších polohách sviluškou Paratetranychus ununguis. V tom případě je stříkáme od května do června systémovými Demeton-, Dimethoat- nebo Phosphamidon- preparáty, popřípadě speciálními postřiky. Příčina úhynu slabších kontejnerových rostlin může být plíseň Phytophthora cinnamomi a kořenech a na kořenovém krčku, kterou se nakazily výpěstky již ve školce. V tomto případě již není rostlinám pomoci. Jinými chorobami nebo štítěnkami trpí cypřišky jen vzácně.

083 010 1 – F. intermedia, 60/80/100/125 cm,

011 1 – F. – ‛Beatrix Farrand‛, ‛Lynwood Gold‛, ‛Primulina‛, ‛Spectabilis‛, ‛Spring Glory‛,
60/80/100/125 cm,

020 1 – F. ovata, 60/80/100 cm,

021 1 – F. – ‛Robusta‛, ‛Tetragold‛, 60/80/100 cm,

030 1 – F. suspensa, 60/80/100 cm,

031 1 – F. – ‛Atrocaulis‛, 60/80/100/125 cm,

032 1 – F. – ‛Fortunei‛, ‛Nymans‛, 60/80/100 cm,

033 1 – F. – ‛Sieboldii‛, 60/80 cm,

040 1 – F. viridissima, 60/80/100/125/150 cm.

Vedlejší sortiment: Nízké kultivary do 1 m: F. intermedia ‛Arnold Dwarf‛, ‛Maluch‛ a ‛Nana‛.

Ostatní vedlejší sortiment: F. europaea, F. giraldiana, F. intermedia ‛Arnold Giant‛, ‛Densiflora‛, ‛Fontana‛, ‛Helios‛, ‛Kanarek‛, ‛Orisma‛, ‛Vitellina‛, F. japonica var. saxatilis, F. suspensa ‛Decipiens‛, ‛Sieboldii Aurea‛ a F. viridissima koreana.

Výsadba: Výsadbový materiál obdržíme zpravidla s jednoletými výhony, které mají jen málokdy nasazeno na květ. Keře by měly mít podle ČSN nejméně 5 výhonů.

V parkových a sídlištních úpravách můžeme běžný sortiment vysazovat i jako vzrostlé keře, 3krát přesazované, s balem, ve velikostech 125/150/175 cm, pokud chceme docílit vyššího efektu hned po výsadbě. Pro menší zahrady jsou dobré rostliny z kontejnerů, které mají již nasazeno na květ.

Forzýtie sázíme solitérně, do menších samostatných nebo větších smíšených skupin, též jako krycí keře, do volně rostoucích živých plotů s jinými keři a někdy vzpřímeně rostoucí druhy jako stříhané ploty. Nízké druhy z vedlejšího sortimentu můžeme uplatnit na větších skalkách. Stanoviště volíme vždy slunné. Ve stínu forzýtie málo kvetou.

Půda postačí běžná, zahradní, nejlepší je lehčí, humózní, hlinitá, s dostatkem živin a vláhy. Mokré půdy jsou nevhodné. Zvláště F. viridissima na nich namrzá.

Řez a ošetřování: Při výsadbě stříháme slabé výpěstky na 20 cm, u silnějších zkrátíme nevyzrálé špičky výhonů a slabé vystříháme. Solitérní keře jen prosvětlíme. V dalších letech děláme po odkvětu pravidelný průklest nebo vyřežeme po dvou až třech letech v zimním období přestárlé větve až u země.

Máme také možnost forzýtie pěstovat méně obvyklým způsobem:

Pro řez větví k předrychlení, hlavně dlouhých větví s krátkým obrostem, sestříháme keře v předjaří až u země. Začátkem dubna přihnojíme Cereritem v dávce asi 60 g.m^-2. Koncem června keře obryjeme ve vzdálenosti 25 až 35 cm od základů keře na hloubku rýče a začátkem srpna přihnojíme Herbasynem 2 v dávce asi 80 g.m^-2.

Stromové forzýtie můžeme vypěstovat tím způsobem, že mladé keře vzrůstných kultivarů seřízneme v předjaří až u země a ponecháme jen 2 až 3 vyrašené výhony, ostatní vylomíme. Příští rok v předjaří vyřízneme hladce nejmenší výhony a ponecháme jen ten nejsilnější, který pak zkrátíme na délku 120 cm, kde založíme korunku. Obrost kmínku vyholíme a budoucí stromek přivážeme ke kůlu. V dalších letech sestříháme vždy po odkvětu korunku na krátké čípky.

Jako špalír u zdí domů se dá pěstovat F. suspensa ‛Sieboldii‛ do výšky 6 až 8 m. Začínáme rovněž seřezáním mladých keřů u země. Narostlé výhony pak vyvazujeme k treláži, a tak postupuejem s vyvazováním, až po několika letech dosáhneme potřebné výšky. Dostatek vody a živin na jaře a v létě je nutný.

Stříhané a živé ploty zakládáme 2letými sazenicemi na vzdálenost 25 cm. První výhony od země vyvážeme k nataženým drátům, postranní obrost pak stříháme v následujících letech vždy po odkvětu. Proti plevelům můžeme použít SIMAZIN 50 WP v dávce 0,5 g.m^-2. U F. suspensa tento přípravek nepoužíváme.