018 010 2 – T. canadensis; 011 6 – T. canadensis; 011 7 – T. canadensis ‛Compacta‛ a ‛Macrophylla‛; 011 7 – T. canadensis ‛Jeddeloh‛ a ‛Pendula‛; 020 3 – T. caroliniana; 030 3 – T. diversifolia; 040 1 – T. heterophylla; 050 1 – T. mertensiana.

Vedlejší sortiment: T. mertensiana ‛Argentea‛, ‛Glauca‛ a T. sieboldii.

Výběr zakrslých kultivarůk v našich školkách pěstovaných: T. canadensis ‛Albospica‛, ‛Bennett‛, ‛Dwarf Whitetip‛, ‛Fontana‛, ‛Gracilis‛, ‛Gracilis Oldenburg‛, ‛Greenwood Lake‛, ‛Horsford‛, ‛Jervis‛, ‛Many Cones‛, ‛Minima‛, ‛Minuta‛, ‛Microphylla‛, ‛Parvifolia‛, ‛Prostrata‛ a ‛Rugg‛s Washington Dwarf‛.

Výsadba: Původní druhy, zejména nejdůležitější z nich – T. canadensis – uplatníme v krajinářských a rozlehlých sadových úpravách i v parcích, větších zahradách, na hřbitovech a poblíž vodních ploch v sourodých, popřípadě s jinými koniferami smíšených skupinách nebo solitérně a také jako pozadí živějších výsadeb nebo architektonických děl. T. mertensiana může být vysazována i v pravidelně řešených úpravách, poblíž budov a pomníků.

Velký zájem je v současné době o nízké a zakrslé kultivary, které můžeme vysazovat nejen na skalky a květinové zídky, do miniaturních, terasových, střešních a atriových zahrad, do kamenných žlabů a mobilní zeleně, ale také na svahy, ke studánkám, zahradním jezírkům a konečně na sbírkové záhony.

T. canadensis vysazujeme ve vlhčí, avšak otevřené poloze, do čerstvých humózních i písčitých hlinitých půd, kyselé až neutrální reakce. Vápník ani vápenitý podklad v půdě nesnáší. Rovněž tak zpevněný povrch půdy, solení, exhalace a závětrná poloha jedlovci nevyhovuje. Pro zakrslé kultivary tyto zásady neplatí ve stejném měřítku. O něco přizpůsobivější jsou ostatní druhy, avšak úpal, suchou půdu a suché ovzduší nesnáší žádný druh. Těmto druhům však dobře prospívá v prvních letech po výsadbě zastínění. V každém případě T. heterophylla a T. sieboldii vyžadují chráněnější stanoviště. Za tím účelem je můžeme ve vyšších polohách použít stejně jako druhy T. caroliniana a T. mertensiana jako podrost v polostínu, neboť tam rostou slaběji.

Řez a ošetřování: Jedlovce kanadského bychom mohli upravovat řezem nebo zmlazovat, avšak tento druh působí právě svou nepravidelnou a malebnou korunou na volném stanovišti, takže nám ani nevadí, když někdy vyrůstá i několika silnými větvemi do výšky. Bylo by i možné jedlovec kanadský tvarovat na živé ploty, jak se to dělá v jeho domovině. U nás naopak vítáme rozkladitý růst jeho větví, pod jejichž ochranu můžeme umístit i některé stínomilné dřeviny jako podrost.

Na suchém stanovišti bývá jedlovec napadán podobně jako jiné konifery sviluškami Paratetranychus ununguis, proti kterým používáme od jara do června akaricidní postřiky, které jsou v té době povolené a k dispozici. Také se někdy vyskytuje sypavka skotská (Rhabdocline pseudotsugae). Potom jsou nezbytné postřiky v květnu až červnu měďnatými nebo zinečnatými přípravky.

Všestranná péče o mladou výsadbu se vždy vyplatí.

014 010 5 – T. baccata; 011 3 – T. baccata ‛Aureovariegata‛, ‛Erecta‛ a ‛Jacksonii‛; 011 3 – T. baccata ‛Fastigiata‛; 011 7 – T. baccata ‛Compacta‛; 011 5 – T. baccata ‛Dovastoniana‛; 012 8 – T. baccata ‛Adpressa‛, ‛Ericoides‛ a ‛Washingtonii‛; 012 8 – T. baccata ‛Repandens‛; 020 4 – T. brevifolia; 030 8 – T. canadensis; 040 2 – T. cuspidata; 041 8 – T. canadensis ‛Nana‛; 042 8 – T. canadensis ‛Tayerae‛; 050 5 – T. hunnewelliana; 060 5 – T. media; 061 7 – T. media; 061 3 – T. media ‛Brownii‛ a ‛Kelseyi‛; 061 3 – T. media ‛Hatfieldii‛ a ‛Hillii‛; 061 3 – T. media ‛Hickii‛ a ‛Strait Hedge‛.

Vedlejší sortiment: Výběr kultivarů, v současné době ve školkách u nás pěstovaných:

Vzrůst kuželovitý: T. cuspidata ‛Columnaris‛ a ‛Stricta‛, T. media ‛Anthony Wayne‛ a ‛Pyramidalis‛.

Vzrůst keřovitý: T. baccata ‛Cheshuntensis‛, ‛Glauca‛, ‛Hessei‛, ‛Kadett‛, ‛Overeynderi‛, ‛Semperaurea‛ a T. cuspidata ‛Rustique‛.

Vzrůst sloupovitý: T. baccuta ‛Standishii‛, ‛Fastigiata Robusta‛ a T. media ‛Parade‛.

Vzrůst nízký: T. baccata ‛Adpressa Aurea‛, ‛Adpresa Variegata‛, ‛Amersfoort‛, ‛Erecta Aureovariegata‛, ‛Erecta Gracilis‛, ‛Page‛, ‛Thomsons Dwarf‛, T. ouspidata ‛Densiformis‛ a ‛Minima‛.

Vzrůst rozkladitý: T. baccata ‛Cavendishii‛, ‛Corona‛, ‛Dirigent‛, ‛Dovastoniana Aurea‛, ‛Elegantissima‛, ‛Präsident‛, ‛Procumbens‛, ‛Regent‛, ‛Repandens Aurea‛, ‛Summergold‛, T. media ‛Nidiformis‛ a ‛Intermedia‛.

Výsadba: Výsadbový materiál tisů je dnes dodáván většinou v menšícha středních velikostech, a to převážně kontejnerový. Zde musíme dbát, aby kořenový bal nebyl překořenělý, přehoustlý. Druhým extrémem je nedostatečné prokořenění, a to v tom případě, že jsou výpěstky dodávány příliš brzy po přesazení nebo, což je horší, když byly přehnojovány mimokořenově, což poznáme na vnějším vzhledu rostlin zpravidla podle pěkných přírůstků a sytě zeleného zbarvení jehličí. Takové výpěstky po výsadbě dlouho „stojí“, nepouštějí dostatek nových kořenů, žloutnou a shazují jehličí.

Uplatnění tisů, odpovídající šíři sortimentů, je široké. Keřovitě rostoucí T. baccata (vegetativně množené) a řadu kultivarů vysazujeme ve velkém v sadových úpravách jako zahuštěné plošné výsadby, skupinově na volné plochy i jako podrost pod vyšší stromy. Také ostatní druhy můžeme pro tento účel použít.

Typy sloupovitého, vzpřímeného a pyramidálního vzrůstu vysazujeme v parcích a zahradách jako volně rostoucí nebo tvarované živé ploty – spon pro výpěstky do 80 cm podle růstového tvaru 20 x 35 cm. Vyšší výpěstky sázíme na doraz balů – a také solitérně nebo v menších skupinách v zahradách a pak párově k pomníkům na hřbitovech nebo ke vchodům. Rozkladité tvary použijeme do nízkých skupin a jako předsadbu vyšších jehličnatých dřevin. Kultivary nízké, zakrslé, můžeme použít na nízké plůtky, do skalek a alpín, do terasových, střešních a atriových zahrad a velmi dobře i pro výsadby hrobů a mobilní zeleně na stinných místech. Pro tvarované „stříhané“ tisy se zpravidla hodí nejlépe původní druh T. baccata, množený ze semene, protože tvoří kmínkovité souměrné stromky, které netrpí rozklesáním po mokrém sněhu, jsou nepostradatelné v historických zahradách a někdy je můžeme vhodně uplatnit v blízkosti budov a architektonických a sochařských děl.

Většinou vysazujeme tisy na stanoviště ve stinné až polostinné poloze, i když také dobře rostou na plném výsluní v létě, mají-li dostatek vláhy a jsou-li tak umístěny, že na ně vrhá nízké zimní slunce alespoň částečně stín porostů nebo budov. Pestrolisté kultivary jsou ovšem v tomto směru náročnější, neboť mohou utrpět i letním úpalem, nejsou-li alespoň trochu přistíněny. Nejodolnější proti úpalu i proti účinkům paprsků zimního slunce je T. cuspidata, již méně T. canadensis a T. media. Stanovištní a půdní podmínky nejsou pro jednotlivé druhy příliš odlišné.

Všechny druhy můžeme s úspěchem vysazovat do čerstvých písčitokamenitých nebo humózně hlinitých i jílovitých půd. Hlavní je, aby poloha byla s vyšší vzdušnou vlhkostí, chráněná před mrazivými vysušujícími větry, zimním sluncem a úpalem v létě. Reakce půdy může být kyselá, raději však alkalická přes 7,4 pH. V kyselých půdách rostou tisy špatně.

Průmyslové a městské prostředí snášejí dobře, nikoliv solení.

Řez: Díky téměř neomezené regenerační schopnosti tisů můžeme jejich tvar jakkoliv upravovat řezem. Řežeme je nejčastěji do tvaru živých plotů a stěn. Tvar nemusí být sbíhavý jako u většiny jiných dřevin. Kde to odpovídá stavebnímu slohu nebo naší zálibě, můžeme se pokusit o tzv. zelenou architekturu, tj. varování do nejrůznějších podob. Když vezmeme na pomoc drátěnou kostru a začneme potřebné větvičky vyvazovat, mohou se nám podařit nejrůznější tvary, aniž bychom se museli obávat, že tvoříme kýče. Hlavní doba tvarování, řezu a stříhání tisů je v předjaří. Potom můžeme ještě opravovat po vyzrání jarního výhonu v červnu. Tisy, které přerostly jim přidělený prostor na výšku nebo šířku, můžeme radikálně zmladit v zimním období.

Na vhodném stanovišti se stává, že nová výsadba vyhání dlouhé vrcholové a postranní výhony a je nebezpečí, že stromek zůstane řídký. V tom případě tisy vhodně zkracujeme ještě v letním období, aby se garnitura více rozvětvila.

K radikálnímu zmlazení můžeme být také přinuceni po tuhé zimě, kdy celá jihovýchodní strana stormku, popřípadě celý stromek, ztratí své jehličí. Pak zmladíme rostliny až na silnější zdravé dřevo, popřípadě zůstane jen kmen, který se opět zazelená. Někdy dokonce tisy z pařezu ještě obrážejí. Také při přesazování vzrostlých jedinců, školkařsky nepřipravených, seřezáváme větve až do staršího dřeva, avšak tak, aby zůstalo hodně zeleně.

Ošetřování: Mladé i starší rostliny napadá na méně vhodném stanovišti puklice Eulecanium cudrum, proti které musíme na jaře a po vyzrání jarního výhonu stříkat přípravky na bázi minerálních olejů a parathionu. Další škůdce, jenž napadá tisy, je vlnovník Eriophyes psilapsis, kterého ničíme akaricidními přípravky od konce dubna do konce června opakovanými postřiky. Larvy nosatce Otiorrhynchus sulcatus se vyskytují na kořenech mladých výpěstků. Přeneseme je zpravidla ze školky nebo s rašelinou a pak je musíme hubit obtížnou dezinfekcí půdy, zapravením LINDANU nebo ALDRINEM 70 WP.

Proti plevelům se osvědčily u vzrůstných typů přípravky na bázi simazinu. U poléhavých druhů, které mají kořeny mělce, se tyto přípravky nedoporučují.

Výsadba: Kontejnerové výpěstky můžeme v nejteplejší oblasti vysadit v chráněné, závětrné a zastíněné vlhké poloze jako vzácnější jehličnany do volné půdy na zahradě ve volném zápoji s jinými podobnými dřevinami. Kultivar ‛Compacta‛ můžeme vysadit i do skalky.

Půdu volíme výhřevnou, hlinitopísčitou, vlhkou, vylepšenou rašelinou.

Řez a ošetřování: Na zimu opatříme mladou výsadbu dobrým krytem. Pokud již vzrostlejší exempláře namrzly, seřízneme je až do zdravého dřeva, a když odspodu vyraší více výhonů, ponecháme jeden nejsilnější, který vytvoří zanedlouho opět kmínkovitý stromek. V drsnější oblasti pěstujeme ostrolistce raději v nádobách jako dekorační rostliny a potom přezimujeme mrazuprostě v zimní zahradě.

051 010 4 – C. decurrens.

Vedlejší sortiment: C. decurrens ‛Aureovariegata‛, ‛Fastigiata‛, ‛Glauca‛, ‛Nana‛, ‛Intricata‛ a ‛Riedt‛.

Výsadba: Výpěstky ze semen, popřípadě roubovance, které jsou sice vzrůstné, ale nebývají tak štíhlé jako semenáče, vysazujeme solitérně nebo v malých skupinách v zahradních a parkových úpravách, z počátku na lehce zastíněném místě v poloze s vyšší vzdušnou vlhkostí do půdy hluboké, čerstvé, hlinitohumózní. Pro roubovance na Thuje orientalis může být poloha i sušší.

Řez a ošetřování: Na zimu chráníme výsadbu proti tuhým mrazům. Je-li vzrostlejší výsadba na vhodném stanovišti, bývá již bezpečně odolná. U roubovaných exemplářů se z počátku nevyhneme menší úpravě tvaru řezem, který pazerav snáší celkem dobře.

024 010 5 – B. microphylla, 20/25/30/40 cm, s balem,

020 5 – B. sempervirens, 15/20/25/30/40 cm, bez balu,

30/40/50/60/80/100 cm, volně rostoucí keře s balem,

021 5 – B. – ‛Angustifolia‛, 30/40 cm, s balem,

– B. – ‛Argenteo-variegata‛, 20/25/30/40 cm, s balem,

022 5 – B. – ‛Suffruticosa‛, 10/15/20 cm, 1letý, bez balu,

B. – pyramidy stříhané, 40/50/60/7080/100 cm, s balem,

B. – koule stříhané, 20/25/30/40/50 cm, s balem.

Vedelejší sortiment: B. balearica, B. microphylla var. japonica a var. sinica, B. sempervirens var. arborescens, ‛Aurea-variegata‛, ‛Bullata‛, ‛Glauca‛, ‛Handsworthiensis‛, ‛Myrtifolia‛, ‛Rosmarinifolia‛ a ‛Rotundifolia‛, a B. wallichiana‛.

Výsadba: Pro stříhané plůtky barokních parter a nízké obruby hrobových výsadeb a květinových záhonků ve starých zahradách vysazujeme sazenice B. sempervirens a jeho kultivaru ‛Suffruticosa‛ bez balu. To neznamená, že bychom museli všechnu půdu z kořenů vyklepat, ale naopak šetrným zacházením se sazenicemi si zajistíme stoprocentní ujmutí výsadby. Mezery vzniklé neujmutím některým sazenic se jen obtížně vylepšují dosadbou. Na 1 m plůtku nebo obruby sázíme podle velikosti 6 až 12 sazenic. Tyto sazenice stavíme podle šňůry do rýčem odpíchnutých rýh, přihrneme a přišlápneme.

Volně rostlé keře s balem uplatníme v parkových a zahradních úpravách jako podrost vyšších stromů, na okraje skupin vyšších dřevin nebo jako kulisy poblíž budov. Stále je také vysazujeme do předzahrádek starých chalup a selských stavení.

Přísně stříhané tvary jsou již vzácnějším výsadbovým materiálem, který používáme hlavně při rekonstrukcích historických zahrad. Velmi dobře se hodí jako dekorační rostliny, pěstované v kbelících a jiných nádobách.

Zimostrázu vyhovuje každá běžná půda, alkalická a kyselejší, na výsluní i v polostínu, pokud udrží dostatek vláhy.

Řez: Od pěstování přísně stříhaných obrub, plůtků a tvarů se hodně upouštělo od let před 2. světovou válkou pro pracnost stříhaní a změnu zahradních slohů.

Se současným rozvojem mechanizace zahradnických prací můžeme používat strojní plotové nůžky, takže náročnost na ruční práci již není pro pěstování těchto vděčných stálezelených dřevin rozhodující.

Běžné plůtky můžeme stříhat od konce května do července a podle potřeby i v předjaří, tedy 2 až 3krát za rok. Když plůtky přerostou požadovanou velikost a jsou již nevzhledné, můžeme je v předjaří sestříhat až do starého dřeva. Spolehlivě znovu obrazí a vydrží několik dalších let. Plůtky silně namrzlé nebo nevyrovnané v nestejných půdních podmínkách musíme obnovit.

Ošetřování: Zimostráz odnímá z půdy velké množství živin a vláhy. Kde záleží na dobrém vzůrstu keřů, přihnojíme kombinovaným hnojivem a občasnou důkladnou závlahou, zejména u podrostových výsadeb.

Plevelem Buxus mnoho netrpí, neboť svým vzrůstem nenechává pod keřem světlo ani vláhu a živiny. Okolí skupin můžeme udržovat bezplevelné použitím herbicidů na bázi simazinu.

Na sušším stanovišti bývají keře napadány merou zimostrázovou (Psylla buxi) a bejlomorkou zimostrázovou (Monartropalpus buxi). Postřikem systémovými insekticidy od poloviny května do konce června, popřípadě častějším ostrým postřikem závlahovou hadicí, se těchto škůdců snadno zbavíme. Puklicemi trpí zimostráz při nedostatečných růstových podmínkách.

B. balearica, B. sempervirens ‛Rosmarinifolia‛ a B. wallichiana musíme chránit proti mrazům a zimnímu slunci.