012 010 1 – P. menziesii (P. caesia); 011 1 – P. menziesii ‛Elegans‛, ‛Fastigiata‛; 011 2 – P. menziesii ‛Pendula‛; 012 6 – P. menziesii ‛Fletcheri‛.

Vedlejší sortiment: P. menziesii ‛Blue Wonder‛, ‛Brevifolia‛, ‛Compacta Glauca‛, ‛Glauca Pendula‛, ‛Glauca Pyramidalis‛, ‛Holmstrup‛, ‛Moerheimii‛, ‛Tempelhof Compact‛ a var. viridis.

Výsadba: Původní druh vysazujeme ve velkém v krajinářských a velkých sadových úpravách, v lesoparcích, ochranných výsadbách, větrolamech a hygienických pásmech. Kultivary, tvarově nebo modrým vybarvením jehličí velmi efektní, uplatníme hlavně solitérně nebo v menších skupinách v parcích nebo v zahradách, zakrslé typy i na skalkách, v alpínech a v mobilní zeleni.

Případné neúspěchy s výsadbou původního druhu douglasky můžeme přičítat okolnosti, že jsme nepoužili správnou provenienci výsadbového materiálu pro určité stanoviště. V okrasných školkách se totiž zpravidla nerozlišuje mezi varietami P. menzieni caesia a P. menzieni viridis. Zelená P. menzieni var. viridis (přímořská) je náročná na vlhkost ovzduší a vyžaduje kyselejší půdu. Modrošedá P. menzieni var. caesia (horská) je méně náročná na půdu a snáší při kyselé až slabě alkalické reakci půdy i vápník. Jinak všem douglaskám vyhovují půdy mírně suché až čerstvé, hlavně propustné, hluboké, písčitohlinité. Nevhodné jsou půdy mokré a těžké, jílovité.

Pro velkovýsadby můžeme použít i přesazované 4leté sazenice 40/60 cm bez zemního balu, když budeme kořeny při dopravě před výsadbou dobře chránit. Pozor však na kořeny výpěstků skladovaných v klimatizovaných skladech, nebývají vždy zdravé!

Řez a ošetřování: Douglasky snášejí řez dobře, snadno obrážejí ze spících pupenů. Narušený terminální výhon však nenahrazují všechny typy stejně brzy a dobře. U některých roste náhradní terminál bez vyvázání několik let zmateně, než se sám narovná. Proto chráníme douglasky před polomy setřásáním mokrého sněhu.

Z chorob je nebezpečná skotská sypavka (Rhabdocline pseudotsugae). Ochranou jsou zinečnaté postřiky v květnu až červnu.

Ze škůdců škodí vlnatka Gillettela coolyi, kterou ničíme před rašením přípravky z minerálních olejů.

002 010 2 – C. atlantica; 011 2 – C. atlantica ‛Glauca‛; 020 5 – C. brevifolia; 030 2 – C. deodara; 040 2 – C. libani.

Vedlejší sortiment: C. atlantica ‛Aurea‛, ‛Aurea Robusta‛, ‛Compacta‛, ‛Fastigiata‛, ‛Glauca Pendula‛, ‛Pendula‛, C. deodara ‛Aurea‛, ‛Ibridio‛, ‛Golden Horizont‛, ‛Kashmir‛, ‛Pendula‛, ‛Prostrata‛, ‛Repanda‛, ‛Robusta‛, ‛Verticillata Glauca‛, C. libani ‛Sargentii‛ a var. stenocoma.

Výsadba: Většinou získáme pouze výpěstky menších velikostí. Cedry vysazujeme jen v teplejší oblasti v zahradách, výhradně jako solitéry, nízké typy do skalek, na terasy a exkluzívní úpravy atriových zahrad.

Poloha musí být chráněná před mrazivými větry, slunná až polostinná, s propustnou mírně suchou až čerstvou písčitohlinitou až štěrkovitou půdou, slabě kyselou až silně alkalickou, přes pH 7,4. Cedry vyžadují vápník v půdě a snášejí delší období horka a nedostatek vláhy v půdě a ovzduší. Jen C. deodara vyžaduje spíše půdy písčitohumózní a vápníkuprosté, kyselé až neutrální, ale při tom snáší městské prostředí.

Řez a ošetřování: C. atlantica ‛Pendula‛ a ‛Glauca Pendula‛ bývají roubovány nevysoko nad zemí, takže nám nezbývá, než je až do požadované výšky vyvazovat. Jakmile tuto výšku dosáhnou, seřízneme na jaře vrcholek, aby se převislá korunka začala rozvětvovat. Na zimu půdu kolem rostlin pokrýváme. Mladé jedince musíme obvazovat.