018 010 2 – T. canadensis; 011 6 – T. canadensis; 011 7 – T. canadensis ‛Compacta‛ a ‛Macrophylla‛; 011 7 – T. canadensis ‛Jeddeloh‛ a ‛Pendula‛; 020 3 – T. caroliniana; 030 3 – T. diversifolia; 040 1 – T. heterophylla; 050 1 – T. mertensiana.

Vedlejší sortiment: T. mertensiana ‛Argentea‛, ‛Glauca‛ a T. sieboldii.

Výběr zakrslých kultivarůk v našich školkách pěstovaných: T. canadensis ‛Albospica‛, ‛Bennett‛, ‛Dwarf Whitetip‛, ‛Fontana‛, ‛Gracilis‛, ‛Gracilis Oldenburg‛, ‛Greenwood Lake‛, ‛Horsford‛, ‛Jervis‛, ‛Many Cones‛, ‛Minima‛, ‛Minuta‛, ‛Microphylla‛, ‛Parvifolia‛, ‛Prostrata‛ a ‛Rugg‛s Washington Dwarf‛.

Výsadba: Původní druhy, zejména nejdůležitější z nich – T. canadensis – uplatníme v krajinářských a rozlehlých sadových úpravách i v parcích, větších zahradách, na hřbitovech a poblíž vodních ploch v sourodých, popřípadě s jinými koniferami smíšených skupinách nebo solitérně a také jako pozadí živějších výsadeb nebo architektonických děl. T. mertensiana může být vysazována i v pravidelně řešených úpravách, poblíž budov a pomníků.

Velký zájem je v současné době o nízké a zakrslé kultivary, které můžeme vysazovat nejen na skalky a květinové zídky, do miniaturních, terasových, střešních a atriových zahrad, do kamenných žlabů a mobilní zeleně, ale také na svahy, ke studánkám, zahradním jezírkům a konečně na sbírkové záhony.

T. canadensis vysazujeme ve vlhčí, avšak otevřené poloze, do čerstvých humózních i písčitých hlinitých půd, kyselé až neutrální reakce. Vápník ani vápenitý podklad v půdě nesnáší. Rovněž tak zpevněný povrch půdy, solení, exhalace a závětrná poloha jedlovci nevyhovuje. Pro zakrslé kultivary tyto zásady neplatí ve stejném měřítku. O něco přizpůsobivější jsou ostatní druhy, avšak úpal, suchou půdu a suché ovzduší nesnáší žádný druh. Těmto druhům však dobře prospívá v prvních letech po výsadbě zastínění. V každém případě T. heterophylla a T. sieboldii vyžadují chráněnější stanoviště. Za tím účelem je můžeme ve vyšších polohách použít stejně jako druhy T. caroliniana a T. mertensiana jako podrost v polostínu, neboť tam rostou slaběji.

Řez a ošetřování: Jedlovce kanadského bychom mohli upravovat řezem nebo zmlazovat, avšak tento druh působí právě svou nepravidelnou a malebnou korunou na volném stanovišti, takže nám ani nevadí, když někdy vyrůstá i několika silnými větvemi do výšky. Bylo by i možné jedlovec kanadský tvarovat na živé ploty, jak se to dělá v jeho domovině. U nás naopak vítáme rozkladitý růst jeho větví, pod jejichž ochranu můžeme umístit i některé stínomilné dřeviny jako podrost.

Na suchém stanovišti bývá jedlovec napadán podobně jako jiné konifery sviluškami Paratetranychus ununguis, proti kterým používáme od jara do června akaricidní postřiky, které jsou v té době povolené a k dispozici. Také se někdy vyskytuje sypavka skotská (Rhabdocline pseudotsugae). Potom jsou nezbytné postřiky v květnu až červnu měďnatými nebo zinečnatými přípravky.

Všestranná péče o mladou výsadbu se vždy vyplatí.

016 010 7 – T. koraiensis; 020 1 – T. occidentalis; 021 5 – T. occidentalis ‛Aurea‛, ‛Columbia‛ a ‛Wareana‛; 021 5 – T. occidentalis ‛Froebelii‛ a ‛Hoveyi‛; 022 4 – T. occidentalis ‛Columba‛, ‛Malonyana‛ a ‛Spiralis‛; 022 4 – T. occidentalis ‛Ellwangeriana‛; 023 4 – T. occidentalis ‛Cloth of Gold‛; 023 7 – T. occidentalis ‛Filiformis‛, ‛Recurva‛, ‛Umbraculifera‛, ‛Wagneriana‛ a ‛Woodwardii‛; 023 2 – T. occidentalis ‛Smaragd‛; 023 2 – T. occidentalis ‛Pendula‛; 024 8 – T. occidentalis ‛Ericoides‛ a ‛Rheingold‛; 025 9 – T. occidentalis ‛Kobold‛, ‛Little Gem‛, ‛Recurva Nana‛ a ‛Tiny Timm‛; 030 4 – T. orientalis; 031 9 – T. orientalis ‛Aurea Nana‛; 040 4 – T. plicata; 050 5 – T. standishii.

Vedlejší sortiment: Výběr dalších kultivarů pěstovaných v našich školkách:

Kultivary nízkého vzrůstu: T. occidentalis ‛Danica‛, ‛Globosa‛, ‛Globosa Nana‛, ‛Gracilis‛, ‛Hetz Midget‛, Little Champion‛, ‛Meineckes Zwerg‛, T. orientalis ‛Minima‛, T. plicata ‛Gracilis‛, ‛Gracilis Aurea‛ a ‛Rogersi‛.

Kultivary vyššího vzrůstu: T. occidentalis ‛Aureo-spicata‛, ‛Douglasii Pyramidalis‛, ‛Elegantissima‛, ‛Emeraude‛, ‛Europa Gold‛, ‛Fastigiata‛, ‛Giganteoides‛, ‛Lori‛, ‛Lutea‛, ‛Holmstrup‛, ‛Rosenthalii‛, ‛Viridis‛, ‛Warreana Lutescens‛, T. orientalis ‛Aurea‛, ‛Elegantissima‛, ‛Magnifica‛, ‛Pyramidalis Aurea‛, ‛Rosedalis Compacta‛, T. plicata ‛Atrovirens‛, ‛Aurescens‛, ‛Dura‛, ‛Excelsa‛, ‛Fastigiata‛, ‛Pendula‛, ‛Semperaurea‛ a ‛Zebrina‛.

Výsadba: Zeravy jsou ve výsadbách sadů a zahrad na ústupu. Rozmanitost sortimentu a nenáročnost na podnebí, polohu a půdu nám však dává možnost širokého uplatnění zeravů kromě na hřbitovech také v historických zahradách, přírodně i architektonicky řešených sadech, v ochranných výsadbách a ve větších i malých zahradách. Uplatníme je tam solitérně, v menších i větších skupinách, jako kulisy, živé ploty, nízké tvary pak jednotlivě na skalkách, na ohraničení cest a záhonů a do nádob mobilní zeleně i jako přenosné dekorační rostliny.

Na živé ploty používáme zpravidla původní druh T. occidentalis, rozmnožovaný ze semene. Můžeme je vysazovat také z výpěstků bez balu jako 1 až 2krát přesazované ve velikostech do 80 cm. Vyrovnanější stříhané ploty vypěstujeme z vegetativně množených výpěstků vzrůstných kultivarů. Válcovité typy, jako T. occidentalis ‛Malonyana‛, u nás často používaný zerav na živé ploty, nevytvářejí rovné stěny, vždy zůstane znát zaoblený tvar jednotlivých rostlin.

Stanoviště pro T. occidentalis a jeho kultivary je nejlepší ve světlé otevřené poloze s půdou vlhkou, chladnější, písčitou až štěrkovitou nebo humózně hlinitou, jen slabě kyselou až alkalickou, třeba i hrubou, nezpracovanou. V kyselých půdách se jim nedaří, můžeme je však vysazovat v městském i průmyslovém prostředí. Prořídnou však v suchém prostředí, nesnášejí solení a konkurenci povrchových kořenů jiných dřevin. Pro T. plicata volíme teplejší a vlhčí polohu, i když půda může být mírně sušší. Musí být ale výživnější, hlubší, hlinitá. Reakce půdy může být kyselá až alkalická. Pro městské prostředí se hodí zerav jen do vysloveně vlhkých míst v parcích a velkých zahradách. T. orientalis a kultivary vysazujeme v teplejší poloze chráněné před mrazivými větry, kde snáší i větší sucho, mohou-li kořeny vniknout hluboko od půd lehčích, hlinitých, písčitých až kamenitých, výhřevných, neutrálních až alkalických. Snáší proto i městské prostředí.

Při zakládání tvarovaných živých plotů volíme pro výpěstky do 80 cm vzdálenost mezi rostlinami 20 až 30 cm, pro vyšší do 150 cm vzdálenost 30 až 50 cm, u vzrostlejších stavíme baly do výsadbové rýhy téměř na doraz, neboť nemůžeme počítat, že by se spodní garnitury rostlin brzy po výsadbě zapojily.

Řez: Šířku stříhaných živých plotů řídíme podle výsadbového materiálu, neboť i když snášejí zeravy velmi dobře řez i případné radikální zmlazení, neobnoví se hluboko zkrácený dolní obrost tak, aby živý plot byl bez vady. Nejštíhlejší ploty vypěstujeme z nejmladších kmínkovitých výpěstků, které již po výsadbě nahoře i po stranách zkracujeme.

Nejen poškozené a přerostlé, ale i zdravé exempláře můžeme na podzim nebo v předjaří zmladit hluboko do starého dřeva. Proschlé odumírající jedince zmlazením již nezachráníme.

Běžně stříháme živé ploty na začátku vegetačního klidu a pak v květnu až červnu. Na jaře u hotových živých plotů, asi 4. rok po výsadbě, můžeme místo stříhání stříkat 0,4 % přípravkem ATRINAL nebo jiným růstovým regulátorem, když mladé výhonky dosáhly asi 5 cm délky. Jinak stříháme špalírkami, nejlépe po dešti, když řezné rány rychle zakryje nová, svěží zeleň.

Mladé výsadby mají někdy na výživných půdách takový start, že je nebezpečí, že terminální výhony zůstanou holé. V tom případě je v létě zkrátíme i s postranními výhonky na nižší rozvětvení, aby se obrost zaplnil. Pozorujeme-li u solitérních jedinců, že se terminální výhon rozdvojuje, vyřízneme konkurenční výhony, aby později pri sněhových kalamitách nenastalo nebezpečí, že by se koruna stromu mohla rozčísnout. Konečně nesmíme opomenout uvolnit včas rostliny, které se začínají tísnit, jinak rychle odumírají spodní větve a rostliny zůstanou trvale obnažené.

Ošetřování: Prosychání zeravů předejdeme za sucha důkladnou závlahou.

Z chorob škodí mladým rostlinám hnědnutí listů a odumírání větviček (Didymascella thujina), proto musíme od července do října opakovat po 14 dnech měďnaté nebo zinečné postřiky. Více škody však nadělají mšice Cynara cupressi a puklice Eulecanium arion, proti kterým bojujeme před rašením a po ukončení vegetace postřiky na bázi minerálních olejů a v červenci proti mladé generaci škůdce organofosfáty. Zakrslé typy těmito škůdci tolik netrpí.

Proti plevelům můžeme použít přípravky na bázi simazinu.

003 010 1 – Ch. lawsoniana; 011 4 – Ch. lawsoniana ‛Alumii‛, ‛Columnaris‛; 011 2 – Ch. lawsoniana ‛Ellwoodii‛, ‛Fletcheri‛, ‛Lane‛; 011 4 – Ch. lawsoniana ‛Glauca‛, ‛Triomf van Boskoop‛; 012 6 – Ch. lawsoniana ‛Blomii‛; 012 4 – Ch. lawsoniana ‛Bruinii‛; 012 4 – Ch. lawsoniana ‛Golden Wonder‛, ‛Wisselii‛; 012 4 – Ch. lawsoniana ‛Intertexta‛; 013 9 – Ch. lawsoniana ‛Minima Glauca‛; 020 4 – Ch. nootkatensis; 021 4 – Ch. nootkatensis ‛Argenteovariegata‛, ‛Glauca‛, ‛Lutea‛, ‛Viridis‛; 022 4 – Ch. nootkatensis ‛Pendula‛; 030 5 – Ch. obtusa; 031 4 – Ch. obtusa ‛Aurea‛; 032 8 – Ch. obtusa ‛Crippsii‛; 032 7 – Ch. obtusa ‛Graciosa‛, ‛Tetragona Aurea‛; 033 7 – Ch. obtusa ‛Nana Gracilis‛; 040 1 – Ch. pisifera; 041 9 – Ch. pisifera ‛Nana Aurea‛, ‛Plumosa Compressa‛, ‛Plumosa Nana‛; 043 8 – Ch. pisifera ‛Squarrosa Boulevard‛; 050 5 – Ch. thyoides; 051 3 – Ch. thyoides ‛Andelyensis‛.

Vedlejší sortiment: Výběr odrůd v současné době pěstovaných ve školkách (velmi mnoho odrůd popisovaných v dendrologické literatuře již dnes existuje nejvýše v herbářích):

Ch. lawsoniana ‛Albospica‛, ‛Alumigold‛, ‛Alumii Magnifica‛, ‛Argenteovariegata‛, ‛Aurea Densa‛, ‛Aureovariegata‛, ‛Barabits Glauca‛, ‛Blue Surprise‛, ‛Caudata‛, ‛Chilsworth Silver‛, ‛Duncanii‛, ‛Ellwoodii Aurea‛, ‛Ellwoodii Glauca‛, ‛Elwoodii Gold‛, ‛Ellwoodii Pillar‛, ‛Ellwood‛s White‛, ‛Felix‛, ‛Feliformis‛, ‛Fletcher‛s White‛, ‛Forsteckensis‛, ‛Golden King‛, ‛Golden Triumph‛, ‛Gnom‛, ‛Graysleris‛, ‛Kelleris Gold‛, ‛Kilmacurragh‛, ‛Melfardii‛, ‛Minima‛, ‛Minima Aurea‛, ‛Nana Argentea‛, ‛Nidiformis‛, ‛Pembury Blue‛, ‛Pendula‛, ‛Pottenii‛, ‛Pygmaea Argentea‛, ‛Pyramidalis Alba‛, ‛Robusta Glauca‛, ‛Smithii‛, ‛Stardust‛, ‛Stewartii‛, ‛Tamariscifolia‛, ‛Tharandtensis Caesia‛, ‛Versicolor‛, ‛White Spot‛, ‛Wisselii Nana‛, ‛Witzeliana‛ a ‛Youngi‛.

Ch. nootkatensis ‛Aureovariegata‛, ‛Compacta‛, ‛Ericoides‛, ‛Pendula Variegata‛, ‛Tatra‛ a ‛Variegata‛.

Ch. obtusa ‛Albospica‛, ‛Caespitosa‛, ‛Chabo-yadari‛, ‛Compacta‛, ‛Contorta‛, ‛Concorta Minima‛, ‛Densa‛, ‛Coralliformis‛, ‛Ericoides‛, ‛Filicoides‛, ‛Flabelliformis‛, ‛Fontana‛, ‛Goldspire‛, ‛Gracilis‛, ‛Hage‛, ‛Juniperoides‛, ‛Juniperoides Compacta‛, ‛Kosteri‛, ‛Lutea Nova‛, ‛Lycopioides‛, ‛Lycopioides Aurea‛, ‛Mariesii‛, ‛Minima‛, ‛Nana‛, ‛Nana Pyramidalis‛, ‛Opal‛, ‛Pygmaea‛, ‛Repens‛, ‛Tempelhof‛ a ‛Tatsunami‛.

Ch. pisifera ‛Aurea‛, ‛Filifera‛, ‛Filifera Gracilis‛, ‛Filifera Nana Aurea‛, ‛Filifera Sungold‛, ‛Goldspangle‛, ‛Nana‛, ‛Nana Albovariegata‛, ‛Plumosa‛, ‛Plumosa Albospica‛, ‛Plumosa Pygmaea‛, ‛Plumosa Variegata‛, ‛Snow‛, ‛Squarrosa‛, ‛Squarrosa Aurea‛, ‛Squarrosa Dumosa‛, ‛Squarrosa Intermedia‛, ‛Squarrosa Lombarts‛, ‛Squarrosa Lutea‛ a ‛Squarrosa Suphurea‛.

Ch. thyoides ‛Aurea‛, ‛Ericoides‛, ‛Nana‛ a ‛Glauca‛.

Výsadba: Školkařské výpěstky menších velikostí – vzrůstných forem asi do 125 cm a nízkých forem asi do 125 cm a nízkých forem do 60 cm – jsou dodávány převážně v kontejnerech od 2 do 12 litrů. Vzrostlejší exempláře se dodávají se zemním balem z volné půdy. Jsou-li pravidelně přesazované, drží velmi dobře bal i 30leté rostliny. Cypřišky s úspěchem vysazujeme od poloviny srpna do poloviny října, choulostivé druhy pak v předjaří a kontejnerované až do podzimu.

Přestože je tento rod co do růstových forem a vybarvení velmi variabilní, jsou cypřišky u nás pro veřejnou zeleň málo významné. Uplatňujeme je především v zahradních úpravách, na hřbitovech, v mobilní zeleni, v atriových zahradách a předzahrádkách, jako živé ploty a zřídka v parkových úpravách solitérně nebo ve skupinách. Výběr odrůd je obtížný, neboť u novějších kultivarů neznáme ještě jejich konečnou velikost a tvar. Např. kultivar ‛Boulevard‛, velmi efektní a soustavně nabízený zahrádkářům jako zakrslá dřevina pro skalky, vyroste do výšky přes 5 m. Při výběru efektních forem bychom měli také pamatovat, že juvenilní formy (převážně s jehlicovitým olistěním) jsou málo v létě i v zimě odolné k úpalu a snadno namrzají. Pokud chceme vysazovat cypřišky v parkových úpravách, vystačíme většinou se školkařským sortimentem. Vedlejší sortiment je z převážné části určen milovníkům pestrých jehličnatých dřevin a méně zkušení by se mohli řídit pravidlem, že čím slaběji rostoucí kultivar, tím náročnější je jeho pěstování.

Na stanoviště jsou Ch. lawsoniana a jeho kultivary velmi přizpůsobivé. Vyhovují jim půdy mírně suché až vlhké, písčitohumózní, štěrkovité a hlinité, s obsahem vápníku. V zasolených půdách nerostou. Poloha může být i zastíněná, pro juvenilní a žlutopestré kultivary je to přímo nutné.

Ch. nootkatensis s kultivary také nejsou náročné. Čerstvé písčité až štěrkovité půdy jim postačí, nejsou-li k dispozici humózně hlinité. Hlavní je dostatek půdní a vzdušné vlhkosti. Nesnášejí zpevněný povrch půdy, avšak daří se jim i v městském prostředí.

Pro Ch. obtusa vyhledáme chladnější polohu s vlhkým ovzduším v teplejší oblasti. Vysazujeme je do půd kyprých, hlinitohumózních, kyselých až slabě alkalických. Nesnášejí úpal a suchý vzduch ani suchou půdu, zejména zakrslé formy sázíme vždy jen do polostínu.

Ch. pisifera vysazujeme do poloh odvrácených od jižního oslunění, s vlhkými písčitohumózními až písčitohlinitými půdami kyselými až slabě alkalickými. Typy ‛Filifera‛ snášejí exhalace, ‛Plumosa‛ naopak exhalace nesnášejí. Typy ‛Squarrosa‛ nesnášejí sucho, zasolení škodí všem.

Pro Ch. thyoides musíme připravit půdu výživnou, vlhkou, písčitohumózní.

Řez: U mladých, bujně rostoucích cypřišků zkracujeme v červnu až červenci terminální i postranní výhony, chceme-li mít kompaktní, nerozklesávající, proti sněhu a námraze odolné stromy. Poměrně vzácně vysazované cypřiškové ploty, zpravidla to bývá Ch. lawsoniana ‛Alumii‛ nebo ‛Columnaris‛, stříháme v předjaří, popřípadě ještě jednou během léta. Někdy vysazujeme takové ploty i z dalších odrůd, jako jsou ‛Spek‛, ‛Stewartii‛ a Ch. pisifera ‛Plumosa‛ pro řez chvojí do smuteční vazby. Zde samozřejmě nestříháme krátké větvičky špalírkami, ale zahradnickými nůžkami. Chceme-li udržet zakrslý růst nízkých forem, musíme v srpnu nebo v březnu zkrátit všechny výhony, prorážející do původního druhu.

Ošetřování: Po výsadbě pokryjeme půdu kolem rostlin pokud možno rašelinou nebo jiným humózním materiálem, který upravuje správnou reakci půdy a zabraňuje vysychání. Během léta udržujeme dostatečnou vláhu a před zámrazem důkladně zavlažíme výsadby ještě jednou.

Cypřišky trpí v sušších polohách sviluškou Paratetranychus ununguis. V tom případě je stříkáme od května do června systémovými Demeton-, Dimethoat- nebo Phosphamidon- preparáty, popřípadě speciálními postřiky. Příčina úhynu slabších kontejnerových rostlin může být plíseň Phytophthora cinnamomi a kořenech a na kořenovém krčku, kterou se nakazily výpěstky již ve školce. V tomto případě již není rostlinám pomoci. Jinými chorobami nebo štítěnkami trpí cypřišky jen vzácně.