009 010 1 – P. abies; 011 1 – P. abies ‛Finedonensis‛; 011 2 – P. abies ‛Pendula Bohemica‛, ‛Pendula Major‛, ‛Virgata‛; 012 6 – P. abies ‛Barryi‛; 012 7 – P. abies ‛Compacta‛, ‛Ellwangeriana‛, ‛Nidiformis‛, ‛Procumbens‛, ‛Pumila Glauca‛; 013 6 – P. abies ‛Clanbrasiliana‛, ‛Humilis‛, ‛Gregoryana‛, ‛Merkii‛, ‛Ohlendorffii‛, ‛Veitchii‛; 014 2 – P. abies ‛Inversa‛, ‛Rothenhaus‛; 014 6 – P. abies ‛Renomtii‛; 015 7 – P. abies ‛Little Gem‛; 020 1 – P. asperata; 030 1 – P. bicolor; 040 3 – P. breweriana; 050 2 – P. engelmannii; 060 2 – P. glauca; 061 6 – P. glauca ‛Conica‛; 062 7 – P. glauca ‛Globe‛; 070 2 – P. mariana ‛Echiniformis‛, ‛Nana‛; 080 2 – P. mariorika; 090 1 – P. omorika; 091 2 – P. omorika ‛Nana‛; 100 2 – P. orientalis; 101 1 – P. orientalis ‛Aureo Spicata‛; 101 2 – P. orientalis ‛Gracilis Compacta‛; 110 1 – P. pingens; 111 2 – P. pungens ‛Glauca‛; 112 2 – P. pungens ‛Argentea‛, ‛Endtz‛, ‛Koster‛, ‛Moerheim‛, ‛Spek‛, ‛Vuyk‛; 112 2 – P. pungens ‛Pendula‛; 113 6 – P. pungens ‛Glauca Compacta‛; 150 1 – P. sitchensis.

Vedlejší sortiment: Výběr druhů a odrůd, kromě školkařského sortimentu, které pěstují některé školky: Mnoho dalších existuje již jen v arboretech a v parcích nebo jen v různé literatuře. P. abies ‛Aurea‛, ‛Aurea Magnifica‛, ‛Echniformis‛, ‛Maxwellii‛, ‛Pachyphylla‛, ‛Pygmaea‛, ‛Tabuliformis‛, ‛Waugh‛, ‛Wills Zwerg‛, P. engelmannii ‛Glauca‛, P. glauca ‛Echiniformis‛, ‛Laurin‛, P. glehnii, P. jezoensis, P. likiangensis, P. mariana ‛Aurea‛, P. meyeri, P. omorika ‛Expansa‛, ‛Pendula‛, P. polita, P. pungens ‛Fürst Bismark‛, ‛Glauca Globosa‛, ‛Hoopsii‛ a ‛Montgommeri‛.

Výsadba: Výsadbový materiál by měl být vždy kompaktní, vícekrát přesazovaný, s pevným kořenovým balem. U kontejnerových výpěstků dbáme, aby kořenový bal nebyl zplstnatělý, neboť takové výpěstky zakořeňují a rostou špatně. Nejvhodnější doba výsadby je brzy na podzim, již od poloviny srpna a pak na jaře krátce před rašením nebo při rašení, kdy je ovšem potřeba větší opatrnosti při manipulaci s rostlinami, aby mladé výhony nevadly, popřípadě aby nebyly ulámány. Vytáhlé dlouhé terminály výpěstků jsou znamením, že výpěstky nebyly včas přesázeny, a je nebezpečí, že zůstanou po výsadbě „krkaté“, málo zavětvené. Úspěch s přesazováním vyšších vzrostlých smrků závisí hlavně na tom, zda byly dříve vícekrát přesazovány. Zásadně můžeme přesazovat všechny druhy až do velikostí, jaké techniky zvládneme. Školkařsky připravené exempláře mohou být o výškách do 7 m.

Stromovité druhy vysazujeme v krajinářských a sadových úpravách, v lesoparcích, jako doprovodnou zeleň komunikací a v ochranných výsadbách. Jejich odrůdy pak uplatňujeme v parcích a větších zahradách, solitérně i ve volných skupinách. Ve vlhčí poloze výjimečně jako tvarované živé ploty sázíme i nás smrk domácí. Při výběru stanoviště musíme dobře uvážit dané prostorové možnosti, neboť růstové vlastnosti jednotlivých duhů a odrůd jsou hodně odlišné. Zatímco vzrůstné sorty potřebují ve skupinových výsadbách parkových úprav spon až 8 x 8 m (s výplňovými dřevinami, aby byl zaručen dobrý start výsadby), vystačíme u některých zakrslých odrůd se sponem 80 x 80 cm. Avšak zde musíme vědět, zda nejsou roubované, neboť roubovance rostou podstatně rychleji a silněji než řízkované výpěstky. Proto se snažíme získat pro výsadbu zakrslých smrčků do skalek, na květinové zídky a terasy, na vysazování hrobů a kamenných žlabů i do atriových zahrádek výhradně řízkované pravokořenné výpěstky. Solitérní rostliny sázené do trávníků, na větší alpína nebo do větších skupin mohou být roubované.

Dalším hlediskem při výběru stanoviště je, aby byla poloha vlhčí a světlá. Teplejší a chráněnější polohu, mimo mrazové kotliny, vyžadují P. polita, P. sitchensis, P. jezoensis, avšak i mezi semenáči P. abies najdeme typy, jejichž jarní výhony trpí pozdními mrazy.

Nejvhodnější půda pro smrky je vlhčí až čerstvá, humózně hlinitá nebo písčitě až kamenitě hlinitá. Na jílovitých půdách zakoření smrky jen mělce a je pak nebezpečí vývratu. Reakce půdy musí být kyselá až slabě alkalická, neboť smrky sice snášejí vápník, nikoliv však v nadměrné míře. Moc se jim nedaří v městském prostředí, nesnášejí sucho, zakouřené ovzduší a zasolené půdy. Nejodolnější jsou tzv. stříbrné smrky a omoriky (P. pungens ‛Glauca‛ a P. omorika), jejichž méně vzrůstné kultivary uplatníme i v předzahrádkách, na terasách, v blízkosti budov a na nádvořích.

Řez: Smrk domácí můžeme stříhat jako živý plot, je-li poloha dost vlhká, jinde odspodu prosychá. Upravovat tvar řezem můžeme podle potřeby u všech druhů, děláme-li to odborně. Řežeme nejlépe na podzim nebo na jaře před rašením.

Pamatovat musíme také na včasnou probírku hustých výsadeb. Smrky prořídlé v důsledku hustého zápoje se již nezaplní.

Ošetřování: Výsadby smrků může ohrozit mnoho chorob a škůdců. Jsou to plíseň šedá (Botrytis cinerea) na mladých výhonech a odumírání mladých výhonů P. pungens ‛Glauca‛ (Ascochyta piniperda), kdy stříkáme v květnu opakovaně CAPTANEM, resp. přípravkem ZINEB. Dále je to sypavka smrková (Lophodermium macrosporum) a zlatoslizka smrková (Chyrsomyxa abietis). Proti těmto chorobám stříkáme od poloviny července do začátku srpna měďnatými přípravky, resp. při rašení zinkovými fungicidy (ZINEB).

Škodu mohou způsobit také různé mšice, i hálkotvorné (Sacchiphantes abietis, S. viridis, Aelges laricis, Pineus pineoides a Liosomaphis abietina), které ničíme před rašením olejovými přípravky. Nebezpečný je roztoč Paratetranychus ununguis, avšak zde někdy stačí ostrý, za suchého počasí častěji opakovaný proud vody z hadice, abychom se tzv. červeného pavoučka zbavili. Konečně musíme dát pozor i na housenkovité larvy, které ožírají mladé jehličí (např. Pritiphora abietina), a při výskytu stříkat LINDANEM. Po výsadbě malých velikostí mohou nastat škody i okusem zvěří. S oblibou je ožírán i smrk pichlavý.

Proti plevelům můžeme použít atrazinové přípravky v dávce 0,5 g.m^-2.

004 010 4 – C. japonica,

011 7 – C. japonica ‛Bandaj-sugi‛, ‛Indai-sugi‛.

Vedlejší sortiment: Zakrslé formy: C. japonica ‛Comparessa‛, ‛Globosa‛, ‛Globosa Nana‛, ‛Monstrosa ‛Nana‛, ‛Nana‛, ‛Pygmaea‛, ‛Spiralis‛ a ‛Vilmoriniana‛.

Vzrůstnější formy: C. japonica ‛Albospica‛, ‛Cristata‛, ‛Dacrydioides‛, ‛Elegans‛, ‛Lobbii‛ a ‛Pyramidata‛.

Výsadba: Vzrůstné typy můžeme vysazovat v náročnějších parkových úpravách, v teplejší, avšak vlhčí poloze, popřípadě v blízkosti vodních ploch, na stanoviště chráněné před mrazivými větry ve volném zápoji s jinými jehličnany. Kultivary jsou choulostivější, stejně tak i zakrslé formy. Zakrslé kryptomerie jsou nyní módními dřevinami, které pro jejich exotičnost uplatníme jen v zahradách na skalkách, zídkách a terasách, v miniaturních, japonských a atriových zahrádkách a velmi dobře v nejrůznějších keramických nádobách jako dekorační, popřípadě bonsajové rostliny, hlavně mostrózní typy.

Půdu pro nízké kultivary připravíme humózní, písčitohlinitou, kyselou až neutrální. Pro vzůrstnější druhy, pěstované ve volné půdě, volíme půdy hluboké, hlinitopísčité, vlhké, slabě kyselé až slabě alkalické, s malým obsahem vápníku.

Řez a ošetřování: Po výsadbě udržujeme stálou vlhkost půdy a ovzduší také mulčováním půdy kolem rostlin. Také proti hlubokému promrzání pokryjeme na zimu půdu nové výsasdby. Mladé rostliny, zejména na exponovaných místech, ovážeme nebo obložíme chvojím.

Řez u zdravých, nenamrzlých rostlin není potřeba, přestože snesou i zmlazení na pařez, ze kterého snadno obrážejí. Tento zákrok je však při zahradní kultuře bezúčelný. Silně namrzlí jedinci již neobrostou.

003 010 1 – Ch. lawsoniana; 011 4 – Ch. lawsoniana ‛Alumii‛, ‛Columnaris‛; 011 2 – Ch. lawsoniana ‛Ellwoodii‛, ‛Fletcheri‛, ‛Lane‛; 011 4 – Ch. lawsoniana ‛Glauca‛, ‛Triomf van Boskoop‛; 012 6 – Ch. lawsoniana ‛Blomii‛; 012 4 – Ch. lawsoniana ‛Bruinii‛; 012 4 – Ch. lawsoniana ‛Golden Wonder‛, ‛Wisselii‛; 012 4 – Ch. lawsoniana ‛Intertexta‛; 013 9 – Ch. lawsoniana ‛Minima Glauca‛; 020 4 – Ch. nootkatensis; 021 4 – Ch. nootkatensis ‛Argenteovariegata‛, ‛Glauca‛, ‛Lutea‛, ‛Viridis‛; 022 4 – Ch. nootkatensis ‛Pendula‛; 030 5 – Ch. obtusa; 031 4 – Ch. obtusa ‛Aurea‛; 032 8 – Ch. obtusa ‛Crippsii‛; 032 7 – Ch. obtusa ‛Graciosa‛, ‛Tetragona Aurea‛; 033 7 – Ch. obtusa ‛Nana Gracilis‛; 040 1 – Ch. pisifera; 041 9 – Ch. pisifera ‛Nana Aurea‛, ‛Plumosa Compressa‛, ‛Plumosa Nana‛; 043 8 – Ch. pisifera ‛Squarrosa Boulevard‛; 050 5 – Ch. thyoides; 051 3 – Ch. thyoides ‛Andelyensis‛.

Vedlejší sortiment: Výběr odrůd v současné době pěstovaných ve školkách (velmi mnoho odrůd popisovaných v dendrologické literatuře již dnes existuje nejvýše v herbářích):

Ch. lawsoniana ‛Albospica‛, ‛Alumigold‛, ‛Alumii Magnifica‛, ‛Argenteovariegata‛, ‛Aurea Densa‛, ‛Aureovariegata‛, ‛Barabits Glauca‛, ‛Blue Surprise‛, ‛Caudata‛, ‛Chilsworth Silver‛, ‛Duncanii‛, ‛Ellwoodii Aurea‛, ‛Ellwoodii Glauca‛, ‛Elwoodii Gold‛, ‛Ellwoodii Pillar‛, ‛Ellwood‛s White‛, ‛Felix‛, ‛Feliformis‛, ‛Fletcher‛s White‛, ‛Forsteckensis‛, ‛Golden King‛, ‛Golden Triumph‛, ‛Gnom‛, ‛Graysleris‛, ‛Kelleris Gold‛, ‛Kilmacurragh‛, ‛Melfardii‛, ‛Minima‛, ‛Minima Aurea‛, ‛Nana Argentea‛, ‛Nidiformis‛, ‛Pembury Blue‛, ‛Pendula‛, ‛Pottenii‛, ‛Pygmaea Argentea‛, ‛Pyramidalis Alba‛, ‛Robusta Glauca‛, ‛Smithii‛, ‛Stardust‛, ‛Stewartii‛, ‛Tamariscifolia‛, ‛Tharandtensis Caesia‛, ‛Versicolor‛, ‛White Spot‛, ‛Wisselii Nana‛, ‛Witzeliana‛ a ‛Youngi‛.

Ch. nootkatensis ‛Aureovariegata‛, ‛Compacta‛, ‛Ericoides‛, ‛Pendula Variegata‛, ‛Tatra‛ a ‛Variegata‛.

Ch. obtusa ‛Albospica‛, ‛Caespitosa‛, ‛Chabo-yadari‛, ‛Compacta‛, ‛Contorta‛, ‛Concorta Minima‛, ‛Densa‛, ‛Coralliformis‛, ‛Ericoides‛, ‛Filicoides‛, ‛Flabelliformis‛, ‛Fontana‛, ‛Goldspire‛, ‛Gracilis‛, ‛Hage‛, ‛Juniperoides‛, ‛Juniperoides Compacta‛, ‛Kosteri‛, ‛Lutea Nova‛, ‛Lycopioides‛, ‛Lycopioides Aurea‛, ‛Mariesii‛, ‛Minima‛, ‛Nana‛, ‛Nana Pyramidalis‛, ‛Opal‛, ‛Pygmaea‛, ‛Repens‛, ‛Tempelhof‛ a ‛Tatsunami‛.

Ch. pisifera ‛Aurea‛, ‛Filifera‛, ‛Filifera Gracilis‛, ‛Filifera Nana Aurea‛, ‛Filifera Sungold‛, ‛Goldspangle‛, ‛Nana‛, ‛Nana Albovariegata‛, ‛Plumosa‛, ‛Plumosa Albospica‛, ‛Plumosa Pygmaea‛, ‛Plumosa Variegata‛, ‛Snow‛, ‛Squarrosa‛, ‛Squarrosa Aurea‛, ‛Squarrosa Dumosa‛, ‛Squarrosa Intermedia‛, ‛Squarrosa Lombarts‛, ‛Squarrosa Lutea‛ a ‛Squarrosa Suphurea‛.

Ch. thyoides ‛Aurea‛, ‛Ericoides‛, ‛Nana‛ a ‛Glauca‛.

Výsadba: Školkařské výpěstky menších velikostí – vzrůstných forem asi do 125 cm a nízkých forem asi do 125 cm a nízkých forem do 60 cm – jsou dodávány převážně v kontejnerech od 2 do 12 litrů. Vzrostlejší exempláře se dodávají se zemním balem z volné půdy. Jsou-li pravidelně přesazované, drží velmi dobře bal i 30leté rostliny. Cypřišky s úspěchem vysazujeme od poloviny srpna do poloviny října, choulostivé druhy pak v předjaří a kontejnerované až do podzimu.

Přestože je tento rod co do růstových forem a vybarvení velmi variabilní, jsou cypřišky u nás pro veřejnou zeleň málo významné. Uplatňujeme je především v zahradních úpravách, na hřbitovech, v mobilní zeleni, v atriových zahradách a předzahrádkách, jako živé ploty a zřídka v parkových úpravách solitérně nebo ve skupinách. Výběr odrůd je obtížný, neboť u novějších kultivarů neznáme ještě jejich konečnou velikost a tvar. Např. kultivar ‛Boulevard‛, velmi efektní a soustavně nabízený zahrádkářům jako zakrslá dřevina pro skalky, vyroste do výšky přes 5 m. Při výběru efektních forem bychom měli také pamatovat, že juvenilní formy (převážně s jehlicovitým olistěním) jsou málo v létě i v zimě odolné k úpalu a snadno namrzají. Pokud chceme vysazovat cypřišky v parkových úpravách, vystačíme většinou se školkařským sortimentem. Vedlejší sortiment je z převážné části určen milovníkům pestrých jehličnatých dřevin a méně zkušení by se mohli řídit pravidlem, že čím slaběji rostoucí kultivar, tím náročnější je jeho pěstování.

Na stanoviště jsou Ch. lawsoniana a jeho kultivary velmi přizpůsobivé. Vyhovují jim půdy mírně suché až vlhké, písčitohumózní, štěrkovité a hlinité, s obsahem vápníku. V zasolených půdách nerostou. Poloha může být i zastíněná, pro juvenilní a žlutopestré kultivary je to přímo nutné.

Ch. nootkatensis s kultivary také nejsou náročné. Čerstvé písčité až štěrkovité půdy jim postačí, nejsou-li k dispozici humózně hlinité. Hlavní je dostatek půdní a vzdušné vlhkosti. Nesnášejí zpevněný povrch půdy, avšak daří se jim i v městském prostředí.

Pro Ch. obtusa vyhledáme chladnější polohu s vlhkým ovzduším v teplejší oblasti. Vysazujeme je do půd kyprých, hlinitohumózních, kyselých až slabě alkalických. Nesnášejí úpal a suchý vzduch ani suchou půdu, zejména zakrslé formy sázíme vždy jen do polostínu.

Ch. pisifera vysazujeme do poloh odvrácených od jižního oslunění, s vlhkými písčitohumózními až písčitohlinitými půdami kyselými až slabě alkalickými. Typy ‛Filifera‛ snášejí exhalace, ‛Plumosa‛ naopak exhalace nesnášejí. Typy ‛Squarrosa‛ nesnášejí sucho, zasolení škodí všem.

Pro Ch. thyoides musíme připravit půdu výživnou, vlhkou, písčitohumózní.

Řez: U mladých, bujně rostoucích cypřišků zkracujeme v červnu až červenci terminální i postranní výhony, chceme-li mít kompaktní, nerozklesávající, proti sněhu a námraze odolné stromy. Poměrně vzácně vysazované cypřiškové ploty, zpravidla to bývá Ch. lawsoniana ‛Alumii‛ nebo ‛Columnaris‛, stříháme v předjaří, popřípadě ještě jednou během léta. Někdy vysazujeme takové ploty i z dalších odrůd, jako jsou ‛Spek‛, ‛Stewartii‛ a Ch. pisifera ‛Plumosa‛ pro řez chvojí do smuteční vazby. Zde samozřejmě nestříháme krátké větvičky špalírkami, ale zahradnickými nůžkami. Chceme-li udržet zakrslý růst nízkých forem, musíme v srpnu nebo v březnu zkrátit všechny výhony, prorážející do původního druhu.

Ošetřování: Po výsadbě pokryjeme půdu kolem rostlin pokud možno rašelinou nebo jiným humózním materiálem, který upravuje správnou reakci půdy a zabraňuje vysychání. Během léta udržujeme dostatečnou vláhu a před zámrazem důkladně zavlažíme výsadby ještě jednou.

Cypřišky trpí v sušších polohách sviluškou Paratetranychus ununguis. V tom případě je stříkáme od května do června systémovými Demeton-, Dimethoat- nebo Phosphamidon- preparáty, popřípadě speciálními postřiky. Příčina úhynu slabších kontejnerových rostlin může být plíseň Phytophthora cinnamomi a kořenech a na kořenovém krčku, kterou se nakazily výpěstky již ve školce. V tomto případě již není rostlinám pomoci. Jinými chorobami nebo štítěnkami trpí cypřišky jen vzácně.