095 010 5 – H. intermedia, 40/50/60/80/100 cm, 2x přesaz.,

011 5 – H. – ‛Jelena‛, ‛Orange Beauty‛, 40/50/60/80 cm, 2x přesaz.,

020 5 – H. japonica, 40/50/60/80/100 cm, 2x přesaz.,

021 5 – H. – ‛Arborea‛, ‛Rubra‛, ‛Ruby Glow‛, ‛Zuccariniana‛,

40/50/60/80/100 cm, 2x přesaz.

030 5 – H. molis, 40/60/80/100 cm, 2x přesaz.,

100/125/150 cm, 3x přesaz.,

031 5 – H. – ‛Brevipetala‛, ‛Feuerzauber‛, 40/50/60/80/100 cm, 2x přesaz.,

040 5 – H. vernalis, 40/50/60/80 cm, 2x přesaz.,

050 5 – H. virginiana, 60/80/100/125 cm, 2x přesaz.,

100/125/150/175/200 cm, 3x přesaz.

Vedlejší sortiment: H. intermedia ‛Nina‛, H. japonica ‛Allgold‛, ‛Carmine Red‛, ‛Flavo-purpurascens‛, H. macrophylla, H. mollis ‛Carnea‛, ‛Pallida‛, ‛Goldcrest‛, ‛Winter Beauty‛ a ‛Diane‛.

Výsadba: Většinou vysazujeme jen menší velikosti, neboť větší nestačí školky dopěstovat. Důležité je, aby výsadbový materiál byl nejméně 2x přesazovaný a měl pevné kořenové baly. Pokud sázíme kontejnerové rostliny, měly by být velikosti kolem 100 cm z přibližně 12litrových. Slabší rostliny, než jsou velikosti školkařského sortimentu, necháme dorůst ve školkách, neboť se tam v hustém zápoji lépe vyvíjejí než na volném prostranství trvalého stanoviště, kde trvá dlouho, než vzrostou.

Vhodná doba výsadby je podzim. Vilíny vysazujeme v náročnějších parkových a zahradních úpravách i v menších zahradách. Stanoviště vybereme solitérní, před tmavými jehličnany, ve větších úpravách i na světlém místě mezi vyššími dřevinami. H. virginiana, H. vernalis a H. macrophylla rostou i v polostínu ve vlhčích půdách. Na těchto místech však méně kvetou a méně vynikají. Ostatní druhy se snažíme umístit tak, aby alespoň část dne byly na výsluní a chráněny před vysušujícími východními a mrazivými severními větry.

Výsadbové jámy připravíme dost hluboké a prostorné, s půdou živnou, humózní, hlinitou, nepříliš propustnou, slabě kyselé reakce. Jen H. virginiana snáší i půdy vápenité.

Řez: Vžité pravidlo říká: Vilíny neřezat! Avšak některé kultivary rostou dost jednostranně, větvovitě, což je jejich specifická vlastnost (např. ‛Jelena‛). Příčina je také v tom, že pocházejí z roubů odebraných z postranních větví matečných rostlin. V těchto případech dáme k nově vysázeným keříkům hůlky a nejsilnější nebo nejvzpřímenější větev k nim po 2 až 3 roky vyvazujeme a postranní do široka rozložené větve poněkud zkrátíme. Takto pěstované rostliny získají na vzhledu, zejména v květu. V pozdějších letech je necháme volně růst. Přestárlé keře zmlazovat nemůžeme, nevytvářejí nové výhony od země a ze starého dřeva špatně obrážejí.

Ošetřování: U roubovaných keřů odstraňujeme včas plané výhony. Původní druh H. mollis je ze všech druhů v zimě nejméně odolný.

074010 5 – E. carnea, 12/15/20 cm,

011 5 – E. – ‛Alba‛, ‛Atrorubra‛, ‛James Backhouse‛, ‛Rubra‛, ‛Ruby Glow‛, ‛Snow Queen‛,
‛Springwood‛, ‛Vivellii‛, ‛Winter Beauty‛, 8/12/15/20 cm,

020 5 – E. cinerea, 8/12/15/20 cm,

021 5 – E. – ‛Atrorubens‛, ‛C. D. Eason‛, ‛Coccinea‛, 8/12/15/20 cm,

030 5 – E. tetralix, 12/15/20 cm,

031 5 – E. – ‛Alba‛, ‛Mollis‛, ‛Rubra‛, 12/15/20 cm,

040 5 – E. vagans, 15/20/25 cm,

041 5 – E. – ‛Lyonesse‛, ‛Mrs. D. F. Maxwell‛, ‛St. Keverne‛, 12/15/20 cm.

Doporučený sortiment VŠÚOZ v Průhonicích (podle hodnocení odrůdového pokusu, uzavřeného v r. 1979):

E. carnea ‛Aurea‛, ‛Cecilia M. Beale‛, ‛Heathwood‛, ‛King George‛, ‛Praecox Rubra‛, ‛Queen of Spain‛, ‛Pink Spangler‛, ‛Ruby Glow‛, ‛Springwood Pink‛, ‛Springwood White‛, ‛Winter Beauty‛ a ‛December Red‛.

E. cinerea ‛Alba Major‛, ‛Alba Minor‛, ‛Atrorubens‛, ‛C. D. Eason‛, ‛Eden Valley‛, ‛Katinka‛, ‛Mrs. Dill‛, ‛P. S. Patrick‛, ‛Romiley‛, ‛Rosea‛ a ‛Startler‛.

E. tetralix ‛Alba‛, ‛Con Underwood‛, ‛Helma‛, ‛Ken Underwood‛, ‛L. E. Underwood‛ a ‛Mary Grace‛.

E. vagans ‛Alba‛, ‛Diana Hornibrook‛, ‛Lyonesse‛, ‛Mrs. D. F. Maxwell‛, ‛Pyrenees Pink‛ a ‛Rubra‛.

E. darleyensis ‛Darley Dale‛ a ‛Silberschmelze‛.

E. ciliaris ‛Globosa‛ a ‛Wych‛.

E. williamsii ‛Gwavas‛ a ‛P. D. Williams‛.

Vedlejší sortiment:

Druhy náročné a choulostivé: E. arborea, E. australis, E. multiflora, E. scoparia, E. lusitanica, E. terminalis, E. veitchii a E. verticillata. Odolnější je E. purpurascens.

Výsadba: Pro výsadby vřesovců je možno jmenovat mnoho různých uplatnění: Jednotlivě je sázíme na menší skalky, květinové zídky, v atriových a bakónových zahrádkách. Přechodně je můžeme pěstovat také v hrnkách, E. carnea pro okrasu, vzácnější druhy ve sbírkách. V menších skupinách naleznou uplatnění na alpínech, terasách, na trvalkových záhonech, jako výzdoba hrobů a ve větších keramických a podobných nádobách jako mobilní zeleň. V řadách se hodí pro nízké obruby a lemování skupin vřesovištních rostlin, ve větších skupinách do zahradních a parkových úprav pod vyšší jehličnany, před koniferové skupiny nebo do sídlištní zeleně. Jako plošné výsadby sázíme hlavně E. carnea na ozelenění svahů, jako půdní kryt a doprovodnou zeleň dálnic ve vřesovištní a písčité krajině.

Výsadbový materiál má být hustý, košatý a nevytáhlý, ve školce na jaře seřezávaný, s pevným kořenovým balíčkem, který se vytvoří, když je namnožený materiál, musíme dbát, aby balíčky, zvláště rašelinové, neproschly, protože zejména tyto po výsadbě ani po důkladné závlaze nepřijímají vodu a rostliny uschnou dříve, než zakoření.

Na ročním období při výsadbě mnoho nezáleží. Sázet můžeme na jaře, během vegetace a hlavně brzy na podzim. Při pozdní výsadbě je nebezpečí, že mráz rostliny do jara povytáhne. Sázíme proto na podzim, avšak i v ostatní době dosti hluboko a rostliny dobře přitlačíme, aby lépe zakořenily. Vzdálenosti v hustých výsadbách se pohybují podle sort a velikosti sazenic od 25 do 30 cm v trojsponu. Zakrslé kultivary můžeme ve skupinách vysazovat hustěji.

Nároky na polohu a půdu jsou u jednotlivých druhů odlišné. E. carnea roste dobře na písčitohlinitých i jiných středně těžkých i vápník obsahujících půdách. Lépe však roste na půdách s příměsí vlhké rašeliny. Na mórovkovité půdě roste velmi bujně, ale pak v zimě bez sněhu ztratí listy a květy.

Stanoviště může být slunné až polostinné, zde ovšem méně kvete. Ostatní vyjmenované druhy jsou vápnostřežné, vyžadují půdní reakci pH 4 až 5 a závlahu měkkou vodou. E. cinerea sázíme do rašelinných nebo o vrstvu 20 cm rašeliny obohacených písčitých půd na slunné místo, neboť potřebuje půdu výhřevnou. E. tetralix vyžaduje půdy vlhké až bažinaté, mórovkovité, rašelinné a stinná stanoviště. Je-li stanoviště dost vlhké, může být i světlé. E. vegans sázíme do čerstvých humózních půd bez vápníku na chráněné místo ve slunné poloze. Nesnáší zpevněný povrch.

Pro menší zimovzdornost pokrýváme půdu mezi rostlinami rašelinou nebo jehličnatou hrabankou, na zimu pak ještě chvojím.

Řez: Také vřesovec vysazujeme často hustě, buď pro slabý výsadbový materiál, nebo aby porost ihned pokryl půdu. Takový porost dosáhne po několika letech výšky i přes půl metru. Je rozkladitý, uvnitř holý a vypadá jako neudržovaná výsadba. Proto musíme plošné výsadby i skupiny alespoň jednou za dva roky seřezávat.

Řezat smíme jen tak hluboko, aby na loňských výhonech zůstaly na spodní části nějaké listy. Zmlazení do holého dřeva má za následek nestejnoměrné vyrašení nebo odumření rostlin. Malé plochy sestříháme zahradnickými nůžkami, větší plotovkami nebo mechanickou lištou. Stejně jako u vřesu můžeme stříhat po centimetrech a nechat odpad v porostu jako nastýlku. Druhy kvetoucí v zimě a v předjaří sestříháme hned po odkvětu. Později řezané snadno v příští zimě zrezavějí. Druhy, které kvetou později, stříháme v předjaří.

Ošetřování: Chceme-li o výsadby vřesovců dobře pečovat, prosypeme porost před nástupem zimy dobře provlhčenou rešelinou, mórovkou nebo jen rozloženou jehličnatou hrabankou.

Problém při ošetřování je v odplevelování. Pokud jsme před výsadbou půdu důkladně nevyčistili od vytrvalých plevelů, může se stát, že porost již vyčistit nedokážeme a musíme ho zlikvidovat. Herbicidy můžeme použít jen před výsadbou, ale v žádném případě přípravky na bázi simazinu, které nové výsadbě škodí.