050 010 1 – C. avellana, 60/80/100/150 cm, 2x přesaz.,

8 – C. avellana, 40/70/90/120 cm, nejméně 1x přesaz.,

011 1 – C. – ‛Aurea‛, 40/60/80/100 cm, 2x přesaz.,

1 – C. – ‛Contorta‛, 40/60/80/100 cm, 2x přesaz.,

1 – C. – ‛Heterophylla‛, 60/80/100/150 cm, 2x přesaz.,

1 – C. – ‛Pendula‛, 40/60/80/100 cm, 2x přesaz., vyvazované do pyramid,

020 2 – C. colurna, 100/150/200/250 cm, 2x přesaz.,

3 – C. colurna, 8/10/12 cm, 2x přesaz.,

12/14/16 cm, 3x přesaz.,

6 – C. colurna, 16/18/20/25/30 cm, 4x přesaz., s balem,

030 1 – C. maxima, 60/80/100/150 cm, 2x přesaz.,

031 1 – C. – ‛Purpurea‛, 60/80/100 cm, 2x přesaz.

Vedlejší a sbírkový sortiment: C. chinensis, C. americna, C. colchica, C. cornuta, C. pontica, C. sieboldiana a C. tibetica.

Výsadba: Keře lísky obecné vypěstované ze semene vysazujeme většinou v krajinářských úpravách na okraje i jako podrost vyšších dřevin. Lehké keře uplatníme v husté výsadbě na vzdálenost 60 až 80 cm, jako větrolam. Kultivary druhů C. avellana a C. maxima vysazujeme v sadových úpravách, sídlištní zeleni i ve větších zahradách buď solitérně, nebo ve skupinách pro vytvoření kontrastů. C. avellana ‛Contorta‛ a ‛Pendula‛ můžeme použít solitérně i v malých zahradách jako zvláštnost pro milovníky bizarních forem. C. colurna ve tvaru keře stromů vysazujeme ve větších parkových úpravách a jako Vk do stromořadí a alejí. Ostatní druhy jsou u nás jen materiálem pro sbírky a arboreta.

Jen C. maxima a několik jiných kultivarů je vysazováno jako velkoplodé ovocné dřeviny, které můžeme vysazovat na stejná stanoviště jako C. avellana.

Řez: Při výsadbě upravíme sazenice zahlazením silnějších kořenů a koruny silnějších keřů lehkým průklestem asi na 5 kosterních větví. Tyto větve již více nezkracujeme. To platí i pro keře a Vk C. colurna. Tento druh necháme i v pozdějších letech volně růst, jen kmeny musíme včas očistit od postranního obrostu.

Keře lísky obecné a rovněž její vegetativně množené kultivary necháme volně růst. Jen ve výsadbách pro ptačí remízy zkrátíme některý silný výhon ve výšce 0,5 m až 2 m, aby se vytvořil přeslen, vhodný pro hnízdění ptactva. V pozdějším období bude v zahradních úpravách nutný průklest každé 2 až 3 roky. U starších keřů (po 20 až 30 letech) pak hlouběji zmlazujeme kosterní větve 60 až 80 cm nad zemí, což lísky celkem dobře snášejí.

U roubovaných kultivarů C. avellana ‛Contorta‛ a ‛Pendula‛ musíme v prvních letech po výsadbě dbát na tvar keřů. U obou těchto kultivarů se snažíme podporovat kmínkový růst, aby se koruny vytvářely pokud možno souměrně. U lísky převislé docílíme pravidelného růstu vyvazováním terminálního výhonu k tyči až do výšky 1,20 až 1,40 m a zkracováním postranních větví, čímž vypěstujeme pyramidu s převislými větvemi, které později necháme již volně růst. Velkou pozornost musíme u roubovaných kultivarů věnovat včasnému odstraňování podrůstajících planých výhonů.

Všechny práce s řezem můžeme vykonávat od podzimu do jara, jen výmladky odstraňujeme během vegetace.

Ošetřování:

V suchém období novou výsadbu zaléváme, později to nebude již potřeba.

Boj proti nosatci lískovému jev krajinářských a okrasných výsadbách zbytečný. Roztoč lískový se vyskytuje jen na nevhodném a suchém stanovišti. Na lísce turecké se někdy objevují housenky vztyčnořitky lípové, proti kterým používáme postřik dotykovým přípravkem.

Rány po hlubokém zmlazení musíme hned ošetřit, aby pařez nepoškodily dřevokazné houby. Okusem trpí hlavně slabé sazenice ušlechtilých kultivarů. Jinými nebezpečnými chorobami a škůdci lísky netrpí, což je v krajinářských úpravách velkou výhodou. Větvičky, které odpadnou při tvarování kultivaru ‛Contorta‛, využijeme v ikebaně.

021 010 2 – B. albo-sinensis, 125/150200/250/300 cm, 2x přesaz.,

020 2 – B. alleghanensis, 100/125/150/200/250 cm, 2x přesaz.,

030 2 – B. costata, 100/125/150 cm, 2x přesaz.,

040 2 – B. ermanii, 125/150/200/250/300 cm, 2x přesaz.,

050 2 – B. jacquemontii, 125/150/200/250/300 cm, 2x přesaz.,

060 2 – B. lenta, 100/125/150/200/250 cm, 2x přesaz.,

070 2 – B. maximowicziana, 125/150/200/250/300 cm, 2x přesaz.,

080 2 – B. medwediewii, 100/125/150 cm, 2x přesaz.,

090 5 – B. nana, 20/30/40/60/80 cm, s balem z kontejnerů,

100 2 – B. nigra, 125/150/200/250/300 cm, 2x přesaz.,

110 2 – B. papyrifera, 125/150/200/250/300 cm, 2x přesaz.,

110 6 – B. papyrifera, 8/10/12 cm, 2x přesaz.,

12/14/16/18/20 cm, 3x přesaz.,

120 2 – B. platyphylla, 125/150/200/250/300 cm, 2x přesaz.,

130 2 – B. populifolia, 100/125/150 cm, 2x přesaz.,

140 2 – B. verrucosa, 125/150/200/250/300/350 cm, 2x přesaz.,

2 – B. verrucosa, 125/150/200/250 cm, 2x přesaz. bez balu,

6 – B. verrucosa, 8/10/12/14 cm, 2x přesaz.,

6 – B. verrucosa, 12/14/16/18/20 cm, 3x přesaz.,

6 – B. verrucosa, 20/25/30/35 cm, 4x přesaz. s drátěným balem,

141 4 – B. – ‛Dalecarlica‛, ‛Fastigiata‛, ‛Gracilis‛, ‛Purpurea‛, ‛Tristis‛, ‛Youngii‛,

100/125/150/200/250/300 cm, 2x přesaz.,

200/250/300/350 cm, 3x přesaz.,

3 – B. – ‛Tristis‛, ‛Youngii‛, 8/10/12/14 cm, 3x přesaz.

Vedlejší sortiment: B. grossa a B. pubescens. Keřovité druhy: B. borealis, B. fruticosa, B. glandulifera, B. humilis, B. intermedia, B. middendorffii, B. potaninii a B. pumila.

Výsadba: Kromě školkařského sortimentu uvedených velikostí můžeme přesazovat hlavní druhy bříz jako solitérní keře stromů, 4krát přesazované se 2 až 5 základními kmeny, od 200 do 700 cm výšky, nebo jako Vk, 4krát přesazované, s obvodem kmene 20 až 45 cm, a 5krát přesazované, s obvodem 45 až 60 cm. V příznivých podmínkách můžeme mladý školkařský materiál do 250 cm, alespoň 2krát přesazovaný, vysazovat také bez zemního balu, když stihneme dobu, v které právě začíná rašit.

Při dobývání je nutné dbát, aby postranní kořeny, které u bříz jdou hodně do šířky, nebyly pluhem nebo rýčem zkráceny na pahýly. Zároveň je nutno dbát, aby kořeny výsadbového materiálu nezůstaly na slunci a větru.

Nejčastěji a největší množství bříz (zejména B.verrucosa) vysazujeme do krajinářských úprav, lesoparků a na rekultivace. Stromovité typy velmi dobře uplatníme v parkových úpravách do samostatných skupin, do skupin jiných listnáčů i jehličnanů, vzácnější druhy hlavně jako solitéry. Velmi oblíbené a vhodné jsou břízy vysázené k chatám a chalupám. Druhy vypěstované jako Vk můžeme použít do stromořadí a působivých alejí. Převislé tzv. smuteční kultivary můžeme vysadit na hřbitovy, k pomníkům a solitérně i do větších a menších zahrad. Z keřovitých bříz vysazujeme hlavně B. nana do vřesoviště. Ostatní keřovité typy jsou především sbírkové druhy pro arboreta.

Na všech stanovištích, kde mají břízy dostatek světla, rostou bez zvláštní úpravy půdy, která by však neměla být příliš vápenitá.

Nejvíce jim vyhovuje vlhčí písčitohlinitá půda a jen B. pubescens vyžaduje hodně vlhkou humózní až rašelinnou půdu. Endemické typy mají své vyhraněné požadavky, které jsou při pěstování bříz pro okrasné účely zanedbatelné. Keřovité typy vyžadují půdu humóznější, B. nana až slatinnou a kyselou.

Řez: V úvahu přichází jen případné vyvětvování, jako keře stromů vysazovaných bříz, odstranění suchých větví a výjimečně úprava koruny, což děláme výhradně na podzim. Někdy musíme upravit přerůstající koruny, tzv. pyramid, a Vk smutečních bříz u pomníků. To způsobuje výrazné zpomalení růstu, což může být vhodné, aby se koruna nerozrůstala příliš do sousedství. Radikální zmlazení břízy nesnášejí. Brzy potom odumírají.

Ošetřování: V prvním roce po výsadbě bývá olistění bříz řídké, takže pod nimi půda vysychá. V tom případě musíme napomoci zaléváním, abychom udrželi dostatečnou vláhu k ujmutí. Některé exotické břízy mohou v našich zimách utrpět, např. B. jacquemontii, proto je v prvních letech na zimu ovazujeme. Nežádoucí vlastností bříz je, že odnímají svému okolí vláhu a živiny. S tím musíme při výsadbě sousedních dřevin počítat.

Mladé břízy bývají v suchém prostředí napadány listovými mšicemi. Proti nim si snadno poradíme postřikem. Na starších exemplářích se někdy vyskytují čarověníky, způsobené houbami Taphrina turgida a Taphrina betulina. Zde pomůže jedině vystříhání znetvořených větví. Jinak bývají břízy celkem zdravé.

007 010 6 – A. cordata, 8/10/12/14 cm, 2x přesaz.,

12/14/16/18/20 cm, 3x přesaz.,

20/25/30 cm, 4x přesaz.,

020 2 – A. glutinosa, 125/150/200/250/300/350 cm, 2x přesaz.,

6 – A. glutinosa,    8/10/12/14 cm, 2x přesaz.,

14/16/18/20/25/30 cm, 3x přesaz.,

18/20/25/30/35 cm, 4x přesaz.,

021 2 – A. – ‛Imperialis‛, 60/80/100 cm,

030 2 – A. incana, 125/150/200/250/300/350 cm, 2x přesaz.,

6 – A. incana,        8/10/12/14 cm, 2x přesaz.,

14/16/18/20/25/30 cm, 3x přesaz.,

20/25/30/35 cm, 4x přesaz.,

031 2 – A. – ‛Aurea‛,      100/125/150 cm, 2x přesaz.,

150/200/250 cm, 3x přesaz.,

6 – A. – ‛Aurea‛,     8/10/12/14 cm, 2x přesaz.,

14/16/18/20 cm, 3x přesaz.,

032 2 – A. – ‛Laciniata‛, 125/150/200/250/300 cm, 2x přesaz.,

6 – A. – ‛Laciniata‛ 8/10/12/14/16 cm, 2x přesaz.,

033 2 – A. – ‛Pendula, 40/60/80/100 cm,

040 1 – A. viridis, 40/60/80 cm.

Vedlejší a sbírkový sortiment: A. crispa, A. x elliptica, A. glutinosa, A. incana s dalšími kultivary, A. japonica, A. maritima, A. matsumarae, A. nitida, A. rubra, A. sinuata, A. subcordata, A. tenuifolia a novější kříženci.

Výsadba: Kromě výsadby základních druhů v krajinářských úpravách a rekultivacích uplatníme celý sortiment olší i v parcích a Vk štíhlých typů ve stromořadích. Kultivary s různě tvarovaným listem a barevným dřevem, většinou slaběji rostoucí, můžeme vysadit do větších zahrad a sbírek. A. viridis též do plošných výsadeb.

Stanoviště vybereme pro stromovité druhy světlé až polostinné. A. incana a keřovité typy snesou i stín a sušší půdu. Pouze A. glutinosa vyžaduje půdu vlhkou, kyselejší, a dobře snáší i dočasné zaplavení. A. viridis také roste ve studených, kamenitých půdách. Ostatním druhům se daří v dobrých, spíše vlhčích půdách.

Všechny druhy i novější vzrůstné odrůdy, ve školkách vícekrát přesazované, můžeme vysazovat prostokořenné. Vzácné druhy přesazujeme s kořenovým balem, chceme-li mít jistotu ujmutí, neboť olše rostou v symbióze s mikroorganismy (poutají vzdušný dusík), které jsou pro další růst nezbytné, a rostlina si je tak přenese s balem na nové stanoviště. Bohatý kořenový systém umožňuje přesazovat i vzrostlé exempláře do obvodu kmene 45 cm a výšky 5 až 7 m. Záleží-li na vyrovnanosti stromořadí a jednotnosti vysazovaného typu, sázíme vegetativně rozmnožovaný výsadbový materiál.

Řez: Chceme-li ve stromořadích zachovat rovné, průběžné kmeny a vyrovnané koruny stromů, musíme některým jedincům v prvních letech po výsadbě upravovat terminální výhony řezem. Jinak řežeme jen živé ploty a stěny, aby náležitě zahoustly. Všechny druhy olší můžeme podle potřeby řezat v zimním období i v červnu. Dobře snášejí zmlazování, olše se dokonce snadno omladí i z pařezů. Po nepřesném řezu při vyvětvování tvoří olše na kmenech nežádoucí výhony a svalce, na kterých vyrůstají choroše.

Ošetřování: Olše snášejí celkem dobře i silnější zaplevelení. Pokud chceme použít herbicidy, musíme pamatovat, že atrazinové přípravky snáší pouze A. glutinosa. V některých případech se tvoří hojné výmladky. V hustších výsadbách musíme dbát v dalších letech na včasnou probírku.

Mladý výsadbový materiál často trpí okusem hlodavců a poškozením olistění listohlodem ovocným (Phyllobius piri).