Pěstování: Sazenice s rašelinovým zemním balem nebo raději z kontejnerů vysazujeme v teplejší oblasti skupinově jako podrost nebo jednotlivě na polostinná a závětrná místa ve skalce do lehčí mórovkovité půdy. Velmi dobře je můžeme uplatnit i v atriových zahradách, kde na vhodném stanovišti kvetou a voní do listopadu, dokud je tuhý mráz nespálí. Lehký kryt na zimu je vždy prospěšný, ač po namrznutí opět od země snadno obrážejí.

151 010 5 – P. terminalis, 3 až 4 a 5 až 7 výhonů, s hrnkovým balíčkem,

011 5 – P. – ‛Variegata‛, 3 až 4 a 5 až 7 výhonů, s hrnkovým balíčkem.

Vedlejší sortiment: P. axillaris a P. procumbens.

Výsadba: Výsadbový materiál bývá ve školkách někdy hodnocen podle výšky (12/15/20 cm), což není pro sadovnickou praxi výhodné, neboť jakost výpěstků spočívá v počtu výhonů a ne ve výšce, která je vlastně ukazatelem, do jaké míry jsou sazenice „vytáhlé“, popřípadě přerostlé.

Tlustonitník je výborný pro stálezelený pokryv půdy. Vysazujeme ho jako podrost vyšších dřevin, pokryv zastíněných svahů, jako náhradu trávníků na severní straně vyšších budov, dále jako zeleň na hrobech a konečně jako komponent zeleně mobilních a atriových zahrad. Pro plošné zahuštěné výsadby volíme spon 25 x 30 cm.

Půdu připravíme propustnou, ne vysychavou, ale vlhčí, hlinitohumózní, kyselejší až slabě alkalické reakce. Rostliny vysazujeme poněkud hlouběji.

Řez a ošetřování: Pokud chceme udržet porost nízký, můžeme ho na jaře sestříhat, dokud je mladý, 1 až 2 roky po výsadbě. U staršího porostu je regenerační schopnost nižší. V každém případě pak musíme porost přihnojit, ale ne později než v červnu, neboť by výhony špatně vyzrávaly a mohly by namrznout. Do konce června udržujeme i dostatečnou půdní vláhu. V místech, kde bývají holomrazy, porost na volném prostranství pro jistotu zastíníme pokrývkou chvojí, ale P. procumbens i potom ztratí přes zimu olistění.

024 010 5 – B. microphylla, 20/25/30/40 cm, s balem,

020 5 – B. sempervirens, 15/20/25/30/40 cm, bez balu,

30/40/50/60/80/100 cm, volně rostoucí keře s balem,

021 5 – B. – ‛Angustifolia‛, 30/40 cm, s balem,

– B. – ‛Argenteo-variegata‛, 20/25/30/40 cm, s balem,

022 5 – B. – ‛Suffruticosa‛, 10/15/20 cm, 1letý, bez balu,

B. – pyramidy stříhané, 40/50/60/7080/100 cm, s balem,

B. – koule stříhané, 20/25/30/40/50 cm, s balem.

Vedelejší sortiment: B. balearica, B. microphylla var. japonica a var. sinica, B. sempervirens var. arborescens, ‛Aurea-variegata‛, ‛Bullata‛, ‛Glauca‛, ‛Handsworthiensis‛, ‛Myrtifolia‛, ‛Rosmarinifolia‛ a ‛Rotundifolia‛, a B. wallichiana‛.

Výsadba: Pro stříhané plůtky barokních parter a nízké obruby hrobových výsadeb a květinových záhonků ve starých zahradách vysazujeme sazenice B. sempervirens a jeho kultivaru ‛Suffruticosa‛ bez balu. To neznamená, že bychom museli všechnu půdu z kořenů vyklepat, ale naopak šetrným zacházením se sazenicemi si zajistíme stoprocentní ujmutí výsadby. Mezery vzniklé neujmutím některým sazenic se jen obtížně vylepšují dosadbou. Na 1 m plůtku nebo obruby sázíme podle velikosti 6 až 12 sazenic. Tyto sazenice stavíme podle šňůry do rýčem odpíchnutých rýh, přihrneme a přišlápneme.

Volně rostlé keře s balem uplatníme v parkových a zahradních úpravách jako podrost vyšších stromů, na okraje skupin vyšších dřevin nebo jako kulisy poblíž budov. Stále je také vysazujeme do předzahrádek starých chalup a selských stavení.

Přísně stříhané tvary jsou již vzácnějším výsadbovým materiálem, který používáme hlavně při rekonstrukcích historických zahrad. Velmi dobře se hodí jako dekorační rostliny, pěstované v kbelících a jiných nádobách.

Zimostrázu vyhovuje každá běžná půda, alkalická a kyselejší, na výsluní i v polostínu, pokud udrží dostatek vláhy.

Řez: Od pěstování přísně stříhaných obrub, plůtků a tvarů se hodně upouštělo od let před 2. světovou válkou pro pracnost stříhaní a změnu zahradních slohů.

Se současným rozvojem mechanizace zahradnických prací můžeme používat strojní plotové nůžky, takže náročnost na ruční práci již není pro pěstování těchto vděčných stálezelených dřevin rozhodující.

Běžné plůtky můžeme stříhat od konce května do července a podle potřeby i v předjaří, tedy 2 až 3krát za rok. Když plůtky přerostou požadovanou velikost a jsou již nevzhledné, můžeme je v předjaří sestříhat až do starého dřeva. Spolehlivě znovu obrazí a vydrží několik dalších let. Plůtky silně namrzlé nebo nevyrovnané v nestejných půdních podmínkách musíme obnovit.

Ošetřování: Zimostráz odnímá z půdy velké množství živin a vláhy. Kde záleží na dobrém vzůrstu keřů, přihnojíme kombinovaným hnojivem a občasnou důkladnou závlahou, zejména u podrostových výsadeb.

Plevelem Buxus mnoho netrpí, neboť svým vzrůstem nenechává pod keřem světlo ani vláhu a živiny. Okolí skupin můžeme udržovat bezplevelné použitím herbicidů na bázi simazinu.

Na sušším stanovišti bývají keře napadány merou zimostrázovou (Psylla buxi) a bejlomorkou zimostrázovou (Monartropalpus buxi). Postřikem systémovými insekticidy od poloviny května do konce června, popřípadě častějším ostrým postřikem závlahovou hadicí, se těchto škůdců snadno zbavíme. Puklicemi trpí zimostráz při nedostatečných růstových podmínkách.

B. balearica, B. sempervirens ‛Rosmarinifolia‛ a B. wallichiana musíme chránit proti mrazům a zimnímu slunci.