054 010 5 – C. beanii, 15/20/30/40 cm,

020 5 – C. dallimorei, 30/40/60 cm,

030 5 – C. decumbens, 15/20/30 cm,

040 5 – C. kewensis, 15/20/30/40 cm,

050 1 – C. nigricans, 30/40/60 cm,

060 5 – C. praecox, 15/20/30/40/60 cm,

061 5 – C. – ‛Albus‛, ‛Hollandia‛, ‛Zeelandia‛, 20/30/40/60 cm,

070 5 – C. procumbens, 15/20/30 cm,

080 5 – C. purpureus, 20/30/40 cm,

090 5 – C. ratisbonensis, 30/40/60 cm,

100 1 – C. scoparius, 30/40/60/80 cm, 1leté, popřípadě bez balu,

101 5 – C. – ‛Andreanus‛, ‛Dragonfly‛, ‛Goldfinch‛, 30/40/60 cm.

Vedlejší sortiment: C. albus, C. ardoinii, C. austriacus, C. glaber (C. elongatus), C. hirsutus, C. multiflorus a C. supinus.

Výsadba: Zpravidla 2leté výpěstky, výjimečně starší, z hrnků průměru 8 až 9 cm, delšího typu, nebo z kontejnerů 8 x 8 cm až 13 x 13 cm jsou vhodným výsadbovým materiálem. Jen C. scoparius vysazujeme do svahů a krajinných úprav jako pionýrské dřeviny. Můžeme je též vysazovat jako jednoleté prostokořenné sazenice, pokud s nimi zacházíme šetrně, tzn., když čerstvě vydobyté sazenice, bezodkladně upravené k sázení, přenášíme při výsadbě přikryté, nemáčené ani nezaschlé.

Sazenice z hrnků nebo kontejnerů nemívají pevný kořenový bal, takže i s nimi musíme zacházet při výsadbě opatrně. Nevyklápíme je z nádob do zásoby, ale až bezprostředně před sázením do jamky. Tyto zásady platí zejména pro všechny kultivary C. praecox, C. scoparius a tzv. hybridní sorty.

Stanoviště pro čilimníky volíme slunné, dostatečně volné. Vysazujeme je ať solitérně, nebo do skupin, aby se mohly později rozložit do šířky a uplatnit v plné kráse. Místo pro ně může být na záhonech s nižšími trvalkami, v krátce stříhaném trávníku, jako předsadba klečí a jiných tmavých konifer nebo ve vřesovišti. Velmi efektní je jejich uplatnění i v mobilní zeleni.

Půdu pro ně připravíme písčitohlinitohumózní, slabě až silně kyselou. Původní druh C. scoparius (janovec) snáší i půdy hrubé struktury, silikátové, neobdělávané a hubené. Vyhneme se půdám rozbahněným, neprovzdušněným alkalickým vápencům, slínům, opukám a hadcům i půdám velmi kyselým, s nadložím surového humusu.

Pro skupinu nízkých a poléhavých čilimníků najdeme vhodné místo na skalkách, terasách nebo opěrných zdech a suchých zídkách. C. decumbens, C. procumbens a C. purpureus můžeme ve vhodných polohách použít s úspěchem na pokrývání půdy, ozelenění jižních svahů a menších ploch na skalkách a v neposlední řadě ve výsadbách balkónových, střešních a terasových zahrad.

Zde připravíme půdu podobných vlastností jako pro skupinu vyšších a hybridních čilimníků, reakce půdy může být slabě kyselá až neutrální. Pouze C. purpureus roste dobře i ve vápenité a hlinité půdě.

Nejvhodnější doba výsadby pro všechny druhy je předjaří, i když kontejnerové sazenice snesou výsadbu během vegetace.

Existuje ještě několik druhů čilimníků, které jsou pěstovány jako hrnkové květiny, např. C. battandieri, C. canariensis a C. racemosus. Tyto druhy pěstujeme celoročně v hrnkách v pařeništní zemi s listovkou a pískem. Přes léto zapustíme hrnky do poloviny výšky venku na záhonech, ale na zimu je musíme uklidit do skleníku. Protože jsou stálezelené, vyžadují více vláhy než opadavé druhy školkařského a vedlejšího sortimentu.

Řez: Při výsadbě chráníme kořenový systém nebo kořenový bal před poškozením. Dbáme, aby kořenový bal byl před vyklápěním z nádob dostatečně vlhký, jinak by se snadno rozpadl. Symbióza čilimníkových rostlin s hlízkovými baktériemi se pak poruší a ujmutí může být nejisté. U prostokořenných sazenic janovce zarovnáme jen poškozené kořeny, jinak je necháme co nejdelší. Výhony janovce zkrátíme podle tloušťky rostlin o jednu polovinu až o dvě třetiny.

Výsadbový materiál s balem necháme s neporušenou nadzemní částí, pokud nemusíme zkrátit zaschlé špičky výhonů. Na trvalém stanovišti mohou nízké a plazivé druhy růst volně. U bujněji rostoucích druhů a hybridů můžeme vždy po odkvětu vystříhat část odkvetlých výhonů nebo větviček, aby nenasazovaly velké množství plodů a vyhnaly nové výhony. Do starého dřeva nezasahujeme, raději se snažíme udržet plodnost keřů pravidelnou probírkou. Stane-li se, že za tuhé zimy rostliny namrznou, musíme je seřezat až u země. Celkem snadno opět obrazí, ale ten rok již nekvetou.

Ošetřování: Na zimu po výsadbě obložíme hlavně hybridní kultivary C. dallimorei, C. praecox, C. multiflorus a C. scoparius suchým listím a zastíníme chvojím. Pokud tyto kultivary pěstujeme jako stromky, roubované na Laburnum, musíme korunky na zimu ovázat, nemáme-li stromky na chráněném teplém stanovišti. Stromky ostatních druhů vydrží bez ochrany. Sama podnož přispívá k odolnosti.

I když čilimníky snášejí značné sucho, nenecháme mladou výsadbu po odkvětu za suchého počasí bez dodatečné vláhy. Zálivku můžeme spojit s přihnojením draselným, bezchlórovým hnojivem, nebo plným hnojivem, např. HERBASYN 3.

Pokud jde o choroby, trpí některé druhy jako mladé rostliny plísní Peronospora cytisi. Listy zasychají a nakonec opadají, popřípadě odumírají celé rostliny. Opatřením proti této plísni je odstraňování napadených částí rostlin, postřik měďnatými přípravky a udržování mírné půdní vláhy.

Problémem při pěstování všech čilimníků je skutečnost, že jsou vyhledávanou potravou hlodavců. Jen důsledná ochrana hustým pletivem v zimním období pomůže zachovat rostliny nepoškozené.

Janovec (C. scoparius) bývá vysazován ve velkém jako přírodní potrava pro zajíce a králíky.

052 010 1 – C. acuminatus, 60/80/100/150 cm,

020 1 – C. acutifolius, 60/80/100 cm,

030 5 – C. adapressus, 15/20/30/40 cm, z kontejnerů,

031 5 – C. – ‛Little Gem‛, 12/15/20/30 cm, z kontejnerů,

040 1 – C. bullatus, 60/80/100/150 cm,

060 5 – C. – x ‛Jürgl‛, 15/20/30/40 cm, z kontejnerů,

070 5 – C. dammeri, 15/20/30/40 cm, z kontejnerů,

071 5 – C. x ‛Coral Beauty‛, x ‛Skogholm‛, 20/30/40 cm, z kontejnerů,

072 5 – C. – var. radicans, 15/20/30/40 cm, z kontejnerů,

080 1 – C. dielsianus, 60/80/100/150 cm,

090 1 – C. divaricatus, 40/60/80/100 cm,

100 1 – C. franchettii, 40/60/80/100 cm, z kontejnerů nebo s balem,

110 1 – C. henryanus, 60/80/100/150 cm,

120 5 – C. horizontalis, 20/30/40/60 cm, z kontejnerů,

121 5 – C. – ‛Saxatilis‛, ‛Variegatus‛, 15/20/30/40 cm, z kontejnerů,

130 1 – C. integerrimus, 40/60/80 cm, z kontejnerů,

140 5 – C. lacteus, 40/60/80 cm, z kontejnerů,

150 1 – C. lucidus, 40/60/80/100 cm,

160 5 – C. microphyllus, 20/30/40 cm, z kontejnerů,

161 5 – C. – ‛Cochleatus‛, ‛Ruby‛, 20/30/40 cm, z kontejnerů,

170 1 – C. multiflorus, 60/80/100/150 cm,

180 5 – C. praecox, 20/30/40/60 cm,

190 5 – C. salicifolius, 60/80/100/150 cm, z kontejnerů nebo s balem,

191 5 – C. – ‛Floccosus‛, 60/80/100/150 cm, z kontejnerů nebo s balem,

5 – C. – ‛Parkteppich‛, 20/30/40/60 cm, z kontejnerů,

200 1 – C. tomentosus, 60/80/100 cm,

210 5 – C. x watereri, 60/80/100 cm, z kontejnerů,

211 5 – C. – ‛Cornubia‛, ‛John Waterer‛, 60/80/100/150 cm, z kontejnerů nebo s balem,

5 – C. – ‛Herbstfeuer‛, 20/30/40/60 cm, z kontejnerů,

220 1 – C. zabelii, 60/80/100 cm.

Vedlejší sortiment: Stálezelené druhy: C. conspicuus var. decorus (0,7 m), C. procumbens (0,1 m), C. rotundifolius (4,0 m), C. rugosus (3,0 m) a C. salicifolius ‛Gnom‛ (0,4 m), ‛Repens‛ (0,7 m). Opadavé druhy do 2 m výšky: C. boisianus, C. elegans, C. horizontalis var. robustus, C. kitaibelii, C. niger,C. nitens, C. roseus a C. simonsii. Opadavé druhy více než 2 m vysoké: C. calocarpus, C. veitchii a C. villosulus (Nomenklatura FLINCK & HYLMÖ.)

Výsadba: Stejně rozmanitá jako skladba sortimentu sklaníků je i možnost použití výsadbách. Stručný přehled je v následující tabulce.

Vedle možností použití jednotlivých druhů a kultivarů dbáme i na jejich nároky na trvalé stanoviště. Slunné stanoviště je vhodné pro celý sortiment. Část stromů a kultivarů však můžeme vysazovat i do polostínu: C. acutifolius, C. bullatus, C. buxifolius, C. congestus ‛Jürgl‛, C. dammeri se všemi kultivary, C. divaricatus, C. henryanus, C. horizontalis, všechny kultivary C. hybridus, C. lacteus, C. microphyllus, C. multiflorus, C. praecox, C. procumbens a C. salicifolius s kultivary.

Pokud jde o půdní podmínky, snášejí skalníky kamenitý, skalnatý i vápenitý podklad. Půdu jim připravíme výživnou, hlinitou až písčitohlinitou, propustnou, stálezeleným druhům spíše humóznější, neutrální až alkalické reakce.

Opadavé druhy vysazujeme většinou bez zemního balu. Jen druhy a kultivary menších velikostí jsou někdy ve školkách pěstovány z provozních důvodů v kontejnerech. Stálezelené druhy mají mít pro výsadbu na trvalé stanoviště kontejnerový bal, větší velikosti popřípadě zemní bal z volné půdy. Obsah kontejnerů pro nejmenší druhy a velikosti nemá být nižší než jeden litr (10 x 10 cm). Výsadbový materiál z 8cm hrnků je často nabízen pro plošné výsadby, pokryv půdy a pro náhradu trávníků. Takové zboží však neodpovídá normě a nezaručuje stoprocentní ujmutí a včasné zapojení porostu bez náročné přípravy půdy a následného pečlivého ošetřování výsadby. Při výsadbách jako náhradu trávníku použijeme C. dammeri var. radicans a C. procumbens, 8 až 12 sazenic na 1 m^-2.

Ostatní druhy pro zahuštěné výsadby sázíme podle velikosti na vzdálenost 45 až 60 cm (3 až
5 . m^-2). Druhy určené pro stříhané živé ploty, vysazujeme jako mladé sazenice na vzdálenost 17,5 až 25 cm. Pro volně rostoucí živé ploty volíme podle vzrůstnosti jednotlivých druhů vzdálenosti od 40 do 75 cm. Kontejnerové rostliny můžeme vysazovat po celou dobu, kdy je půda otevřená. Prostokořenné sazenice vysazujeme v době vegetačního klidu.

Řez: Skalníky bychom neměli řezat ani při výsadbě, ani později. Vysazujeme-li však prostokořenné keře v nepříznivých podmínkách, kde např. v krajinných úpravách sázíme do málo živé půdy a kde nemůžeme počítat s dalším ošetřováním mladé výsadby, musíme mladé výhony zkrátit o jednu třetinu až polovinu délky, popřípadě husté keře prosvětlit.

V pozdějších letech se zejména v zahradách stává, že keře skalníků přerůstají předpokládanou velikost. Zde nastává u některých druhů problém se zmlazováním. Druhy, které se rozvětvují amfitonně, tj. vějířovitě, nelze řezat tak, že zkrátíme jen střední osu vějíře. Zde je nutno sestříhat i postranní větvičky, jak ukazuje obr. 49, abychom neporušili habitus keře. Tyto úpravy jdou na úkor kvetení a plodnosti v příštím roce.

U epitonně, tj. vzpřímeně se rozvětvujících druhů, je řez jednodušší. Zde necháme vždy část 1 až 2letých výhonů stát a odřízneme jen převislou část starší větve. Tím nepřijdeme o květy a plody v příštím roce. Někdy záleží v zahuštěných výsadbách vyšších druhů na udržení porostu v určité výšce. Toho můžeme docílit po několik let opakovaným prostým seřezáním na výšku přiměřenou růstu druhu. Radikální zmlazení skalníky nesnášejí. Pokud po hlubokém zmlazení obrazí, rostou nepravidelně a ztrácejí na dlouhý čas svůj typický růst.

Druhy, vyznačené v tabulce jako vhodné pro živé ploty, mají jako mladé sazenice pro ten účel vysázené a vyvázané ke kordánovému drátu zpočátku minimální nároky na místo. Při 1 m výšky je dokážeme při jednom stříhání v zimě a jednom v červnu udržet v šířce plotu 10 až 15 cm. Později jim musíme na šířce přidat. Zároveň můžeme letní řez nahradit postřikem 0,2 až 0,5 % roztokem přípravku ATRINAL v dávce 0,2 l.m^-2, jakmile dosáhnou na jaře výhonky délky asi 5 cm. Stejná aplikace ATRINALU je možná i v plošných výsadbách pro pokryv půdy. Na větších plochách, kde je skalník náhrada trávníku, můžeme použít pro srovnání porostu i žací lištu, aby pokryv půdy náležitě zhoustl. Taková náhrada trávníku přeroste po určité době vymezenou plochu. Pokud přerůstá na zpevněné cesty a dlažby, odstříháme nůžkami, co přesahuje, jinde musíme použít rýče, abychom odsekali a pak vybrali již zakořeněné větvičky.

Sortiment skalníků

U silnějších keřů v remízech můžeme zkrácením silných letorostů vytvořit rozvětvení, vhodné pro hnízdění ptáků.

Musíme ještě počítat s tím, že po tuhých zimách některé stálezelené druhy a hybridní kultivary namrznou. Pokud zhnědnou jen listy, není tak zle, protože během jara opadají a narostou nové. Namrzlé větve musíme hlouběji seřezat.

Hodně záleží na stanovišti.

Ošetřování: Při výsadbě z kontejnerů dbáme, abychom nevysazovali rostliny s přeschlým kořenovým balem. Po výsadbě udržujeme do zakořenění přiměřenou půdní vláhu. Později stačí pro skalníky na běžném stanovišti přirozené srážky.

Skalníky nesnášejí sedlý, zhutněný povrch půdy. Protože nesnášejí silnější poranění povrchových kořenů, kypříme půdu kolem rostlin jen mělce.

V boji proti plevelům jsou s úspěchem vyzkoušeny herbicidy s obsahem 50 % simazinu v dávkách až 1 g.m^-2 u druhů C. bullatus, C. dammeri, C. ‛Skogsholm‛, C. divaricatus, C. lucidus, C. multiflorus a C. salicifolius.

Na suchém stanovišti se ze škůdců vyskytuje na některých druzích mšice listová, kterou snadno hubíme postřikem.