050 010 1 – C. avellana, 60/80/100/150 cm, 2x přesaz.,

8 – C. avellana, 40/70/90/120 cm, nejméně 1x přesaz.,

011 1 – C. – ‛Aurea‛, 40/60/80/100 cm, 2x přesaz.,

1 – C. – ‛Contorta‛, 40/60/80/100 cm, 2x přesaz.,

1 – C. – ‛Heterophylla‛, 60/80/100/150 cm, 2x přesaz.,

1 – C. – ‛Pendula‛, 40/60/80/100 cm, 2x přesaz., vyvazované do pyramid,

020 2 – C. colurna, 100/150/200/250 cm, 2x přesaz.,

3 – C. colurna, 8/10/12 cm, 2x přesaz.,

12/14/16 cm, 3x přesaz.,

6 – C. colurna, 16/18/20/25/30 cm, 4x přesaz., s balem,

030 1 – C. maxima, 60/80/100/150 cm, 2x přesaz.,

031 1 – C. – ‛Purpurea‛, 60/80/100 cm, 2x přesaz.

Vedlejší a sbírkový sortiment: C. chinensis, C. americna, C. colchica, C. cornuta, C. pontica, C. sieboldiana a C. tibetica.

Výsadba: Keře lísky obecné vypěstované ze semene vysazujeme většinou v krajinářských úpravách na okraje i jako podrost vyšších dřevin. Lehké keře uplatníme v husté výsadbě na vzdálenost 60 až 80 cm, jako větrolam. Kultivary druhů C. avellana a C. maxima vysazujeme v sadových úpravách, sídlištní zeleni i ve větších zahradách buď solitérně, nebo ve skupinách pro vytvoření kontrastů. C. avellana ‛Contorta‛ a ‛Pendula‛ můžeme použít solitérně i v malých zahradách jako zvláštnost pro milovníky bizarních forem. C. colurna ve tvaru keře stromů vysazujeme ve větších parkových úpravách a jako Vk do stromořadí a alejí. Ostatní druhy jsou u nás jen materiálem pro sbírky a arboreta.

Jen C. maxima a několik jiných kultivarů je vysazováno jako velkoplodé ovocné dřeviny, které můžeme vysazovat na stejná stanoviště jako C. avellana.

Řez: Při výsadbě upravíme sazenice zahlazením silnějších kořenů a koruny silnějších keřů lehkým průklestem asi na 5 kosterních větví. Tyto větve již více nezkracujeme. To platí i pro keře a Vk C. colurna. Tento druh necháme i v pozdějších letech volně růst, jen kmeny musíme včas očistit od postranního obrostu.

Keře lísky obecné a rovněž její vegetativně množené kultivary necháme volně růst. Jen ve výsadbách pro ptačí remízy zkrátíme některý silný výhon ve výšce 0,5 m až 2 m, aby se vytvořil přeslen, vhodný pro hnízdění ptactva. V pozdějším období bude v zahradních úpravách nutný průklest každé 2 až 3 roky. U starších keřů (po 20 až 30 letech) pak hlouběji zmlazujeme kosterní větve 60 až 80 cm nad zemí, což lísky celkem dobře snášejí.

U roubovaných kultivarů C. avellana ‛Contorta‛ a ‛Pendula‛ musíme v prvních letech po výsadbě dbát na tvar keřů. U obou těchto kultivarů se snažíme podporovat kmínkový růst, aby se koruny vytvářely pokud možno souměrně. U lísky převislé docílíme pravidelného růstu vyvazováním terminálního výhonu k tyči až do výšky 1,20 až 1,40 m a zkracováním postranních větví, čímž vypěstujeme pyramidu s převislými větvemi, které později necháme již volně růst. Velkou pozornost musíme u roubovaných kultivarů věnovat včasnému odstraňování podrůstajících planých výhonů.

Všechny práce s řezem můžeme vykonávat od podzimu do jara, jen výmladky odstraňujeme během vegetace.

Ošetřování:

V suchém období novou výsadbu zaléváme, později to nebude již potřeba.

Boj proti nosatci lískovému jev krajinářských a okrasných výsadbách zbytečný. Roztoč lískový se vyskytuje jen na nevhodném a suchém stanovišti. Na lísce turecké se někdy objevují housenky vztyčnořitky lípové, proti kterým používáme postřik dotykovým přípravkem.

Rány po hlubokém zmlazení musíme hned ošetřit, aby pařez nepoškodily dřevokazné houby. Okusem trpí hlavně slabé sazenice ušlechtilých kultivarů. Jinými nebezpečnými chorobami a škůdci lísky netrpí, což je v krajinářských úpravách velkou výhodou. Větvičky, které odpadnou při tvarování kultivaru ‛Contorta‛, využijeme v ikebaně.