Výsadba: 2 až 3leté přesazované hřížence nebo raději semenáče, které méně odnožují, vysadíme do sbírky málo známých keřů na slunné až polostinné vlhčí místo do hlinité půdy. Při dostatku výsadbového materiálu se uplatní i v sadových úpravách.

Řez a ošetřování: U starších keřů bude nutné jen lehké prosvětlení. Po hlubším zmlazení rostou více do šířky.

148 010 2 – O. carpinifolia, 80/100/125/150 cm, 2x přesaz.,

125/150/175/200/250 cm, 3x přesaz. s balem,

020 2 – O. japonica, 60/80/100/125 cm, 2x přesaz.,

030 2 – O. virginiana, 60/80/100/125 cm, 2x přesaz.

Výsadba: Vícekrát přesazované výpěstky, pokud možno s průběžným kmínkem a větší velikosti se zemním balem, vysazujeme v parkových úpravách solitérně i ve společenství s jinými listnáči na okraj stromovitých kulis.

Půdní podmínky nemusíme zvlášť vybírat, stačí běžná hlinitá půda, ve které vzrostlé stromy snášejí i sucho.

Řez a ošetřování: Při výsadbě upravíme kořeny, popřípadě zkrátíme i postranní obrost, počítáme-li, že z keřů dopěstujeme Vk. Malebnější jsou však volně rostoucí stromy ovětvené od země. V tom případě šetříme postranní obrost, ale terminální výhon vyvazujeme, dokud se koruna nevyrovná. V blízkosti vyšších stromů roste vždy jednostranně.

V prvních letech po výsadbě udržujeme v létě půdní vláhu. Odolnost habrovce k povětrnostním podmínkám, k chorobám a škůdcům je dobrá, a tato dřevina proto nevyžaduje zvláštní péči.

050 010 1 – C. avellana, 60/80/100/150 cm, 2x přesaz.,

8 – C. avellana, 40/70/90/120 cm, nejméně 1x přesaz.,

011 1 – C. – ‛Aurea‛, 40/60/80/100 cm, 2x přesaz.,

1 – C. – ‛Contorta‛, 40/60/80/100 cm, 2x přesaz.,

1 – C. – ‛Heterophylla‛, 60/80/100/150 cm, 2x přesaz.,

1 – C. – ‛Pendula‛, 40/60/80/100 cm, 2x přesaz., vyvazované do pyramid,

020 2 – C. colurna, 100/150/200/250 cm, 2x přesaz.,

3 – C. colurna, 8/10/12 cm, 2x přesaz.,

12/14/16 cm, 3x přesaz.,

6 – C. colurna, 16/18/20/25/30 cm, 4x přesaz., s balem,

030 1 – C. maxima, 60/80/100/150 cm, 2x přesaz.,

031 1 – C. – ‛Purpurea‛, 60/80/100 cm, 2x přesaz.

Vedlejší a sbírkový sortiment: C. chinensis, C. americna, C. colchica, C. cornuta, C. pontica, C. sieboldiana a C. tibetica.

Výsadba: Keře lísky obecné vypěstované ze semene vysazujeme většinou v krajinářských úpravách na okraje i jako podrost vyšších dřevin. Lehké keře uplatníme v husté výsadbě na vzdálenost 60 až 80 cm, jako větrolam. Kultivary druhů C. avellana a C. maxima vysazujeme v sadových úpravách, sídlištní zeleni i ve větších zahradách buď solitérně, nebo ve skupinách pro vytvoření kontrastů. C. avellana ‛Contorta‛ a ‛Pendula‛ můžeme použít solitérně i v malých zahradách jako zvláštnost pro milovníky bizarních forem. C. colurna ve tvaru keře stromů vysazujeme ve větších parkových úpravách a jako Vk do stromořadí a alejí. Ostatní druhy jsou u nás jen materiálem pro sbírky a arboreta.

Jen C. maxima a několik jiných kultivarů je vysazováno jako velkoplodé ovocné dřeviny, které můžeme vysazovat na stejná stanoviště jako C. avellana.

Řez: Při výsadbě upravíme sazenice zahlazením silnějších kořenů a koruny silnějších keřů lehkým průklestem asi na 5 kosterních větví. Tyto větve již více nezkracujeme. To platí i pro keře a Vk C. colurna. Tento druh necháme i v pozdějších letech volně růst, jen kmeny musíme včas očistit od postranního obrostu.

Keře lísky obecné a rovněž její vegetativně množené kultivary necháme volně růst. Jen ve výsadbách pro ptačí remízy zkrátíme některý silný výhon ve výšce 0,5 m až 2 m, aby se vytvořil přeslen, vhodný pro hnízdění ptactva. V pozdějším období bude v zahradních úpravách nutný průklest každé 2 až 3 roky. U starších keřů (po 20 až 30 letech) pak hlouběji zmlazujeme kosterní větve 60 až 80 cm nad zemí, což lísky celkem dobře snášejí.

U roubovaných kultivarů C. avellana ‛Contorta‛ a ‛Pendula‛ musíme v prvních letech po výsadbě dbát na tvar keřů. U obou těchto kultivarů se snažíme podporovat kmínkový růst, aby se koruny vytvářely pokud možno souměrně. U lísky převislé docílíme pravidelného růstu vyvazováním terminálního výhonu k tyči až do výšky 1,20 až 1,40 m a zkracováním postranních větví, čímž vypěstujeme pyramidu s převislými větvemi, které později necháme již volně růst. Velkou pozornost musíme u roubovaných kultivarů věnovat včasnému odstraňování podrůstajících planých výhonů.

Všechny práce s řezem můžeme vykonávat od podzimu do jara, jen výmladky odstraňujeme během vegetace.

Ošetřování:

V suchém období novou výsadbu zaléváme, později to nebude již potřeba.

Boj proti nosatci lískovému jev krajinářských a okrasných výsadbách zbytečný. Roztoč lískový se vyskytuje jen na nevhodném a suchém stanovišti. Na lísce turecké se někdy objevují housenky vztyčnořitky lípové, proti kterým používáme postřik dotykovým přípravkem.

Rány po hlubokém zmlazení musíme hned ošetřit, aby pařez nepoškodily dřevokazné houby. Okusem trpí hlavně slabé sazenice ušlechtilých kultivarů. Jinými nebezpečnými chorobami a škůdci lísky netrpí, což je v krajinářských úpravách velkou výhodou. Větvičky, které odpadnou při tvarování kultivaru ‛Contorta‛, využijeme v ikebaně.

036 010 2 – C. betulus, 40/60/80/100/125 cm, 1x přesaz.,

6 – C. betulus, 8/10/12/14/16 cm, Vk s balem,

8 – C. betulus, 80/100/125/150/175/200 cm, 2x přesaz. bez balu,

8 – C. betulus, 100/125/150/175/200/225 cm, 2x přesaz. s balem,

8 – C. betulus, 175/200/225/250/275/300 cm, 3x přesaz. s balem,

011 4 – C. betulus ‛Columnaris‛, ‛Fastigiata‛, ‛Incisa‛, 80/100/125/150/175/200/250/300 cm,

3x přesaz. s balem,

– C. betulus ‛Pendula‛, 6/8/10/12/14 cm, Pk, Vk, 3x přesaz. s balem,

020 4 – C. caroliniana, 60/80/100/125 cm, 3x přesaz. s balem,

030 4 – C. cordata, 60/80/100/125 cm, 3x přesaz. s balem,

040 4 – C. japonica, 60/80/100/125 cm, 3x přesaz. s balem.

Vedlejší a sbírkový sortiment: C. betulus ‛Albo-variegata‛, ‛Purpurea‛, ‛Quercifolia‛, C. henryana, C. orientalis, C. polyneura, C. tschonoskii a C. turczaninovii.

Výsadba: Nejčastěji vysazujeme náš habr obecný. Výsadbový materiál tohoto druhu uplatníme ve tvarech od mladých volně rostoucích až po vzrostlé vícekmenné keře a stromy jako meliorační dřeviny (menší velikosti) hlavně v krajinářských a parkových úpravách ve větších skupinách i jednotlivě.

Při rekonstrukcích zámeckých parků vysazujeme rostliny s průběžným kmenem, zavětvené až k zemi, s každoročně ve školce zkracovaným obrostem, se zemním balem, asi 2 až 5 rostlin na 1 m na stříhané živé ploty a stěny jako volně rostoucí i tvarované solitéry. V menších zahradách sázíme i mladý materiál od 40 do 125 cm bez balu, 4 až 6 sazenic na 1 m pro vypěstování přísně stříhaných plotů. Roubované kultivary a vzácnější druhy uplatníme hlavně ve veřejné zeleni v menších skupinách i jako solitéry.

Na půdní podmínky je habr nenáročný. Nejlépe mu vyhovují lepší hlinité půdy, ale roste i na čerstvých písčitých půdách v údolích a na suchých vápencových svazích.

Stanoviště může být slunné, polostinné až stinné, i na severních svazích.

Řez: Při úpravách tvaru habrů vycházíme z poznání, že se terminální výhony habrů neprodlužují z pravého terminálního pupenu, neboť po ukončení růstu v létě zpravidla vrcholek letorostu zaschne a upadne i s terminálním pupenem. Zárodku dalšího růstu výhonu se ujme nejvyšší zdravý postranní pupen. To znamená, že při řezu můžeme podle potřeby praktikovat dlouhý řez vedoucích výhonů, čímž znatelně neomezíme růst do výšky. Naopak ostrým řezem, tzn. co nejkratším řezem (a častým řezem), můžeme udržet habr jako půl metru vysoký plůtek po mnoho let, zatímco dlouhým řezem vypěstujeme živé stěny vysoké až 6 m.

Pokud jde o šířku habrových živých plotů, začínáme u výsadeb z nejslabšího výsadbového materiálu nejlépe se šířkou 25 cm.

Takto můžeme za 6 až 8 let docílit hustý, dokonale uzavřený živý plot o šířce 30 až 35 cm a výšce 2 m. Pokud jde u stříhaných plotů z habrů o tvar, můžeme je stříhat do tvaru jehlancovitého, rovnostěnného i kupovitého. Stejně tak i tvary solitérní.

Hlavní doba řezu spadá na konec zimního období. Podruhé habrové ploty a solitérní tvary stříháme od konce července do začátku srpna. Ve větších výsadbách se neobejdeme bez strojních plotových nůžek.

Jarní řez můžeme nahradit aplikací růstového regulátoru ATRINAL v 2,5 % roztoku, v množství asi 0,2 l.m^-2 plochy živého plotu. Postřik provedeme, jakmile jarní výhon dosáhne délky 10 cm, tzn. v době, kdy jsou na mladém výhonu plně vyvinuté nejstarší dva listy.

Habr celkem dobře snáší i hluboké zmlazení, popřípadě až na pařez, provede-li se začátkem vegetačního klidu. Je zde možno ještě připomenout, že v ptačích remízech i v městských parcích můžeme zkrácením silnějších větví vytvořit pro ptactvo vhodná místa pro hnízdění.

Ošetřování: Ošetřování výsadeb habrů není zvlášť náročné. Po výsadbě dbáme pouze na udržování přiměřené půdní vláhy. Později habr vystačí s přirozenými srážkami.

Proti zaplevelení použijeme ve větších výsadbách nejlépe GESATOP 50 v dávce až 1 g.m^-2.