017 010 7 – T. dolabrata; 011 7 – T. dolabrata ‛Variegata‛.

Vedlejší sortiment: T. dolabrata ‛Cristata‛ a ‛Nana‛.

Výsadba: Původní druh vysazujeme jednotlivě, kultivary i ve menších skupinách v zahradách a parcích na volné, od jihu přistíněné stanoviště v chráněné, nepříliš výhřevné poloze do vlhké středně těžké minerální půdy, vylepšené rašelinou. Jako výsadbový materiál jsou většinou k dispozici jen výpěstky řízkované, které se vyznačují keřovitým růstem. Semenáče jsou vzácné.

Řez a ošetřování: Chceme-li dosáhnout u vegetativně množených výpěstků stromovitého růstu, musíme soustavným řezem postranních větví podpořit tvorbu terminálního výhonu, který po vytrvalém několikaletém vyvazování vytvoří kmen statného stromu.

Mladou výsadbu chráníme před tuhými mrazy a před paprsky zimního slunce. Nesmíme zapomenout ani na závlahu v suchém období.

016 010 7 – T. koraiensis; 020 1 – T. occidentalis; 021 5 – T. occidentalis ‛Aurea‛, ‛Columbia‛ a ‛Wareana‛; 021 5 – T. occidentalis ‛Froebelii‛ a ‛Hoveyi‛; 022 4 – T. occidentalis ‛Columba‛, ‛Malonyana‛ a ‛Spiralis‛; 022 4 – T. occidentalis ‛Ellwangeriana‛; 023 4 – T. occidentalis ‛Cloth of Gold‛; 023 7 – T. occidentalis ‛Filiformis‛, ‛Recurva‛, ‛Umbraculifera‛, ‛Wagneriana‛ a ‛Woodwardii‛; 023 2 – T. occidentalis ‛Smaragd‛; 023 2 – T. occidentalis ‛Pendula‛; 024 8 – T. occidentalis ‛Ericoides‛ a ‛Rheingold‛; 025 9 – T. occidentalis ‛Kobold‛, ‛Little Gem‛, ‛Recurva Nana‛ a ‛Tiny Timm‛; 030 4 – T. orientalis; 031 9 – T. orientalis ‛Aurea Nana‛; 040 4 – T. plicata; 050 5 – T. standishii.

Vedlejší sortiment: Výběr dalších kultivarů pěstovaných v našich školkách:

Kultivary nízkého vzrůstu: T. occidentalis ‛Danica‛, ‛Globosa‛, ‛Globosa Nana‛, ‛Gracilis‛, ‛Hetz Midget‛, Little Champion‛, ‛Meineckes Zwerg‛, T. orientalis ‛Minima‛, T. plicata ‛Gracilis‛, ‛Gracilis Aurea‛ a ‛Rogersi‛.

Kultivary vyššího vzrůstu: T. occidentalis ‛Aureo-spicata‛, ‛Douglasii Pyramidalis‛, ‛Elegantissima‛, ‛Emeraude‛, ‛Europa Gold‛, ‛Fastigiata‛, ‛Giganteoides‛, ‛Lori‛, ‛Lutea‛, ‛Holmstrup‛, ‛Rosenthalii‛, ‛Viridis‛, ‛Warreana Lutescens‛, T. orientalis ‛Aurea‛, ‛Elegantissima‛, ‛Magnifica‛, ‛Pyramidalis Aurea‛, ‛Rosedalis Compacta‛, T. plicata ‛Atrovirens‛, ‛Aurescens‛, ‛Dura‛, ‛Excelsa‛, ‛Fastigiata‛, ‛Pendula‛, ‛Semperaurea‛ a ‛Zebrina‛.

Výsadba: Zeravy jsou ve výsadbách sadů a zahrad na ústupu. Rozmanitost sortimentu a nenáročnost na podnebí, polohu a půdu nám však dává možnost širokého uplatnění zeravů kromě na hřbitovech také v historických zahradách, přírodně i architektonicky řešených sadech, v ochranných výsadbách a ve větších i malých zahradách. Uplatníme je tam solitérně, v menších i větších skupinách, jako kulisy, živé ploty, nízké tvary pak jednotlivě na skalkách, na ohraničení cest a záhonů a do nádob mobilní zeleně i jako přenosné dekorační rostliny.

Na živé ploty používáme zpravidla původní druh T. occidentalis, rozmnožovaný ze semene. Můžeme je vysazovat také z výpěstků bez balu jako 1 až 2krát přesazované ve velikostech do 80 cm. Vyrovnanější stříhané ploty vypěstujeme z vegetativně množených výpěstků vzrůstných kultivarů. Válcovité typy, jako T. occidentalis ‛Malonyana‛, u nás často používaný zerav na živé ploty, nevytvářejí rovné stěny, vždy zůstane znát zaoblený tvar jednotlivých rostlin.

Stanoviště pro T. occidentalis a jeho kultivary je nejlepší ve světlé otevřené poloze s půdou vlhkou, chladnější, písčitou až štěrkovitou nebo humózně hlinitou, jen slabě kyselou až alkalickou, třeba i hrubou, nezpracovanou. V kyselých půdách se jim nedaří, můžeme je však vysazovat v městském i průmyslovém prostředí. Prořídnou však v suchém prostředí, nesnášejí solení a konkurenci povrchových kořenů jiných dřevin. Pro T. plicata volíme teplejší a vlhčí polohu, i když půda může být mírně sušší. Musí být ale výživnější, hlubší, hlinitá. Reakce půdy může být kyselá až alkalická. Pro městské prostředí se hodí zerav jen do vysloveně vlhkých míst v parcích a velkých zahradách. T. orientalis a kultivary vysazujeme v teplejší poloze chráněné před mrazivými větry, kde snáší i větší sucho, mohou-li kořeny vniknout hluboko od půd lehčích, hlinitých, písčitých až kamenitých, výhřevných, neutrálních až alkalických. Snáší proto i městské prostředí.

Při zakládání tvarovaných živých plotů volíme pro výpěstky do 80 cm vzdálenost mezi rostlinami 20 až 30 cm, pro vyšší do 150 cm vzdálenost 30 až 50 cm, u vzrostlejších stavíme baly do výsadbové rýhy téměř na doraz, neboť nemůžeme počítat, že by se spodní garnitury rostlin brzy po výsadbě zapojily.

Řez: Šířku stříhaných živých plotů řídíme podle výsadbového materiálu, neboť i když snášejí zeravy velmi dobře řez i případné radikální zmlazení, neobnoví se hluboko zkrácený dolní obrost tak, aby živý plot byl bez vady. Nejštíhlejší ploty vypěstujeme z nejmladších kmínkovitých výpěstků, které již po výsadbě nahoře i po stranách zkracujeme.

Nejen poškozené a přerostlé, ale i zdravé exempláře můžeme na podzim nebo v předjaří zmladit hluboko do starého dřeva. Proschlé odumírající jedince zmlazením již nezachráníme.

Běžně stříháme živé ploty na začátku vegetačního klidu a pak v květnu až červnu. Na jaře u hotových živých plotů, asi 4. rok po výsadbě, můžeme místo stříhání stříkat 0,4 % přípravkem ATRINAL nebo jiným růstovým regulátorem, když mladé výhonky dosáhly asi 5 cm délky. Jinak stříháme špalírkami, nejlépe po dešti, když řezné rány rychle zakryje nová, svěží zeleň.

Mladé výsadby mají někdy na výživných půdách takový start, že je nebezpečí, že terminální výhony zůstanou holé. V tom případě je v létě zkrátíme i s postranními výhonky na nižší rozvětvení, aby se obrost zaplnil. Pozorujeme-li u solitérních jedinců, že se terminální výhon rozdvojuje, vyřízneme konkurenční výhony, aby později pri sněhových kalamitách nenastalo nebezpečí, že by se koruna stromu mohla rozčísnout. Konečně nesmíme opomenout uvolnit včas rostliny, které se začínají tísnit, jinak rychle odumírají spodní větve a rostliny zůstanou trvale obnažené.

Ošetřování: Prosychání zeravů předejdeme za sucha důkladnou závlahou.

Z chorob škodí mladým rostlinám hnědnutí listů a odumírání větviček (Didymascella thujina), proto musíme od července do října opakovat po 14 dnech měďnaté nebo zinečné postřiky. Více škody však nadělají mšice Cynara cupressi a puklice Eulecanium arion, proti kterým bojujeme před rašením a po ukončení vegetace postřiky na bázi minerálních olejů a v červenci proti mladé generaci škůdce organofosfáty. Zakrslé typy těmito škůdci tolik netrpí.

Proti plevelům můžeme použít přípravky na bázi simazinu.

056 010 8 – M. decussata.

Výsadba: Také zde platí o zkušenostech o rozšíření, co bylo uvedeno u metasekvoje. Snadné rozmnožování, nenáročnost a odolnost způsobily, že je Microbiota stále více vysazována. Uplatňujeme ji zatím na skalkách, terasách, v atriových zahrádkách, a pokud by bylo dost výsadbového materiálu, mohli bychom ho dobře uplatnit v plošných výsadbách, na pokryv svahů i rovných ploch na výsluní a v mírném polostínu.

Tato dřevina vystačí s půdami písčitými až kamenitými, humózně hlinitými, slabě kyselými až slabě alkalickými.

Řez a ošetřování: Podle zkušeností s matečnými rostlinami, ze kterých je odebírán řízkový materiál, snáší Micorbiota velmi dobře řez. Řez bude ve výsadbách nutný jen tenkrát, když bychom chtěli dosáhnout zvlášť kompaktních exemplářů nebo když by rostliny přerůstaly jim určený prostor.

Zhnědnutí v zimním období je přirozený úkaz jako u jiných druhů cypřišovitých, na jaře se mikrobity opět zazelenají.

Choroby a škůdci nebyly zatím pozorovány. Proti mrazům rostliny nemusíme chránit.

006 010 4 – J. chinensis, 011 5 – J. chinensis ‛Hetzii‛, ‛Pfitzeriana‛, ‛Pfitzeriana Aurea‛; 012 8 – J. chinensis ‛Blaauw‛, ‛Mordigan Aurea‛; 012 8 – J. chinensis ‛Pfitzeriana Compacta‛, ‛Pfitzeriana Glauca‛; 012 8 – J. chinensis ‛Plumosa Aurea‛, ‛Rockery Gem‛; 013 4 – J. chinensis ‛Keteleerii‛, ‛Neaboriensis‛; 020 4 – J. communis; 021 2 – J. communis ‛Cracovica‛, ‛Suecica‛; 022 2 – J. communis ‛Stricta‛; 023 8 – J. communis ‛Depressa‛; 023 8 – J. communis ‛Hornibrookii‛, ‛Repanda‛; 024 2 – J. communis ‛Meyer‛; 025 6 – J. communis ‛Sentinel‛; 030 8 – J. communis horizontalis; 031 8 – J. communis ‛Glauca‛,‛Plumosa‛; 040 8 – J. procumbens‛; 050 5 – J. rigida; 060 8 – J. sabina; 061 8 – J. sabina ‛Glauca‛; 062 8 – J. sabina ‛Tamariscifolia‛; 063 8 – J. sabina ‛Variegata‛; 070 4 – J. scopulorum; 071 2 – J. scopulorum ‛Skyrocket‛; 080 8 – J. squamata; 081 8 – J. squamata ‛Meyeri‛; 082 8 – J. squamata ‛Blue Carpet‛, ‛Blue Star‛; 090 4 – J. virginiana; 091 5 – J. virginiana ‛Grey Owl‛; 092 7 – J. virginiana ‛Compacta‛; 093 4 – J. virginiana ‛Burkii‛, ‛Canaertii‛, ‛Glauca‛; 093 2 – J. virginiana ‛Elegantissima‛, ‛Hillii‛, ‛Schottii‛; 093 2 – J. virginiana ‛Elegantissima‛, ‛Hillii‛, ‛Schottii‛; 093 2 – J. virginiana ‛Religiosa Pendula‛; 094 8 – J. virginiana ‛Tripartita‛.

Vedlejší sortiment: Výběr odrůd pěstovaných v současné době ve školkách: J. chinensis ‛Ames‛, ‛Aurea‛, ‛Blue Cloud‛, ‛Densa Glauca‛, ‛Echiniformis‛, ‛Expansa‛, ‛Foresty Moon‛, ‛Globosa Cinerea‛, ‛Gold Coast‛, ‛Iowa‛, ‛Kaizuka‛, ‛Maney‛, ‛Mountbatten‛, ‛Obelisk‛, ‛Olympia‛, ‛Plumosa Albovariegata‛, ‛Plumosa Aureovariegata‛, ‛Pyramidalis‛, ‛San José‛, ‛Sargentii‛, ‛Stricta‛, ‛Variegata‛, J. communis ‛Arnoldiana‛, ‛Compressa‛, ‛Depresa Aurea‛, ‛Oblonga Pendula‛, ‛Sibirica‛, var. montana, J. davurica, J. davurica, ‛Expansa‛, J. excelsa, J. horizontalis ‛Alpina‛, ‛Bar Harbour‛, ‛Blue Rug‛, ‛Douglasii‛, ‛Montana‛, ‛Wiltonii‛, ‛Andorra Compact‛, ‛Blue Moon‛, J. procumbens ‛Nana‛, J. indica, J. oxycerus, J. sabina ‛Acradia‛, ‛Blue Danube‛, ‛Femina‛, ‛Mas‛, ‛Hicksii‛, ‛Sandia‛, J. scopulorum ‛Blue Heaven‛, ‛Horizontalis‛, ‛Springbank‛, J. squamata ‛Golden Flame‛, ‛Loderi‛, ‛Pygmaea‛, var. fargesii, ‛Wilsonii‛, J. virginiana ‛Boskoop Purple‛, ‛Horizontalis‛, ‛Silver Spreader‛ a ‛Skyrocket‛.

Výsadba: Jalovce, v současné době v sadových zahradních úpravách nejpočetněji vysazované jehličnany, uplatníme na nejrůznějších stanovištích. Není snad místa nebo polohy v parcích, sídlištích, kolem komunikací, na návsích, u významných budov, v mobilní zeleni, v zahradách, zahrádkách, předzahrádkách, atriových zahrádkách, na terasách, zídkách, skalkách a alpínech, pro které bychom nenašli ne jeden, ale hned několik typů z více něž bohatého sortimentu. Potíž je jen v rozpoznání jednotlivých kultivarů a u četných novinek v odhadu, jak asi v dalších letech porostou.

Při výběru ovšem musejí být se sortimentem málo obeznámení sadovníci a zahrádkáři opatrní, neboť ne vše, co je pro skalky nabízeno, je pomalého vzrůstu nebo co má růst při zemi, se nezvedá. Jsou také kultivary, jako např. J. chinensis ‛Pfitzeriana‛, které jako ve školkách vyvazované rostliny mají jehlancovitý tvar. Ponechají-li se však volnému růstu, ihned se rozkládají. Při odběru výsadbového materiálu musíme požadovat, aby výpěstky běžných velikostí z volné půdy byly alespoň 3krát přesazované a měly pevný zemní bal, jinak je ujmutí výsadby vždy velmi riskantní. Zároveň musíme dbát, aby výsadbový materiál nebyl již ze školky napaden sviluškami a červci (štítěnkami), což snadno poznáme, když navlékneme černou textilní rukavici a sáhneme do ovětvení výpěstku. Je-li napaden štítěnkami, zůstanou lpět na rukavici dobře patrné bílé štítky. U kontejnerového zboží se přesvědčíme, zda je bal dobře prokořenělý, ne však natolik, aby kořeny byly zplstnatělé nebo aby se ovíjely několikrát na dně nádoby, popřípadě aby prorůstaly postranními otvory kontejneru. U fóliových kontejnerů to poznáme tehdy, když kontejner podélně rozřízneme.

Na stanoviště je J. chinensis včetně odrůd velmi přizpůsobivý. Vystačíme proto s běžnými zahradními půdami, buď již nezpracovanými, jako jsou na staveništích a navážkách, nebo činnými v ošetřovaných zahradách. Půdní reakce může být kyselá i alkalická přes pH 7,4. Nesnášejí příliš velké teplo a sucho.

J. communis nám poroste na půdách mírně suchých a čerstvých, písčitých, štěrkovitých, hlinitých, jílovitých i rašelinných, silně kyselých až alkalických, miluje však vápník a také výsluní, již méně exhalace, snáší však městské prostředí.

J. horizontalis uplatníme na štěrkovitých a písčitých půdách stejně jako na půdách propustných, hlinitých a humózních, avšak nikoliv mokrých nebo těžkých. Hodí se pro městské prostředí, nesnáší však zasolení.

Pro J. rigida volíme nejlépe půdy hlinitohumózní.

J. sabina a kultivary dáme do propustných písčitohlinitých i štěrkovitých a nezpracovaných půd slabě kyselých až alkalických. Daří se jim i na vápenitých kamenitých půdách, a proto snášejí úpal i sucho.

J. procumbens a J. squamata můžeme vysazovat do všech zahradních půd hrubých i činných, kyselých až alkalických. Vápník snášejí, avšak při velkém nadbytku hned žloutnou. Jsou vhodné pro průmyslové i městské prostředí.

J. scopulorum a J. virginiana vysazujeme do půd suchých až slabě čerstvých, propustných, písčitoštěrkovitých až humózně hlinitých, jen slabě kyselých až silně alkalických. Milují vápník, snesou zakouřené i městské prostředí, avšak nesnášejí zpevněný povrch půdy a hustý zápoj, neboť pak spodní větve rychle prosychají.

Řez a ošetřování: Typy J. chinensis a J. horizontalis můžeme řezat jakkoliv, nemůžeme-li je nechat volně růst pro nedostatek místa.

Nebezpečné, hlavně v suchém a hubeném prostředí, jsou štítěnky (z čeledě Diaspinae), které způsobují znetvoření a zkadeřavění výhonů. Opakované postřiky přípravkem ULTRACID nebo jinými organofosfáty jsou nezbytné, stejně jako proti mšicím medovnice Cinara juniperi, kde pomáhají postřiky před rašením a po ukončení vegetace olejovými přípravky. Nejčastěji napadají jalovce svilušky Paratetranychus ununguis, které ničíme akaricidními přípravky.

Rez Cronartium flaccidum se zdá, že je na ústupu.

Proti plevelům dobře působí GESATOP 50. Ostatní přípravky na bázi simazinu jsou vyzkoušené jen u J. chinensis typu ‛Pfitzeriana‛, J. sabina ‛Tamariscifolia‛ a J. virginiana ‛Tripartita‛. Atrazinové přípravky poškozují J. communis a J. squamata. Okusem zvěří bývají ničeny hlavně mladé a slabé výsadby jalovců. Když napadne mokrý sníh na sloupovité typy J. communis, bezodkladně ho oklepeme. Vícekmenné stromky můžeme svázat drátem.

054 010 4 – C. lusitanica.

Vedlejší sortiment: C. arizonica ‛Conica‛, ‛Fastigiata‛, ‛Sulphurea‛, C. macrocarpa s kultivarem ‛Goldcrest‛, ‛Golden Cone‛, ‛Golden Pillar‛, C. sempervirens s kultivarem ‛Stricta‛, ‛Stricta Aurea‛ a C. bakeri.

Výsadba: V teplejší oblasti můžeme otužilé – ne celoročně pod sklem pěstované – výpěstky vysadit na výhřevné, před mrazivými větry chráněné místo do volného zápoje s jinými jehličnany. Jako módní „pokojové konifery“ jsou i u nás pěstovány barevné kultivary C. macrocarpa, např. ‛Goldcrest‛.

Půdu připravíme propustnou, písčitohumózní až kamenitou, hlinitohumózní, s dostatkem vápníku, lehčí pro pěstování v nádobách.

Řez a ošetřování: Řez zejména u sloupovitých forem není potřeba, jen po silnějším namrznutí odstříháme u větviček hnědé špičky. Rostliny v hustějším zápoji musíme včas uvolnit, jinak postupně ztrácejí spodní garnituru ovětvení. Na zimu obložíme cypřiše listím a ovážeme rákosem proti mrazům pod – 10 °C. Jistější a v botanických zahradách běžné je pěstování v nádobách.

003 010 1 – Ch. lawsoniana; 011 4 – Ch. lawsoniana ‛Alumii‛, ‛Columnaris‛; 011 2 – Ch. lawsoniana ‛Ellwoodii‛, ‛Fletcheri‛, ‛Lane‛; 011 4 – Ch. lawsoniana ‛Glauca‛, ‛Triomf van Boskoop‛; 012 6 – Ch. lawsoniana ‛Blomii‛; 012 4 – Ch. lawsoniana ‛Bruinii‛; 012 4 – Ch. lawsoniana ‛Golden Wonder‛, ‛Wisselii‛; 012 4 – Ch. lawsoniana ‛Intertexta‛; 013 9 – Ch. lawsoniana ‛Minima Glauca‛; 020 4 – Ch. nootkatensis; 021 4 – Ch. nootkatensis ‛Argenteovariegata‛, ‛Glauca‛, ‛Lutea‛, ‛Viridis‛; 022 4 – Ch. nootkatensis ‛Pendula‛; 030 5 – Ch. obtusa; 031 4 – Ch. obtusa ‛Aurea‛; 032 8 – Ch. obtusa ‛Crippsii‛; 032 7 – Ch. obtusa ‛Graciosa‛, ‛Tetragona Aurea‛; 033 7 – Ch. obtusa ‛Nana Gracilis‛; 040 1 – Ch. pisifera; 041 9 – Ch. pisifera ‛Nana Aurea‛, ‛Plumosa Compressa‛, ‛Plumosa Nana‛; 043 8 – Ch. pisifera ‛Squarrosa Boulevard‛; 050 5 – Ch. thyoides; 051 3 – Ch. thyoides ‛Andelyensis‛.

Vedlejší sortiment: Výběr odrůd v současné době pěstovaných ve školkách (velmi mnoho odrůd popisovaných v dendrologické literatuře již dnes existuje nejvýše v herbářích):

Ch. lawsoniana ‛Albospica‛, ‛Alumigold‛, ‛Alumii Magnifica‛, ‛Argenteovariegata‛, ‛Aurea Densa‛, ‛Aureovariegata‛, ‛Barabits Glauca‛, ‛Blue Surprise‛, ‛Caudata‛, ‛Chilsworth Silver‛, ‛Duncanii‛, ‛Ellwoodii Aurea‛, ‛Ellwoodii Glauca‛, ‛Elwoodii Gold‛, ‛Ellwoodii Pillar‛, ‛Ellwood‛s White‛, ‛Felix‛, ‛Feliformis‛, ‛Fletcher‛s White‛, ‛Forsteckensis‛, ‛Golden King‛, ‛Golden Triumph‛, ‛Gnom‛, ‛Graysleris‛, ‛Kelleris Gold‛, ‛Kilmacurragh‛, ‛Melfardii‛, ‛Minima‛, ‛Minima Aurea‛, ‛Nana Argentea‛, ‛Nidiformis‛, ‛Pembury Blue‛, ‛Pendula‛, ‛Pottenii‛, ‛Pygmaea Argentea‛, ‛Pyramidalis Alba‛, ‛Robusta Glauca‛, ‛Smithii‛, ‛Stardust‛, ‛Stewartii‛, ‛Tamariscifolia‛, ‛Tharandtensis Caesia‛, ‛Versicolor‛, ‛White Spot‛, ‛Wisselii Nana‛, ‛Witzeliana‛ a ‛Youngi‛.

Ch. nootkatensis ‛Aureovariegata‛, ‛Compacta‛, ‛Ericoides‛, ‛Pendula Variegata‛, ‛Tatra‛ a ‛Variegata‛.

Ch. obtusa ‛Albospica‛, ‛Caespitosa‛, ‛Chabo-yadari‛, ‛Compacta‛, ‛Contorta‛, ‛Concorta Minima‛, ‛Densa‛, ‛Coralliformis‛, ‛Ericoides‛, ‛Filicoides‛, ‛Flabelliformis‛, ‛Fontana‛, ‛Goldspire‛, ‛Gracilis‛, ‛Hage‛, ‛Juniperoides‛, ‛Juniperoides Compacta‛, ‛Kosteri‛, ‛Lutea Nova‛, ‛Lycopioides‛, ‛Lycopioides Aurea‛, ‛Mariesii‛, ‛Minima‛, ‛Nana‛, ‛Nana Pyramidalis‛, ‛Opal‛, ‛Pygmaea‛, ‛Repens‛, ‛Tempelhof‛ a ‛Tatsunami‛.

Ch. pisifera ‛Aurea‛, ‛Filifera‛, ‛Filifera Gracilis‛, ‛Filifera Nana Aurea‛, ‛Filifera Sungold‛, ‛Goldspangle‛, ‛Nana‛, ‛Nana Albovariegata‛, ‛Plumosa‛, ‛Plumosa Albospica‛, ‛Plumosa Pygmaea‛, ‛Plumosa Variegata‛, ‛Snow‛, ‛Squarrosa‛, ‛Squarrosa Aurea‛, ‛Squarrosa Dumosa‛, ‛Squarrosa Intermedia‛, ‛Squarrosa Lombarts‛, ‛Squarrosa Lutea‛ a ‛Squarrosa Suphurea‛.

Ch. thyoides ‛Aurea‛, ‛Ericoides‛, ‛Nana‛ a ‛Glauca‛.

Výsadba: Školkařské výpěstky menších velikostí – vzrůstných forem asi do 125 cm a nízkých forem asi do 125 cm a nízkých forem do 60 cm – jsou dodávány převážně v kontejnerech od 2 do 12 litrů. Vzrostlejší exempláře se dodávají se zemním balem z volné půdy. Jsou-li pravidelně přesazované, drží velmi dobře bal i 30leté rostliny. Cypřišky s úspěchem vysazujeme od poloviny srpna do poloviny října, choulostivé druhy pak v předjaří a kontejnerované až do podzimu.

Přestože je tento rod co do růstových forem a vybarvení velmi variabilní, jsou cypřišky u nás pro veřejnou zeleň málo významné. Uplatňujeme je především v zahradních úpravách, na hřbitovech, v mobilní zeleni, v atriových zahradách a předzahrádkách, jako živé ploty a zřídka v parkových úpravách solitérně nebo ve skupinách. Výběr odrůd je obtížný, neboť u novějších kultivarů neznáme ještě jejich konečnou velikost a tvar. Např. kultivar ‛Boulevard‛, velmi efektní a soustavně nabízený zahrádkářům jako zakrslá dřevina pro skalky, vyroste do výšky přes 5 m. Při výběru efektních forem bychom měli také pamatovat, že juvenilní formy (převážně s jehlicovitým olistěním) jsou málo v létě i v zimě odolné k úpalu a snadno namrzají. Pokud chceme vysazovat cypřišky v parkových úpravách, vystačíme většinou se školkařským sortimentem. Vedlejší sortiment je z převážné části určen milovníkům pestrých jehličnatých dřevin a méně zkušení by se mohli řídit pravidlem, že čím slaběji rostoucí kultivar, tím náročnější je jeho pěstování.

Na stanoviště jsou Ch. lawsoniana a jeho kultivary velmi přizpůsobivé. Vyhovují jim půdy mírně suché až vlhké, písčitohumózní, štěrkovité a hlinité, s obsahem vápníku. V zasolených půdách nerostou. Poloha může být i zastíněná, pro juvenilní a žlutopestré kultivary je to přímo nutné.

Ch. nootkatensis s kultivary také nejsou náročné. Čerstvé písčité až štěrkovité půdy jim postačí, nejsou-li k dispozici humózně hlinité. Hlavní je dostatek půdní a vzdušné vlhkosti. Nesnášejí zpevněný povrch půdy, avšak daří se jim i v městském prostředí.

Pro Ch. obtusa vyhledáme chladnější polohu s vlhkým ovzduším v teplejší oblasti. Vysazujeme je do půd kyprých, hlinitohumózních, kyselých až slabě alkalických. Nesnášejí úpal a suchý vzduch ani suchou půdu, zejména zakrslé formy sázíme vždy jen do polostínu.

Ch. pisifera vysazujeme do poloh odvrácených od jižního oslunění, s vlhkými písčitohumózními až písčitohlinitými půdami kyselými až slabě alkalickými. Typy ‛Filifera‛ snášejí exhalace, ‛Plumosa‛ naopak exhalace nesnášejí. Typy ‛Squarrosa‛ nesnášejí sucho, zasolení škodí všem.

Pro Ch. thyoides musíme připravit půdu výživnou, vlhkou, písčitohumózní.

Řez: U mladých, bujně rostoucích cypřišků zkracujeme v červnu až červenci terminální i postranní výhony, chceme-li mít kompaktní, nerozklesávající, proti sněhu a námraze odolné stromy. Poměrně vzácně vysazované cypřiškové ploty, zpravidla to bývá Ch. lawsoniana ‛Alumii‛ nebo ‛Columnaris‛, stříháme v předjaří, popřípadě ještě jednou během léta. Někdy vysazujeme takové ploty i z dalších odrůd, jako jsou ‛Spek‛, ‛Stewartii‛ a Ch. pisifera ‛Plumosa‛ pro řez chvojí do smuteční vazby. Zde samozřejmě nestříháme krátké větvičky špalírkami, ale zahradnickými nůžkami. Chceme-li udržet zakrslý růst nízkých forem, musíme v srpnu nebo v březnu zkrátit všechny výhony, prorážející do původního druhu.

Ošetřování: Po výsadbě pokryjeme půdu kolem rostlin pokud možno rašelinou nebo jiným humózním materiálem, který upravuje správnou reakci půdy a zabraňuje vysychání. Během léta udržujeme dostatečnou vláhu a před zámrazem důkladně zavlažíme výsadby ještě jednou.

Cypřišky trpí v sušších polohách sviluškou Paratetranychus ununguis. V tom případě je stříkáme od května do června systémovými Demeton-, Dimethoat- nebo Phosphamidon- preparáty, popřípadě speciálními postřiky. Příčina úhynu slabších kontejnerových rostlin může být plíseň Phytophthora cinnamomi a kořenech a na kořenovém krčku, kterou se nakazily výpěstky již ve školce. V tomto případě již není rostlinám pomoci. Jinými chorobami nebo štítěnkami trpí cypřišky jen vzácně.

051 010 4 – C. decurrens.

Vedlejší sortiment: C. decurrens ‛Aureovariegata‛, ‛Fastigiata‛, ‛Glauca‛, ‛Nana‛, ‛Intricata‛ a ‛Riedt‛.

Výsadba: Výpěstky ze semen, popřípadě roubovance, které jsou sice vzrůstné, ale nebývají tak štíhlé jako semenáče, vysazujeme solitérně nebo v malých skupinách v zahradních a parkových úpravách, z počátku na lehce zastíněném místě v poloze s vyšší vzdušnou vlhkostí do půdy hluboké, čerstvé, hlinitohumózní. Pro roubovance na Thuje orientalis může být poloha i sušší.

Řez a ošetřování: Na zimu chráníme výsadbu proti tuhým mrazům. Je-li vzrostlejší výsadba na vhodném stanovišti, bývá již bezpečně odolná. U roubovaných exemplářů se z počátku nevyhneme menší úpravě tvaru řezem, který pazerav snáší celkem dobře.