214 010 5 – V. corymbosum (kultivary), 30/40/60/80/100 cm, s balem.

Vedlejší sortiment: Druhy stálezelené: V. intermedium, V. macrocarpon, V. oxycoccosa V. vitis-idea (brusnice).

Druhy opadavé: V. angustifolium, V. arctostaphylos, V. caespitosum, V. canadense, V. deliciosum, V. erythrocarpum, V. hirsutum, V. hirtum, V. japonicum, V. melanocarpum, V. myrtillus (borůvka), V. oldkamii, V. ovalifolium, V. pallidum, V. parvifolium, V. praestans, V. smallii, V. stamineum, V. uliginosum a V. virgatum. U kultivarů V. corymbosum dáme rozhodně přednost vegetativně množeným výpěstkům před semenáči.

Výsadba: Některé z uvedených druhů se pěstují také ve školkách, popřípadě v trvalkových kulturách. Školky Litomyšl např. vedou více než 20 kultivarů druhu V. corymbosum. Vesměs se jedná o výpěstky z rašelinových záhonů nebo s hrnkovým balíčkem. Z nich můžeme vysazovat jako podrostové pokryvné rostliny v parkových úpravách následující druhy:

V. oxycoccos (klikvu) vysazujeme na vlhkých a stinných místech s humózní kyselou půdou.

V. vitis-idaea (brusnici) vysazujeme ve světlejších porostech v polostínu do kypré, i když hubené, vřesovité půdy, kde vytvoří hezký stálezelený koberec. Brusnice jsou poměrně málo vysazovány, snad proto, že se vyskytují v rozsáhlých porostech v přírodě. Avšak pro jejich všednost je nemusíme opomíjet, záleží totiž na tom, zda je dovedeme pěstovat.

Půdu připravíme stejně jako pro ostatní druhy s hodně písčitým humusem, hrabankou nebo rašelinou, bez přídavku jakýchkoliv hnojiv. Výjimku tvoří jen V. corymbosum, pěstujeme-li je jako zahradní borůvky v kultivarech; pak připravíme zeminu z většího dílu mechové rašeliny nebo borové hrabanky s přídavkem uleželého hovězího hnoje a na povrch pak přidáme HERBASYN 3 v dávce až 80 g.m^-2. Na půdách těžkých, mokrých a hlinitých s pěstováním neuspějeme. Polohu na plném slunci při dostatečné zálivce měkkou vodou volíme jen pro druh V. corymbosum, polostinné místo pro téměř všechny ostatní druhy, sušší pro druh V. angustifolium a V. pallidum, vlhkou polohu vyžaduje druh V. uliginosum, V. macrocarpon a V. oxycoccos.

Řez a ošetřování: Zásadně nemusíme žádný z druhů rodu Vaccinium upravovat řezem. Po výsadbě udržujeme přiměřenou vláhu půdy a ovzduší, a dokud nevytvoří výsadba zapojený porost, chráníme ji, stejně jako solitérní rostliny ve sbírce, v zimním období zastíněním z chvojí, pokud nepřijde včas sněhová pokrývka.

181 010 5 – R. chamaecistus, 12/15/20/25 cm, s hrnkovým balem.

Pěstování: Silnější sazenice vysazujeme jako vzácné keříčky pro sběratele vřesovištních rostlin do velmi humózní písčitohlinité zeminy s vápencovým štěrkem do skalkových záhonů nebo zídek, popřípadě na vápencové alpínum mezi kameny. Vysokohorský sluneční efekt můžeme nahradit alpínkovým skleníkem.

Polohu volíme v létě vlhkou a stinnou. Na zimu je nutná sněhová pokrývka, méně vláhy, při nedostatku sněhu kryt z chvojí.

Standardní sortiment stálezelených velkokvětých kultivarů:

177 130 5 – R. catawbiense a kultivary ‛Grandiflorum‛ a ‛Boursault‛,

30/40/50/60/80/100/125 cm,

670 5 – R. hybridum a kultivary ‛Cuningham‛s White‛, ‛Abraham Lincoln‛, ‛America‛, ‛Blue Peter‛,

‛Caractacus‛, ‛Corry Koster‛, ‛Cynthia‛, ‛Darius‛, ‛Delta‛, ‛Desiderius‛, ‛Dr. H. C.

Dresselhuys‛, ‛Dr. V. H. Rutgers‛, ‛Duke of York‛, ‛Edward S. Rand‛, ‛Emil‛,

‛Everestianum‛, ‛Farnese‛, ‛F. D. Godman‛, ‛Genoveva‛, ‛Gomer Waterer‛, ‛Humoreska‛, ‛Humboldt‛, ‛Kluis Sensation‛, ‛Lee‛s Dark Purple‛, ‛Mrs. P. den Ouden‛, ‛Madame de Bruin‛, ‛Madame Masson‛, ‛Marlog‛, ‛Nova Zembla‛, ‛Omega‛, ‛Panenka‛, ‛Parsons Gloriosum‛, ‛Purple Splendour‛, ‛Roseum Elegans‛, ‛Rusalka‛, ‛Van Weerden Poelman‛,

30/40/50/60/70/80/90/100/120 cm,

630 5 – R. williamsianum kult. ‛Berlin‛, ‛Bow Bells‛, ‛Bremen‛, ‛Gartendirektor Glocker‛, ‛Görlitz‛,

‛Humming Bird‛, ‛Karin‛, ‛Lissabon‛, ‛Moerheim‛s Pink‛, ‛Moerheim‛s Scarlet‛, ‛Oudijk‛s Sensation‛, ‛Rothenburg‛, ‛Royal Pink‛, ‛Stockholm‛, ‛Willbrit Nr 1‛, ‛Linda‛,

20/25/30/40/50/60/70/80/90/100 cm,

210 5 – R. forrestii, 10/12/15 cm,

720 5 – R. repens kult. ‛Antje‛, ‛Axel Olsen‛, ‛Baden Baden‛, ‛Bad Eilsen‛, ‛Elisabeth Hobbie‛,

‛Frühlings Zauber‛, ‛Scarlet Wonder‛,

15/20/25/30/40/50/60/70/80/90 cm,

740 5 – R. impeditum kult. ‛Album‛, ‛Bad Zwischenahn‛, ‛Blue Tit‛, ‛Blue Diamond‛, ‛Gristede‛,

‛Oudijk‛s Favoritt‛, ‛Moerheim‛, 15/20/25/30/40 cm,

480 5 – R. racemosum, 15/20/25/30/40 cm,

650 5 – R. yakusimanum, 15/20/25/30/40 cm.

Další stálezelené (botanické) druhy: 125 5 – R. cosmetum; 180 5 – R. drumonium; 290 5 – R. keleticum, 10/15/20/30 cm; 030 5 – R. argyrophyllum; 040 5 – R. augustinii; 050 5 – R. brachycarpum; 070 5 – R. calostrotum; 080 5 – R. campanulatum; 090 5 – R. campylocarpum; 110 5 – R. carolinianum; 140 5 – R. cinnabarinum; 150 5 – R. concatenans; 170 5 – R. discolor; 190 5 – R. fargesii; 220 5 – R. haematodes; 230 5 – R. hippophaeoides; 240 5 – R. insigne; 250 5 – R. intricatum; 280 5 – R. keiskei; 300 5 – R. kotschyi; 310 5 – R. lacteum; 320 5 – R. lutescens; 330 5 – R. makinoi; 340 5 – R. metternichii; 400 5 – R. orbiculare; 410 5 – R. oreodoxa; 420 5 -  R. oerotrphes; 450 5 – R. pubescens; 460 5 – R. puralbum; 490 5 – R. radicans; 520 5 – R. rubiginosum; 530 5 – R. russatum; 540 5 – R. saluense; 560 5 – R. scintillans; 570 5 – R. souliei; 580 5 – R. sutchuenense; 590 5 – R. thomsonii; 610 5 – R. vernicosum; 620 5 – R. wardii; 640 5 – R. xanthocodon; 660 5 – R. yunnanense; 20/25/30/40/50/60 cm (některé i vyšší).

Pěnišníky přes zimu zelené: 160 5 – R. dauricum; R. hirsutum; 270 5 – R. kaempferi; R. ledikanense; 360 5 – R. mocronatum; 440 5 – R. praecox, 20/30/40/60 cm.

Japonské azalky: 380 5 – R. obtosum kult. ‛Amoena‛, 12/15/20/30 cm;

„Arendsii“: ‛Agger‛, ‛Diemel‛, ‛Eder‛, ‛Ennepe‛, ‛Lister‛ a ‛Uelfe‛, 20/25/30/40/50 cm,

„Jelínkovy“: ‛Blanice‛, ‛Labe‛, ‛Morava‛, ‛Oslava‛, ‛Otava‛, ‛Sázava‛, ‛Vlatava‛, 15/20/25/30/40 cm;

„Kaempferi“: ‛Alice‛, ‛Betty‛, ‛Favorite‛, ‛Fedora‛, ‛Johann Strauss‛, ‛John Cairns‛, ‛Orange Beauty‛, 25/30/40/50/60 cm;

„Kurume“: ‛Adonis‛, ‛Aladin‛, ‛Blaauw‛s Pink‛, ‛Diana‛, ‛Hatsugiri‛, ‛Helena‛, ‛Hinomayo‛, ‛Hino-crimson‛, ‛Hinodegiri‛, ‛Kermesina‛, ‛Muttertag‛, ‛Orion‛, ‛Rosebud‛, ‛Omurasaki‛, ‛Sakata Red‛, ‛Stewartsoniana‛, ‛Silvester‛, 20/25/30/40/50 cm;

„Vuykiana“: ‛Schubert‛, ‛Beethoven‛, ‛Palestrina‛, ‛Vuyk‛s Rosyred‛, ‛Vuyk‛s Scarlet‛, 20/25/30/40/50/60 cm.

Opadavé pěnišníky – azalky: 010 5 – R. albrechtii; 020 5 – R. arborescens; 060 5 – R. calendulaceum; 100 5 – R. camtschaticum; 730 5 – R. canadense, R. canadense ‛Albiflora‛; 350 5 – R. molle; 370 5 – R. mucronulatum; 430 5 – R. pentaphyllum; 470 5 – R. quinquefolium; 500 5 – R. reticulatum; 510 5 – R. roseum; 550 5 – R. schlippenbachii; 600 5 – R. vaseyi, 20/30/40/60 cm;

710 5 „Exbury“ a 700 5 – „Knap Hill“: ‛Balzac‛, ‛Berryrose‛, ‛Cecile‛, ‛Exbury White‛, ‛Fireball‛, ‛Fireglow‛, ‛Gibraltar‛, ‛Glowing Embers‛, ‛Golden Eagle‛, ‛Golden Flare‛, ‛Golden Sunset‛, ‛Harvest Moon‛, ‛Homebush‛, ‛Hotspur‛, ‛Hung Wormald‛, ‛Klondyke‛, ‛Persil‛, ‛Pink Delight‛, ‛Royal Command‛, ‛Satan‛, ‛Seville‛, ‛Silver Slipper‛, ‛Strawberry Ice‛, ‛Sylphides‛, ‛Toucan‛, ‛Tunis‛, 30/40/50/60/70/80/100 cm;

680 5 – R. gandavense kult.: ‛Coccinea Speciosa‛, ‛Daviesii‛, ‛Fanny‛, ‛Gloria Mundi‛, ‛Nancy Waterer‛, 30/40/50/60/70/80/100 cm;

260 5 – R. japonicum kult. „Mollis“: ‛Directeur Moerlands‛, ‛Dr. M. Oosthoek‛, ‛Frans van der Bom‛, ‛Hortulanus H. Witte‛, ‛Christoper Wren‛, ‛Koningin Emma‛, ‛Koster‛s Brilliant Red‛, ‛Spek‛s Brilliant‛, ‛Lemonora‛, ‛Nicolaas Beets‛, ‛Saturnus‛, ‛T. J. Seidel‛, ‛Winston‛, ‛Churchill‛, 30/40/50/60/70 cm;

260 5 – R. japonicum (mollis) semenáče, 30/40/50/60/80/100 cm;

390 5 – R. occidentale a 690 5 – R. rustica kult. ‛Aida‛, ‛Freya‛, ‛Irene Koster‛, ‛Milton‛, ‛Norma‛, ‛Phebe‛, 30/40/50/60/80/100 cm.

Výsadba: Výpěstky všech druhů a odrůd pěnišníků a azalek by měly mít tak pevné rašelinové baly, aby je nebylo potřeba balit do jutových nebo jiných plachetek. Často jsou však pro expedici baleny dokonce do fólie, což není dobré, neboť rostliny spotřebují za několik dnů všechnu vláhu obsaženou v balech a přes fóliový obal nemůžeme potřebnou vláhu doplnit. Proschlý rašelinový bal pak ani po zálivce nepřijímá vodu a následkem toho může výsadba uhynout. Proto musíme rostliny balené do fólie ihned po přejímce vybalit a navlhčit.

Od dodavatelů bychom měli požadovat, aby výsadbový materiál byl osazen poupaty. Výpěstky bez poupat jsou rostliny buď nedorostlé, nebo vytáhlé, přehnojené, nebo celoročně pěstované pod stínovištěm. Takový materiál je vždy choulostivý, neodolává dostatečně šoku při přesazování, shazuje nebo svěsí po výsadbě list, nekvete, prořídne, trpí na slunci úpalem, ve stínu fytoftorou a v zimě namrzá. Měli bychom také požadovat záruku pravosti druhu nebo kultivaru, který musí být vždy vegetativně množený. Jen 7 kultivarů připouští nová ON k dodávce bez poupat.

Široký sortiment pěnišníků a azalek nám dává možnost uplatnění na nejrůznějších místech v udržovaných parcích, zahradách a zahrádkách, ve všech polohách mimo extrémně suché.

Velkokvěté stálezelené kultivary vysazujeme solitérně, skupinově na okraj jehličnanů, světle zelených listnáčů a pod vysoké stromy.

R. repens a R. williamsianum – hybridy vysazujeme jednotlivě, ve skupinách, v plošných výsadbách, jako předsadbu vyšších pěnišníků, na nízké živé plůtky, na výsadbu hrobů, atriových zahrad a mobilní zeleně.

Botanické druhy stálezelené a přes zimu zelené jsou materiálem pro zvláštní polohy, arboreta, vřesovištní záhony a zahrady, R. impeditum, R. keleticum a R. radicans se používají zvláště pro skalky specialistů a pro pokrytí menších ploch na alpínech.

Japonské azalky pěstujeme jednotlivě, v menších i větších skupinách, ve stálezelených a atriových zahradách, v předzahrádkách i v nádobách.

Opadavé azalky vysazujeme pro velké barevné efekty solitérně i ve skupinách s pozadím jehličnatých i listnatých porostů v zahradách a parcích.

Všechny pěnišníky snášejí zastínění, částečné zastínění však vyžadují. Vhodné stanoviště je chráněné před plným výsluním a vysušujícími větry. V oblastech s půdami křemičitými, prahorninovými a rašelinnými, zkrátka – kyselými, není příprava pro výsadbu problémem. Stačí odplevelení a prokypření půdy, popřípadě vylepšení prohnojeným humusem. V ostatních oblastech musíme upravit reakci půdy na pH 4 až 5 přidáním rašeliny, mórovky, vřesovky, borové hrabanky, křemičitého písku a přihnojit hovězím hnojem. Ve vysloveně uhličitanových, bázických a vápenitých půdách nebo navážkách nezbude nic jiného, než vyhloubit přiměřeně velké výsadbové jámy, raději větší, a naplnit je výše uvedenými substráty, dobře navlhčenými měkkou vodou.

Řez: Řezem upravujeme tvar mladých rostlin jen výjimečně. U velkokvětých kultivarů, které nasazují semenné tobolky, vylamujeme květenství ihned po odkvětu. Vývoj nových výhonů je pak znatelně lepší. Keře těchto druhů a odrůd, které ve spodních partiích prořídly, nebo po mrazových škodách a polomech můžeme na jaře zmladit až do 5 až 6letého dřeva, na příznivém stanovišti hlouběji. Seřezáváme je krátce nad rozvětvením, nejlépe jemnou pilkou, nůžkami bychom mohli dřevo naštípnout. Vzniklé rány musíme ošetřit. U mladých rostlin vylamujeme v létě předčasné výhony rašící kolem nových květních poupat.

Ošetřování: Po výsadbě obložíme rostliny vrstvou rašeliny nebo listí a udržujeme stálou vláhu půdy i ovzduší, zejména v suchém období. Pro závlahu používáme pokud možno povrchovou vodu, jen druhy R. impeditum, R. insigne, R. orbiculare, R. oreodoxa, R. praecox a kříženci s R. smirnowii snesou po delší období i vodu s obsahem vápníku. Zvlášť hojně zavlažíme porosty pěnišníků před zámrazem, aby vláha pronikla celým kořenovým balem, a vzápětí doplníme půdní kryt kolem rostlin další vrstvou humusu nebo listí, u velkokvětých kultivarů pokud možno i hovězím hnojem.

Pro přihnojování se vyhýbáme minerálním hnojivům s obsahem chlóru, avšak síran amonný nebo kombinované hnojivo HERBASYN 3 můžeme použít v dávce 60 až 100 g.m^-2, pokud jsme ho nedali již při přípravě půdy (6 kg.m^-3) před výsadbou.

Okopávky pěnišníků raději vynecháme, a když nastýlkou prorůstá plevel, musíme ho vyplít a nastýlku pak mělce nakypřit.

Nebezpečné jsou některé houbové choroby: Uhnívání poupat (Pycnostysanus azaleae), skvrnitosti listů (Cercosporium rhododendri, Gleosporium rhododendri, Pestalozzia rhododendri a Phyllosticta maxima). Ochranou jsou postřiky organickými fungicidy (od začátku června), při uhnívání poupat v září až říjnu. Nejvíce škody však způsobuje skořicově hnědá plíseň (Phytophthora cinnamomi), způsobující uhnívání kořenů, kmínků i větví. Napadené jedince musíme opatrně odstranit a zničit. U mladých rostlin pomůže preventivně zálivka roztokem přípravku ORTHOCID 50.

Ze škůdců jsou to ploštice Stephanitis rhododendri na listech – ochranou jsou jarní postřiky systémovými insekticidy – a larvy nosatce Otiorrhynchus sulcatus na kořenech, proti kterým poprašujeme a zapravujeme do půdy přípravek LINDAM. Někdy se objeví i molice (Trialeurodes vaporiarum), proti kterým působí DICHLORPHOS – přípravky. Proti rzi Septoria azalea použijeme měďnaté přípravky.

Lehká přikrývka menších rostlin na zimu nebude nikdy škodit, i když uvedený sortiment je na vhodném stanovišti dost odolný.

157 010 5 – P. floribunda, 30/40/60/80 cm, s balem,

020 5 – P. japonica, 30/40/60/80 cm, s balem,

021 5 – P. – ‛Forest Flame‛, ‛Select‛, ‛variegata‛, 20/25/30/40 cm, s balem,

030 5 – P. taiwanensis, 30/40 cm.

Vedlejší sortiment: P. formosa s var. forrestii a ‛Wakehurst‛, P. japonica ‛Mountain Fire‛, ‛Purity‛, ‛Rosalinda‛, ‛Splendens‛, ‛Valley Rose‛ a ‛White Cascade‛.

Výsadba: 2krát nebo i vícekrát přesazované výpěstky s pevným rašelinovým balem vysazujeme ve skupinách, jako stálezelené plůtky nebo podrost a jako výplň k pěnišníkům, P. japonica s kultivary vysazujeme též do atriových zahrádek a do mobilní zeleně.

Vhodné půdní podmínky najdeme v chráněné poloze v čerstvých humózních půdách, vylepšených rašelinou prohnojenou kravincem. Vápník draslavec nesnáší. Na vlhkých půdách však snáší dobře i městské prostředí.

Řez a ošetřování: Řez není potřebný, nejvýše vyřezání nejstarších výhonů. V případě potřeby je však můžeme zmladit. Přihnojování minerálními hnojivy s obsahem trvalého humusu na mulčování.

Půdu kolem rostlin udržujeme bezplevelnou. Hluboké kypření však škodí.

Pěstování: Mladé rostliny vysazujeme s rašelinovým balíčkem na alpínum mezi kameny na polostinné místo do slatinné nebo mórovkovité půdy s příměsí písku. P. empetriformis sázíme jen do kypré a humózní půdy bez obsahu vápníku. Tento druh a druh P. coerulea mohou vytvořit i na vřesovištích trsnaté porosty a pokrýt větší plochy. Ostatní druhy jsou vysloveně sbírkové rostliny, dost obtížné k pěstování. Na zimu druhy vyžadují kryt z chvojí, nepokryje-li je včas sněhová pokrývka.

168 010 5 – P. mucronata, 15/20/30/40/50 cm, s rašelinovým balem.

Vedlejší sortiment: P. mucronata ‛Alba‛, ‛Bell‛s Seedling‛, ‛Coccinea‛, ‛Lilacina‛, ‛Purpurea‛ a ‛Rosea‛, P. prostrata a P. pumila.

Výsadba: K výsadbě musíme získat do každé skupiny plodonosných rostlin jednu nebo dvě rostliny samčí. Vysazujeme je jako předsadbu středně vysokých vřesovitých rostlin nebo jako podrost vyšších dřevin, kde ve vhodných podmínkách mohou vytvořit souvislý porost. Uplatnit je můžeme též na rašelinných záhonech, ve stálezelených zahradách, na stinné straně alpína a v mobilní zeleni. Při volbě vzdálenosti sazenic ve výsadbě počítáme s tím, že pernettye odnožují a že na stanovištích, která jim vyhovují, brzy pokryjí půdu.

Půdu ve slunné až lehce zastíněné poloze připravíme rašelinnou nebo alespoň čerstvou humózní, slabě až silně kyselou, rozhodně bez obsahu vápníku.

Řez a ošetřování: Plodonosné keře pro dekorační účely seřízneme hluboko každý druhý rok. Po výsadbě prosypeme rostliny lesní hrabankou a na slunném stanovišti je na zimu zastíníme.

Výsadba: Rostliny s rašelinovým balem vysazujeme jako podrost nebo předsadbu před vyšší vřesovité rostliny do mórovkovité nebo rašelinné vlhké půdy na světlé až polostinné místo.

Řez a ošetřování: Málo rozvětvené rostliny seřízneme v předjaří až do silnějšího dřeva. Snadno obrážejí a zahoustnou. Chráníme je proti pozdním mrazům.

Pěstování: Několik let na rašelinovém záhoně předpěstované sazenice vysazujeme ve společenství s jinými vřesovitými rostlinami na polostinném místě nebo jako podrost vyšších stromů ve vlhké rašelinné půdě. L. mariana roste i na slunném místě, pokud je půda dost vlhká. L. ovalifolia se spokojí i s běžnou zahradní půdou. Vysazuje se solitérně ve větších zahradních úpravách. Řez zde není potřeba. Jen L. lucida vyžaduje zimní kryt.

Pěstování: 2leté sazenice s rašelinovým nebo hrnkovým balíčkem můžeme vysadit do skalky v nepříliš výhřevné poloze do hrubé slatinné půdy s propustným prahorninovým, popřípadě i vápenitým podkladem. Vytvoří husté kobercovité keříky, které přilnou ke kamenům, mezi něž byly vysázeny. V zimě vyžadují sněhouvou pokrývku nebo zastínění chvojím.

LONICERA L. – Caprifoliaceae – kozí list, zimolez

Školkařský sortiment:

136 010 1 – L. alpigena, 40/60/80 cm, 2x přesaz.,

020 1 – L. amoena, 80/100/125 cm, 2x přesaz.,

021 1 – L. – ‛Alba‛, ‛Arnoldiana‛, 80/100 cm, 2x přesaz.,

030 7 – L. brownii, 60/100 cm, z kontejnerů,

031 7 – L. – ‛Fuchsioides‛, ‛Punicea‛, 60/100 cm, z kontejnerů,

040 7 – L. caprifolium, 60/100/150 cm, z kontejnerů,

050 1 – L. coerulea, 60/100 cm, 2x přesaz.,

060 1 – L. deflexicalyx, 60/100 cm, 2x přesaz.,

070 7 – L. heckrottii, 60/100 cm, z kontejnerů,

080 7 – L. henryi, 40/60/100/150 cm, z kontejnerů,

090 1 – L. hispida, 30/40/60 cm, 2x přesaz.,

100 1 – L. iberica, 40/60/80 cm, 2x přesaz.,

110 7 – L. japonica, 40/60/80 cm, z kontejnerů,

120 1 – L. korolkowii, 60/80/125 cm, 2x přesaz.,

130 1 – L. ledebourii, 60/100/150 cm, 2x přesaz.,

140 1 – L. maackii, 80/125/175 cm, 2x přesaz.,

150 1 – L. morrowii, 60/80/125 cm, 2x přesaz.,

160 5 – L. nitida, 20/30/40 cm, z hrnků nebo z kontejnerů,

161 5 – L. – ‛Elegant‛, ‛Graciosa‛, 20/30/40 cm, z hrnků nebo z kontejnerů,

170 5 – L. pileata, 20/30/40/60 cm, z hrnků nebo z kontejnerů,

180 1 – L. purpusii, 40/60/80/100 cm, 2x přesaz.,

190 1 – L. spinosa, 40/60/100 cm, 2x přesaz.,

191 1 – L. – ‛Alberti‛, 40/60/100 cm, z kontejnerů,

200 1 – L. syringantha, 40/60/80 cm, 2x přeaz.,

210 1 – L. tatarica, 80/125/175 cm, 2x přesaz.,

211 1 – L. – ‛Arnold Red‛, ‛Grandiflora‛, ‛Hack‛s Red‛, ‛Latifolia‛, ‛Rosea‛, 60/100 cm, 2x přesaz.,

220 7 – L. tellmanniana, 60/100 cm, z kontejnerů,

230 1 – L. xylosteum, 80/125/175 cm, 2x přesaz.

Vedlejší sortiment: Druhy a odrůdy z širokého botanického sortimentu, které se vyskytují ve školkách: L. bella, L. chrysantha, L. involucrata s var. serotina, L. microphylla, L. nigra, L. tatarica ‛Alba‛, ‛Rubra‛, ‛Zabeli‛, L. tangutica, L. xylosteum ‛Clavey‛s Dwarf‛, L. xylostoides a stálezelená L. fragrantissima.

Z ovíjivých: L. brownii ‛Dropmore Scarlet‛, L. periclymenum, L. giraldii, L. sempervirens a L. yunnanensis.

Výsadba: Materiál opadavých keřovitě rostoucích zimolezů je často odoláván i jako 1 až 2leté nepřesazované řízkovance s méně než pěti výhony, které předepisuje ČSN jako minimální počet pro I. jakost výpěstků. Pro velkovýsadby je takový materiál vhodný s výhradou, že je vysazován do dobrých podmínek a v prvních letech po výsadbě nebude zanedbáno ošetřování, zejména odplevelování.

Při výsadbě je nutno mladé rostliny zkrátit až o dvě třetiny a pak se stává, že zkrácené keříky v plevelu již nenajdeme. Silnější přesazované keře při výsadbě jen upravujeme lehkým průklestem, popřípadě zkrácením nejdelších výhonů, abychom výsadbu výškově vyrovnali.

V obsáhlém sortimentu zimolezů najdeme sorty pro různá stanoviště. Přístupná dendrologická literatura podává v tomto směru dostatečné informace. Všeobecně lze říci, že mezi opadavými a poloopadavými keřovitými druhy najdeme pro výsluní až stinné polohy vhodné sorty pro krajinářské, sadové i zahradní úpravy, solitérní i skupinovou výsadbu, zahuštěné výsadby, živé ploty, pokryv svahů, okraje vyšších dřevin, podrost, jako krycí keře a pro remízy.

Půdu pro tuto skupinu zimolezů nemusíme zvlášť vybírat, i když má přirozeně každý druh své optimální požadavky. Zpravidla postačí běžná zahradní půda. Přechodně může být mokrá či suchá, slabě kyselé až alkalické reakce. Jen L. xylosteum vyžaduje výrazně vápenitou.

Ze skupiny stálezelených drobnolistých zimolezů můžeme vybírat pro výsadbu nízkých stříhaných i volně rostoucích živých plůtků, pro plošné a zahuštěné výsadby při sponu 45 x 60 cm i pro podrost vyšších dřevin, všude tam, kde v zimě pokryje výsadbu dostatečná vrstva sněhu. Velmi často používáme jako levný materiál pro mobilní zeleň a jako stálou zeleň v atriích, na balkónech a terasách druhy L. nitida a L. pileata. Polohu pro ně vyhledáme na slunci nebo v polostínu, s půdou vlhčí, humózní, neutrální až alkalické reakce.

Třetí skupina – kozí listy – obsahuje sortiment ovíjivých keřů, které můžeme vysazovat a zavádět k nejrůznějším oporám, jako jsou např. treláže a mřížky u zdí, pergoly, sloupy, besídky, loubí, ploty, oblouky, brány, balustrády a zábradlí. Jako půdní kryt můžeme použít např. L. japonica ve vzdálenosti 75 cm. Tento druh patří podle výzkumu mezi 10 ekonomicky nejvýhodnějších dřevin pro náhradu trávníků, neboť doba na ošetřování 1 m² porostu obnáší za první dva roky po výsadbě pouhých 11 minut. Výsadbové jamky plníme dobrou zahradní půdou s dostatkem živin, nevysychavou, neutrální až slabě alkalické reakce.

Stanoviště může být na výsluní nebo v polostínu. L. caprifolium, L. heckrottii, L. henryi a L. tellmanniana rostou i ve stínu.

Řez: Zimolezy ze skupiny opadavých keřovitých druhů vyžadují běžný průklest, jinak se vytváří uvnitř keřů mnoho suchého dřeva. Radikálnímu zmlazení se raději vyhneme. Druhy, které kvetou v předjaří a časně zjara, jako poloopadavé L. fragrantissima a L. purpusii, řežeme ihned po odkvětu.

Skupina stálezelených drobnolistých druhů trpí místy namrzáním. Po sestříhání na jaře však keříky opět rychle obrážejí a brzy se zaplňují. Ovíjivé druhy opadavé prořezáváme, když příliš bují. Snesou i silnější zmlazení v zimním období. Stálezelené kozí listy pravidelně prosvětlujeme, aby se uvnitř netvořilo mnoho suchého dřeva. Nejdelší výhony můžeme zkrátit i v létě, zejména ve výsadbách jako půdní kryt, kde se často nevhodně rozrůstají.

Ošetřování: U mladých výsadeb sledujeme dostatečnou vláhu půdy v suchém období.

Stálezelené druhy chráníme v zimním období zastíněním chvojím. To se týká nízkých porostů. Ovíjivé stálezelené druhy vydrží v korunách stromů bez zvláštní ochrany.

Na suchém stanovišti se objevují někdy u druhů L. tatarica a L. xylosteum mšice Pemphigus xylostei, podobné mšici krvavé, a vrtalka Phytoagromyza xylostei, na listech zimolezů. Ochranný postřik systémovými insekticidy při prvním výskytu škůdců je nejlepší opatření. Nejvážnějším škůdcem je vrtule třešňová (Rhagoletis cerasi), ani ne tolik pro zimolez samotný jako pro okolní třešně.

Z chorob způsobuje největší škody listová skvrnitost (Leptothyrium periclymeni) a na starých keřích některé dřevokazné houby, jako ohňovec rybízový a pevník chlupatý. Proti skvrnitosti pomohou měďnaté přípravky. Přestárlé keře zimolezů napadené mykózami raději odstraníme.

141 010 5 – L. fontanesiana (catesbaei), 30/40/60/80 cm, s balem,

011 5 – L. – ‛Girard‛s Rainbow‛, 30/40/60/80 cm, s balem.

Vedlejší sortiment: L. axillaris, L. grayana, L. keiskei, L. racemosa a L. recurva.

Výsadba: Mladý i vzrostlejší výsadbový materiál vysazujeme s rašelinovým balem brzy na podzim nebo na jaře v úpravách zahrad a lesoparků lázeňských míst a rekreačních středisek na vlhkých místech se slatinnou nebo rašelinnou půdou. Leucothoë můžeme uplatnit solitérně nebo v menších skupinách, stálezelené rostliny popřípadě spolu s pěnišníky na mírně zastíněném stanovišti, opadavé vysazujeme na mělkých březích potoků a jezírek. Sušší půdu snáší jen L. recurva. Nejhezčí podzimní vybarvení mají Leucothoë na slunném místě.

Řez a ošetřování: Na vhodném stanovišti nebudeme mít starosti s řezem. V polohách méně příznivých, s půdou na podzim vysychající nebo za holomrazů mohou Leucothoë namrznout a pak nezbývá, než je seříznout až na zdravé dřevo. Jediná starost bude s udržováním dostatečné vláhy po celé léto i na podzim. Pokud řežeme větvičky do vázy a vazby, přihnojujeme rostliny na povrch půdy kravincovou rašelinou.