171 010 2 – Q. alba, 60/80/100/125/150 cm, 2x přesaz. s balem,

020 2 – Q. cerris, 60/80/100/125/150/200 cm, 2x přesaz. s balem,

3 – Q. cerris, 5/6/8/10 cm, 2x přesaz.,

10/12/14/16 cm, 3x přesaz. s balem,

030 2 – Q. coccinea, 60/80/100/125/150/200 cm, 2x přesaz. s balem,

3 – Q. coccinea, 5/6/8/10 cm, 2x přesaz.,

10/12/14/16 cm, 3x přesaz. s balem,

040 2 – Q. dentata, 60/80/100/125 cm, 2x přesaz. s balem,

050 2 – Q. frainetto, 60/80/100/125 cm, 2x přesaz.,

125/150/200 cm, 3x přesaz. s balem,

060 2 – Q. imbricaria, 60/80/100/125 cm, 2x přesaz. s balem,

070 2 – Q. libani, 60/80/100/125 cm, 2x přesaz. s balem,

080 2 – Q. macranthera, 60/60/80/100/125 cm, 2x přesaz. s balem,

090 2 – Q. macrocarpa, 60/80/100/125/150 cm, 2x přesaz. s balem,

100 2 – Q. palustris, 80/100/125/150/200 cm, 2x přesaz.,

3 – Q. palustris, 5/6/8/10 cm, 2x přesaz.,

10/12/14/16 cm, 3x přesaz. s balem,

120 2 – Q. robur, 80/100/125/150/200 cm, 2x přesaz.,

3 – Q. robur, 5/6/8/10/12 cm, 2x přesaz.,

10/12/14/16 cm, 3x přesaz. s balem,

121 2 – Q. – ‛Cupressoides‛, ‛Fastigiata‛, ‛Pectinata‛,

60/80/100/125 cm, 2x přesaz. s balem,

125/150/200 cm, 3x přesaz. s balem,

122 2 – Q. – ‛Asplenifolia‛, ‛Concordia‛,

40/60/80 cm, 2x přesaz. s balem,

130 2 – Q. rubra, 80/100/125/150/200 cm, 2x přesaz.,

3 – Q. rubra, 5/6/8/10/12 cm, 2x přesaz.,

10/12/14/16 cm, 3x přesaz. s balem,

141 2 – Q. turneri – ‛Pseudoturneri‛,

40/60/80/100 cm, 2x přesaz. s balem,

150 2 – Q. velutina, 80/100/125/150/200 cm, 2x přesaz. s balem.

Vedlejší sortiment: Stálezelené druhy: Q. ilex, Q. phillyraeoides a Q. turneri.

Opadavé druhy: Q. acutissima, Q. arkansana, Q. bicolor, Q. castaneifolia, Q. fabri, Q. falcata, Q. garryana, Q. georgiana, Q. glandulifera, Q. haas, Q. hartwissiana, Q. heterophylla, Q. iberica, Q. ilicifolia, Q. leana, Q. liaotungensis, Q. libanerris ‛Trompenburg‛, Q. lyrata, Q. marilandica, Q. mongolica, Q. nigra, Q. pedunculiflora, Q. phellos, Q. pontica, Q. prinoides, Q. prinus, Q. pubescens, Q. pyrenaica, Q. richteri, Q. robur ‛Argenteovariegata‛, ‛Atropurpurea‛, ‛Cucullata‛, ‛Filicifolia‛, ‛Fürst Schwarzenberg‛, ‛Tortuosa‛ a ‛Umbraculifera‛, Q. rosacea, Q. rudkinii, Q. runcinata, Q. stellata a Q. variabilis.

Výsadba: U výpěstků dubů rozlišujeme volně rostlé keře, pyramidy a vysokokmeny (Vk) s výškou kmene 180 až 200 cm a nad 200 cm. Pokud jde o kořeny, připouští nová ON jako výpěstky bez balu jen Q. robur a Q. rubra.

Volně rostlé keře by měly mít nejméně 5 výhonů. Jsou nejběžnějším výsadbovým materiálem, který můžeme uplatnit ve všech typech sadových a krajinářských úprav, dbáme-li nároků jednotlivých druhů. Vysazujeme je často jako kostru sadových úprav, ve volných skupinách, pro vytvoření kulis, v krajinářských úpravách jako základní dřevinu, rozptýlenou zeleň a jako doprovodnou zeleň komunikací.

Pyramidy mají průběžný kmínek s obrostem od země, ve školce upravovaným ojedinělými řezy, v hlavních druzích je vysazujeme solitérně i v malých a volných skupinách s určením, aby ve větších sadových úpravách vyspěly do tvaru stromů. V tomto tvaru vysazujeme i většinu kultivarů a vzácnějších druhů v parkových a zahradních úpravách. Druhy a kultivary vedlejšího sortimentu vysazujeme hlavně v arboretech.

Vysokokmeny vysazujeme hlavně v domácích druzích jako aleje, do stromořadí na hrázích vodních ploch, jednotlivě do blízkosti budov a jiných architektonických objektů. Nepostradatelné jsou při rekonstrukcích zámeckých parků a při úpravách památných míst. Pyramidální typy dubů uplatníme velmi dobře jako uliční a silniční stromořadí, k pomníkům a jako efektní solitéry náročných úprav.

Duby vysazujeme do výšky 200 cm a obvodu kmene do 10 až 12 cm většinou bez balu, jsou-li výpěstky alespoň alespoň 2krát přesazované, mají-li dobře rozvětvenou kořenovou soustavu s jemnými čerstvými kořeny a nejsou-li předčasně na podzim dobývané. Nejvhodnější doba pro přesazování je v předjaří, krátce před rašením. Při velkovýsadbách nebude ovšem vždy možné tento termín dodržovat. Silnější Vk, keře a pyramidy kultivarů a vzácnějších druhů vysazujeme výhradně se zemním balem, větší velikosti balené do drátěného pletiva, což platí zejména pro solitérní vzrostlé exempláře. Problémem zůstává zde jen přeprava výpěstků s širokými nepoddajnými korunami.

Jako stanoviště vyhovuje dubům všeobecně volná a slunná poloha, polostinná jen výjimečně druhům Q. petraea, Q. robur a Q. rubra, nebude-li nám vadit, že porosty porostou do výšky a nevytvoří košaté, od země ovětvené stromy, jak by v sadových úpravách mělo být hlavním záměrem. Pro Q. cerris, Q. hartwissiana, Q. libanerris, Q. pontica a stálezelené druhy musíme vyhledávat stanoviště v teplejší oblasti.

Půdní podmínky nelze pro všechny druhy určit jednotné, můžeme vycházet jen ze zkušenosti, že všeobecně vyhovují hluboké hlinité až jílovitohlinité půdy různého stupně pH a že jsou mnohé druhy velmi přizpůsobivé. U hlavních druhů musíme při velkovýsadbách dbát na jejich specifické stanovištní požadavky:

Q. cerris – vyžaduje propustné vlhčí až suché hlinité půdy, slabě kyselé až silně alkalické. Snáší vápník. Je náročný na teplo a výslunnou polohu, ve které snáší i městské zakouřené prostředí.

Q. coccinea – vyhovují půdy hluboké, čerstvé, hlinité i písčitohumózní, jen mírně suché, kyselé až slabě alkalické reakce. Při přebytku vápníku trpí chlorózou. Špatně snáší slehlou půdu v městském prostředí.

Q. palustris – vyžaduje půdy propustné, písčitohlinité, vlhké, ale i sušší, kyselé až slabě alkalické. Snáší vápník. Na suchém stanovišti málo vybarvuje a ztrácí brzy spodní větve, prosychá.

Q. petraea – vhodné jsou suché až čerstvé kypré půdy hlinité io písčitohumózní, silně kyselé až alkalické reakce. Snáší vápník, ale již méně slehlou půdu. Je vhodný pro skalnatou polohu i městské prostředí.

Q. robur – vyžaduje půdy výživné, čerstvé, písčité až kamenité hlinité i jílovité. Snáší utuženou půdu, je však citlivý na klesání podzemní vody. Na zralých půdách roste rychle i v městském prostředí.

Q. rubra – vyhovují mu půdy svěží, výživné, písčité i hlinité, silně kyselé až slabě alkalické reakce, i syrové a nezpracované. Jako pionýrská dřevina snáší teplo a sucho na haldách i ve městech.

Ze stálezelených druhů vysazujeme zejména Q. turneri ‛Pseudoturneri‛ do propustných vlhkých až mírně sušších půd v zahradách a parcích a také v atriových zahradách či v exkluzívních úpravách u hotelů a veřejných budov, kde je stanoviště alespoň část dne zastíněné. Ostatní stálezelené druhy vysazujeme do sbírek, kde je musíme na zimu pečlivě chránit proti mrazům.

Řez: Při výsadbě zkracujeme pouze bujně narostlé letorosty, neboť včas přesazovaný školkařský materiál se nevyznačuje dlouhými přírůstky. V dalších letech po výsadbě provedeme výchovný řez podle účelu výsadby. Zpočátku se totiž duby nesnaží vytvořit vedoucí kmen prodlužující výhony. Zde pak napomáháme každoročním zkracováním postranních výhonů, dokud se neukáže vzrůstný terminál. Potom už prodlužují duby svůj kmen akrotonně, zakončují terminální výhony vyspělým terminálním pupenem, ze kterého se rovně prodlužuje kmen s vyrovnanou korunou. V krajinářských úpravách necháme porost zpravidla růst bez zásahu. Pokud je nutná úprava koruny průklestem, snášejí ji duby celkem dobře, pokud ji provedeme v období vegetačního klidu.

Ošetřování: Nově vysázené stromky přivazujeme ke kůlům, neboť duby jsou při zakořeňování citlivé na větrné poryvy. V nové výsadbě udržujeme přiměřenou půdní vláhu, dokud stromky pevně nezakoření.

Z chorob napadá některé druhy padlí dubové (Microsphaera alphioides). Ochranou jsou postřiky sirnatými i jinými fungicidními přípravky.

Ze škůdců mohou způsobit holožíry bourovčík toulavý (Thaumetopoea processionea) a obaleč dubový (Tortrix viridana), které potíráme insekticidními přípravky.

Zaplevelení výsadby předejdeme aplikací půdního herbicidu, např. simazinového přípravku v dávce 1 g.m^-2 nejlépe na jaře po výsadbě, zálivce a uhrabání mís kolem stromků. Duby také snášejí mimo řadu dalších herbicidy PROBANIL a WONUK.

430 010 2 – N. antarctica, 60/80/100/125 cm, 2x přesaz. s balem.

Vedlejší sortiment: N. obliqua a N. procera.

Výsadba: Vzácný výsadbový materiál uplatníme jako solitérní i skupinovou výsadbu, častěji také v atriových a sbírkových zahradách a v mobilní zeleni pro exkluzívní prostředí.

Stanoviště volíme světlé, ale vlhčí, půdu čerstvou, chladnější, středně těžkou, ale propustnou, kyselé až neutrální reakce.

Řez a ošetřování: Nothofagus nesnáší úpal, proto v létě dbáme na půdní a vzdušnou vlhkost. Tyto dřeviny neřežeme, protože tím narušíme malebný vzrůst. Mladou výsadbu na zimu chráníme krytem.

081 010 2 – F. silvatica, 100/125/150/200 cm, 2x přesaz. s balem,

150/200/250/300 cm, 3x přesaz. s balem,

3 – F. silvatica, 8/10/12/14/16 cm, Vk, 3x přesaz. s balem,

14/16/18/20/25 cm, Vk, 4x přesaz. s balem,

8 – F. silvatica, 40/60/80/100/125 cm, 1x přesaz. odrostky,

80/100/125/150 cm, 1x přesaz. s balem,

011 4 – F. ‛Asplenifolia‛, ‛Laciniata‛, ‛Rohani‛,

100/125/150/175/200 cm, pyramida, 3x přesaz. s balem,

4 – F. – ‛Atropunicea‛, 8/10/12/14/16 cm, Vk, 3x přesaz. s balem,

100/125/150/175/200 cm, pyramida, 3x přesaz. s balem,

4 – F. – ‛Fastigiata‛, 80/100/125/150/200 cm, 3x přesaz. s balem,

4 – F. – ‛Pendula‛, 8/10/12/14 cm, Vk, 3x přesaz., s balem,

100/125/150/175/200/250 cm, 3x přesaz. pyramida s balem,

2 – F. – ‛Purpurea‛, 80/100/125/150 cm, 2x přesaz., s balem,

150/200/250/300 cm, 3x přesaz. s balem,

4 – F. – ‛Roseomarginata‛, ‛Zlatia‛, 80/100/125/150/175/200 cm, pyramida,

3x přesaz. s balem.

Vedlejší sortiment: F. crenata, F. engleriana, F. grandifolia, F. japonica, F. longipetiolata, F. lucida, F. orientalis, F. silvatica s kultivary ‛Albovariegata‛, ‛Purpurea Latifolia‛, ‛Purpurea Tricolor‛, ‛Riversii‛, ‛Spaethiana‛, ‛Purpurea Pendula‛, ‛Quercifolia‛, ‛Swat Magret‛ a dalšími.

Výsadba: Pro úspěšné ujmutí buků při výsadbě i přesazování vzrostlých exemplářů je nejdůležitější jejich školkařská příprava. V první řadě je to včasné a časté přesazování ve školce, pak odborné a svědomité dobývání ve školce, popřípadě v porostech veřejné zeleně, tzn. prostokořenný materiál, zejména ručně dobývaný, s nepoškozeným, nepohmožděným – jak předepisuje ČSN – přiměřeně objemným kořenovým systémem. Tzv. balové zboží musí být s pevnými, ne umělými baly, balenými v plachetkách z pytloviny, velikosti od 200 cm, s balem v drátěném pletivu. Zároveň je bezpodmínečně nutné, abychom zacházeli s rostlinami co nejšetrněji při dopravě, tzn., opatrně nakládali a skládali s dopravního prostředku, a abychom dbali, aby holé kořeny ani baly neproschly. Proto nesmíme prostokořenný materiál nechat volně ležet na slunci a větru.

Málo nebo opožděně přesazované buky nemají sice dlouhé kůlové kořeny, které by dělaly potíže při dobývání, ale postranní kořeny jsou u těchto rostlin již silné a dlouhé, takže po přeseknutí již nemají baly dostatečnou soudržnost.

Z praktických zkušeností vyplývá, že nejjistější ujmutí při přesazování lze pozorovat u buků, které byly dobývány poměrně pozdě na jaře, když raší.

Běžný, slabší výsadbový materiál buku lesního, tzv. odrostky nebo lehké keře, vysazujeme ve velkém v krajinných úpravách, jako doprovodnou zeleň komunikací, vedoucích přírodní krajinou, v samostatných i smíšených skupinách velkých sadovnických úprav, někdy i jako podrost vysokých stromů a konečně i jako porosty v hygienických pásmech a ve větrných polohách. V hustém zapojení musíme počítat s tím, že se porost bude vyvíjet jako v lese a ne jako parkové, okrasné dřeviny, ovětvené od země. Velmi dobře můžeme uplatnit buky sortimentu kódovaného konečným číslem 8 pro vypěstování mohutnějších stříhaných plotů a živých stěn. Výpěstků do výšky 100 cm sázíme pro tento účel 4 až 6 ks na 1 metr, přes 100 cm 2 až 4 ks na 1 metr, v jedné nebo výjimečně ve dvou řadách.

Roubované buky vysazujeme většinou jako solitéry nebo jen v malých skupinách v parkových a větších zahradních úpravách, popřípadě u pomníků a na památná místa. Při tom musíme volit dostatečnou vzdálenost podle budoucího habitu jednotlivých kultivarů. Druhy a odrůdy vedlejšího sortimentu uplatníme hlavně v arboretech, pokud je tam dost vhodného prostoru, neboť jednotlivé růstové formy se mohou typicky rozvíjet jen při dostatku místa.

Stanoviště pro buky volíme ve vlhčí oblasti, ve slunné, otevřené poloze, v polostínu jen jako podrost.

Půdy mohou být různé, ale ne suché, písčité nebo těžké, nepropustné a bažinaté. Dobré jsou půdy vápencové, minerální, humózní a kypré. Vápník nesnášejí pouze F. grandifolia s var. caroliniana a var. pubescens.

Řez: Buky známe zpravidla ve tvaru vysokokmenných stromů. Pro sadovnické účely jsou však často pro estetický účinek v parkových úpravách požadovány stromy vícekmenné, s nízko založenými korunami. Je to přirozený tvar volně rostoucích buků. Byl-li výpěstek zapěstován již ve školce na více bazálních výhonů, můžeme potlačit přebytečné výhony probírkou obrostu celkem snadno dosáhnout cíle, neboť buky zakládají své kmeny primárně akrotonicky, tzn. z terminálních pupenů. Avšak i jednokmenný, keřovitý výpěstek můžeme seřezáním u země donutit, aby vytvořil postupně požadovaný tvar vícekmenného, solitérního stromu. Záleží na tom, zda zahradník, který má zeleň na starosti, má zájem o sadovnické umění.

Pokud nemáme možnost vysadit na živé stříhané ploty již ve školce připravený materiál, tj. kmínkovité, až k zemi zavětvené rostliny se zastříhávaným obrostem, musíme volně rostlé odrostky, které mají zpravidla jen tři nebo čtyři výhony, zkrátit při výsadbě nebo nejpozději v předjaří o dvě třetiny, abychom dosáhli dobrého rozvětvení již od základu. Také dobře školkařsky připravený plotový materiál musíme hned po výsadbě zarovnat.

Stříhané bukové ploty vedeme řezem od počátku co nejužším, neboť musíme počítat s tím, že již po několika málo letech budou zabírat šířku minimálně 30 až 35 cm. Proti názoru, že musíme všechny živé ploty stříhat do kónického, sbíhavého tvaru, potvrzuje zkušenost, že je možné stříhat buky svisle, aniž by spodní partie znatelně prořídly. Nemusíme se obávat, že vnitřek bukových plotů bude v zimě vlivem každoročního řezu působit nevzhledně. Stříhané bukové ploty, stejně jako habrové, kryjí tuto část svým listem, třeba přes zimu zaschlým, až do jarního rašení.

Je škoda, že mohutných a vysokých stěn, typických pro historické parky, stále ubývá, přestože jsou dnes k dispozici mechanické žebře a strojní lišty pro stříhání. Omlouvá se to často vysokými náklady na údržbu těchto tvarů, avšak pravá příčina je v tom, že zahradní správy zaměstnávají mnoho pracovníků se změněnou pracovní schopností, kteří stříhání vysokých plotů nezvládnou.

Ošetřování: Vysokokmenné a husté pyramidální tvary uvážeme po výsadbě ke kůlům. Solitérní jedince zakotvíme a úvazky kontrolujeme tak dlouho, dokud stromy pevně nezakoření. V suchém období poskytneme mladým výsadbám dostatek vody, aby pronikla až ke kořenům.

Vzrostlé buky bývají napadány četnými druhy dřevokazných hub. Ochrana spočívá jen v prevenci, neboť v praxi neznáme žádný přípravek k potírání dřevokazných hub na živých stromech, který by zároveň nepoškozoval zdravé dřevo. Proto musíme větší zranění bukových stromů bezprostředně ošetřit. Dále jsou to nektriová rakovina a buková mrtvice, proti kterým záleží ochrana jen v prevenci ošetřením otevřených ran a zimním postřikem proti vlnatce bukové.

Nejrozšířenější škůdce na mladých bukových výsadbách je mšice buková, které se celkem snadno zbavíme postřikem systémovými insekticidy. Na nevhodném a suchém stanovišti trpí buky listovou skvrnitostí. Ochrana je možná měďnatými přípravky v předjaří. Ve volných výsadbách mladý buk velmi trpí okusem. Je nevyhnutelné ho chránit, neboť ani jeho značná regenerační schopnost nestačí vyrovnat škody.

Závěrem o ochraně proti plevelům. Pod korunami starších buků se mnoho plevelů neudrží, ale u nových výsadeb zasáhnout musíme nejlépe okopávkou, nebo SIMAZINEM 50 WP v dávce 0,5 g.m^-2.

Výsadba: Nejméně 3leté přesazované semenáče nebo vegetativně množené sazenice s balem můžeme vysadit v teplých a chráněných polohách na polostinné místo do vápníkuprosté, humózní a propustné půdy ve společnosti náročnějších stálezelených keřů.

Řez a ošetřování: Nepravidelně rostoucí keře upravujeme řezem tak, aby bylo snadnější jejich zastínění, popřípadě zakrytí v zimním období a abychom podpořili jejich růst. Dostatečnou vlhkost půdy i ovzduší docílíme nastýláním půdy.

037 010 2 – C. sativa, 60/80/100/150/200 cm, popřípadě s balem.

Sbírkový sortiment: Keřovité druhy: C. alnifolia, C. pumila, C. seguinii a C. neglecta. Stromovité druhy: C. dentata, C. henryi, C. sativa ‛Asplenifolia‛ a ovocnářské kultivary.

Výsadba: Ze školkařských podniků většinou získáme jen hlavní druh C. sativa ve tvaru špičáků nebo vícekmenných keřů. Pk a Vk jsou u nás vzácné a jejich jakost není stanovena ČSN.

Výsadbový materiál kaštanovníků musí být nejméně 2krát přesazován, silnější Vk alespoň 3krát, a dobýván s balem. U prostokořenných keřů a u stromů se stává, že kůlové kořeny jsou nakrátko přeseknuté, což bývá spolu se zaschnutými vlasovými kořeny hlavním důvodem neujmutí výsadby.

Kaštanovníky vysazujeme v chráněných, teplých polohách, neohrožovaných jarními a podzimními mrazy. Stanoviště vybereme slunné, neboť v polostínu špatně letorosty vyzrávají.

Půdy jim vybereme hluboké, těžké i hlinitopísčité až kamenité, avšak vlhčí, s co nejmenším obsahem vápníku.

Stromovité typy uplatníme jednotlivě i v menších skupinách, C. sativa ve vhodných podmínkách i jako užitkový strom. Keřové typy jsou vhodné pro arboreta, kde je umístíme na jižní straně středně vysokých porostů.

Řez a ošetřování: Na teplých půdách se stává, že kaštanovník předčasně vyraší a při pozdních mrazech namrzá. V tom případě u mladých keřů a stromků zkrátíme namrzlé výhony až na spící pupeny. Jako špičáky vysazované stromovité typy během let v době vegetačního klidu vyvětvujeme a zapěstujeme korunu. Kmen se prodlužuje akrotonicky z terminálních pupenů. Jen po namrznutí je nutný zpětný řez. Po seřezání až na pařez obráží kaštanovník několika výhony, které musíme, když chceme vypěstovat strom, ihned v létě vyjednotit.

Kaštanovník bývá napadán mykózami, např. hnědákem, outkovkou, troudnatcem a trsnatcem. Houbu Endothia parasitica, která je příčinou hromadného hynutí, přenášejí datlovití ptáci.

Dobře snáší městské prostředí.