096 010 7 – H. colchica, 40/60/100 cm, s hrnkovým nebo kontejnerovým balíčkem,

011 7 – H. ‛Arborscens‛, 30/40/50/60 cm, s balem, 2x přesaz.,

020 7 – H. helix, 20/40/60/80/100 cm, s hrnkovým nebo kontejnerovým balem,

021 7 – H. – ‛Arborescens‛, 30/40/50/60 cm, s balem, 2x přesaz.,

7 – H. – ‛Conglomerata‛, ‛Conglomerata‛, 10/15/20/30 cm z hrnků nebo z kontejnerů,

7 – H. – ‛Erecta‛, 20/30/40 cm, z hrnků nebo z kontejnerů,

7 – H. – ‛Minima‛, 15/20/30/40 cm, z hrnků nebo z kontejnerů,

7 – H. – ‛Sagitaefolia‛, 20/30/40/60 cm, z hrnků nebo z kontejnerů,

030 7 – H. hibernica, 40/60/80/100 cm, z hrnků nebo z kontejnerů,

80/100/125/150 cm, 3x přesaz. s balem.

Vedlejší sortiment: Kompaktně rostoucí: H. colchica ‛Rhombifolia Purpurea‛, H. helix ‛Leak Leaf‛ a ‛Meagheri‛.

Popínavé: H. colchica ‛Aureo-variegata‛, ‛Aureo-striata‛, ‛Dentato-variegata‛ a var. dentata.

Dále několik slaběji rostoucích kultivarů druhu H. helix, které mají význam jako hrnkové květiny okrasné listem a pro výsadbu žardiniér a mobilní zeleně.

Výsadba: Nejširší uplatnění nalézáme pro domácí druh H. helix jako pokryv půdy severních svahů, pod vysokými stromy a ve stínu budov. Avšak i na plném slunci, má-li dostatek vláhy, roste břečťan dobře.

Vysazujeme nejčastěji menší velikosti od poloviny srpna do konce října a potom od března do poloviny května. Rostliny 20/40 cm sázíme na vzdálenost 35 až 40 cm, větší při plošné výsadbě na 50 až 75 cm za předpokladu, že mají alespoň 3 až 5 výhonů. Jednoleté řízkovance s jedním až dvěma výhony bychom neměli vysazovat, neboť ošetřování takové výsadby je nákladné.

Nezastupitelné uplatnění domácího břečťanu nacházíme při jeho výsadbě na severní straně u zdí, budov, teras a skalních partií. Zde se za několik let vypne až do výšky 10 m, není-li poloha příliš větrná. Pne se i po hladkých stěnách. Výhody popínání domovních zdí břečťanem jsou proti všeobecně vžitému názoru velké; střechovitě uspořádané olistění zabraňuje namoknutí zdí za deště. Svými vzdušnými a sacími kořínky břečťan vysušuje zdivo a zároveň šetří energií na vytápění budov. Břečťanem obrostlý dům spotřebuje o 10 % méně paliva (podle zprávy časopisu Handelsblatt – NSR – ze dne 27. 11. 1978). Navíc se ušetří obnovovací omítky. Zeleň břečťanu nestárne a nešedne, obnovuje se sama.

Zakrsle rostoucí břečťany H. helix ‛Conglomerata‛ a H. helix ‛Erecta‛ vysazujeme do skalek, na stranu květinových zídek odvrácenou od slunce i jako nízké obruby kolem dlážděných pěšin. Formy ‛Arborescens‛ vysazujeme jako solitéry v náročnějších zahradních úpravách.

Všechny typy břečťanů můžeme použít k výsadbě na hřbitovech a v mobilní zeleni k výsadbě ozdobných nádob.

Vzrůstné kultivary můžeme nechat pnout po kmenech starších i volně rostoucích stromů. Rovněž můžeme břečťan použít na vytvoření přenosných živých stěn (pro zahradní kavárny) tak, že osázíme truhlíky s mřížkami, na které výhony vyvážeme.

Půdu pro všechny druhy volíme hlinitohumózní a vlhčí. Starší porosty snášejí po přechodné období i půdy sušší.

Řez: Výhony, které přerůstají vymezenou plochu buď na zemi, nebo na zdi, můžeme kdykoliv sestříhat. Když břečťan vyšplhá na stromy vysoko nebo když přeroste vyšší zeď a dostane se na plné slunce, zarazí růst a vytvoří plodnou formu, kterou dále vegetativně množenou nazýváme kultivarem ‛Arborescens‛. Plodonosné větvičky řežeme pro dekorační účely až pozdě na podzim.

Ošetřování: Vhodné druhy k výsadbě musíme vybírat podle podnebí. Zcela odolný v našich zimách je H. helix. Velkolisté i malolisté druhy jsou v drsnějších polohách choulostivější. Výsadby na výsluní musíme zpočátku na zimu zastínit. Po výsadbě, dokud rostliny pevně nezakoření, udržujeme půdu vlhkou. To platí také pro výsadby v nádobách. Zde musíme růstu a tvorbě hezkého olistění napomáhat přihnojováním. To neplatí pro miniaturní formy, které ve výživné půdě ztrácejí svůj typický tvar listů.

V přehnojených půdách se objevuje v mokrých letech rakovina břečťanu (Pseudomonas hederae). Pomůže jen odstranění napadených částí a postřik měďnatými přípravky. Dalšími chorobami jsou některé skvrnitosti listů (Collelotrichum hedericola, Gleosporium paradoxa, Phyllosticta hedericola a Vermicularia trichella).

Také roztoče a různé publikace (Asterolecanium fimbriatum a Aspidotus hederae i Phenacoccus aceris) mohou břečťan vysázený na nevhodném stanovišti poškodit. Opatření proti těmto chorobám jsou dost obtížná.