Výsadba: Také Parrotiopsis můžeme získat ze školek. Výpěstky se dodávají ve velikostech 30/40/50/60/80 cm, 2krát přesazované, s balem nebo v kontejnerech. Tento výsadbový materiál je však dost vzácný, protože se obtížně množí.

Uplatnění pro ně najdeme nejen ve sbírkách cizokrajných dřevin, ale i v zahradách a parcích. Ve vyšších polohách je můžeme vysazovat solitérně i ve skupinách na slunné místo s pozadím vyšších dřevin, které je chrání před mrazivými větry a od kterých se jejich hezkých květenství může odrážet.

Půdu připravíme výživnou, humózní, pokud možno bez vápníku.

Řez a ošetřování: Zvláštní řez ani ošetřování Parrotiopsis nevyžaduje. Jen odstranění planiny u roubovaných jedinců musíme hlídat.

Mladé výsadby rostou někdy dost zvolna, avšak lepšímu růstu můžeme napomáhat přihnojováním a pokrýváním půdy hnojeným kompostem.

Výsadba: Výpěstky získáme ze školek, 2krát přesazované ve velikostech 40/60/80/100/125 cm se zemním balem, menší velikosti popřípadě v kontejnerech.

Vysazujeme je v náročnějších zahradních a parkových úpravách, hlavně solitérně, přestože se jim daří lépe v menších skupinách, jak to odpovídá jejich přírodnímu stanovišti.

Místo výsadby vyhledáme chráněné, vlhčí, s dobrou propustnou křemičitou půdou, kterou popřípadě převedeme přídavkem rašeliny na neutrální až slabě kyselou reakci.

Řez a ošetřování: Řez vyžaduje Parrotia, jen když mladé keře namrznou. Proto je po výsadbě chráníme na zimu vrstvou listí a větvemi chvojí. Vzrostlé keře jsou pak v běžných zimách již mrazuvzdorné.

Odlupování kůry je přirozený jev.

139 010 2 – L. styraciflua, 60/80/100/125/150 cm, 2x přesaz. s balem,

125/150/175/200/250 cm, 3x přesaz. s balem,

3 – L. styraciflua, 10/12/14/16/18/20 cm, 4x přesaz. s balem.

Vedlejší sortiment: L. formosana a L. orientalis.

Výsadba: Většinou L. styraciflua vysazujeme ve tvaru keře v menších velikostech, neboť vzrostlejší výpěstky nebo dokonce vysokokmeny jsou ve školkách vzácné. Uplatníme je hlavně solitérně a do menších skupin v zahradních a parkových úpravách, ačkoliv bychom je ve tvaru vysokokmenů velmi dobře uplatnili ve vlhčí oblasti též jako makokorunné městské stromořadí, neboť ambroně jsou k městskému prostředí značně odolné. Můžeme je také vysazovat na březích menších vodních ploch.

Stanoviště vybíráme slunné až polostinné, s vlhkou až čerstvou půdou, třeba hrubou, ale bohatou živinami, kyselé až neutrální reakce.

Řez a ošetřování: Jen v hustém zápoji ve školce se podaří při pečlivém vyvazování ke kůlům vypěstovat rovné kmeny. Na trvalém stanovišti rostou vysázené keře dále jako stromovité keře nebo později vytvářejí vícekmenné stromy s více nebo méně rovnými kmeny, což v parkovém prostředí nemusí být závadou. Proto na trvalém stanovišti nepokoušíme dát řezem ambroním určitý tvar, také pro podezření, že styk s touto dřevinou, ronící balšám, způsobuje podráždění kůže. Pokud napomáháme růstu mladých ambroní závlahou, zaléváme je jen za teplého počasí a k podzimu od závlahy upustíme.

Mladé keře chráníme po výsadbě pokrýváním půdy, popřípadě ovázáním proti namrzání, zejména L. formosana a L. orientalis. Vzrostlé stromy jsou i u nás odolné proti běžné zimě.

095 010 5 – H. intermedia, 40/50/60/80/100 cm, 2x přesaz.,

011 5 – H. – ‛Jelena‛, ‛Orange Beauty‛, 40/50/60/80 cm, 2x přesaz.,

020 5 – H. japonica, 40/50/60/80/100 cm, 2x přesaz.,

021 5 – H. – ‛Arborea‛, ‛Rubra‛, ‛Ruby Glow‛, ‛Zuccariniana‛,

40/50/60/80/100 cm, 2x přesaz.

030 5 – H. molis, 40/60/80/100 cm, 2x přesaz.,

100/125/150 cm, 3x přesaz.,

031 5 – H. – ‛Brevipetala‛, ‛Feuerzauber‛, 40/50/60/80/100 cm, 2x přesaz.,

040 5 – H. vernalis, 40/50/60/80 cm, 2x přesaz.,

050 5 – H. virginiana, 60/80/100/125 cm, 2x přesaz.,

100/125/150/175/200 cm, 3x přesaz.

Vedlejší sortiment: H. intermedia ‛Nina‛, H. japonica ‛Allgold‛, ‛Carmine Red‛, ‛Flavo-purpurascens‛, H. macrophylla, H. mollis ‛Carnea‛, ‛Pallida‛, ‛Goldcrest‛, ‛Winter Beauty‛ a ‛Diane‛.

Výsadba: Většinou vysazujeme jen menší velikosti, neboť větší nestačí školky dopěstovat. Důležité je, aby výsadbový materiál byl nejméně 2x přesazovaný a měl pevné kořenové baly. Pokud sázíme kontejnerové rostliny, měly by být velikosti kolem 100 cm z přibližně 12litrových. Slabší rostliny, než jsou velikosti školkařského sortimentu, necháme dorůst ve školkách, neboť se tam v hustém zápoji lépe vyvíjejí než na volném prostranství trvalého stanoviště, kde trvá dlouho, než vzrostou.

Vhodná doba výsadby je podzim. Vilíny vysazujeme v náročnějších parkových a zahradních úpravách i v menších zahradách. Stanoviště vybereme solitérní, před tmavými jehličnany, ve větších úpravách i na světlém místě mezi vyššími dřevinami. H. virginiana, H. vernalis a H. macrophylla rostou i v polostínu ve vlhčích půdách. Na těchto místech však méně kvetou a méně vynikají. Ostatní druhy se snažíme umístit tak, aby alespoň část dne byly na výsluní a chráněny před vysušujícími východními a mrazivými severními větry.

Výsadbové jámy připravíme dost hluboké a prostorné, s půdou živnou, humózní, hlinitou, nepříliš propustnou, slabě kyselé reakce. Jen H. virginiana snáší i půdy vápenité.

Řez: Vžité pravidlo říká: Vilíny neřezat! Avšak některé kultivary rostou dost jednostranně, větvovitě, což je jejich specifická vlastnost (např. ‛Jelena‛). Příčina je také v tom, že pocházejí z roubů odebraných z postranních větví matečných rostlin. V těchto případech dáme k nově vysázeným keříkům hůlky a nejsilnější nebo nejvzpřímenější větev k nim po 2 až 3 roky vyvazujeme a postranní do široka rozložené větve poněkud zkrátíme. Takto pěstované rostliny získají na vzhledu, zejména v květu. V pozdějších letech je necháme volně růst. Přestárlé keře zmlazovat nemůžeme, nevytvářejí nové výhony od země a ze starého dřeva špatně obrážejí.

Ošetřování: U roubovaných keřů odstraňujeme včas plané výhony. Původní druh H. mollis je ze všech druhů v zimě nejméně odolný.

085 010 5 – F. gardenii, 25/30/40/50 cm, s balem,

020 5 – F. major, 30/40/50/60 cm, s balem,

030 5 – F. monticola, 30/40/50/60/80 cm, s balem.

Výsadba: Silnější výpěstky zpravidla s rašelinovým balem vysazujeme na vybrané, nejlépe světlé místo na zahradě do čerstvé humózní půdy. V polostínu roste sice také, ale na podzim se olistění tak pěkně nevybarvuje jako ve slunné poloze.

Řez a ošetřování: Kuska roste zvolna a nikdy nebují, takže se obejde téměř bez řezu. Udržujeme jen půdní vláhu.

059 010 5 – C. pauciflora, 30/40/50/60/80 cm, s balem.

Vedlejší sbírkový sortiment: C. glabrescens, C. platypetala, C. spicata, C. veitchiana, C. wilmottiae a C. wilsonii.

Výsadba: Menší výpěstky uplatníme do předzahrádek v polostínu pod řídkými korunami některých okrasných stromů. Pro solitérní výsadbu do větších zahradních úprav volíme silnější rostliny druhů C. pauciflora a C. spicata. Ostatní druhy vysazujeme ve sbírkách vzácnějších dřevin.

Půdu připravíme výživnou, obohacenou rašelinou.

Stanoviště vybereme v teplé, chráněné poloze, popřípadě ve výsadbě nízkých vřesovců.

Řez a ošetřování: Významný dendrolog BOERNER již dříve řekl, že jakýkoliv řez lískovníčku je hříchem. Poleví-li však lískovníček ve vzrůstu, pak se ukáže, proč jeden z druhů byl pojmenován C. pauciflora – chudokvětý. Potom nezbývá, než keř zmladit a přihnojit, aby opět na nových větvičkách bohatě nasadil květ.

Půdu na zimu kolem rostlin nastýláme. Také lehké zastínění keřů proti zimnímu slunci je prospěšné.