450 010 2 – P. nivalis, 60/80/100/125 cm, 2x přesaz.,

020 2 – P. salicifolia, 60/80/100/125 cm, 2x přesaz.

Vedlejší sortiment: P. amygdaliformis, P. balansae, P. betulifolia, P. calleryana s kultivarem ‛Chanticleer‛ a P. canescens, P. communis, P. elaeagnifolia, P. pashia, P. pyrifolia a P. ussuriensis.

Výsadba: Alespoň 2krát přesazované semenáče nebo 1 až 2leté štěpovance, zřídka i Vk širokého sortimentu vysazujeme hlavně v arboretech ovocných, okrasných i lesních dřevin. Jen školkařský sortiment uplatňujeme častěji v parkových úpravách jak solitérně, tak i ve skupinách, a v poslední době ve větším rozsahu P. calleryana ‛Chanticleer‛ ve vysokokmenném tvaru jako výborný alejový strom pro městské prostředí. Semenáče původních druhů, hlavně P. communis a P. ussuriensis, můžeme použít v krajinářských úpravách na okraj lesních porostů a v remízech pro zvěř.

Všem hrušním volíme volné stanoviště, s hlubokou, ale výhřevnou hlinitou až jílovitě hlinitou a výživnou půdou. Na suchém stanovišti vykazují hrušně keřovitý růst. Na mokrém stanovišti těžko vyzrávají a některé druhy pak snadno namrzají.

Řez: Nově vysázeným výpěstkům zkrátíme letorosty o jednu polovinu až o dvě třetiny, pokud nebyly již ve školce pro lepší vyzrání zaštípnuty vrcholky výhonů. Jen výhony druhů s krátkými a silnými terminály necháme celé. Hlavní kořeny při výsadbě zahladíme a vlasové kořeny šetříme. V pozdějších letech bychom měli udržovat porosty občasným průklestem ve vzrůstu, avšak koruny stromů i keřů zpravidla tak zahoustnou a jsou trnité, že práce s průklestem je obtížná a neefektivní.

Ošetřování: Plané hrušně jsou proti chorobám a škůdcům odolnější než ovocné druhy. Jen proti hlodavcům musíme mladé výsadby chránit.