222 010 7 – W. floribunda; 011 7 – W. floribunda ‛Alba‛; 012 7 – W. floribunda ‛Macrobotrys‛; 020 7 – W. sinensis; 021 7 – W. sinensis ‛Alba‛; 030 7 – W. venusta, 60/100 cm, 1 až 2 výhony z kontejnerů, 100/150 cm, 1 až 2 výhony, z volné půdy, přesazované, vegetativně množené.

Vedlejší sortiment: W. frutescens a W. macrostachys.

Výsadba: Přednost pro výsadbu dáme 2 až 3letým hřížencům, řízkovancům nebo roubovancům před semenáči, které pozdě a špatně kvetou. Rozeznáme je tím, že 2 až 3leté vegetativně množené sazenice mají ve spodní části krátké postranní výhonky, nesoucí květní pupeny, kdežto semenáče se vyznačují bujnými tenkými výhony bez květních puků a slabšími kořeny.

Vistárie vysazujeme jako obzvlášť nápadné popínavé dřeviny na čelná místa v zahradních a parkových úpravách, jako jsou brány, vchody do domů, verandy, balkóny, ploty, mříže, pergoly, altány, sloupy, balustrády a zámecké schody. Hlavně je však vysazujeme ke stěnám budov a k ozelenění mohutnějších kamenných zdí.

Stanoviště volíme slunné a teplé, chráněné před severními a východními větry. V drsnější oblasti sázíme glyciny k jižní straně domů, kde je vedeme po laťové treláži. V příznivější oblasti je můžeme vysazovat i k volně stojícím oporám.

Půdu připravíme propustnou, nepříliš lehkou, ale výživnou. Nejlepší je hlinitá až písčitohlinitá ornice s kombinovaným hnojivem Herbasyn 2 v dávce 3 kg.m^-3. V nepříznivých půdních podmínkách vykopeme jámu až 80 cm hlubokou, na dno dáme vrstvu asi 30 cm stavebního rumu jako drenáž a jámu naplníme připravenou zeminou, popřípadě původní půdou, vylepšenou podle potřeby kompostem nebo rašelinou s písekm. Velmi hubené půdy, pokud obsahují dostatek humusu, můžeme přihnojit.

Vistárie vysazujeme nejlépe na jaře. Při podzimní výsadbě mohou dužnaté kořeny v zimě zahnívat a nadzemní část může namrznout. Při jarní výsadbě je menší riziko neujmutí rostlin.

Řez: Při výsadbě zkrátíme hlavní výhon asi o 2/3, postranní dlouhé výhony na krátké čípky a trny, případné květní pupeny ponecháme. Řez v dalších letech je nezbytný, chceme-li docílit bohatého květenství a stejnoměrného zakrytí vymezené plochy. Rostliny, rostoucí volně, ovíjejí opory a jiné předměty, kterých se zachytí.

Řez a tvarování vistárie se podobá vytváření jednostranné nebo dvoustranné palmety o vodorovných ramenech. Vzdálenost ramen bude postačovat asi 40 cm. Při řezu vycházíme z růstového charakteru keřů, které vytvářejí na obvodě dlouhé ovíjivé letorosty, nesoucí přilehlé ostře zašpičatělé pupeny. Z těchto listových pupenů narostou v druhém roce akrotonně postranní výhony různé délky. Slabé postranní výhony v dolní části dlouhých letorostů pak vytvářejí krátké a vejčité květní pupeny. Nejspodnější pupeny loňských letorostů zpravidla vůbec nevyraší nebo vytvářejí krátké květonosné trnce nebo větvičky. Postranní letorosty v horní části větví nesou opět jen listové pupeny.

Vistárie, ponechaná volnému růstu, vytváří květonosné větévky jen ve střední třetině větve. V horní třetině jsou jen silné listové výhony, spodní část zůstává holá. Tento nepoměr ovlivníme řezem tím způsobem, že silným zkrácením loňských letorostů v předjaří přinutíme spodní pupeny k vyrašení a v létě zaštipováním bujných listových výhonů podpoříme diferenciaci listových pupenů v květní. Tento letní řez děláme prvně již v květnu a pak ho opakujeme ještě dvakrát až do konce srpna.

Při tvarování postupujeme takto: V prvním roce hlavní výhon vysázeného výpěstku zkrátíme na 50 až 70 cm, ostatní seřízneme na 2 až 3 očka. Během vegetace silně vyraší horní pupeny seříznutého letorostu, a jakmile dosáhnou mladé výhony délky 20 až 25 cm, zkrátíme silné letorosty za 6. listem, slabší za 4. listem, nejslabší nezkracujeme vůbec. Na zkrácených postranních výhonech se spodní očka přemění v květní pupeny, horní opět vyraší a pak je zaštípneme za 3. až 4. listem. Letní řez opakujeme ještě jednou nebo dvakrát. Terminální výhon však necháme volně růst.

V druhém roce začínáme zimním řezem. Terminální výhon seřízneme za 5. až 7. dobře vyvinutým pupenem, krátké neřežeme. Slabší výhony ve spodní části větví nebo kmene, které samovolně vytvořily květní pupeny, rovněž neřežeme.

Ve třetím roce po výsadbě má řádně vedená vistárie na postranních větvičkách z minulého roku již první květy. Přesáhl-li terminální – prodlužující – výhon výšku, ve které zamýšlíme založit první vodorovné rameno, můžeme jej po zimním řezu zahnout a vyvázat. Pro dvoustrannou palmetu seřízneme prodlužující výhon ve výšce budoucích ramen a dva výhony z nejhořejších tří pupenů vyvážeme vodorovně až v příštím roce. Postranní zaštipované výhony z minulého roku zkrátíme za 5. až 7. pupenem, výhonky na 2letých větvičkách za 4. až 5. pupenem, slabé a krátké větvičky neřežeme. Letní řez děláme stejně jako v předchozích letech.

V dalších letech již květonosné větve nevyžadují téměř žádný řez, protože se již netvoří dlouhé letorosty. Někdy však vyrůstají bujné výhony ze staršího dřeva. Ty pak odřízneme na patku, pokud je nepotřebujeme na zaplnění prázdného místa. Zakryla-li vistárie po letech určenou plochu, zkrátíme prodlužující výhony na 4 až 5 oček a příští rok se vrátíme na nejzadnější mladý letorost. Čas od času pak zmlazujeme celý konec větve na vhodnou starší větvičku. Zanedbané keře můžeme radikálně zmladit a narůstající letorosty pak soustavně řežeme, jak je výše uvedeno.

Ošetřování: Při jarní výsadbě bude zpravidla nutné, abychom sazenice jednou důkladně zavlažili. Potom pokryjeme půdu kolem rostlin rašelinou, obzvláště tenkrát, když půda obsahuje příliš vápníku, při jehož přebytku trpí vistárie silně chlorózou. Také případné přihnojování děláme výhradně kyselými hnojivy. Rostliny vysázené k jižní straně zdí, můžeme zastínit, dokud pevně nezakoření, půdní povrch často kypříme, neboť sesedlý a neprovzdušněný povrch vistárie nesnášejí. Pokud dostanou dostatek vody, snesou zakouřené prostředí i letní úpal.

210 010 1 – U. europaeus, 30/40/60 cm, z kontejnerů.

Vedlejší sortiment: (Vlastně hlavní sortiment) U. europaeus ‛Plenus‛, ‛Strictus‛, ‛Postratus‛ a U. minor (U. nanus).

Výsadba: Pokud nezakládáme porost přímým výsevem, můžeme vysazovat buď 1leté semenáče původních druhů, nebo i vzrostlejší kultivary z kontejnerů jako zahuštěnou výsadbu na kamenité nebo pískovcové svahy do půdy hubené, výhřevné, avšak vápníkuprosté, kde vytvoří neproniknutelnou souvislou zelenou pokrývkou.

Rostliny s hrnkovým balíčkem můžeme vysazovat také jednotlivě do skalek a na květinové zídky na plné výsluní. Nejlépe se hlodášům daří v oblasti s vlhkým ovzduším, kde tak brzy nezatahují a kvetou někdy až do října.

Řez a ošetřování: Při výsadbě sestříháme sazenice nakrátko, aby vytvořily brzy zahuštěný porost. Později je seřezáváme, jen když namrznou. Vždy je však nutný zimní kryt osamocených rostlin.

Výsadba: 1leté přezimované sazenice vyklepeme opatrně z hrnků a vysadíme na teplé a výhřevné místo, nejlépe na jižní svah, s propustnou vápenitou, avšak dobrou půdou, kde pokvetou od jara až do podzimu vonnými květy. Vítečník nevyžaduje řez, jen když namrzne, musíme keře sestříhat. Neobrazí-li dostatečně, pak vysadíme raději nové rostliny. Protože vítečník není k zimám v našich podmínkách dost odolný, musíme pamatovat na včasnou přikrývku.

192 010 1 – S. davidii, 60/100 cm, 2x přesaz.,

020 2 – S. japonica, 80/100/125/150/200/250 cm, 2x přesaz.,

3 – S. japonica, 5/6/8/10 cm, Pk 180 cm,

8/10/12/14 cm, Vk 200 cm, 2x přesaz.,

021 4 – S. – ‛Pendula‛, 8/10/12 cm, 2 až 3x přesaz. s balem.

Vedlejší sortiment: S. japonica ‛Columnaris‛ a ‛Dot‛.

Výsadba: Vzrostlejší výsadbový materiál je dost vzácný, neboť dorůstá pomalu a musel by být alespoň 3 až 4krát přesazovaný. Také S. davidii je ve školkách vzácný.

Jerlíny vysazujeme v sadových úpravách solitérně i ve skupinách, většinou však ve tvaru Vk do stromovek a na vyšší břehy jako stromořadí nebo ve tvaru keřů na svahy jako silniční doprovodnou zeleň. Převislá forma je čistě solitérní dřevinou pro větší i menší parkové úpravy.

Stanoviště volíme slunné s půdou propustnou, suchou až čerstvou, slabě kyselou až silně alkalickou. Po pevném zakořenění výsadby se nemusíme obávat úpalu ani delšího období sucha.

Řez: Když vysazujeme na trvalé stanoviště keře s určením na dopěstování stromů, vybereme pokud možno špičáky s průběžným kmínkem a obrost včas zkracujeme. Z bohatě větvených keřů – zejména ve školce několikrát namrzlých – rovný kmen nevypěstujeme, pokud neriskujeme seříznutí až k zemi, abychom vybrali z nových výhonů budoucí kmínek. Řez korun bývá zbytečný, avšak je málo známé, že jerlíny mají vitální regenerační schopnost. Znám pařez o průměru téměř 1 m po celkem zbytečně skáceném jerlínu, který již po několik let za sebou vždy znovu obráží, přestože jsou jeho nové výhony každý rok odstraňovány. Staré poškozené stromy dovedou vytvářet druhotné kořeny z kambia, které přes dutinu stromu vnikají až do půdy a udržují takto strom při životě.

Ošetřování: Mladé stromky přivazujeme ke kůlům, dokud kmeny nezesílí. Do té doby je musíme chránit před okusem zvěří. Na méně vhodném stanovišti bývají mladé jerlíny někdy napadány hlívenkou rumělkovou, usycháním větví (Nectria cinnabarina), která ze zaschlých větví postupuje i na zdravé výhony. Proto při výchovném řezu dbáme na přesné provedení a následné ošetření řezu dezinfekčním prostředkem. Nenecháváme suché pahýly v koruně.

180 010 1 – R. hispida, 60/80/100 cm, 2x přesaz. s balem,

011 3 – R. – ‛Macrophylla‛, 5/6/8 cm, Pk 180 cm, 2x přesaz.,

020 3 – R. kelseyi, 5/6/8 cm, Pk 180, 2x přesaz.,

030 3 – R. neomexicana, 5/6/8/10 cm, Pk 180 cm, 2x přesaz.,

040 2 – R. pseudoacacia, 150/200/250 cm, 2x přesaz.,

6 – R. pseudoacacia, 8/10/12/14 cm, Vk 200 cm, 2x přesaz.,

041 2 – R. – ‛Bessoniana‛, 150/200/250 cm, 2x přesaz.,

6 – R. – ‛Bessoniana‛, 8/10/12/14 cm, Vk 200 cm, 2x přesaz.,

2 – R. – ‛Monophylla Fastigiata‛, 150/200/250 cm, 2x přesaz.,

2 – R. – ‛Pyramidalis‛, 150/200/250 cm, 2x přesaz.,

6 – R. – ‛Semperflorens‛, 8/10/12/14 cm, Vk 200 cm, 2x přesaz.,

2 – R. – ‛Tortuosa‛, 80/100/125/150 cm, 2x přesaz.,

6 – R. – ‛Umbraculifera‛, 6/8/10/12 cm, Vk 220 cm, 2x přesaz.,

050 2 – R. viscosa, 100/150/200/250 cm, 2x přesaz.,

3 – R. viscosa, 5/6/8/10 cm, Pk 180 cm, 2x přesaz.

Vedlejší sortiment: R. ambigua, R. boyntonii, R. elliotii, R. holdtii, R. margaretta, R. pseudoacacia kultivar ‛Aurea‛, ‛Frisia‛, ‛Inermis‛, ‛Microphylla‛ a ‛Unifolia‛.

Výsadba: Výsadbový materiál všech druhů a tvarů vyžadujeme nejméně 2krát přesazovaný. Výjimku tvoří R. pseudoacacia pro rekultivační a masové výsadby, kde vystačíme s 1 až 2letými sazenicemi 60/100 cm, které na chudých sprašových půdách na stráních i na haldách dovedou najít živiny a zdárně růst stejně jako vzrostlejší materiál akátu bílého, který vysazujeme hlavně v krajinářských úpravách v sourodých skupinách, jako doprovodnou zeleň komunikací a na ozelenění svahů.

Roubované kultivary použijeme v parkových úpravách skupinově i solitérně, R. hispida uplatníme v chráněných koutech zahrad a nádvoří mimo volná prostranství městské zeleně. Vysokokmenné tvary, obzvláště kulovitých forem, vysazujeme již tradičně do městských stromořadí, hlavně v pěších zónách.

Všude vystačí běžná zahradní půda i dost vápenitá, jen R. viscosa a R. ambigua, pokud jsou pravokořenné, rostou lépe na půdě vlhčí a výživnější.

Řez: Ve městech se stalo zvykem seřezávat každý rok tzv. kulovité akáty na pahýly kostry koruny. Je to pro tyto stromy neškodné, neboť se vyznačují obzvláštní regenerační schopností. Obrážejí sice až v době, kdy ostatní stromy jsou již plně olistěné, ale během léta vyženou velké množství nových výhonů. Také běžný akát bílý má silnou regenerační schopnost. Slabé výsadby můžeme proto v zimě sesadit až na pařez a docílit tak vzrůstnějšího porostu. Jen u stromků R. hispida musíme postupovat opatrně, protože při silném zmlazení vyhánějí bujné výhony, které vítr snadno vylamuje. Proto je seřízneme raději každým rokem, ale jen o polovinu délky. Keřovité R. hispida řezat nemusíme.

Ošetřování: Jediným vážným škůdcem některých druhů trnovníků je puklice švestková. Mnohde nezbývá nic jiného než důkladné zimní ošetření ARBOROLEM nebo NITROSANEM.

Hlodavci napadají všechny druhy bez rozdílu a dovedou mladou výsadbu ohryzat až k zemi. Zde nám pomůže jedině oplocení do doby, než výsadba vzroste.

Proti plevelům musíme zasahovat jen v mladých výsadbách např. SIMAZINEM 50 WP v dávce 0,5 g.m^-2. Pod vzrostlými stromy se plevel neudrží přesto, že pak již koruna řídne a půdu nedostatečně zakrývá.

138 010 1 – L. bicolor, 60/100 cm,

020 1 – L. thunbergii (Desmodium penduliflorum), 60/100 cm.

Vedlejší sortiment: L. buergeri, L. cuneata, L. cyrtobotrya, L. japonica, L. kiusiana a L. maximowiczii.

Výsadba: Prostokořenné nepřestárlé sazenice vysazujeme nejen v zahradách a parcích, ale i v malých zahrádkách solitérně nebo do trvalkových záhonů či před jiné vyšší keře, popřípadě na nízké svahy a terasy.

Stanoviště volíme slunné, teplé, s půdou dobrou, nikoliv příliš výživnou, ale písčitou, propustnou.

Řez a ošetřování: Před nástupem tužších mrazů seřízneme keře nakrátko až téměř u země a zakryjeme je odřezanými výhony. Druhy vedlejšího sortimentu zakryjeme v drsnější oblasti nejdříve suchým listím, které zatížíme odřezaným roštím. V teplejší oblasti stačí, když na zimu keře obložíme listím a seříznutí až k zemi ponecháme na jaro.

Odplevelovat můžeme jen ručně.

132 010 1 – L. alpinum, 60/80/100/150 cm, 3 až 4 výhony nebo 5 až 7 výhonů,

011 1 – L. – ‛Aureum‛, 40/60/80 cm,

012 1 – L. – ‛Macrostachys‛, 60/80/100 cm,

020 1 – L. anagyroides, 60/100/150 cm, 3 až 4 výhony, 5 až 7 výhonů,

021 1 – L. – ‛Aureum‛, 40/60/80 cm,

022 1 – L. – ‛Quercifolium‛, 40/60/80 cm,

023 1 – L. – ‛Serotinum‛, 40/60/80 cm,

030 1 – L. watereri, 60/80/100 cm,

031 1 – L. – ‛Vossii‛, 80/125/150 cm, 3 až 4 výhony, 5 až 7 výhonů,

3 – L. – ‛Vossii‛, 100 až 120 cm, Pk,

120 až 140, Vk.

Výsadba: Původní druhy a kultivar ‛Vossii‛ uplatníme ve všech sadových úpravách jako solitérní i skupinové dřeviny, jednotlivě i v domácích zahradách. U dětských hřišť a ve školních zahradách je vynecháme jako „nebezpečné rostliny“ (jedovaté fazolky). Se zemním balem je můžeme vysazovat i jako stromy s kmenem vysokým až 200 cm o obvodu 8 až 16 cm, 3krát přesazované.

Stanoviště volíme slunné a k pohledu otevřené. Ve stínu štědřenec málo kvete.

Půdu nemusíme zvlášť vybírat. Stačí běžná i kamenitá zahradní půda, pro L. alpinum kyselejší, pro ostatní druhy bohatší na vápník. Ve výživné půdě roste štědřenec zvlášť bujně.

Řez a ošetřování: Při pěstování vysokokmenů se řezu nevyhneme. Když necháme štědřenec volně růst, vytvářejí se vícekmenné stromy. Zmlazování starých jedinců není úspěšné. Mladé výsadby musíme chránit proti okusu.

131 010 1 – L. adami, 100 až 120 cm, Pk,

120 až 140 cm, Vk, s balem.

Výsadba: Laburnocytisus vysazujeme hlavně ve tvaru stromků. Keřovitý tvar získáme zřídka. Tuto botanicky zajímavou dřevinu umístíme především ve sbírkách, i když dříve byla vysazována i v panských zahradách.

Na stanoviště není Laburnocytisus náročný, stačí kamenitá půda.

Řez a ošetřování: Řez není nutný ani žádoucí. Zmlazení Laburnocytisus nesnáší, protože se rány špatně zacelují. Špatně obráží.

112 010 1 – I. gerardiana, 30/40/60 cm, s hrnkovým balem,

020 1 – I. potaninii, 30/40 cm, s hrnkovým balem.

Vedlejší sortiment: I. amblyantha, I. fortunei a I. incarnata.

Výsadba: Mladé rostliny mohou být i prostokořenné. Zkrátíme je asi na jednu polovinu a vysadíme do trvalkových záhonů nebo před keřové skupiny na slunné místo do propustné hlinité půdy.

Řez a ošetřování: Na zimu keře krátce seřízneme a přikryjeme seříznutými větvemi, aby nenamrzly, na jaře znovu obrazily a v létě kvetly na dlouhých letorostech. Starší a slábnoucí rostliny raději zlikvidujeme a vysadíme nové.

Výsadba: Sazenice z volné půdy nebo z hrnků sestříháme nakrátko a vysadíme do trvalkových záhonů nebo na okraj skupin nižších okrasných keřů na výsluní do propustné písčitohlinité a spíše sušší půdy. V bohatších půdách někdy kopyšník zmrzá.

Řez a ošetřování: Nejhezčího květenství docílíme po každoročním seřezání až u země. Nejraději to děláme v pozdním podzimu. Seřezané rostliny pak zakryjeme suchým listím, které zatížíme odřezanými větvemi. Na jaře je předčasně neodkrýváme.