144 010 1,2 – M. alba, 60/100 cm, 3 až 5 a 5 až 7 výhonů, 2x přesaz. keře,

8 – M. alba, 40/80 cm, 2 až 3leté, 1x přesaz.,

011 4 – M. – ‛Pendula‛, 80/125 cm, pyramidy,

5/6/8 cm, Pk 160 cm, s balem,

020 1,2 – M. nigra, 60/80/100/150/200 cm, 2x přesaz. s balem,

3 – M. nigra, 8/10/12 cm, Vk 180 cm, 3x přesaz. s balem.

Vedlejší sortiment: M. rubra, M. australis, M. carhayana, M. kagayana, M. mongolica, M. alba v kultivarech ‛Aurea‛, ‛Constantinopolitana‛, ‛Laciniata‛, ‛Macrophylla‛, ‛Pyramidalis‛ a několik italských kultivarů u nás vyzkoušených: ‛Rosa di Lombardia‛, ‛Colombasse‛, ‛Colombassette‛, ‛Limoncina‛ (nekvete a neplodí), ‛Giazzola‛, ‛Pomera‛ a ‛Trentin‛.

Výsadba: Výsadbový materiál dobýváme pokud možno bezprostředně před výsadbou, bez zemního balu. Jen silnější keře a Vk přesazujeme raději s balem, zejména při přepravě na vzdálenější trvalé stanoviště nebo při delším časovém odstupu od dobývání do výsadby. Kořeny stromků nesmíme nechat vystavené větru nebo slunci. Vedlejší sortiment dnes slouží výhradně pro sbírkové účely.

Pro sadovnické úpravy použijeme školkařský sortiment hlavně pro živé stříhané ploty a stěny, silnější keře pro skupinové výsadby, Vk pro solitérní výsadbu, stromořadí a široké aleje v jižnějších oblastech. M. alba ‛Pendula‛ můžeme vysadit solitérně jako atraktivní dřevinu ve tvaru pyramidy, vyvazované ke kůlu nebo jako polokmen v menších zahradách, kde je zajímavá i hojností chutných plodů.

K vysokokmenům musíme dát při výsadbě kůly, aby rostly vzpřímeně. Živé ploty vysazujeme v jedné řadě na vzdálenost 30 až 40 cm, popřípadě i do dvou řad v trojsponu na vzdálenost 50 cm. Husté ploty můžeme založit z jednovýhonových sazenic ve sponu 20 x 25 cm, které po výsadbě sestříháme na výšku 15 až 20 cm. Z narostlých výhonů ponecháme každé rostlině jen ten nejsilnější a ty potom vzájemně křížem proplétáme a v místě zkřížení je svazujeme lýkem nebo páskou PVC, aby se po zesílení výhonů úvazek nezařezával. Postranní obrost stříháme. Výšku udržujeme zpočátku na 1 m, později výše.

Vhodná stanoviště pro moruše nalézáme hlavně v teplejší oblasti, ale mohou být i ve vyšších polohách, pokud jsou svahy obráceny k jihu, chráněny před studenými větry.

Půdy nemusejí být příliš výživné. Na půdách úrodných a vlhkých a v polohách severních moruše namrzají. Nejlépe se daří moruším v půdách lehčích, hlubších, kyprých, hlinitých a hlinitopísčitých, přiměřeně humózních a výhřevných. Špatně rostou na suchých kopcích a v půdách s nepropustnou jílovitou nebo skalnatou vrstvou.

Řez: Stejně jak je uvedeno při zakládání živých plotů, sestříháme i při solitérní a skupinové výsadbě jednoleté výhony keřů i Vk u slabších výpěstků na výšku 15 až 25 cm a u silnějších výpěstků na výšku 25 až 35 cm. V případě potřeby můžeme tento řez v příštím roce opakovat. V dalších letech uděláme jen průklest a úpravu rovnováhy koruny keřů a stromů a tvarovací řez živých plotů v únoru až březnu. U přísně stříhaných plotů řežeme pak ještě za zelena v červnu. Když vzrostlé moruše scházejí, aniž bychom pozorovali choroby, můžeme je radikálně zmladit. V zimě seřízneme korunu na 3 až 6 kosterních větví, řezy zahladíme a zamažeme. První rok necháme vyrůst všechny výhony, druhým rokem pak přebytečné výhony odřízneme. Nevyzrají-li letorosty, zmrazají asi do 1/3. Na jaře musíme zčernalou část odřezat. Moruše (bílé) snesou mráz do – 30 °C.

Ošetřování: Po jarní výsadbě musíme moruše za suchého období zalévat a udržovat bezplevelné mísy kolem stromků. Přihnojování není zpravidla potřeba. Jen když vidíme, že mladá výsadba zaostává ve vývoji, přihnojíme ledkem. Může se vyskytnout také chloróza, jejíž příčinou může být přebytek vápníku nebo vody.

Z chorob se může objevit u nově vysázených moruší zasychání pupenů (Gibberella moricola), spála listů moruše (Mycosphaerella morifolia), roz morušová (Septogloeum mori), bakterióza moruší (Bacillus cubonianus), na starších stromech nektriové usychání větví (Nectria cinnabarina) a hniloba kořenů, způsobená václavkou obecnou (Armillaria mellea) a houbou kořenokaznou (Rosellinia necatrix).

Ze škůdců se vzácněji vyskytuje na moruších puklice švestková (Eulecanium corni).

Pro ochranu rostlin můžeme ve větších výsadbách použít běžné fungicidní přípravky. Pro ojedinělé a vzrostlé exempláře je ochrana prakticky neproveditelná. Proti puklici švestkové je nutný zimní postřik. Nesmíme také zapomenout, že moruše s oblibou okusují hlodavci.

Výsadba: Výsadbový materiál ze školek bývá vysoký 40 až 150 cm, s kořenovým balem. Uplatníme ho v teplejší oblasti solitérně nebo pro živé ploty v lehkém polostínu, v každé výživné, pokud možno výhřevné půdě.

Řez a ošetřování: Mladé rostliny někdy namrznou, ale opět regenerují, přičemž musíme řezem usměrňovat rovný růst. Po letním řezu roní Maclura mléčnou šťávu, která leptá kůži.

Výsadba: Nahrnkované přezimované sazenice vysadíme do sbírky málo známých dřevin do propustné zahradní půdy na slunné místo. Pro botanické účely a sklizeň semen musíme vysadit jak samčí, tak samičí pohlaví. V teplé oblasti můžeme z Cudrania vysadit živý plot.

Řez a ošetřování: Do šířky rostoucí trnité větve starších rostlin bude někdy potřeba zkrátit, což rostliny celkem dobře snášejí, stejně jako stříhání živého plotu.

Mladé výsadby na zimu chráníme, později jsou již odolné. Jinak nejsou náročné.

025 010 5 – B. papyrifera, 40/50/60/80 cm, s balem, z kontejnerů.

Výsadba: Sazenice zpravidla vegetativně množené můžeme vysadit v teplé oblasti v chráněné poloze jednotlivě, ale i do skupin dřevin, které je chrání.

Půdu volíme lehčí a výhřevnou.

Řez a ošetřování: V prvních letech bude nutné, abychom na jaře očistili keře od namrzlých částí a řezem podpořili růst jednoho nebo více kmenů, které mohou později dosáhnout stromový charakter.

Po výsadbě je kryt půdy v zimě nezbytný.