199 010 1 – S. amurensis; 030 1 – S. emodi; 040 1 – S. jasikaea; 050 1 – S. komarowii; 061 1 – S. microphylla ‛Superba‛; 090 1  – S. prestoniae; 100 1 – S. reflexa; 110 1 – S. swegiflexa; 120 1 – S. sweginzowii; 130 1 – S. tigerstedtii; 160 1 – S. vulgaris; 40/60/80/100/125 cm, 2x přesaz.; 020 1 – S. chinensis; 070 1 – S. nanceiana; 080 1 – S. persica; 140 1 – S. tomentella; 150 1 – S. velutina, 40/60/80/100 cm, 2x přesaz.; 170 1 – S. vulgaris ‛Andenken an Ludwig Spaeth‛, ‛Katherina Havemeyer‛, ‛Marechal Foch‛, ‛Mme. Lemoine‛, ‛Primrose‛ – keře 3 až 4, 5 až 7, 8 až 12 výhonů, Pk 100/120/140 cm.

Vedlejší sortiment: S. henryi, S. hyacinthiflora, S. josiflexa, S. julianae, S. laciniata, S. meyeri, S. oblata, S. pekinensis, S. pinnatifolia, S. potaninii, S.pubescens, S. villosa, S. wolfii a S. yunnanensis.

Kultivary – též pro malé zahrady: (Výběr z obsáhlého sortimentu – VEČEŘA, Průhonice, 1975) ‛Capitaine Baltet‛, ‛Descartes‛, ‛Esther Staley‛, ‛Firmament‛, ‛Mme. Florent Stepman‛, ‛Monique Lemoine‛, ‛Paul Deschanel‛ a ‛Sensation‛.

Ostatní kultivary: ‛Arthur William Paul‛, ‛Bogdan Chmelnickij‛, ‛Catinat‛, ‛Etna‛, ‛Gilbert‛, ‛Charles Joly‛, ‛Macrostachya‛, ‛Marie Finon‛, ‛Mme. Fracisque Morel‛, ‛Montesquieu‛, ‛Monument Carnot‛, ‛Paul Thirrion‛, ‛Président Massart‛ a ‛Ruhm von Horstenstein‛.

Výsadba: Výsadbový materiál se snažíme získat pokud možno pravokořenný. U kultivarů se ovšem nevyhneme štěpovancům. Zde dáme přednost očkovancům na S. vulgaris před podnoží Ligustrum. Ve školkách se vyskytují i řízkovanci velkokvětých šeříků, avšak ty volíme spíše pro malé zahrady, neboť v sadových úpravách, kde potřebujeme rychlý nárůst, rostou v prvních letech po výsadbě příliš zvolna. Pokud jde o výšku výpěstků, nemusí nám na ní u velkokvětých odrůd moc záležet, neboť pro jakost je spíše rozhodující počet, síla a vyzrálost výhonů a terminálních pupenů.

Téměř všechny druhy šeříků vysazujeme v sadových i zahradních úpravách jak solitérně, tak v menších i větších skupinách i jako volně rostoucí nebo tvarované živé ploty. S. vulgaris, popřípadě i jiné původní druhy, jako jsou S. chinensis a S. josikaea, můžeme velmi dobře použít také k ozelenění vyšších svahů, strání a jako silniční doprovodnou zeleň. S. vulgaris plní též protierozní funkci. (Na stráních brněnského Špilberku, dříve holém a skalnatém kopci, drží šeřík již více než sto let navezenou prsť před splavením.)

Velkokvěté kultivary uplatníme ve veřejné zeleni spíše s předsadbou nižších keřů a tam, kde je nebezpečí olamování kvetoucích větví, vysazujeme je spolu s trnitými okrasnými keři, jako jsou Crataegus, Pyracantha a Berberis. Šeříky vypěstované do vysokokmenného tvaru využijeme dobře jako malokorunné městské stromořadí, které je však poněkud náročné na ošetřování. Pro malé zahrady musíme sortiment vybírat podle místa, které máme k dispozici. Je možno podotknout, že jsou ve školkách ještě další sorty, úvodem nejmenované.

Řez: Zda máme výsadbový materiál při sázení seříznout či nikoliv, záleží na jakosti výpěstků. Zásadně seřízneme jen výpěstky se slabými a nevyzrálými výhony nebo s nedostatečným počtem základních větví, jako jsou nezaštipovaní očkovanci, kteří ovšem neodpovídají normě pro výsadbový materiál. V dalších letech seřezáváme velkokvěté šeříky hned po odkvětu na 2 až 3 internodia, zejména u stromkových tvarů, záleží-li nám na dobrém rozvětvení keřů a na násadě květních pupenů na dlouhých stoncích, jinak vylamujeme jen odkvetlé laty. Druhy kvetoucí v létě řežeme až v zimním období. V udržovaných parcích a zahradách keře pravidelně prosvětlujeme, a když po letech zespodu prořídnou, můžeme je radikálně zmladit až do starého dřeva. Také vzrostlé keře při případném přesazování (s balem), silně zmladíme. Nesmíme zapomenout na pečlivé odstraňování tzv. planiny u štěpovaných keřů a obrostu kmenů u stromkových šeříků. Živé ploty stříháme hlavně v zimním období a potom podle potřeby ještě koncem května.

Ošetřování: Po výsadbě udržujeme přes léto dostatečnou půdní vláhu. Starší porosty jsou pak už velmi odolné k delšímu období sucha, i když někdy zvadnou. Na jaře potřebují hodně vláhy.

V mladších porostech působí někdy potíže při přebytku dusíku a v mrazových polohách okrouhlá skvrnitost (Pseudomonas syringae). Ochranou je přihnojení draslíkem a postřik měďnatými přípravky. Četné další houbové choroby jsou vzácnější.

Ze škůdců se vyskytují vzpřímenka šeříková (Gracilaria syringella) a mol šeříkový (Xanthospilapteryx syringella), proti kterým působí systémové postřikové přípravky. Významnější mezi dalšími škůdci je vlnovní šeříkový (Eriophyes löwi), proti kterému se bráníme akaricidními přípravky. Mladé výsadby trpí okusem.

Potíž je s odplevelováním větších výsadeb. Šeřík totiž nesnáší půdní herbicidy, i slabší dávka atrazinových přípravků škodí.

155 010 5 – P. vilmoriniana, 30/40/60/80 cm, s balem,

011 5 – P. – ‛Angustifolia‛, 30/40/60/80 cm, s balem.

Vedlejší sortiment: P. angustifolia a P. latifolia.

Výsadba: Hlavně kultivar ‛Angustifolia‛ můžeme v teplejší oblasti vysadit před vyšší dřeviny nebo pod ně do písčité půdy s obsahem vápníku. Ostatní druhy musíme umístit na teplé a chráněné místo v zahradě nebo pěstovat přes léto venku v nádobách.

Řez a ošetřování: Řez, pokud nenamrznou, jamovce nevyžadují.

Rostliny hlavního druhu musíme na výsluní zastínit před zimním sluncem a obložit vrstvou listí. Ostatní druhy kryjeme na zimu ještě důkladněji, popřípadě je přezimujeme pod střechou v mrazuprosté místnosti.

Výsadba: Původní druh O. heterophyllus, pěstovaný v některých školkách ve velikostech 30/40/50/60/80 cm i jako solitéry 80/100/125 cm vysoké, vysadíme v mírnější oblasti se zemním balem nebo z kontejnerů na polostinné místo, chráněné před poledním sluncem, do vlhké, avšak propustné hlinité půdy s přídavkem listovky, písku a kombinovaného hnojiva bez vápníku. Také O. delavayi a O. fortunei můžeme vysadit do volné půdy na stejné stanoviště, ale přes zimu je musíme důkladněji chránit.

Ostatní druhy a kultivary pěstujeme v zemině o stejném složení v nepříliš velkých nádobách. Raději je od jara až do srpna každý měsíc přihnojíme tekutým hnojivem, lépe pak kvetou. Přes léto je necháme venku na chráněném místě na slunci a přes zimu je umístíme v zimní zahradě nebo ve větratelném studeném skleníku při teplotě 4 až 5 °C, kde O. serrulatus a O. yunnanensis kvetou.

Řez a ošetřování: Výsadbu ve volné půdě zastíníme na zimu chvojím a půdu kolem rostlin obložíme. Rostliny, které namrznutím ztratily terminální výhony a část olistění, můžeme tvarovacím řezem dát opět do pořádku. Také rostliny v nádobách upravíme tvarovacím řezem, aby působily dekorativně.

Pěstování: Pro botanické účely pěstujeme olivy většinou v nádobách s hlinitou půdou, která je smíšená s listovkou a drnovkou. Během léta na slunném, teplém místě na zahradě pozorovaně zaléváme. Tzv. zimovzdorné typy druhu O. europaea italského původu můžeme vysadit na výhřevné místo na jižní straně zídek do volné půdy a na zimu je důkladně zakrýt nebo vyjmout a přezimovat ve studeném skleníku. Přesazování snášejí velmi dobře.

135 010 1 – L. amurense, 60/100 cm, 2x přesaz.,

020 1 – L. ibolium, 40/60/80/100 cm, 2x přesaz.,

8 – L. ibolium, 30/50/80 cm, 2leté, 2 až 4 výhony,

030 1 – L. obtusifolium, 30/40/60/80 cm, 2x přesaz.,

031 1 – L. – ‛Regelianum‛, 30/40/60/80 cm, 2x přesaz.,

040 1 – L. ovalifolium, 60/100 cm, 5 až 7 výhonů,

60/100/125 cm, 8 až 12 výhonů, 2x přesaz.,

8 – L. ovalifolium, 30/50/80 cm, 2leté, 2 až 4 výhony,

30/50/80 cm, 3leté, 5 až 7 výhonů, 1x přesaz.,

041 1 – L. – ‛Argenteomarginatum‛, 30/40/60/80 cm, z kontejnerů,

042 1 – L. – ‛Aureum‛, 30/40/60/80 cm, z kontejnerů,

050 1 – L. quihoui, 60/100 cm, 2x přesaz.,

060 1 – L. sinense, 60/100 cm, 2x přesaz.,

070 1 – L. tschonoskii, 30/40/60/80 cm, 2x přesaz.,

080 1 – L. vicaryi, 30/40/50 cm, z kontejnerů,

090 1 – L. vulgare, 60/100 cm, 5 až 7 výhonů,

60/100/125 cm, 8 až 12 výhonů, 2x přesaz.,

8 – L. vulgare, 30/50/80 cm, 2leté, 2 až 4 výhony,

30/50/80 cm, 3leté, 5 až 7 výhonů, 1x přesaz.,

091 1 – L. – ‛Argenteovariegatum‛, 30/40/60/80 cm, 2x přesaz.,

092 1 – L. – ‛Atrovirens‛, 40/60/100 cm, 5 až 7 a 8 až 12 výhonů, 2x přesaz.,

8 – L. – ‛Atrovirens‛, 30/50/80 cm, 2leté, 2 až 4 výhony,

30/50/80 cm, 3leté, 5 až 7 výhonů, 1x přesaz.,

093 1 – L. – ‛Chlorocarpum‛, ‛Italicum‛, ‛Pyramidale‛, ‛Xanthocarpum‛, 30/40/60/80 cm, 2x

přesaz.,

094 1 – L. – ‛Lodense‛, 20/30/40/50 cm, 2x přesaz.

Vedlejší sortiment: L. ibota, L. japonicum s cv. ‛Rotundifolium‛, L. purpusii, L. sempervirens a L. sinense ‛Multiflorum.

Výsadba: Výsadbový materiál běžných druhů je dodáván ze školek zásadně prostokořenný. Jen pro letní výsadbu v sadových a krajinářských úpravách jsou menší velikosti pěstovány i v kontejnerech, zpravidla v levných fóliových sáčcích. Stálezelené druhy mimo L. ovalifolium a jejich pestrolisté kultivary vysazujeme vždy s kontejnerovým balem. Výsadbový materiál ptačích zobů rozlišujeme na materiál pro živé ploty a krajinářské úpravy ve výškách od 30 do 80 cm se 2 až 4 výhony a na silnější, 1krát vysazovaný, s 5 až 7 výhony a dále na běžné 2krát přesazované keře pro skupinovou výsadbu v sadových úpravách a jako krycí keře. Jednoleté řízky nevysazujeme na trvalé stanoviště, neboť nároky na přípravu půdy a ošetřování této výsadby jsou nákladnější než cenový rozdíl mezi nedopěstovanými sazenicemi a běžným školkařským zbožím s dostatečnými kořeny.

Stanoviště pro výsadby ptačího zobu volíme otevřené až polostinné, s půdou různého druhu.

Pro opadavé druhy volíme půdu od kamenité přes písčitou po hlinitou až jílovitou, od kyselé až po silně alkalickou. Slabě alkalickým půdám však dáváme přednost. Pro stálezelené druhy včetně L. ovalifolium a pro pestrolisté kultivary volíme běžnou zahradní půdu, propustnou a těžší, slabě kyselé až alkalické reakce. L. ovalifolium snáší i půdy nezpracované, stanoviště na plném výsluní. V drsných polohách namrzá. Na přípravu půdy dbáme zejména při zakládání živých plotů, abychom ji prokypřili až do hloubky 60 cm a zbavili plevelů.

Sázet můžeme pak slabší sazenice způsobem za rýč. Vzdálenosti při zakládání živých plotů 2letými sazenicemi jsou 20 až 25 cm, 3letými pak 25 až 30 cm. Při větších vzdálenostech nelze na lepších půdách udržet živé ploty v mezích určeného prostoru, který by u stříhaných plotů z L. vulgare a L. ovalifolium neměl přesahovat šířku 30 až 35 cm. Pro velmi husté a volně rostoucí živé ploty vysazujeme ptačí zob ve dvou řadách do trojsporu výše uvedených vzdáleností. Vzácnější druhy a kultivary vysazujeme hlavně solitérně.

Řez: Při výsadbě upravíme kořeny sazenic. Jejich nadzemní část pro živé ploty sestříháme nakrátko, abychom docílili hustého zápoje ihned v létě po výsadbě. Silnější 2x přesazované keře pro skupinovou a hustou výsadbu jen lehce prosvětlíme, popřípadě zrkátíme 1leté výhony, jsou-li vytáhlé. V dalších letech bude někdy nutný silnější průklest.

Hezký stříhaný plot má být vizitkou rodinného domku. Živé ploty z ptačího zobu stříháme v zimním období. V létě je stříháme podle potřeby i vícekrát, nejpozději však koncem června. L. ovalifolium můžeme stříhat ještě jednou, a to koncem srpna nebo začátkem září. U rozsáhlých plotových výsadeb, nejméně 4 roky starých, můžeme letní řez nahradit postřikem 0,5 % roztokem přípravku ATRINAL, když výhonky po vyrašení dosáhly délky asi 5 cm. Avšak živé ploty z ptačího zobu stříháme jen jednou za dva roky, záleží-li nám na květech a ozdobných plodech na řez větviček do vazby nebo do vázy.

Přestárlé stříhané i volně rostoucí živé ploty z ptačího zobu můžeme v zimním období radikálně zmladit. Je však potřeba hodně péče a upravování zahradnickými nůžkami, abychom je dostali opět do požadovaného tvaru.

Ošetřování: Zimní pokrývkou půdy opatříme jen choulostivé stálezelené druhy L. japonicum, L. purpusii a L. sempervirens, stejně jako pestrolisté kultivary L. ovalifolium.

Z chorob se na ptačím zobu vyskytuje virová žlutá skvrnitost listu, proti které není prostředků, stejně jako proti mozaikové kadeřavosti listů. Vážnější je odumírání větví, způsobené houbou Myxosporium cingulatum na L. vulgare. Protiopatření je hluboké zmlazení až na zdravou část dřeva.

Ze škůdců jsou to housenky vošky Macrophya punctum-album, lyšaje šeříkového (Sphinx ligustri) a molovky šeříkové (Gracilaria syringella), jakož i molovky ligustrové (Coriscium cucullipennellum).

Proti těmto škůdcům se můžeme bránit celkem snadno postřikem systémovými insekticidy. Proti plevelům používáme u opadavých druhů přípravky na bázi simazinu v dávce 0,5 g.m^-2.

115 010 7 – J. beesianum, 40/60/80 cm, z kontejnerů,

020 7 – J. nudiflorum, 30/40/60/80/100 cm, z kontejnerů,

030 7 – J. officinale, 40/60/80 cm, z kontejnerů.

Vedlejší sortiment: J. stephanense, J. angulare, J. azoricum, J. floridum, J. giraldii, J. humile, J. mesnyi, J. officinale, J. affine, J. parkeri a J. polyantha.

Výsadba: Často bývá nabízen k výsadbě mladý, neotužilý materiál z 8cm hrnků, který hned v první zimě po výsadbě namrzá. Výhodnější jsou velikosti uvedené ve školkařském sortimentu z 2 až 3litrových kontejnerů. Převážně vysazujeme J. nudiforum, a to nejlépe ke chráněným jižním až jihozápadním stěnám, na které upevníme vodorovně na delších skobách dráty 40 cm nad sebou, po kterých může jasmín šplhat do výšky i několika metrů a pokrýt širokou plochu.

Půdu do prostorných jamek nemusíme zvlášť připravovat. Postačí půda hrubá, propustná, neutrální až alkalická, do pH 7,8.

Dále můžeme uplatnit kromě jasmínů školkařského sortimentu i J. stephanense. Ve velmi teplé oblasti můžeme uplatnit i J. mesnyi jako skupinové keře, solitérně s oporou i bez opory, splývající z vyšších zídek, v atriových zahrádkách a v tzv. předjarních zahradách, kde konifery tvoří kostru a pozadí pro keře a trvalky, kvetoucí v předjaří. Jako podrost prosvětlených dřevin roste J. nudiflorum dobře až bujně. Na tomto stanovišti ale špatně kvete a brzy stárne. Totéž platí, když ho necháme šplhat po borovicích.

Pěstujeme-li také ostatní druhy, které jsou choulostivější, a v exponovaných, studených polohách i druhy školkařského sortimentu, vysadíme mladé rostliny s hrnkovými balíčky v květnu na záhon s hubenou písčitou půdou na výsluní. Bujné výhony zaštipujeme až do začátku července. Začátkem září vyjmeme rostliny s balem a nasázíme do kontejnerů, dobře zalijeme a necháme venku až do počátku studeného počasí, kdy je přeneseme do studeného skleníku. V dalších letech je přesazujeme podle potřeby vždy v dubnu do větších nádob a umístíme venku.

Řez: U normálně rostoucích rostlin seřízneme po odkvětu výhony asi na jednu polovinu, popřípadě více, chceme-li dosáhnout větších přírůstků. Solitérně a volně rostoucí keře můžeme v jarních měsících zaaštipovat, abychom dopěstovali jednak vyzrálejší dřevo, jednak kompaktnější rostliny, které jsou v zimě odolnější. Pokud tyto keře v zimě namrznou nebo rostou neuspořádaně, seřízneme je až do staršího dřeva, ze kterého celkem snadno obrážejí. Nové výhony však špatně vyzrávají.

Ošetřování: Jasmínům, pěstovaným u zdí, musíme pomáhat alespoň částečným rozváděním a vyvazováním výhonů, aby dobře pokryly jim určenou plochu. Na zimu chráníme keře suchým listím. Převislé výhony zpravidla v okolní půdě zakoření a keře se neúměrně rozrůstají. V tom případě tyto výhony raději včas uvolníme. Pěstujeme-li choulostivé druhy u stěn, chráníme je proti tuhým mrazům chvojím, popřípadě rohožemi.

Zaplevelení můžeme omezit jen ručním pletím.

084 010 2 – F. americana, 150/200/250/300 cm, 2x přesaz.,

3 – F. americana, 5/6/8/10/12 cm, Pk, Vk, 2x přesaz.,

6 – F. americana, 8/10/12/14 cm, 2x přesaz.,

14/16/18/25 cm, 3x přesaz.,

020 2 – F. exelsior, 150/200/250/300 cm, 2x přesaz.,

3 – F. exelsior, 5/6/8/10/12 cm, Pk, Vk, 2x přesaz.,

6 – F. exelsior, 8/10/12/14 cm, 2x přesaz.,

14/16/18/20/25 cm, 3x přesaz.,

021 2 – F. – ‛Aurea‛, ‛Nana‛, 80/100/150 cm, 2x přesaz.,

2 – F. – ‛Westhof‛s Glorie‛, 150/200/250/300/350 cm, 2x přesaz.,

6 – F. – ‛Aurea‛, ‛Heterophylla Pendula‛, ‛Nana‛, ‛Pendula‛, 8/10/12/14 cm, Vk 220 cm,

2x přesaz.,

6 – F. – ‛Westhof‛s Glorie‛, 8/10/12/14 cm, 2x přesaz.,

14/16/18/20/25 cm, 3x přesaz.,

030 2 – F. mariesii, 60/80/100/150, 2x přesaz.,

040 2 – F. ornus, 100/150/200/250 cm, 2x přesaz.,

3 – F. ornus, 5/6/8/10/12 cm, Pk 180, Vk 200 cm, 2x přesaz.,

12/14/16/18 cm, Pk 180, Vk 200 cm, 3x přesaz.,

050 2 – F. pensylvanica, 100/150/200/250 cm, 2x přesaz.,

3 – F. pensylvanica, 5/6/8/10/12 cm, Pk 180, Vk 200 cm, 2x přesaz.,

6 – F. pensylvanica, 8/10/12/14 cm, 2x přesaz.,

14/16/18/20/25 cm, 3x přesaz.

Vedlejší sortiment: Druhy sekce Ornus: F. bungeanu, F. chinensis, F. longicuspis, F. paxiana a F. spathiana.

Druhy sekce Fraxinaster: F. angustifolia, F. anomala, F. caroliniana, F. elonza, F. halotricha, F. hookeri, F. mandshurica, F. nigra, F. oxycarpa, F. pallisae, F. quadrangulata a F. xanthoxyloides.

Výsadba: Je-li výsadbový materiál dobře školkařsky připravený, zejména alespoň 2krát přesazovaný, ujímají se výsadby jasanů snadno. Pro krajinné úpravy můžeme použít mladé 3leté odrostky, 1krát přesazované (1/2) ve velikostech 40/60/100/150 cm, především druh F. excelsior. U vícekrát nepřesazovaných výpěstků jsou hlavní kořeny poměrně silné a přesekáním při dobývání a po často zdlouhavé manipulaci a časovém odstupu mezi dobýváním a výsadbou na trvalé stanoviště pak nesnadno regenerují. Při přesazování ve školce nebo při velkovýsadbách v krajinných úpravách se výsadbový materiál zpravidla přemisťuje po vydobytí bezprostředně na místo výsadby, takže tolik netrpí. Pak vystačíme i s 1krát přesazovanými výpěstky.

Jasany uplatníme především ve větších sadovnických úpravách, jako jsou lesoparky, stromovky, parkové kulisy, větrolamy, remízy, krajinné úpravy, doprovodná zeleň vodotečí i komunikací. F. excelsior ‛Nana‛ (‛Globosa‛) vysazujeme vzácnější druhy a roubované kultivary solitérně, ostatní v menších i větších skupinách. Do menších zahrad vysazujeme převislé typy na odpočívadla. Jako kvetoucí dřeviny můžeme v menších zahradách a v teplejší poloze uplatnit i F. mariesii a F. paxiana. Vedlejší sortiment, bohatý na kultivary, má význam hlavně pro sbírkové účely v arboretech a v botanických zahradách.

Stanoviště pro téměř všechny druhy volíme světlé a slunné. V polostínu rostou jasany sice také, ale jen v přírodních podmínkách lesů. Tam rostou kmínkovitě a vytáhle.

V sadovnických úpravách sázíme běžné druhy do půdy hluboké, písčitohumózní, čerstvé hlinité až jílovité. Půdní reakce může být kyselá až silně alkalická, nad pH 7,4. Jasany nesnášejí utužený povrch půdy a pokles podzemní vody. Pro jasany sekce Ornus volíme stanoviště s půdou kyprou, písčitohlinitou až kamenitohlinitou, neutrální až silně alkalické reakce. Jako F. ornus můžeme sázet do sušších půd též F. angustifolia, F. anomala, F. elonza, F. holotricha, F. oxycarpa, F. pallisae a F. quadrangulata. Do mokré až bažinaté půdy můžeme vysazovat F. caroliniana, F. nigra a F. pensylvanica.

Řez: Výpěstky jasanů při výsadbě neřežeme. Počítáme s tím, že se jejich osa prodlužuje akrotonicky z terminálních pupenů, jejichž řádný vývin je jedním ze znaků dobré jakosti výsadbového materiálu. Ani v dalších letech po výsadbě nemusíme zpravidla na habitu jednotlivých druhů a kultivarů nic opravovat. Spodní větve vzrostlých exemplářů se rozvětvují hypotonicky, jejich vrchní výhony jsou slabší, zatímco spodní rostou bujněji. To je však v pořádku, neboť stromy takto dostávají malebnou korunu.

Řezem musíme někdy zasáhnout ve stromořadí, když se ukáže, že jsou kmeny stromů příliš nízké. Zvednutí koruny, tzn. vyvětvení kmene do potřebné výše, snášejí jasany velmi dobře. Pokud jde o vzpřímeně rostoucí druhy, není tento zásah na úkor krásy. Katastrofou po estetické stránce to může být u převislých jasanů, které byly vysázeny jako alej a jejichž větve po několika letech začnou bránit v provozu. Proto je nutné, abychom dobře uvážili, kam se převisle rostoucí jasany hodí. Poměrně málo je užíváme pro vytvoření prostorné přírodní stinné besídky. K tomu účelu můžeme vést větve převislých jasanů po stabilních podpěrách tak daleko od kmene, až po letech dosáhne plocha koruny stromu šířky 30 m.

Řezem musíme někdy zasáhnout u pestrolistých kultivarů, kde se občas vyskytuje zpětná mutace do zelenolisté formy. Tyto výhony musíme odstranit, jinak po několika letech úplně přerostou pestrolistou formu. Zvrhlý výhon nebo větev uřízneme hladkým řezem až po větevní kroužek.

Pokud je nutné zmladit koruny ve stromořadí nebo radikálně zmladit celé kostry stromů, můžeme tak učinit bez obav, neboť zmlazené jasany to snášejí velmi dobře.

Ošetřování: V drsnějších oblastech nejsou některé druhy v zimě dost odolné proti nízkým teplotám. Proto z uvedených druhů chráníme proti tuhým mrazům F. anomala, F. paxiana a F. xantoxyloides.

Z chorob napadají jasany některé listové černě a dřevokazné houby, ale v sadech se zvlášť nebezpečně neprojevují. I mol šeříkový (Gracilaria syringella) se vyskytuje v sadech celkem vzácně.

Proti zaplevelení nových výsadeb nesnášejí jasany přípravky na bázi simazinu. Proti jednoletým plevelům je vyzkoušen s dobrým účinkem PROBANIL v dávce 0,8 až 1g.m^-2, aplikovaný před rozpukem pupenů.

083 010 1 – F. intermedia, 60/80/100/125 cm,

011 1 – F. – ‛Beatrix Farrand‛, ‛Lynwood Gold‛, ‛Primulina‛, ‛Spectabilis‛, ‛Spring Glory‛,
60/80/100/125 cm,

020 1 – F. ovata, 60/80/100 cm,

021 1 – F. – ‛Robusta‛, ‛Tetragold‛, 60/80/100 cm,

030 1 – F. suspensa, 60/80/100 cm,

031 1 – F. – ‛Atrocaulis‛, 60/80/100/125 cm,

032 1 – F. – ‛Fortunei‛, ‛Nymans‛, 60/80/100 cm,

033 1 – F. – ‛Sieboldii‛, 60/80 cm,

040 1 – F. viridissima, 60/80/100/125/150 cm.

Vedlejší sortiment: Nízké kultivary do 1 m: F. intermedia ‛Arnold Dwarf‛, ‛Maluch‛ a ‛Nana‛.

Ostatní vedlejší sortiment: F. europaea, F. giraldiana, F. intermedia ‛Arnold Giant‛, ‛Densiflora‛, ‛Fontana‛, ‛Helios‛, ‛Kanarek‛, ‛Orisma‛, ‛Vitellina‛, F. japonica var. saxatilis, F. suspensa ‛Decipiens‛, ‛Sieboldii Aurea‛ a F. viridissima koreana.

Výsadba: Výsadbový materiál obdržíme zpravidla s jednoletými výhony, které mají jen málokdy nasazeno na květ. Keře by měly mít podle ČSN nejméně 5 výhonů.

V parkových a sídlištních úpravách můžeme běžný sortiment vysazovat i jako vzrostlé keře, 3krát přesazované, s balem, ve velikostech 125/150/175 cm, pokud chceme docílit vyššího efektu hned po výsadbě. Pro menší zahrady jsou dobré rostliny z kontejnerů, které mají již nasazeno na květ.

Forzýtie sázíme solitérně, do menších samostatných nebo větších smíšených skupin, též jako krycí keře, do volně rostoucích živých plotů s jinými keři a někdy vzpřímeně rostoucí druhy jako stříhané ploty. Nízké druhy z vedlejšího sortimentu můžeme uplatnit na větších skalkách. Stanoviště volíme vždy slunné. Ve stínu forzýtie málo kvetou.

Půda postačí běžná, zahradní, nejlepší je lehčí, humózní, hlinitá, s dostatkem živin a vláhy. Mokré půdy jsou nevhodné. Zvláště F. viridissima na nich namrzá.

Řez a ošetřování: Při výsadbě stříháme slabé výpěstky na 20 cm, u silnějších zkrátíme nevyzrálé špičky výhonů a slabé vystříháme. Solitérní keře jen prosvětlíme. V dalších letech děláme po odkvětu pravidelný průklest nebo vyřežeme po dvou až třech letech v zimním období přestárlé větve až u země.

Máme také možnost forzýtie pěstovat méně obvyklým způsobem:

Pro řez větví k předrychlení, hlavně dlouhých větví s krátkým obrostem, sestříháme keře v předjaří až u země. Začátkem dubna přihnojíme Cereritem v dávce asi 60 g.m^-2. Koncem června keře obryjeme ve vzdálenosti 25 až 35 cm od základů keře na hloubku rýče a začátkem srpna přihnojíme Herbasynem 2 v dávce asi 80 g.m^-2.

Stromové forzýtie můžeme vypěstovat tím způsobem, že mladé keře vzrůstných kultivarů seřízneme v předjaří až u země a ponecháme jen 2 až 3 vyrašené výhony, ostatní vylomíme. Příští rok v předjaří vyřízneme hladce nejmenší výhony a ponecháme jen ten nejsilnější, který pak zkrátíme na délku 120 cm, kde založíme korunku. Obrost kmínku vyholíme a budoucí stromek přivážeme ke kůlu. V dalších letech sestříháme vždy po odkvětu korunku na krátké čípky.

Jako špalír u zdí domů se dá pěstovat F. suspensa ‛Sieboldii‛ do výšky 6 až 8 m. Začínáme rovněž seřezáním mladých keřů u země. Narostlé výhony pak vyvazujeme k treláži, a tak postupuejem s vyvazováním, až po několika letech dosáhneme potřebné výšky. Dostatek vody a živin na jaře a v létě je nutný.

Stříhané a živé ploty zakládáme 2letými sazenicemi na vzdálenost 25 cm. První výhony od země vyvážeme k nataženým drátům, postranní obrost pak stříháme v následujících letech vždy po odkvětu. Proti plevelům můžeme použít SIMAZIN 50 WP v dávce 0,5 g.m^-2. U F. suspensa tento přípravek nepoužíváme.

Výsadba: Sazenice z kontejnerů nebo z volné půdy můžeme použít v zahradách, parcích i v botanických sbírkách. F. acuminata vysazujeme na vlhkém, ostatní na sušším stanovišti v běžné zahradní půdě.

Řez a ošetřování: U starších keřů je potřebný průklest. Jinak Forestiera nemá na ošetřování žádné zvláštní nároky.

082 010 1 – F. fortunei, 60/80/100 cm, z kontejnerů.

Vedlejší sortiment: F. phillyreoides s kultivarem ‛Nana‛.

Výsadba: Silnější výpěstky mohou být i z volné půdy. Při výsadbě keře prosvětlíme a výhony trochu zkrátíme. Uplatnit je můžeme jako méně známé okrasné keře v zahradách, parcích i v dendrologických sbírkách.

Půdu nemusíme zvlášť vylepšovat, stačí dobrá a propustná zahradní půda v mírně zastíněné poloze.

Řez a ošetřování: Na stinném místě se stává, že bezucha roste příliš rozkladitě, ale běžný, nepříliš radikální průklest postačí udržet keře v přirozené formě. Při hlubším řezu a deštivém podzimu zůstanou výhony olistěny dlouho do zimy a pak namrzají. Mladou výsadbu chráníme na zimu pokrývkou půdy.