011 010 3 – P. aristata; 020 2 – P. banksiana; 030 3 – P. cembra; 040 2 – P. contorta; 050 2 – P. densiflora; 060 2 – P. flexilis; 070 3 – P. heldreichii; 080 2 – P. jeffreyi; 090 2 – P. koraiensis; 100 3 – P. leucodermis; 110 2 – P. monticola; 130 2 – P. nigra; 140 3 – P. parviflora; 150 2 – P. peuce; 160 2 – P. ponderosa; 190 2 – P. resinosa; 200 2 – P. rigida; 210 1 – P. silvestris a 220 1 – P. strobus.

Nízké druhy a kultivary: 051 6 – P. densiflora ‛Umbraculifera‛; 120 6 – P. mugo; 121 6 – P. mugo ‛Gnom‛; 122 7 – P. mugo ‛Pumilio‛; 131 6 – P. nigra ‛Nana‛; 170 6 – P. pumila; 171 6 – P. pumila ‛Glauca‛; 211 7 – P. silvestris ‛Compacta Viridis‛, ‛Nana‛ a 221 7 – P. strobus ‛Nana‛.

Sloupovité kultivary: 141 3 – P. parviflora ‛Glauca‛ a 212 3 – P. silvestris ‛Fastigiata‛.

Vedlejší sortiment: Současný velký zájem o borovice svědčí o přebohatém sortimentu některých složek, z nichž např. školky Jeddeloh v Oldenburgu vedou 70 druhů a 200 kultivarů borovic.

Výběr druhů a odrůd, které pěstují některé naše školky kromě výše uvedeného školkařského sortimentu: P. armandii, P. cembra ‛Compacta Glauca‛, ‛Pygmaea‛ a var. sibirica, P. cemborides var. monophylla, P. densiflora ‛Pendula‛, P. koraiensis ‛Glauca‛, ‛Glauca Compacta‛ a ‛Wintoni‛, P. leucodermis ‛Aureospicata‛, ‛Hesse‛ a ‛Smithii‛, P. mugo var. mughus ‛Jeddeloh‛, ‛Mops‛ a ‛Trompenburg‛, P. nigra ‛Aurea‛ a var. caramanica, P. parviflora ‛Brevifolia‛, ‛Gimborn‛s Ideal‛, ‛Gimborn‛s Pyramid‛ a ‛Tempelhof‛, P. ponderosa ‛Arizonica‛ a var. scopulorum, P.pseudostrobus, P. pumila ‛Compacta‛, ‛Dwarf Blue‛ a ‛Hofmann‛, P. schwerinii, P. silvestris ‛Argentea‛, ‛Argentea Compacta‛, ‛Aurea‛, ‛Beuvronensis‛, ‛Compressa‛, ‛Doone Valley‛, ‛Glauca‛, ‛Glauca Compacta‛, ‛Globosa Viridis‛, ‛Nana Hibernica‛, ‛Repens‛ a ‛Watereri‛, P. strobus ‛Densa‛, ‛Fastigiata‛, ‛Pendula‛ a ‛Pumila‛, P. tabulaeformis, P. thunbergiana a P. wallichiana s kultivarem ‛Densa Hill‛.

Kromě toho jsou v našich školkách rozmnožovány některé zajímavé čarověníky, dosud nepojmenované (HOLZBECHER, KALOUŠ). Sběratelům připomínám, že rozpoznávání jednotlivých kultivarů není snadné a často ani školka nemůže dát záruku pravosti.

Výsadba: Pro jakost výsadbového materiálu platí zejména u borovic, že zemní bal musí být pevný, dobře prokořenělý a úměrný výšce a rozpětí koruny u výpěstků rychle a vzpřímeně rostoucích, popříp. rozměrům koruny u zakrslých a nízkých výpěstků. Přirozený kořenový systém borovic je totiž celkem málo rozvětvený a spíše prodloužený nebo hlouběji kořenící, takže u nedostatečně často přesazovaného materiálu zůstanou při dobývání jen pahýly kořenů v zemním balu, pokud se celý nerozpadne, a slabší kořeny, které snadněji regenerují, zůstanou v půdě školky. Proto dáme u menších velikostí a vzácnějších druhů a kultivarů přednost kontejnerovým výpěstkům, ačkoliv i tyto výpěstky musí být nejméně 2x přesazované, než byly nasázeny do konečného kontejneru, neboť ani kontejnerové baly, nejsou-li dostatečně prokořenělé, neskýtají záruku ujmutí.

Další důležitý ukazatel jakosti je vzdálenost mezi kořenovým krčkem a první spodní vyvinutou živou větví koruny, která u vzrůstných výpěstků do 50 cm nemá být větší než 15 cm, u výpěstků do 100 cm nemá být větší než 25 cm a do 200 cm ne větší než 40 cm. Výpěstky s oslabenou dolní garniturou větví jsou zmetkovité, neboť zůstanou dole navždy holé. To platí i pro zakrslé a nízké kultivary.

Výběr stanoviště: Borovice jsou téměř nepostradatelné pro krajinářské, sadové i zahradní úpravy všeho druhu. Solitérně vysazujeme nejen zvláštní růstové tvary a vzácnější druhy, ale také hlavní druhy, jako je borovice lesní, borovice černá, vejmutovka, limba a kleč.

Tyto původní druhy vysazujeme hlavně skupinově, na svažitém terénu i v rovinách, ve velkých sadových úpravách a s oblibou v blízkosti chat, chalup, rekreačních zařízení a osamoceně stojících budov.

Kleče a jiné poléhavé borovice uplatníme také ve skupinách jako zelený pokryv svahů. Pokud k tomu účelu vysazujeme P. mugo, uděláme dobře, když z porostu ve školce vybereme poléhavé typy, neboť vždy roste část výsevem množených klečí vzpřímeně, zejména v nížinách. Nejčetnější jsou možnosti uplatnění zakrslých typů borovic na všech možných skalkách, zídkách, terasách, střešních a atriových zahradách, v kamenných žlabech, v mobilní zeleni, na osázení ozdobných nádob.

Nároky na polohu a půdu se pro jednotlivé druhy dost liší až na to, že všechny druhy jsou světlomilné. Jen pětijehlicovité druhy musíme jako mladé rostliny trochu přistínit.

Poloha a půda pro druhy pětijehlicové:

P. aristata – se spokojí s běžnou až kamenitou zahradní půdou.

P. cembra – borovice limba – umístíme nejlépe v severní až severozápadní poloze do písčitoštěrkovité nebo i humózně hlinité půdy vlhké až čerstvé, silně kyselé až alkalické přes pH 7,4. Snese exhaláty, městské prostředí jen při stejnoměrné vlhkosti půdy a ovzduší.

P. flexilis – nevysazujeme na plné výsluní. Jinak není náročná na půdu, pokud ja tato hluboká, dost vlhká a propustná.

P. wallichiana – miluje polohu teplou, avšak nevysychavou. Je málo odolná ve městech. Volíme proto půdy hlinitopísčité, humózní, kyselé až alkalické. Mladou výsadbu na zimu přistíníme.

P. koraiensis – spokojí se se sušší hlinitou až kamenitou půdou.

P. moticola – vyžaduje vlhkou, avšak propustnou neutrální půdu.

P. parviflora – snáší městské prostředí, pokud není suché a teplé. Půdy volíme čerstvé, písčité nebo humózně hlinité, hluboké.

P. peuce – umístíme nejlépe ve volné slunné poloze na kyselejších hlinitých půdách. Snáší i průmyslové prostředí.

P. pumila – se daří nejlépe v poloze obrácené k severu, na půdách vlhčích, humózně hlinitých, kyselých, snáší však i slabě alkalické půdy.

P. strobus – borovice vejmutovka – vysazujeme do propustné vlhčí až bažinaté půdy hlinité až písčitohlinité. Snáší vápník, ale je velmi choulostivá na zpevněný povrch půdy, exhaláty, zasolení, úpal a sucho.

Poloha a půda pro druhy tříjehlicové:

P. jeffreyi – můžeme vysazovat i do hubených písčitohlinitých, avšak přiměřeně vlhkých půd, nejlépe ve volné poloze.

P. ponderosa – je nenáročná na půdu jako předešlá borovice, avšak stanoviště by mělo být chráněnější, popřípadě i trochu zastíněné.

P. rigida – spokojí se jak se suchou, tak i vlhčí písčitou půdou.

P. sabineana – vyžaduje dobré hlinité půdy. U nás je choulostivá.

Poloha a půda pro dvoujehlicové druhy:

P. banksiana – můžeme vysazovat jako mladé rostliny i bez zemního balu jako pionýrskou dřevinu do nejhubenějších písčitých půd.

P. contorta – vysazujeme na slunná stanoviště do mírně suchých až vlhkých písčitých i humózně hlinitých a silně kyselých až neutrálních půd. Nesnáší vápník, hodí se však i na ozelenění hald.

P. densiflora – je pro teplou a chráněnou polohu s kyprou a živnou, byť sušší půdou. Odolnější v zimě jsou nízké kultivary.

P. heldreichii – se daří nejlépe ve volné a vyšší poloze, kde nemá zvláštní nároky na půdu. Vystačí s písčitou až kamenitou propustnou půdou nebo stavební navážkou, i nezpracovanou, neutrální až silně alkalickou přes pH 7,4. Je odolná k exhalacím a ka městskému prostředí, kde snáší sucho, průvan i úpal. Stejně tak i kultivary.

P. mugo – borovice kleč – můžeme vysazovat do všech humózních i minerálních půd, vlhkých až mírně suchých, činných nebo nezpracovaných, silně kyselých až slabě alkalických nezávisle na hodnotě pH. Snáší vápník, městské prostředí, avšak nesnáší přistínění, kde roste za světlem a rychle prořídne. Podobné nároky mají i kultivary. Pokud jde o velikost výsadbového materiálu, stanoví ON ve skupině 6 (ca) výjimku pro P. mugo a to nejmenší přípustnou velikost 30 až 40 cm.

P. nigra – borovice černá – je nejlepší borovice pro městské i průmyslové prostředí, kde ji můžeme vysazovat do půd suchých, výhřevných i čerstvých, písčitých, štěrkovitých nebo hlinitých, činných i nezpracovaných, neutrálních až silně alkalických přes pH 7,4. Na kyselých půdách a v zastíněné poloze zklame. Můžeme ji vysazovat také jako pionýrskou dřevinu na zpustlých uhličitanových půdách v kombinaci s jinými stanovišti odpovídajícími dřevinami.

P. resinosa – je vhodná pro hlinitorašelinné půdy, dostatečně vlhké, kyselé reakce, ve volné nezastíněné poloze.

P. silvestris – borovice lesní – uplatníme na mírně suchých až čerstvých písčitoštěrkovitých hlinitých i písčitohumózních nebo vřesovištních a rašelinných půdách silně kyselých až silně alkalických. Nesnáší však exhalace, zpevněný povrch půdy, zasolení a městské prostředí.

Řez: Starší dřevo borovice nemá zmlazovací schopnost. Když některou větev zkrátíme do délky, již dále neroste. U mladých dvoujehlicových borovic typu P. mugo můžeme však zkrácením loňských výhonů v zimě něbo letošních v létě dosáhnout kompaktnějšího vzrůstu. Část pupenových základů ve svazečcích jehlic se pak diferencuje a vytvoří pupeny, které v příštím vegetačním období mohou vyrašit, jsou-li dány příznivé vegetační podmínky. Jistějšího výsledku však dosáhneme, když zaštípneme mladé výhony krátce po vyrašení asi do první poloviny května, dokud to jde ještě nehtem, později nůžkami. Zpravidla se pak ještě téhož léta zbytek výhonku rozvětví. Rostliny takto zaštipované zůstanou menší a kompaktnější a je možné takto tvarovat nízké živé plůtky.

Pokud odřezáváme odumírající nebo i zdravé větve, řežeme co nejtěsněji u kmene, jinak se rána nezacelí. V poslední době se stalo módou vyvětvovat borovice a zaštipovat terminál i zbývajcící větve koruny a dosahovat takto piniím podobný tvar. Do určitého prostředí se takový znetvořený stromek snad hodí, nemusíme však toto mrzačení borovic zevšeobecňovat, přehánět. Tvarování bonsají, obzvláště z borovic, je pro milovníky přitažlivé.

Ošetřování: V sortimentech vyjmenované druhy borovic jsou mrazuvzdorné, jen v drsnější oblasti musíme choulostivější P. wallichiana a tříjehlicové druhy chránit jednu nebo více zim po výsadbě nastýláním půdy a přistíněním, nejlépe chvojím.

Stejně jak obsahuje rod borovic četné druhy, bývá i napadán četnými chorobami i škůdci. Z nejzávaznějších chorob se vyskytuje rez vejmutovková (Cronartium ribicola), kdy stříkáme hlavně hostitelskou dřevinu – rybíz – fungicidy, pak sypavka borová (Lophodermium pinastri), kdy opakujeme od poloviny července do začátku září fungicidní postřiky, a také sosnokrut Melampsora pinitorqua, kdy stříkáme při rašení, nejlépe přípravkem PLANTVAX.

Ze škůdců jsou nebezpečné různé mšice Cinara sp. a Pineus strobi, proti kterým jsou účinné postřiky olejovými a organofosfátovými přípravky. Jehličí pak ožírají obaleč prýtový (Rhyacionia buoliana), obaleč borový (Blastesthia turionella) a housenky můry sosnové (Panolis flammea), bourovčíka sosnového (Thaumetopoea pinivora). Při výskytu těchto škůdců vylamujeme napadené výhony a stříkáme insekticidními PARATHION nebo GUSATHION přípravky při rašení, v červenci (při náletu motýlů), v srpnu a v září. Proti častému výskytu korovnice borové (Pineus pini) stříkáme organofosfáty.

V boji proti plevelům jsou s dobrým účinkem vyzkoušeny herbicidy na bázi simazinu u P. mugo, P. nigra a P. silvestris, kdežto P. strobus a další pětijehlicové kořenové herbicidy poškozují.

163 030 2 – P. armeniaca, 80/100 cm, 2leté keře,

050 2 – P. blireana (‛Moseri‛) 80/100/150/200 cm,

060 2 – P. cerasifera, 80/100/150 cm, 2leté keře,

061 2 – P. – ‛Atropurpurea‛, ‛Woodii‛, 100/150/200 cm,

3 – P. – ‛Atropurpurea‛, ‛Woodii‛, 6/8/10/12 cm, Vk, Pk,

260 2 – P. spinosa, 60/80/125 cm.

Vedlejší sortiment: P. americana, P. brigantina, P. dasycarpa, P. mume, P. nigra, P. salicina, P. sibirica a P. simonii.

Výsadba: V krajinných úpravách využijeme jako pionýrskou dřevinu na ozelenění výsypek a slunných strání nejen P. spinosa, ale také P. cerasifera a P. armeniaca pro ochranné výsadby v hygienických pásmech, v remízách, na volně rostoucí živé ploty a v doprovodné zeleni komunikací P. glireana a kultivary P. cerasifera upotřebíme v sadových úpravách sídlišť a parků solitérně v pozadí nebo na okraj kontrastních skupin. Ve tvaru stromů je vysazujeme jako městská stromořadí, Pk solitérně. Vedlejší sortiment bude sloužit výhradně pro doplňování sbírek.

Ideální podmínky pro tuto skupinu prunusů najdeme ve slunných polohách na humózních píscích a hlinitých půdách, P. spinosa roste však i na kamenitých, silně alkalických až provzdušněných kyselých půdách. po dobrém zakořenění snáší sucho.

Řez a ošetřování: Při výsadbě nebo v předjaří zkrátíme letorosty výsadbového materiálu až o 2/3. Původní druhy necháme volně růst. Keře a stromy kultivarů můžeme prosvětlit, jakmile povolují v růstu, nejlépe však po odkvětu, abychom nevyvolali klejotok.

Výskyt chorob a škůdců a ochrana proti nim jsou stejné jako u ovocných kultivarů stejných druhů.

II. Školkařský sortiment: Mandloně, broskvoně, 2x přesaz.

163 010 1 – P. amygdalo-persica, 60/80/125 cm,

011 1 – P. – ‛Pollardii‛, 60/80/125 cm,

020 1 – P. amygdalus, 80/125 cm, 2leté keře,

110 1 – P. fenzliana, 60/80/100 cm,

200 1 – P. persica (‛Clara Mayer‛), 60/80/125 cm,

280 1 – P. tenella, 40/6080 cm,

300 1 – P. triloba, keře 3 až 4, 5 až 7 a 8 až 12 výhonů,

3 – P. triloba, Pk 80 až 100, 100 až 125 a 125 až 150 cm.

Vedlejší sortiment: P. davidiana, P. skinneri, P. tenella ‛Alba‛.

Výsadba: Všechny uvedené druhy můžeme vysazovat ve větších i menších zahradách, hlavně solitérně, P. tenella a P. triloba využijeme i v atriových zahradách. Požadavky na stanoviště jsou však různé.

Okrasné mandloně a broskvoně a jejich hybridy a kultivary sázíme hlavně ve vinorodém kraji v polohách s nejmenší průměrnou roční teplotu 7 °C do půd teplých, výhřevných, avšak s dostatečnou vláhou ve spodních horizontech. Vhodné jsou i půdy vápenité, hlinitopísčité i písčitojílovité, s dostatkem humusu, jsou-li dobře provzdušněné. P. fenzliana a P. tenella můžeme umístit i na alpínum do sušší hlinitopísčité až kamenité půdy, ne však v inverzní poloze, kde trpí časné květenství. Pro P. triloba vyhledáme v poloze nepříliš teplé a suché půdu propustnou, vlhčí, hlinitou, neutrální až alkalické reakce. To platí pro pravokořenné výpěstky, u šlechtěnců volíme podmínky podle podnoží.

Řez a ošetřování: Výpětstky této skupiny vysazujeme s největším úspěchem až na jaře při počátku rašení, kdy půda už není mokrá a studená. Výsadbový materiál však musí být čerstvě dobývaný. Letorosty při tom zkrátíme o 2/3 až 3/4, jen u P. tenella a P. fenzliana zkracujeme pouze špičky výhonů. V dalších letech je necháme volně růst. U ostatních druhů můžeme sestříhávat odkvetlé výhony hned po odkvětu na jednu polovinu, u P. triloba až na 3 až 5 pupenů, chceme-li mít stále mladé dřevo bohatě osazené květními pupeny.

Výskyt chorob a škůdců včetně ochrany proti nim jsou stejné jako u ovocných odrůd mandloní a broskvoní.

III. Školkařský sortiment: Třešně, višně, sakury, 2x přesaz.

163 040 2, 3 – P. avium, 125/150/200/250 cm

6/8/10/12/14 cm, Vk,

041 2, 3 – P. – ‛Plena‛, 3 až 4, 5 až 7 výhonů, pyramidy,

8/10/12 cm, Vk,

070 2     – P. cerasus, 60/80/100/150/200 cm,

071 2     – P. – ‛Rhexii‛, ‛Schnee‛, 60/80/100 cm,

090 1     – P. concina, 60/80/100 cm,

100 1     – P. dielsiana, 80/100/150 cm,

130 2     – P. incisa, 60/80/100 cm,

140 1     – P. kurilensis, 30/40/60 cm, z kontejnerů,

160 2     – P. maackii, 80/125/150/200 cm,

170 2     – P. mahaleb, 80/100/150 cm, 2leté keře,

180 1     – P. nipponica, 60/80/125 cm,

220 2, 3 – P. sargentii, 80/125/175 cm,

6/80/10/12 cm, Vk,

240 2     – P. serrula, 80/125/175 cm,

250 2, 3 – P. serrulata, 80/125/175 cm,

6/8/10/12 cm, Vk,

251 2, 3 – P. – ‛Amanogawa‛, ‛Kanzan‛, ‛Shirotae‛, ‛Tai Haku‛, 3 až 4 a 5 až 7 výhonů,

5/6/8/10/12 cm, pyramidy, Vk a Pk,

270 2, 3 – P. subhirtella, 80/100/125/150 cm,

6/8/10/12 cm, Vk,

271 2, 3 – P. – ‛Autumnalis‛, ‛Fukubana‛, ‛Hally Jolivette‛,

80/100/125/150 cm,

5/6/8/10/12 cm, Vk a Pk,

320 2 – P. yedoensis, 80/125/175 cm.

Vedlejší sortiment: P. canescens, P. conradinae, P. cyclamina, P. dewyckiensis, P. emarginata, P. fontanesiana, P. fruticosa, P. gonduinii, P. hillierii, P. juddii, P. pensylvanica, P. speciosa, P. subhirtella ‛Accolade‛, ‛Elefenreigen‛ a ‛Pendula‛.

Výběr z ostatních sakur: ‛Asano‛, ‛Fugenzo‛, ‛Fudansakura‛, ‛Kiku Shidare Sakura‛, ‛Pink Perfektion‛, ‛Hokusai‛, ‛Shirofugen‛, ‛Ukon‛, P. yedoensis ‛Moergeimii‛, ‛Shidare Yoshino‛ a ‛Ivensii‛.

Výsadba: Období květu jednotlivých druhů a odrůd okrasných třešní višní je poměrně krátké. Časově spadá od února do května, takže máme možnost kombinací výsadby dobu kvetení prodloužit. Proto vysazujeme okrasné třešně, višně a sakury nejen jednotlivě, ale i ve smíšených skupinách. Musíme jim dopřát jen dostatek prostoru v sadových úpravách i v menších zahradách. Stromořadí a aleje z vysokokmenů zakládáme výhradně jednotnou odrůdou do širokých pásů volné půdy.

Pokud jde o stanovištní podmínky, postačí, když pamatujeme, že se okrasným třešním, višním a sakurám daří zásadně tam, kde rostou i ovocné stromy třešní a višní, tzn. v půdách hlubokých, čerstvých, humózních, propustných a hlinitých, s dostatkem vápníku.

Řez a ošetřování: Při výsadbě sestříháme bujné letorosty hodně nakrátko, popřípadě až na 1/4 délky. Slabší letorosty necháme delší a krátké u keřovitých sort nestříháme vůbec. V následujících letech upravíme jen vyrovnanost koruny stromů i keřů vyřezáním přebytečných větví a pak je již necháme volně růst. Zmlazování přestárlých exemplářů nemá význam. Většinou počítáme, že okrasné třešně plní svůj účel v sadových a zahradních úpravách po dobu asi 25 let a pak je musíme kácet. Radikální řez snášejí, jen pokud mají letorosty silnější přírůstky.

Při výskytu chorob a škůdců, hlavně listových mšic a housenek, postupujeme stejně jako při ochraně ovocných třešní a višní.

IV. Školkařský sortiment: Střemchy

163 190 2, 3 – P. padus, 60/80/100/150/200 cm,

8/10/12 cm, Vk,

230 2     – P. serotina, 80/125/175 cm,

310 2     – P. virginiana, 80/100/150/200 cm.

Vedlejší sortiment: P. padus ‛Colorata‛ a ‛Commutata‛.

Výsadba: Všechny tři druhy uplatníme jednotlivě nebo ve větších skupinách v sadových a krajinářských úpravách, hlavně podél dálnic, ve větrolamech a na březích vodotečí, ale také jako podrost vysokých stromů, vyhovují-li půdní podmínky. P. padus ‛Colorata‛ je vhodný druh k vytváření kontrasních skupin. Otázkou zůstává, zda je vhodné sázet střemchy do městské zeleně. Dužina plodů střemchy jedovatá není!

Na půdy střemchy zvlášť náročné. Postačí půdy běžné, středně těžké, nejlépe hluboké, hlinité, s dostatečným obsahem vápníku. P. serotina se spokojí i s půdou lehčí a sušší.

Stanoviště volíme slunné až polostinné, i ve vyšších vlhčích polohách.

Řez a ošetřování: Nejen P. padus, ale i P. serotina a P. virginiana vysazované ve tvaru keřů dorostou v parkových úpravách většinou do vícekmenného stromového tvaru bez řezu. Chceme-li však dopěstovat vyrovnané, jednokmenné solitérní stromy, musíme dát střemchám dostatek prostoru, uvolnit je od zápoje a postupně je vyvětvovat hladkým řezem zejména u paty stromků, jinak by trvale obrážely. Určité typy P. padus vytvářejí hojně odnože a trvale zůstávají jako keřový porost.

V. Školkařský sortiment: Višně skalní

163 080 1 – P. cistena, 30/40/60 cm, z kontejnerů,

120 1 – P. glandulosa, 40/60/80/100 cm, 2x přesaz.,

121 1 – P. – ‛Alboplena‛, ‛Sinensis‛, keře 3 až 4 a 5 až 7 výhonů,

210 1 – P. pumila, 40/60/80 cm, 2x přesaz. nebo z kontejnerů.

Vedlejší sortiment: P. besseyi, P. humilis a P. japonica.

Výsadba: Výpěstky z této skupiny vysazujeme v zahradách jako jednotlivé keře i v malých skupinách na stanoviště, kde nehrozí pozdní jarní mrazy. P. pumila roste i na terasách nebo větších skalkách.

Půda může být běžná, zahradní, hlinitá nebo písčitohlinitá i humózní, obsahuje-li dostatek vápníku.

Polohu vybereme slunnou až lehce zastíněnou. P. cistena vyžaduje polohu světlou.

Řez a ošetřování: P. glandulosa sestříháváme každý rok po odkvětu na krátké čípky, což přispívá nejen k bohatému květenství, ale i k dobrému zdravotnímu stavu. Ostatní druhy necháme volně růst. Pokud se však ukáže potřeba průklestu, děláme ho rovněž až po odkvětu, abychom zamezili klejotoku.

VI. Školkařský sortiment: Střemchy vavřínovité (bobkovišně)

163 150 5 – P. laurocerasus, 20/30/40/50/60/80 cm, z kontejnerů,

60/80/100 cm, 3x přesaz. s balem,

151 5 – P. – ‛Otto Luyken‛, ‛Schipkaensis‛, ‛Zabeliana‛,

20/30/40/50/60 cm, z kontejnerů,

60/80/100 cm, 3x přesaz. s balem.

Vedlejší sortiment: P. laurocerasus ‛Caucasica‛, ‛Herbergii‛, ‛Macrophylla‛, ‛Van Nes‛, ‛Reynvaanii‛, ‛Rotundifolia‛ a P. lusitanica ‛Pyramidalis‛.

Výsadba: Kompaktní, nepříliš vytáhlé výpěstky, pěstované na volném prostranství, ne pod stínovištěm nebo dokonce v japanech, jsou vhodným výsadbovým materiálem pro sadové a zahradní úpravy.

Vysazujeme je solitérně, častěji však ve skupinách i jako zahuštěné výsadby, na slunném místě, je-li dost vlhké, jinak v polostínu, pak jako podrost vyšších dřevin a také na od slunce odvrácené straně budov, zdí, svahů nebo vyšších porostů. Vzpřímeně rostoucí kultivary, jako jsou ‛Herbergii‛ a ‛Reynvaanii‛, můžeme použít také na založení živých plotů. Další vhodné uplatnění nalézáme pro všechny kultivary při výsadbě větších hrobů a pak pro osazování nejrůznějších nádob v městském prostředí, umístěných alespoň částečně ve stínu budov. Kultivary ‛Macrophylla‛ a ‛Rotundifolia‛ i P. lusitanica ‛Pyramidalis‛ sázíme převážně jednotlivě do plastických nebo dřevěných kbelíků jako přenosnou dekorační zeleň, kterou na zimu uklízíme pod střechu.

Půdu pro výsadbu, hlinitohumózní, slabě kyselou až slabě alkalickou, hluboko prokypříme a obohatíme živinami, popřípadě upravíme reakci přidáním rašeliny nebo mletého vápence.

Řez a ošetřování: Tvarovací řez pro určitý účel ve výsadbách, např. volně rostoucí keře pro podrost, kompaktní tvar pro živé ploty (Zde pozor! Školky, aby docílily snáze kompaktních rostlin, sázejí do kontejnerů někdy 3 až 5 sazenic. Z takových výpěstků neuděláme štíhlý plot, poroste vždy do šířky!), a tvarování pyramid pro dekorační účely nebo rozkladité keře pro mobilní zeleň by měly mít střemchy vavřínovité za sebou již ve školce. V letech po výsadbě bude potřeba tyto tvary jen občas poopravit, což děláme během jarního období až do začátku léta.

Po případném namrznutí listů nemusíme zasahovat řezem, neboť poškozené listy opadnou a výhony opět obrazí. Jsou-li namrzlé i výhony, třeba jen ze sluneční strany, seřízneme je až na zdravé dřevo. Úměrně upravíme i zdravou část rostlin.

Střemchy vavřínovité trpí někdy suchou skvrnitostí (dírkovitostí) listů (Clasterosporium carpophilum) a spálou listů (Gloeosporium phacidiellum). Ochrannými prostředky jsou fungicidní postřky.

Výsadba: Sazenice se zemním balem mají mít několik jednoletých výhonů rašících přímo z oddenků, a několik 2 až 3letých větví rostoucích od země. Pro výsadbu vyhloubíme podle druhu a velikosti rostlin jámy široké 1 až 2 m a hluboké 50 až 60 cm, s nakypřeným dnem. Vyhozenou, nejlépe hlinitou půdu promícháme s proleželým hnojem nebo alespoň kompostem a zásobním kombinovaným hnojivem. Kyselé půdy upravíme vápněním na nejméně neutrální reakci. Pak jámy touto vylepšenou zeminou naplníme, aby na ni posazené rostliny svým horním okrajem balu přesahovaly o 20 až 25 cm okolní rovinu. Baly potom obsypeme nehnojenou půdou a jámy doplníme připravenou zeminou. Musíme počítat s tím, aby se po poklesu půdy nedostaly rostliny hlouběji, než stály na dřívějším místě. Po výsadbě sazenice důkladně zalijeme.

Stanoviště volíme otevřené na jihovýchod, aby rostliny měly pro rozvoj kořenové soustavy alespoň 3 m volné půdy na tuto stranu, kam narůstají bambusy nejčasěji. Nejvhodnější doba výsadby na jaře, krátce před rašením.

Řez a ošetřování: Pokud jde o řez, pamatujeme, že každý zásah nůžkami kazí habitus rostlin. Nanejvýš můžeme vyříznout pár starších větví. Když bambusové rostliny svinou v zimním období své listy nebo je nechají viset, chrání se takto samy před zmrzáním, při oblevě je opět rozvinou.

Nadzemní část sazenic při výsadbě nezkracujeme, ale vyvážeme je ke kolíkům, aby vítr nepohyboval s nezakořeněným balem. Na mísy kolem rostlin dáme vrstvičku humusu, kterou po silných deštích nebo závlahách opět obnovíme. Před nástupem silných mrazů obložíme bambus asi 20 cm vrstvou suchého listí, které v březnu opatrně odstraníme, abychom nepoškodili rašící výhony.

Pokud jde o závlahu, pamatujeme, že bambus vyžaduje v teplém létě hodně vody, v zimě jen málo. V příliš vlhké půdě výhony špatně vyzrávají a v zimě kořeny uhnívají. Zaléváme vždy jen vodou teplou 40 až 50 °C.