163 030 2 – P. armeniaca, 80/100 cm, 2leté keře,

050 2 – P. blireana (‛Moseri‛) 80/100/150/200 cm,

060 2 – P. cerasifera, 80/100/150 cm, 2leté keře,

061 2 – P. – ‛Atropurpurea‛, ‛Woodii‛, 100/150/200 cm,

3 – P. – ‛Atropurpurea‛, ‛Woodii‛, 6/8/10/12 cm, Vk, Pk,

260 2 – P. spinosa, 60/80/125 cm.

Vedlejší sortiment: P. americana, P. brigantina, P. dasycarpa, P. mume, P. nigra, P. salicina, P. sibirica a P. simonii.

Výsadba: V krajinných úpravách využijeme jako pionýrskou dřevinu na ozelenění výsypek a slunných strání nejen P. spinosa, ale také P. cerasifera a P. armeniaca pro ochranné výsadby v hygienických pásmech, v remízách, na volně rostoucí živé ploty a v doprovodné zeleni komunikací P. glireana a kultivary P. cerasifera upotřebíme v sadových úpravách sídlišť a parků solitérně v pozadí nebo na okraj kontrastních skupin. Ve tvaru stromů je vysazujeme jako městská stromořadí, Pk solitérně. Vedlejší sortiment bude sloužit výhradně pro doplňování sbírek.

Ideální podmínky pro tuto skupinu prunusů najdeme ve slunných polohách na humózních píscích a hlinitých půdách, P. spinosa roste však i na kamenitých, silně alkalických až provzdušněných kyselých půdách. po dobrém zakořenění snáší sucho.

Řez a ošetřování: Při výsadbě nebo v předjaří zkrátíme letorosty výsadbového materiálu až o 2/3. Původní druhy necháme volně růst. Keře a stromy kultivarů můžeme prosvětlit, jakmile povolují v růstu, nejlépe však po odkvětu, abychom nevyvolali klejotok.

Výskyt chorob a škůdců a ochrana proti nim jsou stejné jako u ovocných kultivarů stejných druhů.

II. Školkařský sortiment: Mandloně, broskvoně, 2x přesaz.

163 010 1 – P. amygdalo-persica, 60/80/125 cm,

011 1 – P. – ‛Pollardii‛, 60/80/125 cm,

020 1 – P. amygdalus, 80/125 cm, 2leté keře,

110 1 – P. fenzliana, 60/80/100 cm,

200 1 – P. persica (‛Clara Mayer‛), 60/80/125 cm,

280 1 – P. tenella, 40/6080 cm,

300 1 – P. triloba, keře 3 až 4, 5 až 7 a 8 až 12 výhonů,

3 – P. triloba, Pk 80 až 100, 100 až 125 a 125 až 150 cm.

Vedlejší sortiment: P. davidiana, P. skinneri, P. tenella ‛Alba‛.

Výsadba: Všechny uvedené druhy můžeme vysazovat ve větších i menších zahradách, hlavně solitérně, P. tenella a P. triloba využijeme i v atriových zahradách. Požadavky na stanoviště jsou však různé.

Okrasné mandloně a broskvoně a jejich hybridy a kultivary sázíme hlavně ve vinorodém kraji v polohách s nejmenší průměrnou roční teplotu 7 °C do půd teplých, výhřevných, avšak s dostatečnou vláhou ve spodních horizontech. Vhodné jsou i půdy vápenité, hlinitopísčité i písčitojílovité, s dostatkem humusu, jsou-li dobře provzdušněné. P. fenzliana a P. tenella můžeme umístit i na alpínum do sušší hlinitopísčité až kamenité půdy, ne však v inverzní poloze, kde trpí časné květenství. Pro P. triloba vyhledáme v poloze nepříliš teplé a suché půdu propustnou, vlhčí, hlinitou, neutrální až alkalické reakce. To platí pro pravokořenné výpěstky, u šlechtěnců volíme podmínky podle podnoží.

Řez a ošetřování: Výpětstky této skupiny vysazujeme s největším úspěchem až na jaře při počátku rašení, kdy půda už není mokrá a studená. Výsadbový materiál však musí být čerstvě dobývaný. Letorosty při tom zkrátíme o 2/3 až 3/4, jen u P. tenella a P. fenzliana zkracujeme pouze špičky výhonů. V dalších letech je necháme volně růst. U ostatních druhů můžeme sestříhávat odkvetlé výhony hned po odkvětu na jednu polovinu, u P. triloba až na 3 až 5 pupenů, chceme-li mít stále mladé dřevo bohatě osazené květními pupeny.

Výskyt chorob a škůdců včetně ochrany proti nim jsou stejné jako u ovocných odrůd mandloní a broskvoní.

III. Školkařský sortiment: Třešně, višně, sakury, 2x přesaz.

163 040 2, 3 – P. avium, 125/150/200/250 cm

6/8/10/12/14 cm, Vk,

041 2, 3 – P. – ‛Plena‛, 3 až 4, 5 až 7 výhonů, pyramidy,

8/10/12 cm, Vk,

070 2     – P. cerasus, 60/80/100/150/200 cm,

071 2     – P. – ‛Rhexii‛, ‛Schnee‛, 60/80/100 cm,

090 1     – P. concina, 60/80/100 cm,

100 1     – P. dielsiana, 80/100/150 cm,

130 2     – P. incisa, 60/80/100 cm,

140 1     – P. kurilensis, 30/40/60 cm, z kontejnerů,

160 2     – P. maackii, 80/125/150/200 cm,

170 2     – P. mahaleb, 80/100/150 cm, 2leté keře,

180 1     – P. nipponica, 60/80/125 cm,

220 2, 3 – P. sargentii, 80/125/175 cm,

6/80/10/12 cm, Vk,

240 2     – P. serrula, 80/125/175 cm,

250 2, 3 – P. serrulata, 80/125/175 cm,

6/8/10/12 cm, Vk,

251 2, 3 – P. – ‛Amanogawa‛, ‛Kanzan‛, ‛Shirotae‛, ‛Tai Haku‛, 3 až 4 a 5 až 7 výhonů,

5/6/8/10/12 cm, pyramidy, Vk a Pk,

270 2, 3 – P. subhirtella, 80/100/125/150 cm,

6/8/10/12 cm, Vk,

271 2, 3 – P. – ‛Autumnalis‛, ‛Fukubana‛, ‛Hally Jolivette‛,

80/100/125/150 cm,

5/6/8/10/12 cm, Vk a Pk,

320 2 – P. yedoensis, 80/125/175 cm.

Vedlejší sortiment: P. canescens, P. conradinae, P. cyclamina, P. dewyckiensis, P. emarginata, P. fontanesiana, P. fruticosa, P. gonduinii, P. hillierii, P. juddii, P. pensylvanica, P. speciosa, P. subhirtella ‛Accolade‛, ‛Elefenreigen‛ a ‛Pendula‛.

Výběr z ostatních sakur: ‛Asano‛, ‛Fugenzo‛, ‛Fudansakura‛, ‛Kiku Shidare Sakura‛, ‛Pink Perfektion‛, ‛Hokusai‛, ‛Shirofugen‛, ‛Ukon‛, P. yedoensis ‛Moergeimii‛, ‛Shidare Yoshino‛ a ‛Ivensii‛.

Výsadba: Období květu jednotlivých druhů a odrůd okrasných třešní višní je poměrně krátké. Časově spadá od února do května, takže máme možnost kombinací výsadby dobu kvetení prodloužit. Proto vysazujeme okrasné třešně, višně a sakury nejen jednotlivě, ale i ve smíšených skupinách. Musíme jim dopřát jen dostatek prostoru v sadových úpravách i v menších zahradách. Stromořadí a aleje z vysokokmenů zakládáme výhradně jednotnou odrůdou do širokých pásů volné půdy.

Pokud jde o stanovištní podmínky, postačí, když pamatujeme, že se okrasným třešním, višním a sakurám daří zásadně tam, kde rostou i ovocné stromy třešní a višní, tzn. v půdách hlubokých, čerstvých, humózních, propustných a hlinitých, s dostatkem vápníku.

Řez a ošetřování: Při výsadbě sestříháme bujné letorosty hodně nakrátko, popřípadě až na 1/4 délky. Slabší letorosty necháme delší a krátké u keřovitých sort nestříháme vůbec. V následujících letech upravíme jen vyrovnanost koruny stromů i keřů vyřezáním přebytečných větví a pak je již necháme volně růst. Zmlazování přestárlých exemplářů nemá význam. Většinou počítáme, že okrasné třešně plní svůj účel v sadových a zahradních úpravách po dobu asi 25 let a pak je musíme kácet. Radikální řez snášejí, jen pokud mají letorosty silnější přírůstky.

Při výskytu chorob a škůdců, hlavně listových mšic a housenek, postupujeme stejně jako při ochraně ovocných třešní a višní.

IV. Školkařský sortiment: Střemchy

163 190 2, 3 – P. padus, 60/80/100/150/200 cm,

8/10/12 cm, Vk,

230 2     – P. serotina, 80/125/175 cm,

310 2     – P. virginiana, 80/100/150/200 cm.

Vedlejší sortiment: P. padus ‛Colorata‛ a ‛Commutata‛.

Výsadba: Všechny tři druhy uplatníme jednotlivě nebo ve větších skupinách v sadových a krajinářských úpravách, hlavně podél dálnic, ve větrolamech a na březích vodotečí, ale také jako podrost vysokých stromů, vyhovují-li půdní podmínky. P. padus ‛Colorata‛ je vhodný druh k vytváření kontrasních skupin. Otázkou zůstává, zda je vhodné sázet střemchy do městské zeleně. Dužina plodů střemchy jedovatá není!

Na půdy střemchy zvlášť náročné. Postačí půdy běžné, středně těžké, nejlépe hluboké, hlinité, s dostatečným obsahem vápníku. P. serotina se spokojí i s půdou lehčí a sušší.

Stanoviště volíme slunné až polostinné, i ve vyšších vlhčích polohách.

Řez a ošetřování: Nejen P. padus, ale i P. serotina a P. virginiana vysazované ve tvaru keřů dorostou v parkových úpravách většinou do vícekmenného stromového tvaru bez řezu. Chceme-li však dopěstovat vyrovnané, jednokmenné solitérní stromy, musíme dát střemchám dostatek prostoru, uvolnit je od zápoje a postupně je vyvětvovat hladkým řezem zejména u paty stromků, jinak by trvale obrážely. Určité typy P. padus vytvářejí hojně odnože a trvale zůstávají jako keřový porost.

V. Školkařský sortiment: Višně skalní

163 080 1 – P. cistena, 30/40/60 cm, z kontejnerů,

120 1 – P. glandulosa, 40/60/80/100 cm, 2x přesaz.,

121 1 – P. – ‛Alboplena‛, ‛Sinensis‛, keře 3 až 4 a 5 až 7 výhonů,

210 1 – P. pumila, 40/60/80 cm, 2x přesaz. nebo z kontejnerů.

Vedlejší sortiment: P. besseyi, P. humilis a P. japonica.

Výsadba: Výpěstky z této skupiny vysazujeme v zahradách jako jednotlivé keře i v malých skupinách na stanoviště, kde nehrozí pozdní jarní mrazy. P. pumila roste i na terasách nebo větších skalkách.

Půda může být běžná, zahradní, hlinitá nebo písčitohlinitá i humózní, obsahuje-li dostatek vápníku.

Polohu vybereme slunnou až lehce zastíněnou. P. cistena vyžaduje polohu světlou.

Řez a ošetřování: P. glandulosa sestříháváme každý rok po odkvětu na krátké čípky, což přispívá nejen k bohatému květenství, ale i k dobrému zdravotnímu stavu. Ostatní druhy necháme volně růst. Pokud se však ukáže potřeba průklestu, děláme ho rovněž až po odkvětu, abychom zamezili klejotoku.

VI. Školkařský sortiment: Střemchy vavřínovité (bobkovišně)

163 150 5 – P. laurocerasus, 20/30/40/50/60/80 cm, z kontejnerů,

60/80/100 cm, 3x přesaz. s balem,

151 5 – P. – ‛Otto Luyken‛, ‛Schipkaensis‛, ‛Zabeliana‛,

20/30/40/50/60 cm, z kontejnerů,

60/80/100 cm, 3x přesaz. s balem.

Vedlejší sortiment: P. laurocerasus ‛Caucasica‛, ‛Herbergii‛, ‛Macrophylla‛, ‛Van Nes‛, ‛Reynvaanii‛, ‛Rotundifolia‛ a P. lusitanica ‛Pyramidalis‛.

Výsadba: Kompaktní, nepříliš vytáhlé výpěstky, pěstované na volném prostranství, ne pod stínovištěm nebo dokonce v japanech, jsou vhodným výsadbovým materiálem pro sadové a zahradní úpravy.

Vysazujeme je solitérně, častěji však ve skupinách i jako zahuštěné výsadby, na slunném místě, je-li dost vlhké, jinak v polostínu, pak jako podrost vyšších dřevin a také na od slunce odvrácené straně budov, zdí, svahů nebo vyšších porostů. Vzpřímeně rostoucí kultivary, jako jsou ‛Herbergii‛ a ‛Reynvaanii‛, můžeme použít také na založení živých plotů. Další vhodné uplatnění nalézáme pro všechny kultivary při výsadbě větších hrobů a pak pro osazování nejrůznějších nádob v městském prostředí, umístěných alespoň částečně ve stínu budov. Kultivary ‛Macrophylla‛ a ‛Rotundifolia‛ i P. lusitanica ‛Pyramidalis‛ sázíme převážně jednotlivě do plastických nebo dřevěných kbelíků jako přenosnou dekorační zeleň, kterou na zimu uklízíme pod střechu.

Půdu pro výsadbu, hlinitohumózní, slabě kyselou až slabě alkalickou, hluboko prokypříme a obohatíme živinami, popřípadě upravíme reakci přidáním rašeliny nebo mletého vápence.

Řez a ošetřování: Tvarovací řez pro určitý účel ve výsadbách, např. volně rostoucí keře pro podrost, kompaktní tvar pro živé ploty (Zde pozor! Školky, aby docílily snáze kompaktních rostlin, sázejí do kontejnerů někdy 3 až 5 sazenic. Z takových výpěstků neuděláme štíhlý plot, poroste vždy do šířky!), a tvarování pyramid pro dekorační účely nebo rozkladité keře pro mobilní zeleň by měly mít střemchy vavřínovité za sebou již ve školce. V letech po výsadbě bude potřeba tyto tvary jen občas poopravit, což děláme během jarního období až do začátku léta.

Po případném namrznutí listů nemusíme zasahovat řezem, neboť poškozené listy opadnou a výhony opět obrazí. Jsou-li namrzlé i výhony, třeba jen ze sluneční strany, seřízneme je až na zdravé dřevo. Úměrně upravíme i zdravou část rostlin.

Střemchy vavřínovité trpí někdy suchou skvrnitostí (dírkovitostí) listů (Clasterosporium carpophilum) a spálou listů (Gloeosporium phacidiellum). Ochrannými prostředky jsou fungicidní postřky.