179 010 1 – R. alpinum, 30/40/60 cm, 3 až 4, 5 až 7 výhonů,

40/60/80 cm, 8 až 12 výhonů, 1 až 2x přesaz.,

020 1 – R. aureum, 80/125 cm, 1 až 2x přesaz.,

030 1 – R. sanquineum, 80/125 cm, 1 až 2x přesaz.,

031 1 – R. – ‛Atrorubens Select‛, ‛King Edward VII.‛, ‛Pulborough Scarlet‛, 60/80/100/125 cm,

1 až 2x přesaz.

Vedlejší sortiment: Druhy trnité: R. divaricatum, R. leptanthum, R. niveum, R. roezlii a R. speciosum (stálezelený).

Ostatní druhy: R. americanum, R. fragrans, R. gordonianum, R. odoratum, R. pinetorum a různé selekce R. alpinum.

Výsadba: Z přibližně 150 známých druhů meruzalky používáme pro sadovnické účely téměř výhradně jen 3 druhy školkařského sortimentu.

R. alpinum můžeme vysazovat s nejrůznějším záměrem: Jako skupinovou dřevinu, na živé ploty volně rostoucí i tvarované, jako podrost, na okraj porostů, jako plošnou výsadbu zahuštěnou, ochrannou a silniční doprovodnou zeleň.

Podobně můžeme použít R. aureum a R. sanquineum. Tyto dva druhy se však nehodí na tvarované ploty a plošné výsadby. R. sanquineum je efektní okrasný keř, který můžeme vysazovat také solitérně.

Ve vedlejším sortimentu jsou jmenovány jen nejběžnější druhy, které se občas vyskytují ve školkách. Můžeme je též použít v sadových úpravách. Většinou je však vysazujeme se zde neuváděnými druhy v arboretech.

Polohu pro meruzalky nemusíme zvlášť vybírat. Nejlépe rostou v půdách propustných, hlinitých, písčitých i štěrkovitých, svěžích a humózních, kyselých až alkalických. Špatně rostou – až na trnité druhy teplomilné – za sucha a úpalu v těžkých půdách.

Řez: Druhy, které rychle stárnou – patří k nim i školkařský sortiment, prosvětlujeme po 2 až 3 letech a později je radikálně zmladíme. U R. sanquineum můžeme nejdelší výhony seříznout i po odkvětu, popřípadě je v červnu zaštípnout. Tvarované ploty z R. alpinum stříháme v zimním období a pak ještě jednou koncem května nebo v červnu. Letní stříhání můžeme nahradit použitím postřiku přípravkem ATRINAL v 0,75 % roztoku, jakmile mladé výhony dosáhly 4 až 5 cm.

Ošetřování: Nejčastějšími škůdci meruzalky jsou listové mšice (Cryptomyzus ribis), kterých se však lehce zbavujeme běžnými postřiky systémovými insekticidy. Dále jsou to klopušky Lygus pabulinus a Plesiocoris rugicollis, proti kterým stříkáme organofosfáty.

Z chorob jsou nejvíce škodlivé antraknóza rybízu (Drepanopeziza ribis) a rez Cronartium ribicola. I zde pomohou postřiky (fungicidní).

Při používání herbicidů proti plevelům musíme být opatrní, neboť R. alpinum a R. aureum snesou přípravky na bázi simazinu jen v poloviční standardní sadovnické dávce 0,5 g.m^-2, a to až třetím rokem po výsadbě. R. sanquineum je ještě choulostivější.  U ostatních druhů účinek není ověřen.