Proto musíme včas zasáhnout zpětným řezem terminálních výhonů, popřípadě i vylamováním konkurenčních výhonů, aby se kmeny nerozdvojovaly. Máme případy, že rozložité jehličnany, např. Juniperus chinensis ‛Pfitzeriana‛, přerůstají určený prostor. Musíme je zkrácením hlavních větví omezit v rozpínavosti, pokud je nechceme odstranit. Zde platí zásada, že provedený zásah řezem nesmí být znatelný. Jak se to dělá, ukazují obrázky a naznačuje popis u příslušných rodů.

Rozmanitost druhů a odrůd je u jehličnanů tak velká, že bychom dokázali vybrat pro každý účel a pro každé stanoviště vhodný tvar. Přesto se stává, že některá konifera přerůstá. Pokud jde o zerav nebo tis, máme možnost strom radikálně zmladit. Konečně se vyskytuje ještě jeden případ, kdy musíme zasáhnout řezem: Některé zakrslé kultivary, jako je např. Chamaecyparis pisifera ‛Blue Dwarf‛, vytvářejí v bohatších půdách bujně rostoucí zpětné mutace, které musíme neodkladně seříznout, jinak se zakrslý kultivar připodobní k původnímu druhu. Sem patří i zaštipování mladých výhonků klečí, u kterých hrozí na nížinných stanovištích příliš bujný růst. V druhé polovině května, když prýty dokončují růst do délky, seřízneme je asi o polovinu délky. Po několika týdnech se vytvoří na koncích zbytků na místě brachyblastů (svazečků jehlic) nové pupeny. Tím dosáhneme nízké a kompaktní kleče.