199 010 1 – S. amurensis; 030 1 – S. emodi; 040 1 – S. jasikaea; 050 1 – S. komarowii; 061 1 – S. microphylla ‛Superba‛; 090 1  – S. prestoniae; 100 1 – S. reflexa; 110 1 – S. swegiflexa; 120 1 – S. sweginzowii; 130 1 – S. tigerstedtii; 160 1 – S. vulgaris; 40/60/80/100/125 cm, 2x přesaz.; 020 1 – S. chinensis; 070 1 – S. nanceiana; 080 1 – S. persica; 140 1 – S. tomentella; 150 1 – S. velutina, 40/60/80/100 cm, 2x přesaz.; 170 1 – S. vulgaris ‛Andenken an Ludwig Spaeth‛, ‛Katherina Havemeyer‛, ‛Marechal Foch‛, ‛Mme. Lemoine‛, ‛Primrose‛ – keře 3 až 4, 5 až 7, 8 až 12 výhonů, Pk 100/120/140 cm.

Vedlejší sortiment: S. henryi, S. hyacinthiflora, S. josiflexa, S. julianae, S. laciniata, S. meyeri, S. oblata, S. pekinensis, S. pinnatifolia, S. potaninii, S.pubescens, S. villosa, S. wolfii a S. yunnanensis.

Kultivary – též pro malé zahrady: (Výběr z obsáhlého sortimentu – VEČEŘA, Průhonice, 1975) ‛Capitaine Baltet‛, ‛Descartes‛, ‛Esther Staley‛, ‛Firmament‛, ‛Mme. Florent Stepman‛, ‛Monique Lemoine‛, ‛Paul Deschanel‛ a ‛Sensation‛.

Ostatní kultivary: ‛Arthur William Paul‛, ‛Bogdan Chmelnickij‛, ‛Catinat‛, ‛Etna‛, ‛Gilbert‛, ‛Charles Joly‛, ‛Macrostachya‛, ‛Marie Finon‛, ‛Mme. Fracisque Morel‛, ‛Montesquieu‛, ‛Monument Carnot‛, ‛Paul Thirrion‛, ‛Président Massart‛ a ‛Ruhm von Horstenstein‛.

Výsadba: Výsadbový materiál se snažíme získat pokud možno pravokořenný. U kultivarů se ovšem nevyhneme štěpovancům. Zde dáme přednost očkovancům na S. vulgaris před podnoží Ligustrum. Ve školkách se vyskytují i řízkovanci velkokvětých šeříků, avšak ty volíme spíše pro malé zahrady, neboť v sadových úpravách, kde potřebujeme rychlý nárůst, rostou v prvních letech po výsadbě příliš zvolna. Pokud jde o výšku výpěstků, nemusí nám na ní u velkokvětých odrůd moc záležet, neboť pro jakost je spíše rozhodující počet, síla a vyzrálost výhonů a terminálních pupenů.

Téměř všechny druhy šeříků vysazujeme v sadových i zahradních úpravách jak solitérně, tak v menších i větších skupinách i jako volně rostoucí nebo tvarované živé ploty. S. vulgaris, popřípadě i jiné původní druhy, jako jsou S. chinensis a S. josikaea, můžeme velmi dobře použít také k ozelenění vyšších svahů, strání a jako silniční doprovodnou zeleň. S. vulgaris plní též protierozní funkci. (Na stráních brněnského Špilberku, dříve holém a skalnatém kopci, drží šeřík již více než sto let navezenou prsť před splavením.)

Velkokvěté kultivary uplatníme ve veřejné zeleni spíše s předsadbou nižších keřů a tam, kde je nebezpečí olamování kvetoucích větví, vysazujeme je spolu s trnitými okrasnými keři, jako jsou Crataegus, Pyracantha a Berberis. Šeříky vypěstované do vysokokmenného tvaru využijeme dobře jako malokorunné městské stromořadí, které je však poněkud náročné na ošetřování. Pro malé zahrady musíme sortiment vybírat podle místa, které máme k dispozici. Je možno podotknout, že jsou ve školkách ještě další sorty, úvodem nejmenované.

Řez: Zda máme výsadbový materiál při sázení seříznout či nikoliv, záleží na jakosti výpěstků. Zásadně seřízneme jen výpěstky se slabými a nevyzrálými výhony nebo s nedostatečným počtem základních větví, jako jsou nezaštipovaní očkovanci, kteří ovšem neodpovídají normě pro výsadbový materiál. V dalších letech seřezáváme velkokvěté šeříky hned po odkvětu na 2 až 3 internodia, zejména u stromkových tvarů, záleží-li nám na dobrém rozvětvení keřů a na násadě květních pupenů na dlouhých stoncích, jinak vylamujeme jen odkvetlé laty. Druhy kvetoucí v létě řežeme až v zimním období. V udržovaných parcích a zahradách keře pravidelně prosvětlujeme, a když po letech zespodu prořídnou, můžeme je radikálně zmladit až do starého dřeva. Také vzrostlé keře při případném přesazování (s balem), silně zmladíme. Nesmíme zapomenout na pečlivé odstraňování tzv. planiny u štěpovaných keřů a obrostu kmenů u stromkových šeříků. Živé ploty stříháme hlavně v zimním období a potom podle potřeby ještě koncem května.

Ošetřování: Po výsadbě udržujeme přes léto dostatečnou půdní vláhu. Starší porosty jsou pak už velmi odolné k delšímu období sucha, i když někdy zvadnou. Na jaře potřebují hodně vláhy.

V mladších porostech působí někdy potíže při přebytku dusíku a v mrazových polohách okrouhlá skvrnitost (Pseudomonas syringae). Ochranou je přihnojení draslíkem a postřik měďnatými přípravky. Četné další houbové choroby jsou vzácnější.

Ze škůdců se vyskytují vzpřímenka šeříková (Gracilaria syringella) a mol šeříkový (Xanthospilapteryx syringella), proti kterým působí systémové postřikové přípravky. Významnější mezi dalšími škůdci je vlnovní šeříkový (Eriophyes löwi), proti kterému se bráníme akaricidními přípravky. Mladé výsadby trpí okusem.

Potíž je s odplevelováním větších výsadeb. Šeřík totiž nesnáší půdní herbicidy, i slabší dávka atrazinových přípravků škodí.

Druhy sekce Chamaedryon (kvetou na jaře):

194 020 1 – S. arguta; 100 1 – S. nipponica; 110 1 – S. prunifolia, 40/60/80/100 cm, 2x přesaz.; 130 1 – S. thunbergii; 150 1 – S. trichocarpa; 160 1 – S. trilobata, 30/40/60/80 cm, 2x přesaz.; 170 1 – S. vanhouttei, 60/80/125/150 cm, 1 až 2x přesaz.

Druhy sekce Calospira (kvetou začátkem léta):

194 010 1 – S. albiflora; 050 1 – S. bumalda; 170 1 – S. henryi; 080 1 – S. japonica; 081 1 – S. japonica ‛Macrophylla‛ a ‛Ruberrima‛, 30/40/60 cm, 2x přesaz.; 040 1 – S. bullata, 15/20/30/40 cm, 2x přesaz.; 051 1 – S. bumalda ‛Anthony Waterer‛; 052 1 – S. bumalda ‛Froebelii‛; 053 1 – S. bumalda ‛Pruhoniciana‛, 30/40/60 cm, 2x přesaz.; 120 1 – S. sargentiana; 180 1 – S. veitchii, 40/60/100 cm, 1 až 2x přesaz.

Druhy sekce Spiraria (kvetou v létě):

194 030 1 – S. billardii; 031 1 – S. billardii ‛Triumphans‛; 090 1 – S. menziesii, 80/125 cm, 1x přesaz.; 060 1 – S. douglasii; 140 1 – S. tomentosa, 40/60/80 cm, 1x přesaz.

Vedlejší sortiment: Chamaedryon: S. alpina, S. blanda, S. blumei, S. cantoniensis, S. chamaedryfolia, S. chinensis, S. cinerea, S. crenata, S. hypercifolia, S. latifolia, S. media, S. multiflora, S. pubescens a S. chinabeckii.

Calospira: S. bella, S. betulifolia, S. canescens, S. corymbosa, S. decumbens, S. foxii, S. lancifolia, S. margaritae, S. miyabei, S. revirescens a S. superba.

Spiraria: S. alba, S. brachybotrys, S. fontenaysii, S. salicifolia, S. sanssouciana a S. semperflorens.

Výsadba: Výpěstky vysazujeme na podzim nebo v předjaří vždy prostokořenné a přesazované. Pro velkovýsadby můžeme však použít i 2leté nepřesazované řízkovance, pokud byly namnoženy v humózně písčitých půdách a odpovídají výškou a počtem výhonů normě.

Stanoviště nemusíme zvlášť vybírat, neboť každému druhu se daří více nebo méně na výsluní i v polostínu v sadových a zahradních úpravách na rovině i na svazích v běžných zahradních půdách slabě kyselé až slabě alkalické reakce. Slabší sazenice seřízneme při výsadbě až o 2/3 délky výhonů.

Výpěstky ze sekce Chamaedryon uplatníme v parcích a zahradách solitérně i ve skupinách. S. arguta a S. vanhouttei také uplatníme jako živý jednořadý plot na vzdálenost 25 až 33 cm, řidčeji v pásových nebo zahuštěných výsadbách. S. arguta a S. thunbergii můžeme sázet i do menších zahrad a předzahrádek a pro jarní efekt.

Ze sekce Calospira je hlavním druhem S. bumalda i s několika zde neuvedenými kultivary, které vysazujeme skupinově a ve velkém jako plošné zahuštěné výsadby, živé plůtky a obruby. Nízké druhy, např. S. decumbens, S. lancifolia a S. cinerea, vysazujeme i jako pokryv půdy ve sponu
30 x 40 cm, do jedné řady na vzdálenost 20 až 25 cm.

Druhy sekce Spiraria uplatníme ve větších skupinách jako výplňové keře, hlavně tam, kde svými výběžky nebudou přidělávat práci s údržbou. S. chamaedryfolia a S. media můžeme použít i v krajinářských úpravách jako průkopnické dřeviny na zpuslých půdách blízko vyšších porostů.

Řez: U keřů s jarním květem seřízneme odkvetlé výhony až po nejdelší letorost hned po odkvětu. Přirozenější je soustavné zmlazování pravidelným průklestem. Bujné výhony rostoucí od země můžeme popřípadě zaštípnout. Nejméně zásahů vyžadují druhy S. arguta a S. thunbergii. Tavolníky kvetoucí začátkem léta můžeme podle potřeby seříznout v zimním období hluboko u země, zejména pásové výsadby a občas i zahuštěné výsadby. Ve skupinových výsadbách vyřezáváme jen nejsilnější kmínky, abychom porost moc nenarušili. Letní tavolníky musíme čas od času důkladně proklestit, aby se od země obnovovaly, nebo je popřípadě sestříháme až k zemi, působí-li staré, odkvetlé dřevo dojmem špatné údržby. Při tom musíme počítat, že hlubokým řezem podpoříme odnožování, které se může stát velmi nepříjemné v menších zahradách.

Ošetřování: Tavolníky napadají v suchém období různé listové mšice a pilatka tavolníková (Pteronidea speraeae), proti kterým musíme včas zakročit insekticidními postřiky. Někdy se vyskytne i pravé padlí (Sphaerotheca macularis). Ochranou jsou opakované postřiky sirnatými přípravky, FUNDAZOLEM nebo KARATHANEM.

Zimovzdornost všech jmenovaných druhů je u nás v běžných polohách dostatečná, ani S. prunifolia nenamrzá, jen žloutne při přebytku vápníku. V tuhých zimách však musíme počítat u mladých výsadeb téměř všech druhů se značným okusem zvěří.

Proti plevelům můžeme použít atrazinové přípravky asi v dávce 0,5 g.m^-2.