189 010 7 – S. hydrangeoides, 30/40/60 cm, s hrnkovým balíčkem.

Vedlejší druh: S. integrifolium.

Výsadba: Již rozvětvené výpěstky klanostěnky vysazujeme ke kamenné zdi, do vyšších květinových zídek, na pokrytí vápencových skal, na terasy a k hrubým stěnám atriových zahrad. Poloha může být až polostinná. Půdu připravíme výživnou, avšak propustnou, s obsahem vápníku. Dokud rostliny pevně nezakoření v zemi a ve zdi – tu nenarušují – necháme je volně růst, později můžem řezem napomáhat, aby rostly na předem určená místa. U starších rostlin bude nutný občasný průklest.

S. integrifolium musíme na zimu chránit zastíněním rohožemi nebo alespoň chvojím.

179 010 1 – R. alpinum, 30/40/60 cm, 3 až 4, 5 až 7 výhonů,

40/60/80 cm, 8 až 12 výhonů, 1 až 2x přesaz.,

020 1 – R. aureum, 80/125 cm, 1 až 2x přesaz.,

030 1 – R. sanquineum, 80/125 cm, 1 až 2x přesaz.,

031 1 – R. – ‛Atrorubens Select‛, ‛King Edward VII.‛, ‛Pulborough Scarlet‛, 60/80/100/125 cm,

1 až 2x přesaz.

Vedlejší sortiment: Druhy trnité: R. divaricatum, R. leptanthum, R. niveum, R. roezlii a R. speciosum (stálezelený).

Ostatní druhy: R. americanum, R. fragrans, R. gordonianum, R. odoratum, R. pinetorum a různé selekce R. alpinum.

Výsadba: Z přibližně 150 známých druhů meruzalky používáme pro sadovnické účely téměř výhradně jen 3 druhy školkařského sortimentu.

R. alpinum můžeme vysazovat s nejrůznějším záměrem: Jako skupinovou dřevinu, na živé ploty volně rostoucí i tvarované, jako podrost, na okraj porostů, jako plošnou výsadbu zahuštěnou, ochrannou a silniční doprovodnou zeleň.

Podobně můžeme použít R. aureum a R. sanquineum. Tyto dva druhy se však nehodí na tvarované ploty a plošné výsadby. R. sanquineum je efektní okrasný keř, který můžeme vysazovat také solitérně.

Ve vedlejším sortimentu jsou jmenovány jen nejběžnější druhy, které se občas vyskytují ve školkách. Můžeme je též použít v sadových úpravách. Většinou je však vysazujeme se zde neuváděnými druhy v arboretech.

Polohu pro meruzalky nemusíme zvlášť vybírat. Nejlépe rostou v půdách propustných, hlinitých, písčitých i štěrkovitých, svěžích a humózních, kyselých až alkalických. Špatně rostou – až na trnité druhy teplomilné – za sucha a úpalu v těžkých půdách.

Řez: Druhy, které rychle stárnou – patří k nim i školkařský sortiment, prosvětlujeme po 2 až 3 letech a později je radikálně zmladíme. U R. sanquineum můžeme nejdelší výhony seříznout i po odkvětu, popřípadě je v červnu zaštípnout. Tvarované ploty z R. alpinum stříháme v zimním období a pak ještě jednou koncem května nebo v červnu. Letní stříhání můžeme nahradit použitím postřiku přípravkem ATRINAL v 0,75 % roztoku, jakmile mladé výhony dosáhly 4 až 5 cm.

Ošetřování: Nejčastějšími škůdci meruzalky jsou listové mšice (Cryptomyzus ribis), kterých se však lehce zbavujeme běžnými postřiky systémovými insekticidy. Dále jsou to klopušky Lygus pabulinus a Plesiocoris rugicollis, proti kterým stříkáme organofosfáty.

Z chorob jsou nejvíce škodlivé antraknóza rybízu (Drepanopeziza ribis) a rez Cronartium ribicola. I zde pomohou postřiky (fungicidní).

Při používání herbicidů proti plevelům musíme být opatrní, neboť R. alpinum a R. aureum snesou přípravky na bázi simazinu jen v poloviční standardní sadovnické dávce 0,5 g.m^-2, a to až třetím rokem po výsadbě. R. sanquineum je ještě choulostivější.  U ostatních druhů účinek není ověřen.

154 010 1 – P. brachybotrys, 80/100/125 cm,

020 1 – P. caucasicus (var. glabratus), 60/80/100 cm,

030 1 – P. coronarius, 80/125/175 cm,

111 1 – P. hybridus ‛Dame Blanche‛, ‛Manteau d‛Hermine‛, 40/60/100 cm,

112 1 – P. – ‛Bouquet Blanc‛, ‛Schneestrum‛, 40/60/100 cm,

113 1 – P. – ‛Argentine‛, ‛Girandole‛, ‛Snowflake‛, 60/100 cm,

040 1 – P. inodorus, 80/125 cm,

041 1 – P. – ‛Grandiflorus‛, 80/125/175 cm,

050 1 – P. insignis, 80/125 cm,

060 1 – P. Lewissi (‛Waterton‛), 40/60/100 cm,

070 1 – P. microphyllus, 40/60 cm,

080 1 – P. pubescens, 80/125/175 cm,

090 1 – P. tomentosus, 80/125 cm,

100 1 – P. virginalis (‛Virginal‛), 60/100/150 cm.

Vedlejší sortiment: Původní druhy: P. californicus, P. delavyai, P. floridus, P. hirsutus, P. incanus, P. kansuensis, P. karwinskyanus, P. laxiflorus, P. pekinensis, P. purpurascens, P. satsumanus, P. satsumi, P. schrenkii, P. sericanthus, P. shikokianus, P. subcanus, P. tenuifolius a P. triflorus.

Hybridní druhy: P. congestus, P. cymosus, P. falconeri, P. lemoinei, P. maximus, P. mostrosus, P. nivalis, P. penduliflorus, P. polyanthus, P. purpureo-maculatus a P. splendens.

Kultivary: P. coronarius ‛Aureus‛, ‛Deutziflorus‛, ‛Dianthiflorus‛, ‛Duplex‛, ‛Primuliflorus‛ a ‛Zeyheri‛.

Výběr z dosud ve školkách pěstovaných kultivarů různých druhů: ‛Albâtre‛, ‛Avalanche‛, ‛Belle Etoile‛, ‛Boule d‛Argent‛, ‛Candelabre‛, ‛Conquête‛, ‛Coupe d‛Argent‛, ‛Enchantement‛, ‛Erectus‛, ‛Favorite‛, ‛Glacier‛, ‛Mer de Glace‛, ‛Mont Blanc‛, ‛Norma‛, ‛Pavillon Blanc‛, ‛Rosace‛, ‛Unique‛, ‛Velléda‛ a ‛Voie Lactée‛.

Výsadba: Sortiment pustorylů je tak rozsáhlý, že určení detailního uplatnění jednotlivých sort v zahradní tvorbě musíme přenechat odborníkům-specialistům nebo musíme prostudovat dendrologickou literaturu. Cennou pomůckou v tomto směru je HIEKE: Praktická dendrologie 2.

Ve velkovýsadbách nemůžeme vysazovat bez rozmyslu to, co právě ze školek získáme. Pro okrasné zahrady a předzahrádky u rodinných domků a pro zeleň kolem chat a chalup vystačíme se školkařským sortimentem, kde podle normované velikosti jednotlivých sort můžeme zhruba odhadnout i vzrůstnost keřů a podle toho je i umístit.

Výsadbový materiál je vesměs prostokořenný, jen pro pozdně jarní a letní dosadby použijeme materiál kontejnerový. Vzrůstné sorty vysazujeme v zahradních a parkových úpravách, v sídlištní zeleni a také v příměstských krajinářských úpravách. Uplatňujeme je solitérně, v menších, větších i smíšených keřových skupinách, jako krycí keře a jako volně rostoucí živé ploty. Středně vysoké a nižší druhy a kultivary, mezi které patří většina plnokvětých kultivarů, vysazujeme nejen ve veřejné zeleni, ale i v zahrádkách, nejvíce jednotlivě, ve smíšených skupinách a jako kvetoucí živé ploty. Nízké sorty jsou někdy vysazovány jako zahuštěné výsadby, avšak pro tento účel není pustoryl dost vhodný, neboť nepokrývá dostatečně půdu a porost se snadno zaplevelí.

Vhodné stanoviště pro pustoryly najdeme takřka ve všech polohách. Vybereme pokud možno slunné místo, neboť v polostínu rostou pustoryly hodně do výšky a méně kvetou.

Půda může být běžná zahradní, slabě kyselá až silně alkalická, propustná, avšak musí být bez plevelů. Zejména nízké sorty vyžadují půdy výživnější.

Řez: V udržovaných sadech a zahradách děláme po dvou až třech letech zimní prosvětlovací průklest. V zahradách u domů můžeme řezat pustoryl i po odkvětu, ale šetříme při tom mladé a dlouhé výhony. Když narostly keře mesotonní tvorbou oblouků příliš rozkladitě, můžeme větve v zimě vyřezat a vynutit si tím nárůst nových výhonů zespodu. U přestárlých keřů, popř. z nějakého jiného důvodu, můžeme riskovat radikální zmlazení. Musíme být však připraveni, že vyženou dlouhé dužnaté letorosty.

Ošetřování: Při výsadbě zkrátíme hlavní kořeny výpěstků a nadzemní část sestříháme o jednu čtvrtinu až jednu třetinu. Husté keře prosvětlíme podle habitu rostlin na 3 až 7 výhonů.

Pustoryl vyžaduje otevřenou půdu kolem rostlin. Proto je výhodné, když můžeme výsadbu občas okopat místo odplevelování simazinovými herbicidy, které pustoryl dobře snáší do dávky 1 g.m^-2. Po výsadbě udržuejeme půdní vláhu, dokud rostliny hlouběji nezakoření.

Mladé výhony bývají často napadány černou mšicí makovou (Aphis fabae). Včasnými postřiky systémovými insekticidy, popřípadě nejedovatými (PIRIMOR) ve veřejné zeleni, se můžeme škůdců snadno zbavit. Jiní škůdci nebo choroby pustoryl neohrožují.

116 010 1 – J. americana ‛Rosea‛, 30/40 cm, s balem.

Pěstování: Sazenice vysazujeme z hrnků jako málo známé okrasné keře do menších skupin na slunné místo v zahradě do lehčí zahradní půdy. Uplatnit je můžeme také jednotlivě ve větších alpínech na teplém místě s propustnou půdou. Občasným průklestem odstraňujeme suché postranní větvičky. Po silnějším zimním průklestu mají keře vzrůst i květenství bohatší.

113 010 1 – I. virginica, 30/40/60 cm, s balem.

Vedlejší sortiment: I. ilicifolia a I. yunnanensis.

Pěstování: Mladé sazenice druhu I. virginica můžeme vysadit také prostokořenné nebo z kontejnerů na zahradě jako okrasné keře do vlhčí zahradní půdy na slunné až polostinné místo, kde pod lehkým krytem vydrží běžnou zimu. Ostatní druhy pěstujeme v nádobách s humózní zeminou. Přes léto je zapustíme venku na zastíněný záhon a na zimu je přeneseme do studeného skleníku, kde je pěstujeme při mírné zálivce. Řez, popřípadě průklest, je nutný málokdy, přestože ho všechny druhy snášejí dobře. Průklest je nutný jen po namrznutí, neboť keře příliš zahoustnou.

099 010 7 – H. anomala, 20/30/40/60/80 cm, s balem,

011 7 – H. – ‛Petiolaris‛, 30/40/60/80 cm, s balem,

020 1 – H. arborescens, 40/60/80 cm, 2x přesaz.,

021 1 – H. – ‛Grandiflora‛, ‛Sterilis‛, 40/60/80 cm, 2x přesaz.,

030 1 – H. aspera, 30/40/50 cm, s balem,

031 1 – H. – ‛Sargentiana‛, 30/40/50 cm, s balem,

040 1 – H. heteromalla, 40/60/80 cm,

050 1 – H. macrophylla, 30/40/60 cm, s hrnkovým balem nebo z kontejnerů,

051 1 – H. – ‛Bluewave‛, ‛Bouquet Rose‛, ‛Mariesii‛, ‛Whitewave‛,

30/40/60 cm, s hrnkovým balem nebo z kontejnerů,

060 1 – H. paniculata, 60/80 cm, 3 až 4, 5 až 7, 8 až 12 výhonů,

7 – H. paniculata, Pk, kmínek 100 cm, Vk, kmínek 120 cm,

061 1 – H. – ‛Grandiflora‛, ‛Praecox‛, 60/80 cm.

Vedlejší sortiment: H. aspera ‛Macrophylla‛, ‛Villosa‛, H. quercifolia, H. macrophylla ‛Otaxa‛, ‛Preciosa‛ a ‛Tricolor‛, také některé odrůdy květinářského sortimentu tohoto druhu jsou dostatečně odolné a vhodné pro parkové a zahradní úpravy.

Výsadba: H. arborescens a H. paniculata a jejich kultivary vysazujeme prostokořenné. Ostatní druhy a kultivary vysazujeme s hrnkovým nebo kontejnerovým balem, silnější rostliny popřípadě se zemním balem z volné půdy. Vzrostlé rostliny pro běžnou výsadbu nepoužíváme.

Vhodné stanoviště pro hortenzie najdeme v každé zahradě. Ve větším rozsahu pak v parkových úpravách, u pomníků, u historických budov, na památných místech, kolem kostelů a jinde ve veřejné zeleni. U domů je sázíme hlavně do předzahrádek.

H. arborescens a H. paniculata uplatníme především ve skupinách na okraj keřových skupin i jako volně rostoucí živý plot. Můžeme je také vysazovat solitérně, na terasách, v trvalkových záhonech a mobilní zeleni. H. anomala, většinou kultivar ‛Petiolaris‛, vysazujeme solitérně, k pergolám s kamennými sloupy, k zídkám i na zídky, popřípadě ke stěnám budov, do mobilní zeleně a na zvlášť příznivém stanovišti i pro ozelenění menších ploch na vzdálenost 50 až 60 cm. Pod názvem H. macrophylla vedou školky bezejmenné kultivary, protože původní druh je u nás neznámý. Četné kultivary umístíme jednotlivě nebo v menších skupinách a jako řadovou nebo záhonovou výsadbu. H. aspera, H. heteromalla a H. quercifolia použijeme téměř výhradně jako solitéry, řidčeji v malých skupinách a na okraj vyšších skupin.

Pro H. arborescens nemusíme půdu zvlášť upravovat. Postačí čerstvá a poněkud humóznější zahradní půda, neutrální až slabě zásadité reakce. Pro všechny ostatní hortenzie musíme do běžné zahradní půdy přidat rašelinu nebo mórovku, abychom neutralizovali vápník a obohatili půdu humusem, pokud nevysazujeme do přírodních slabě kyselých půd.

Poloha může být při dostatku vláhy slunná, ale nejlepší poloha je mírně nebo jen po část dne zastíněná.

Pro druhy H. paniculata a H. aspera volíme polohu chráněnou před mrazivými větry; pak snesou i podnebí, jaké je např. na okraji Jeseníků.

Řez: Při výsadbě seřezáváme jen rostliny, které vysazujeme bez zemního nebo kontejnerového balu. Jednoleté výhony zkrátíme na krátký čípek, u silnějších rostlin ho ponecháme delší, hustší keře popřípadě lehce prosvětlíme. Všechny ostatní druhy při výsadbě neřežeme. U hustších keřů můžeme slabé výhony řezat až u země.

Pokud je v dalších letech řez žádoucí nebo nutný, provádíme ho vždy časně zjara. Pravidelně řežeme jen H. paniculata, chceme-li zvlášť velké květy. Všechny silné loňské výhony pak zkrátíme na několik málo internodií, slabé až na patku. H. arborescens a H. aspera můžeme občas seříznout až k zemi, když poleví ve vzrůstu nebo jsou příliš rozkleslé. Také H. macrophylla snese řez až k zemi, zvláště když namrzne, pak ale v tom roce již nepokvete. Jinak zkracujeme jen nevyzrálé a odkvetlé výhony na spodnější silně vyvinuté pupeny. To platí i pro H. heteromalla a H. quercifolia. H. anomala necháváme zpravidla růst volně a řežeme jen, když potřebujeme růst usměrnit.

Ošetřování: V létě potřebují hortenzie dostatek vláhy. Pokud některé rostliny chloroticky žloutnou, není v půdě něco v pořádku. Žloutnutí může způsobit nedostatek dusíku, nedostatek železa je důsledek přebytku vápníku, nedostatek manganu a stagnující mokro. V lehčích případech se barva listů upraví po zálivce zelenou skalicí v dávce 5 g.1 l vody nebo 1 % roztokem přípravku SEQUESTREN, dále přihnojením superfosfátem a síranem amonným. V těžších případech raději rostliny vyjmeme, půdu upravíme a rostliny znovu zasadíme o něco hlouběji, než stály dříve. Některé trsy můžeme při tom i dělit.

Po výsadbě na zimu pokryjeme půdu kolem rostlin suchým listím, u kultivarů H. macrophylla vyšší vrstvou. Exponovaně stojící exempláře vzrůstných druhů zastíníme chvojím.

Chorob u škůdců, které mohou hortenzie napadat, je mnoho. U rostlin dobře umístěných a dobře živených nebudou škody tak velké, abychom museli zasáhnout chemickými přípravky.

063 010 1 – D. candelabrum, 60/80/100 cm,

020 1 – D. candida, 60/80/100 cm,

030 1 – D. carnea, 40/50/60 cm,

040 1 – D. discolor, 60/80/100 cm,

050 1 – D. elegantissima, 60/80/100 cm,

060 1 – D. gracilis, 30/40/50 cm, k rychlení balem,

070 1 – D. hybrida, 60/80/100 cm,

071 1 – D. – ‛Contraste‛, ‛Mont Rose‛, 60/80/100 cm,

072 1 – D. – ‛Joconde‛, 60/80/100 cm,

073 1 – D. – ‛Magicien‛, 60/80/100 cm,

074 1 – D. – ‛Perle Rose‛, 40/60/80 cm,

080 1 – D. kalmiaeflora, 40/60/80 cm,

090 1 – D. lemoinei, 40/50/60 cm,

091 1 – D. – ‛Boule de Neigre‛, 40/50/60/80 CM,

092 1 – D. – ‛Compacta‛, 40/50/60 cm,

100 1 – D. longifolia, 60/80/100 cm,

110 1 – D. magnifica, 60/80/100 cm,

120 1 – D. maliflora, 40/50/60 cm,

121 1 – D. – ‛Avalanche‛, 40/50/60 cm,

122 1 – D. – ‛Boule Rose‛, 40/50/60 cm,

130 1 – D. ningpoensis, 60/80/100/125 cm,

140 1 – D. pulchra, 60/80/100 cm,

150 1 – D. rosea, 40/50/60 cm,

160 1 – D. scabra, 60/80/100/125 cm,

161 1 – D. – ‛Candidissima‛, ‛Plena‛, ‛Pride of Rochester‛, ‛Rosea Plena‛, ‛Watereri‛,

60/80/100/125 cm,

170 1 – D. sieboldiana, 40/50/60/80 cm,

180 1 – D. vilmoriniae, 40/50/60 cm.

Vedlejší sortiment: D. albida, D. chunii, D. coreana, D. corymbosa, D. excellens, D. globosa, D. glomeruliflora, D. grandiflora, D. hypoleuca, D. mollis, D. monbeigii, D. mariantha, D. parviflora, D. purpurascens, D. reflexa, D. rehderiana, D. rubens, D. schneideriana, D. setchuensis, D. staminea, D. taiwanensis a D. wilsonii.

Výsadba: Mnoho uvedených druhů má ještě své kultivary. Tento široký sortiment má však význam jen pro sběratele kultivarů. Pro zahradní a parkové úpravy vystačíme s mnohem užším sortimentem a pro běžné sadovnické úpravy s několika málo sortami, jako např. D. lemoinei, D. rosea a D. scabra s jednou nebo dvěma plnokvětými formami.

Upotřebit můžeme tropuky solitérně, do větších smíšených skupin, volně rostoucích živých plotů, jako krycí dřeviny nebo před vyšší zeleň jako předsadbu. Méně již v krajinářských úpravách. Nižší druhy uplatníme též jako hustou výsadbu a živé plůtky.

Stanoviště vybereme v mírnější oblasti, slunné.

Půda může být běžná, zahradní nebo ornice, nejlépe hlinitá, v dobré síle a spíše vlhčí než suchá.

Nejméně náročný je druh D. scabra, náročnější jsou druhy D. gracilis a D. lemoinei. Můžeme je také předpěstovat v kontejnerech a rychlit pro dekorační účely. Menší velikosti všech ostatních druhů a kultivarů množených z letních řízků (z dřevitých řízků mají sazenice příliš dlouhý kořenový systém) můžeme také předpěstovat v kontejnerech, zpravidla 2 až 3litrových, pro výsadby v době vegetace.

Řez: Při výsadbě prostokořenných výpěstků upravíme poškozené a zaschlé kořeny zastřižením. U keřů s jednoletými výhony zkrátíme jen nevyzrálé špičky, u silnějších keřů mírně prosvětlíme koruny vyřezáním několika slabých nebo víceletých výhonů. Příliš dlouhé výhony mírně zkrátíme a keře vsadíme poněkud hlouběji, než stály ve školce.

V dalších letech zmlazujeme nižší druhy pravidelně tím, že každý nebo každý druhý rok v době vegetačního klidu vyřežeme několik nejstarších větví až u země, aby vyháněly opět od země nové výhony. Bujně rostoucí druhy se rozvětvují mesotonně, takže postačí po několika letech po odkvětu nebo v předjaří zpětný řez odkvetlých partií na nejbližší mladý výhon. Všechny druhy snesou v zimním období i radikální zmlazení.

Ošetřování: V suchém období musíme u trojpuků vypomoci dodatečnou, alespoň jednorázovou vydatnou zálivkou, abychom udrželi olistění a celkový vzhled keřů v uspokojivém stavu. Nejnižší a slabě rostoucí druhy musíme občas přihnojit kombinovaným hnojivem, nejlépe při zálivce do poloviny června, aby mohly nové výhony ještě dobře vyzrát.

Proti plevelům snáší sinazin D. scabra, a snad i její kultivary a ostatní druhy s hlubším zakořeněním.