224 010 2 – Z. carpinifolia, 80/125/150/200 cm, 2x přesaz.,

020 2 – Z. serrata, 80/125/150/200 cm, 2x přesaz.

Vedlejší sortiment: Z. sinica a Z. verschaffeltii.

Výsadba: Kmínkovité keře můžeme vysazovat v parcích a arboretech na volné světlé a teplé místo do dobré vlhčí a hlinitopísčité půdy, kde zejména druh Z. serrata rychle narůstá.

Řez a ošetřování: Včasným vyřezáváním slabých větví upravíme mladé keře, aby mohly dorůst do vícekmenného, stromoivého tvaru. K tomu je nezbytné udržování dostatečné vlhkosti v půdě.

211 010 2, 3 – U. americana; 020 2, 3 – U. carpinifolia; 030 2, 3 – U. glabra; 040 2, 3 – U. hollandica;

041 2, 3 – U. hollandica ‛Commelin‛; 042 2, 3 – U. hollandica ‛Vegeta‛; 050 2, 3 – U. laevis; 060 2, 3 – U. procera, 100/125/150/200/250/300 cm, 2x přesaz., Vk 180 cm – 5/6/8/10 cm, Vk 200 cm – 8/10/12/14 cm, 2x přesaz., 061 2 – U. procera ‛Bea Schwarz‛; 062 2 – U. procera ‛Louis van Houtte‛; 070 2 – U. pumila, 60/80/100/125 cm, 2x přesaz., 125/150/175/200 cm, 3x přesaz.; 021 2 – U. carpinifolia ‛Cornubiensis‛, ‛Dampieri‛, ‛Wredei‛; 023 6 – U. carpinifolia ‛Umbraculifera‛, Vk 220 cm, 8/10/12/14 cm, 2x přesaz.; 022 2, 6 – U. carpinifolia ‛Pendula‛; 031 2, 6 – U. glabra ‛Pendula‛, 80/125/150/200 cm, 2x přesaz., Vk 220 cm, 8/10/12/14 cm, 2x přesaz.

Vedlejší sortiment: U. alata, U. japonica, U. laciniata, U. macrocarpa, U. parvifolia, U. rubra, U. thomasii a U. wilsoniana.

(K uvedeným původním druhům patří ještě kultivary, které mají dnes již jen význam pro sbírkové účely, a pak selekce druhů školkařského sortimentu s významem pro lesnické výsadby.)

Výsadba: Výsadbový materiál běžných velikostí – vzrostlejší je dnes dost vzácný – s prostými kořeny, avšak řádně přesazovaný, uplatňujeme hlavně ve větších krajinářských a parkových úpravách, jako ochranné výsadby, ve volnějších skupinách, ve stromovkách a stromořadích. Kultivary s pestrým listem a různých růstových tvarů vysazujeme hlavně solitérně, U. carpinifolia ‛Umbraculifera‛ do uličních stromořadí, popřípadě i sloupovité a pyramidální tvary.

U. carpinifolia (břest) – mladé rostliny, 60/100/140 cm, 3leté, 2krát přesazované, můžeme použít pro ozelenění suchých, štěrkovitých a mělkých půd, slabě kyselých až silně alkalických i zasolených. Hotové školkařské výpěstky uplatníme v sadových úpravách nejlépe na půdách mírně suchých až vlhkých, propustných, hlinitých, jílovitých nebo i humózních. Nesnášejí utužený půdní povrch.

U. glabra – vysazujeme na půdy vlhké až mírně suché, propustné, kamenité i humózní, hlinité, též jílovité, v chladnější, vlhčí oblasti. Pro městské prostředí se nehodí, nesnáší suchý vzduch.

U. hollandica – uplatníme na hlubokých humózně hlinitých i vápenitých půdách v městském i průmyslovém prostředí a také jako dálniční doprovodnou zeleň. Některé kultivary vysazujeme do stromořadí.

U. laevis (vaz) – roste nejlépe na černozemích a úrodných hlinitých půdách, na vlhkých až bažinatých místech, i když v létě odolává i delšímu období sucha. Vaz je vhodný parkový strom pro vlhkou polohu.

U. procera – uplatníme jak ve vlhkých nížinných polohách, tak na sušších půdách na hranici stepní polohy. V těchto polohách je však ve vzrůstu na plném výsluní velmi proměnlivý. Kultivar ‛Bea Schwarz‛ je považován za odolný proti grafióze jilmů. Možná, že jsou odolné i další kultivary.

U. pumila – hlavně odrůdu ‛Arborea‛, vysazujeme většinou v keřovitém tvaru, avšak vzrostlejší stromkovité výpěstky můžeme velmi dobře použít jako parkové a alejové stromy nižšího vzrůstu, odolné proti grafióze, které rostou v každé běžné zahradní půdě.

Řez: Při výsadbě zkracujeme jen mladé a vytáhlé koruny. Vzrostlejší a kompaktní koruny jen prosvětlíme. Terminály mladých výpěstků seřízneme na silnější nižší pupen, čímž vytváříme vlastně tzv. sympodiální kmen. Konkurenční výhony odstraníme. Zdravé jilmy vyrostou později i bez výchovného řezu v stromy se souměrnou korunou, i když terminální výhony školkařských výpěstků jsou šavlovité. Jsou-li vyzrálé, vyrovnají se pokračujícím růstem jako lípy. V pozdějších letech můžeme zvýšit kmeny v stromořadí vyvětvováním. Vyholování mladých kmenů i vyvětvování starších stromů musíme u jilmů dělat včas, přesně a pečlivě, na větevní kroužek, jinak by narůstaly v následujících letech soustavně vlky, kterých bychom se již nezbavili, jak můžeme vidět ve starších alejích. Radikální zmlazování a každoroční seřezávání letorostů na babku není vhodné a raději se tomu vyhneme, i když to jilmy celkem dobře snášejí. Vysoké živé ploty a stěny stříháme však každý rok. Vynecháme-li stříhání, rozpadnou se do šířky.

Ošetřování: Nově vysázené stromky i stromy musíme přivázat ke kůlům, popř. zakotvit. U roubovaných kultivarů hlídáme tvorbu planých výhonů a omladků, které hladce vyřezáváme.

Postrach pečovatelů o veřejnou zeleň – tracheomykózní onemocnění jilmů, zvané grafióza jilmů (Ceratocystis ulmi) – rozšiřuje především podkroní a dřevokazný hmyz. Ochranná opatření zatím nejsou známa. Ani tzv. rezistentní odrůdy nebo selekce nejsou stoprocentně imunní. Napadené stromy, jak grafiózou, tak i podkorním a dřevokazným hmyzem, neprodleně odstraníme. Proti četným dřevokazným houbám nesmíme opomenout řádné ošetření ran.

Pěstování: Pokud získáme alespoň 2krát přesazované stromky nebo keře, můžeme je vysadit v sadových úpravách nebo arboretech jako málo známou dřevinu jednotlivě na volné a slunné místo do běžné zahradní půdy, kde snášejí i delší období sucha. Po zesílení můžeme keře postupně převést na stromovitý tvar.

Výsadba: Kdyby se u nás dařilo namnožit výsadbový materiál snadněji než hřížením nebo roubováním, mohli bychom tyto keře vysazovat jako nenáročné a nepropustné živé ploty. Zatím je vysazujeme jako málo známé keře ve sbírkách cizokrajných dřevin. Stanoviště volíme slunné, s běžnou zahradní půdou.

Řez a ošetřování: S řezem u nás nejsou zkušenosti. Podle využití tohoto rodu ve své domovině a podle příbuznosti s rodem Ulmus a Zelkova můžeme předpokládat, že dobře snáší úpravu tvaru řezem.

Odolnost v běžných zimách je dostatečná i bez krytu.

040 010 2 – C. occidentalis, 60/80/100/150/200/250 cm, 2x přesaz.,

6 – C. occidentalis, 5/6/8 cm, Pk, 8/10/12/14 cm, Vk, 3x přesaz. s balem.

Sbírkový sortiment: C. australis, C. caucasica, C. cerasifera, C. glabrata, C. jessoensis, C. julianae, C. koraiensis, C. labilis, C. sinensis, C. reticulata a C. tournefortii.

Výsadba: 3leté a starší keře a špičáky můžeme přesazovat bez zemního balu, jsou-li alespoň 2krát přesazované. Při tom musíme dbát, aby byly kořeny dostatečně dlouhé a nepohmožděné, jak to předepisuje ČSN. Keře stromů a stromy vysoké nad 200 cm a stromy s obvodem kmene 14 cm přesazujeme pro jistotu ujmutí se zemním balem. Pokud možno, sázíme až na jaře. Vk vysazujeme především v jižnější oblasti do stromořadí. Keře a Pk vysazujeme do sídlištní zeleně, do větších parkových úprav a poblíž vodních ploch. Sbírkový sortiment umisťujeme v arboretech, kde vybereme teplé polohy.

Řez: Terminální výhony špičáků a koruny stromů (mladých) jsou u výsadbového materiálu ze školky většinou šavlovité. Protože se výhony břesovce neprodlužují z pravých terminálních pupenů, musíme je po výsadbě na jaře seříznout až na plně vyvinuté a zdravé pupeny. Později necháme zapěstované a vyvážené koruny volně růst. Pokud chceme ze špičáků v sadovnických úpravách vypěstovat stromy, zkracujeme nejdříve obrost kmene po 2 až 3 roky a teprve po zesílení kmene ho postupně vyholíme do hladka.

Ošetřování: C. occidentalis, popřípadě i C. australis, jsou v jižních oblastech dostatečně odolné k běžné zimě. Sbírkové druhy chráníme po výsadbě na zimu ovázáním.

Všeobecně se zjišťuje, že břestovec chorobami ani škůdci netrpí. Na své zahradě jsem však pozoroval nekrózu letorostů, která se zdá být identická s gumózou Physalospora rhodina (BAUDIŠ 1962).