Školkařský sortiment:
004 010 2 – A. carnea, 60/80/100 cm,
6 – A. carnea, 8/10/12/14 cm, 2x přesaz, 12/14/16/18 cm, 3x přesaz,
011 6 – A. – ‛Briotii‛, 8/10/12/14 cm, 2x přesaz, 12/14/16/18 cm, 3x přesaz
020 2 – A. hippocastanum, 125/150/200/250/300 cm,
6 – A. hippocastanum, 8/10/12/14 cm, 2x přesaz,
12/14/16/18/20/25 cm, 3x přesaz,
021 6 – A. – ‛Baumannii‛,8/10/12/14 cm, 2x přesaz,
12/14/16/16 cm, 3x přesaz,
030 2 – A. parviflora, 40/60/80/100 cm, jednovýhonové s balem,
A. parviflora, 60/80/100/125 cm, vícevýhonové s balem,
040 2 – A. pavila, 60/80/100 cm,
6 – A. pavila, 6/8/10/12 cm.
Sbírkový sortiment: A. arguta, A. glabra, A. neglecta, A. octandra, A. x plantierensis, A. splendens a A. turbinata.
Výsadba: Pouze A. arguta, u země očkované A. carnea ‛Briotii‛, A. pavia a ostatní slaběji rostoucí druhy můžeme vysazovat do větších zahrad. Ostatní druhy vysazujeme jako Vk do širokých stromořadí a alejí a spolu s tvary keřů stromů, které obrůstají od země, je sázíme do velkých sadových úprav. Všechny druhy jírovců můžeme uplatnit jako solitéry. K tomu účelu přesazujeme i vzrostlé stromy, ve školkách 4 až 5krát přesazované, s obvodem kmene 25 až 60 cm. Při dostatečné opatrnosti v průběhu dobývání, dopravě a ošetřování po výsadbě není přesazování se zemním balem nutné.
Při rekonstrukcích zámeckých zahrad se používá pro vytvoření stříhaných stěn A. hippocastanum ve tvaru špičáků s plným obrostem. Keřovité typy jírovce, hlavně (A. parviflora), sázíme do větších travnatých ploch a někdy do popředí skupin vyšších keřů.
Jírovce milují plné výslunní, snášejí polostín i hustší zápoj. Proto je používáme k vytvoření zastíněné plochy, kde nezáleží na malebnosti koruny stromů. Všem druhům se daří i v lehčích, výživných, humózních půdách. Na extrémních a mokrých stanovištích trpí mrazovými deskami a špatně zacelují rány. Dobře snášejí městské a průmyslové prostředí. Odmítají-li zahradní a komunikační správy vysazovat A. hippocastanum jako strom, mohou sázet odrůdu ‛Baumannii‛, která plody nenasazuje.
Řez: Při nutných úpravách tvaru korun jírovců vycházíme z poznání, že se rozvětvují hypotonicky, tzn., že zastíněním horními partiemi olistění je podporován růst větviček na spodní straně větví. Tím si vysvětlíme nejen vhodnost kaštanovníku koňského pro stříhané stěny, ale také mohutný a rozložitý tvar korun solitérně stojících stromů.
Stromy, které přerůstají vyhrazené stanoviště, je někdy nutné zmladit až na kosterní větve. Jírovec sice z těchto pahýlů snadno regeneruje, ale musíme počítat s tím, že se rány po zmlazení nikdy nezacelí úplně a houby se brzy dostanou až do středu kmene. Všechny práce s řezem děláme nejlépe v zimním období. U živých stěn sestříháváme zpravidla jen jednoleté přírůstky téměř na patku. Ponecháme pouze korunku adventivních pupenů a jen občas, po několika letech, řežeme hlouběji do staršího dřeva, abychom udrželi stěnu v požadovaných rozměrech. Protější polovinu koruny necháme vždy volně růst. U mladých, bujně rostoucích stěn zkrátíme obrost i v létě na 2 až 3 internodia.
Při výsadbě jírovce neřežeme. Zahladíme jen kořeny a vystříháme nevhodné větvičky, abychom upravili rovnováhu budoucího stromu nebo keře. Vedoucí výhony chráníme při manipulaci s výsadbovým materiálem před vylomením terminálního pupenu.
Ošetřování: Na ošetřování jsou jírovce málo náročné. Kde to lze, necháme listí na podzim pod stromy. Vytvářejí se tak dobré podmínky pro další růst.
Chorobami a škůdci ani ohryzem jírovce netrpí. Je větší rány je nutno ošetřit, aby dřevo nezahnívalo. Plevelům ani podrostu se pod staršími výsadbami nedaří.
