Školkařský sortiment:
070 010 2 – E. angustifolia, 60/80/100/125 cm, 2x přesaz. keře,
125/150/200/250 cm, 3x přesaz. s balem,
3 – E. angustifolia, 5/6/8/10 cm, Pk – 140 cm vysoký kmen,
8 – E. angustifolia, 40/70/90 cm, 1x přesaz. lehké keře,
020 1 – E. commutata, 40/60/80/100 cm, 2x přesaz.,
030 1 – E. multiflora, 60/80/100/125 cm, 2x přesaz.,
040 1 – E. umbellata, 60/80/100/125/150 cm, 2x přesaz.
Vedlejší sortiment: Stálezelené druhy: E. ebbingei, E. glabra, E. macrophylla, E. pungens s kultivary ‛Aurea‛, ‛Frederici‛, ‛Maculata‛, ‛Tricolor‛, ‛Variegata‛ a varietami reflexa a simonii. Opadavé druhy: E. angustifolia var. orientalis a spinosa.
Výsadba: Hlavní druh E. angustifolia vysazujeme jednotlivě i do skupin ve velkém množství v krajinářských úpravách, na ozelenění neplodných, písčitých, devastovaných a zasolených ploch, na větrolamy, remízy a pro včelí pastvu. Větší výpěstky můžeme také vysazovat v sídlištní zeleni a v parkových úpravách. Tam uplatníme solitérně velmi dobře i výpěstky ve tvaru stromků. Lehké keře dáme na živé ploty.
Protože má hlošina hlubokou a bohatou kořenovou soustavu, snáší dobře suchá stanoviště a spokojí se s každou propustnou vápenitou půdou. Na kořenech hlošiny žijí v symbióze baktérie Plasmodiophora elaeagni, které obohacují půdu poutáním vzdušného dusíku. Proto se snažíme uchovat při manipulaci s výsadbovým materiálem kořeny ve stále čerstvém stavu včasnou zakládkou. Při dopravě a těsně před výsadbou je zakrýváme vlhkým materiálem, aby dužnaté kořeny nezaschly. Nesprávné až škodlivé je ostříkání, polévání nebo dokonce namáčení kořenů. Vzrostlé exempláře přesazujeme raději se zemním balem.
E. commutata je rovněž dřevinou nenáročnou. Snáší stanoviště na plném výsluní s písčitou až štěrkovitou, suchou, hubenou vápenitou půdou. E. commutata uplatníme ve větších výsadbách na upevnění svahů i srázů, kde se rozroste svými výběžky do plného zápoje. Vysazujeme je také jako doprovodnou zeleň komunikací a na živé ploty spolu s jehličnany. Nakonec je uplatníme i do nádob jako mobilní zeleň.
Také E. multiflora je dřevinou nenáročnou na stanoviště. Snáší suchou i humózní půdu, plné výsluní i lehký stín. Vysazujeme je solitérně i ve skupinách v sídlištních a parkových úpravách, jako včelí pastvu a též jako mobilní zeleň ve městech.
Ze stálezelených druhů můžeme hlavně vysazovat E. pungens v teplé oblasti v zahradách na místa chráněná před studenými větry do výživné, propustné zahradní půdy. Ostatní druhy a kultivary E. pungens pěstujeme jako dekorační rostliny ve větších hrnkách, později v kbelících přes léto venku a na zimu v zimní zahradě nebo na jiném světlém mrazuprostém místě v budově.
Řez: Někdy opadavé druhy hlošiny přerůstají určené stanoviště. V tom případě je můžeme prosvětlit, ale radikální zmlazení nesnášejí, neboť se rozvětvují mestonně a z dolní části keřů obrážejí špatně nebo jen odnožují do šířky (E. commutata) a původní pařez odumře. Kmeny E. angustifolia rostou často nakloněné na bok. Ani zde neuspějeme, kdybychom je řezem nutili ke vzpřímenému růstu. U stálezelených druhů a odrůd udržujeme tvar keřů řezem postranních větviček. Hlubší řez nebo průklest nepřichází v úvahu. Po případném namrznutí nezbývá nic jiného, než namrzlé dřevo vyřezat. Stříhané živé ploty řežeme v zimním období a podle potřeby ještě jednou v létě.
Oblíbené medově vonné kvetoucí větvičky do váz můžeme řezat s dvouletým dřevem jen ojediněle, abychom habitus keře nepoškodili.
Ošetřování: Nakloněné kmeny hlošin vzniknou také tím, že je příliš hluboko obrýváme. Platí zásada, že půdu pod hlošinami nesmíme nikdy hluboko kypřit. U stálezelených druhů a kultivarů udržujeme přiměřenou vláhu a na zimu je obložíme listím a chvojím. Rostliny stálezelených hlošin, v nádobách na zimu umístěných pod střechou, zaléváme po odkvětu (listopad) jen velmi opatrně, aby kořeny nezahnívaly. Místnost musí být světlá a větratelná, abychom mohli zamezit případnému stoupání zimní teploty.
Proti plevelům můžeme u E. angustifolia použít GESATOP 50 v dávce 1 g.m-2.
