Školkařský sortiment:
075 010 1 – E. alatus, 40/60/80 cm, 2x přesaz.,
80/100/150 cm, 3x přesaz. s balem,
020 1 – E. atropurpureus, 40/60/80 cm, 2x přesaz.,
030 1 – E. europaeus, 60/100/125 cm, 2x přesaz.,
125/150/200 cm, 3x přesaz. s balem,
8 – E. europaeus, 40/70/90/120 cm, 1x přesaz., lehké keře,
031 1 – E. – ‛Atropurpureus‛, 60/80/100 cm,
040 5 – E. fortunei, 30/40/50/60 cm, druh i kultivary z kontejnerů,
041 5 – E. – ‛Carrierei‛, ‛Coloratus‛, ‛Vegetus‛, 20/30/40/60 cm,
‛Gracilis‛, ‛Kewensis‛, ‛Silver Gem‛, 15/20/30 cm,
‛Radicans‛, 20/30/40 cm,
060 1 – E. hamiltonianus, 40/60/80/100 cm, 2x přesaz.,
061 1 – E. – ‛Maackii‛, 40/60/80/100 cm, 2x přesaz.,
062 1 – E. – ‛Yedoensis‛, 100/125/150 cm, 3x přesaz. s balem,
050 5 – E. nanus, 20/30/40/60 cm, z kontejnerů,
052 5 – E. – ‛Turkestanicus‛, 30/40/50/60 cm, z kontejnerů,
070 1 – E. phellomanus, 40/60/80/100 cm, 2x přesaz. s balem,
080 1 – E. planipes, 40/60/80/100/125 cm, 2x přesaz.,
090 1 – E. sachalinensis, 40/60/80/100/125 cm, 2x přesaz.,
125/150/175 cm, 3x přesaz. s balem,
100 1 – E. sanquineus, 40/60/80/100 cm, 2x přesaz.,
8 – E. sanquineus, 40/70/90/120 cm, 1x přesaz., lehké keře,
110 1 – E. verrucosus, 40/60/80/100 cm, 2x přesaz.,
125/150/175 cm, 3x přesaz. s balem.
Vedlejší sortiment: Opadavé: E. alatus ‛Compactus‛, E. americanus ‛Angustifolius‛, E. bungeanus, E. europaeus ‛Aldenhamensis‛, E. hamiltonianus var. hians a var. lancifolius, E. latifolius, E. oxyphyllus ‛Newport‛ a E. paciflorus.
Stálezelené: E. japonicus ‛Albomarginatus‛, ‛Argenteovariegatus‛, ‛Aureomarginatus‛, ‛Dus D‛Anjou‛, ‛Fastigiatus‛, ‛Calamistratus‛, ‛Macrophyllus‛, ‛Microphyllus Albomarginatus‛, ‛Pyramidatus‛, ‛Viridivariegatus‛, ‛President Gautier‛, E. fornunei ‛Cardinal‛, ‛Emerald Gaiety‛, ‛Emerald‛n Gold‛, ‛Minimus‛, ‛Reticulatus‛, ‛Sarcoxie‛, ‛Silver Edge‛ a E. kiautschovicus ‛Dupont‛, ‛Newport‛.
Výsadba: Nejvíce vysazovaný druh brslenu je E. europaeus. Vysazujeme ho především v krajinných úpravách, jako živý volně rostoucí i stříhaný plot, v samostatných skupinách na výsluní i jako podrost vysokých stromů a jako předsadbu vyšších dřevin.
Půdu nemusíme zvlášť vybírat. Postačí půda čerstvá až vlhká, může být humózní, hlinitá i jílovitá, s reakcí neutrální až silně alkalickou.
Ve větších zahradních úpravách můžeme s úspěchem vysazovat i vzrostlé keře se zemním balem. Pro krajinné úpravy se často používají příliš slabé, mladé školkařsky normě neodpovídající sazenice, které bez nákladnějšího ošetření buď nevzrostou, nebo až za několik let.
Na stejných půdách, ať již křemičitých nebo uhličitanových, a na stejných stanovištích vysazujeme ve velkém množství E. sanguinea a E. verrucosa. Ostatní opadavé druhy školkařského sortimentu uplatníme hlavně ve větších zahradních úpravách. Vybereme pro ně půdy více písčité až humózní, s půdní reakcí spíše kyselejší až neutrální.
Stanoviště může být slunné až polostinné, solitérní zejména pro E. alatus a E. phellomanus. Při přesazování drží všechny uvedené druhy velmi dobře zemní bal, takže snadno ujímají, odpovídá-li velikost výsadbového materiálu normě a je-li s ním manipulováno s potřebnou péčí. Stává se, že pracovníci sadovnických podniků ve snaze ulehčit práci s kopáním výsadbových jam osekají rýčem kořeny až na pahýly. Rostliny s dobrými kořeny se ujímají celkem snadno, i když jsou již hodně narašené, musí však dostat zálivku.
Za stálezelených druhů vysazujeme ve velkém množství jako pokryv půdy kultivar E. fortunei ‛Radicans‛, ale také ostatní. Sázíme je na vzdálenost 35 až 48 cm z kontejnerů, menší sazenice s hrnkovým balíčkem na vzdálenost 30 až 35 cm. E. fortunei ‛Carrierei‛ a ‛Vegetus‛ sázíme podle velikosti rostlin na vzdálenost 45 až 60 cm. Méně vzrůstné kultivary velmi dobře uplatníme na obruby a nízké stálezelené plůtky. Jednotlivě nebo v menších skupinách je sázíme na skalky, od slunce odvrácené květinové zídky, do atriových a terasových zahrad, na ozdobu hrobů a v městském prostředí je dáváme do skupin s ostatními dřevinami do nejrůznějších mís, kbelíků, keramických i betonových skruží a sestav pro mobilní zeleň. Těmito vděčnými dřevinami lze ozelenit zdi a zídky, což se zatím málo uplatňuje. E. fortunei ‛Vegetus‛ vyšplhá téměř bez opory i 3 m vysoko a kromě vysloveně jižních stran vydrží bez krytu i tuhé zimy, aniž by se ztratilo hezké, lesklé olistění. V chráněném městském prostředí můžeme vysazovat na zastíněné trvalé stanoviště také E. japonica.
Půdu tyto kultivary vyžadují výživnou, nepříliš lehkou. Nejlepší je půda humózní, hlinitá, s neslévavým povrchem, kde mohou poléhavé větvičky snadno zakořenit.
Stanoviště může být slunné, ale s dostatkem vláhy, jinak volíme místo stinné až polostinné. Ve stínu se však ztrácejí pestrolisté kultivary do původní formy.
Z vedlejšího sortimentu vysazujeme opadavé druhy především do sbírek, i když si některé zasluhují i místo v okrasných zahradách a parcích. Ze stálezelených jsou to četné kultivary E. japonicus, které pěstujeme jako nenáročné dekorační rostliny v nádobách. Při přesazování se spokojí se stejnou zeminou jako E. fortunei. Od jara do podzimu je umístíme venku. Přezimovat mohou při menší zálivce na nejrůznějších místech v budově, kde nemrzne, nebo v zimní zahradě. Původní druh a jeho zelenolisté typy vydrží v teplejší oblasti ve volné půdě celoročně. Musíme je však po dva až tři roky po výsadbě chránit pokrývkou půdy a zastínit proti zimnímu slunci. Starší, dobře zakořeněné rostliny vydrží bez poškození listů i tužší mrazy.
Řez: Keře druhů, jejichž výhony končí velkými terminálními pupeny, při výsadbě jen prosvětlíme. U ostatních opadavých druhů můžeme nestejné sazenice i poněkud zkrátit. Stálezelené druhy vysazujeme pro plošné a skupinové výsadby tak, jak jsou, jen pro živé plůtky a obruby je po vysázení zarovnáme.
Živé ploty z opadavých druhů stříháme v zimním období špalírkami. Stálezelené živé plůtky stříháme až v předjaří, když už stupeň přezimování ukázal, do jaké hloubky budeme muset dělat úpravu. Husté výsadby můžeme na jaře zarovnat, hlavně okraje, záleží-li nám na upraveném vzhledu výsadby. Dekorační rostliny řežeme rovněž na jaře, ale nikdy hluboko. Vždy jen zastříhneme mladé nebo poškozené větvičky, aby rostliny byly kompaktní a vzhledné. Pokud jsme si vypěstovali E. fortunei stromkové, musíme počítat, že během zimy shodí část listů. To ale nevadí. Na jaře korunky zastříhneme a budou opět pěkné.
Ošetřování: Hlavní starost nám v zahradách a parcích na sušších stanovištích dělá u opadavých druhů ochrana brslenu proti listovým mšicím. Běžné insekticidní přípravky zabírají spolehlivě, můžeme-li je ve veřejné zeleni použít. To platí i pro ochranu proti housenkám předivky Yponomeuta evonymi. Z chorob je méně závažné padlí. Horší je, že brslen evropský je hostitelem choroše rybízového, který způsobuje tzv. polyporózou rybízu a angreštu. Ochrana záleží v odstranění výhonů s plodnicemi houby až u země, v dezinfekci 10 % roztokem NITROSANU a v pravidelném průklestu s postřikem NITROSANU.
Stálezelené druhy nebývají u nás napadány chorobami ani škůdci. Jen starší a zanedbané dekorační rostliny E. japonicus trpí zvláštním druhem puklice. V případě napadení uděláme nejlépe, když rostliny zlikvidujeme. Při přezimování v málo větratelných místnostech a při hustém zápoji se však stává, že rostliny bývají napadány padlím.
Ještě je nuto zdůraznit, že brsleny nesnášejí hluboké kypření půdy kolem rostlin, přestože plošné výsadby poléhavých kultivarů E. fortunei kyprý povrch půdy vyžadují. Toho dosáhneme pokrývkou půdy na zimu jakýmkoliv humózním materiálem. Zde bude nutná i dodatečná závlaha v období sucha. Proti plevelům snáší průkazně SIMAZIN 50 WP v dávce 1 g.m-2 jen E. europaeus. Z kultivarů E. fortunei snáší tento přípravek ve slabé dávce jen forma ‛Radicans‛. U ostatních kultivarů se přípravky na bázi simazinu nedoporučují.
