Školkařský sortiment:
098 010 1 – H. rhamnoides, 60/100/150 cm, 2x přesaz.,
125/150/200/250 cm, 3x přesaz. s balem, vytříděné podle pohlaví,
8 – H. rhamnoides, 40/70/90 cm, 1x přesaz. lehké keře nebo
30/50/80 cm, 2 až 3leté přesaz. semenáče.
Vedlejší sortiment: H. rhamnoides ‛Auslese Rügen‛, ‛Friesdorfer Orange‛ a další sekce, H. salicifolia.
Výsadba: Pro velkovýsadby jako pionýrské dřeviny na rekultivacích, ozelenění výsypek, na svazích a pro krajinářské úpravy používáme zpravidla mladší výsadbový materiál, buď lehké keře, nebo přesazované 2 až 3leté sazenice. Hustota výsadby může být v trojsponu asi 1 m. Pro skupinové výsadby v sadových úpravách a kolem průmyslových objektů volíme raději silnější 2x přesazované keře a pro efektní parkové výsadby můžeme uplatnit podle pohlaví vytříděné silné keře, alespoň 3krát přesazované se zemním balem, i když práce s nimi je poměrně obtížná.
Rakytník vysazujeme také pro užitek ze sklizně větviček s plody pro zpracování, na dekorace a do vazby. Pro řadovou výsadbu volíme spon 2 x 3 m. Samčí rostliny sázíme na okraj.
Stanoviště může být exponované, větrné, na píscích, sutích a štěrcích.
Půdy mohou být chudé na humus, s neutrální až silně alkalickou reakcí. Mohou být i nezpracované, vápenité, suché až mírně vlhké, ale provzdušněné. To však neznamená, že by rakytník nerostl v běžné zahradní půdě.
Řez: Při výsadbě upravíme kořeny. Dbáme, aby zůstaly co nejdelší a svěží, ale nesmíme je omývat vodou ani máčet. Vrchní část keřů je mírně zarovnáme, nezasahujeme však do trnité části větví. Keře, které narostly v pozdějších letech do nežádoucí velikosti, můžeme radikálně zmladit tím způsobem, že sesadíme nejdelší větve a slabší obrost ponecháme. Keře rakytníku narůstají svými výběžky i do šířky. V krajinářských úpravách je to požadovaná vlastnost, neboť kořeny obohacují půdu dusíkem. V udržovaných sadech budeme muset někdy rozrůstání keřů omezit odrýváním kořenových výběžků, ale na delší dobu samovolnému rozrůstání nezabráníme. Volně rostoucí keře mohou dosáhnout okruh kořenových výběžků až do 12 m, je-li půda kolem keřů dostatečně prostupná.
Problémem zůstává řez větviček s plody. Pokud jde o několik málo větviček z jednoho keře, tak rakytníku neuškodíme. Chceme-li řezat více, uděláme dobře, když je řežeme jen každý druhý rok. Při nešetrném a každoročním řezu keře hynou.
Ošetřování: Konkurenční dřevinou v neošetřovaných porostech rakytníku bývá černý bez. Proti jeho rozšíření pomůže jen vytrhání náletu. Proti plevelům v mladých výsadbách můžeme použít přípravky na bázi simazinu, ve standardní dávce 1 g.m-2. Avšak trvale zpevněný povrch půdy rakytník nesnáší, a proto musíme půdu občas kypřit.
Starší keře trpí dřevokaznou houbou troudnatcem Fomes robustus. Ze škůdců je pro rakytník nebezpečný hlavně bourovec prstenčitý (Malacosoma neustria) a některé druhy předivky (Ypomeneuta). Při větším výskytu aplikujeme postřiky jako u ovocných stromů.
