Školkařský sortiment: Všechny uvedené druhy a kultivary ve všech tvarech prostokořenné, pyramidy a Pk 1x přesazované, Vk 2x přesazované.
160 010 2 – P. alba, 100/125/150/200/250 cm,
3 – P. alba, 5/6/8 cm, Pk 180 cm,
8/10/12/14/16 cm, Vk 200 cm,
011 2 – P. – ‛Pyramidalis‛, 100/150/200 cm,
020 2 – P. balsamifera, 100/150/200/250 cm,
3 – P. balsamifera, 6/8/10 cm, Pk 180 cm,
8/10/12/14/16 cm, Vk,
030 2 – P. berolinensis, 100/150/200/250 cm,
3 – P. berolinensis, 5/6/8 cm, Pk,
8/10/12/14/16 cm, Vk,
040 2 – P. canadensis, 150/200/250/300 cm,
3 – P. canadensis, 5/6/8 cm, Pk,
8/10/12/14/16 cm, Vk,
041 2 – P. – ‛Bachelieri‛, ‛Marilandica‛, ‛Robusta‛, 150/200/250 cm,
3 – P. – ‛Bachelieri‛, ‛Marilandica‛, ‛Robusta‛, 5/6/8 cm, Pk,
8/10/12/14/16 cm, Vk,
050 2 – P. canescens, 100/125/150/200/250 cm,
3 – P. canescens, 5/6/8 cm, Pk,
8/10/12/14 cm, Vk,
060 2 – P. lasiocarpa, 80/100/125/150/200 cm,
070 2 – P. nigra, 80/100/125/150/200 cm,
071 2 – P. – ‛Italica‛, 100/150/200/250 cm,
080 2 – P. simonii, 100/150/200/250 cm,
3 – P. simonii, 5/6/8 cm, Pk,
8/10/12/14 cm, Vk,
081 2 – P. – ‛Fastigiata‛, 100/125/150/200 cm,
090 2 – P. tremula, 80/100/125/150/200/250 cm,
3 – P. tremula, 5/6/8 cm, Pk,
8/10/12/14 cm, Vk,
100 2 – P.tremuloides, 80/100/125/150/200 cm,
110 2 – P. trichocarpa, 100/150/200/250 cm,
3 – P. trichocarpa, 8/10/12/14/16 cm,
120 2 – P. wilsonii, 80/100/125/150/200 cm.
Uvedené velikosti odpovídají ČSN 46 4920 a nesmíme je zaměňovat s parametry, které předepisuje oborová norma MLHM pro topoly. Podle této normy musí být minimální výška sazenice 1/1 (jednoletá nadzemní a jednoletá podzemní část) 180 cm, 1/2 200 cm, a 2/3 300 cm s obvodem 7 cm v 1 m nad zemí. Tato norma ovšem připouští, že pro ozelenění lze použít i „nestandardní“ sazenice, zvláště kultivary, které v mládí pomaleji rostou.
Vedlejší sortiment: Lindy: P. alba ‛Nivea‛ a P. tomentosa.
Osiky: P. adenopoda, P. grandidentata, P. sieboldii, P. tremula ‛Erecta‛ a ‛Pendula‛ a P. regalinensis.
Balzámové topoly: P. acuminata, P. angustifolia, P. cathayana, P. koreana, P. laurifolia, P. maximowiczii, P. szechuanica, P. trichocarpa ‛Senior‛, ‛Hastata‛ a ‛NL-C-32‛ a P. tristis.
Euroameické a černé topoly: P. angulata ‛Cordata‛, P. canadensis ‛Brabantica‛, ‛Gelrica‛, ‛Grandis‛, ‛Regenerata‛, ‛Heidemij‛, ‛Serotina‛ a ‛Serotina Aurea‛, P. nigra ‛Baka‛, ‛Ostravica‛ a ‛Jásená‛.
Množení uvedených druhů a kultivarů zajišťují podle potřeby specializované i okrasné školky z množitelského materiálu, který dodává v ČSR Výzkumná stanice VÚLHM Uherské Hradiště a v SSR Výzkumná stanice VÚLH Gabčíkovo.
Výsadba: Všechny druhy topolů můžeme uplatnit na příhodných stanovištích v krajinářských úpravách, v lesoparcích, v sídlištní zeleni a remízech. Vysazujeme je podle vhodnosti jednotlivých druhů a kultivarů ve skupinách nebo solitérně, v řadových výsadbách, jako větrolamy, zvukové kulisy a hygienická pásma.
Lindy a osiky také sázíme jako pionýrské dřeviny a doprovodnou zeleň komunikací, velkolisté balzámové topoly speciálně jako parkové stromy, kanadské topoly v řadových výsadbách, zejména podél vodotečí, pyramidální topoly jako volně rostoucí stěny, pak jako aleje, zřídka solitérně nebo jako kulisy v malých skupinách. Při výsadbách počítáme s minimální vzdáleností od budov 10 m, od elektrického vedení podle budoucí výšky druhu 15 až 20 m a od drenáží 20 až 30 m. V řadových výsadbách můžeme vysazovat na vzdálenost 4 m, avšak v souvislém porostu by měla být vzdálenost 6 až 9 m a v sadových úpravách, kde záleží na hlubokém zavětvení korun stromů, volíme vzdálenost 10 až 12 m.
Při výběru stanoviště pamatujeme, že se optimální podmínky pro jednotlivé druhy a kultivary velmi liší. Podle toho vyhovuje pro:
P. alba stanoviště nížinné, s půdou hlubokou, hlinitou, mírně vlhkou až sušší;
P. balsamifera výška 300 až 600 m n. m., na výsluní, s půdou hlubokou, vlhčí, propustnou až štěrkovitou.
P. berolinensis výška 200 až 700 m n. m., na svahových hlínách i na píscích, haldách a skrývkách;
P. canadensis nadmořská výška – pro jednotlivé kultivary velmi rozdílná, od 200 až 300 m pro ‛Marilandica‛ až po 200 až 600 m pro ‛Robusta‛ nebo až do 700 m pro ‛Regenerata‛; obdobně i nároky na půdní podmínky, ‛Robusta‛ – od náplavů a spraší až na písky a rekultivační plochy kromě kyselých půd, kdežto ‛Marilandica‛ jen do nížin na svěží až zamokřené hlinité půdy;
P. canescens – na stanoviště méně náročný než topol bílý – nejlépe půda hluboká, kyprá, vlhčí i mírně kyselá;
P. lasiocarpa výsluní, půdy hlinité, hluboké, vlhčí, ale propustné;
P. nigra ‛Italica‛ jen dobré hluboké půdy v nižinných polohách;
P. simonii teplejší světlá poloha v nadmořské výšce 300 až 700 m, půda hlinitá až štěrkovitá;
P. tremula výška 200 až 700 m n. m., hluboké vlhčí i sušší půdy mimo větrné polohy;
P. trichocarpa, např. ‛Senior‛, od 200 až 700 m n. m., půdy hlinité až štěrkovité, čerstvé.
Podrobné údaje o stanovištních podmínkách pro dlouhou řadu kultivarů můžeme najít v publikaci pro služební potřebu MOTL – ŠTĚRBA: Topoly, dřeviny pro ozelenění, VÚLHM, Lesnický průvodce 2/1975.
Přípravě půdy věnujeme náležitou péči podle účelu výsadby. Rostliny v dobře připravené půdě se projeví v počátečním růstu. Provzdušnění půdy, odstranění jiných konkurenčních rostlin a stejně hluboké jamky široké 50 až 70 cm jsou předpokladem k tomu, abychom mohli výpěstky sázet hlouběji asi o 10 až 15 % výšky kmene nadzemní části, než stály ve školce. Potom nebudeme potřebovat kůly ke stromům, které vyženou nové kořeny z ponořené části kmene. Jen do zamokřených půd sázíme na hrobce.
Řez: Při výsadbě zkrátíme kořeny výpěstků do výšky 200 cm na 15 až 20 cm, u silnějších necháme kořeny poměrně delší. Nadzemní část zkracujeme pouze u bujně narostlých pyramidálních forem topolů. Později budeme muset odřezávat schnoucí a suché větve. Když se větve sousedních stromů začnou dotýkat, přestávají zejména světlomilné druhy a kultivary bujně růst a jejich větve začnou usychat. Zmlazování přichází v úvahu u topolů jen výjimečně, a to v řadových výsadbách pyramidních topolů, jejichž další růst do výšky je z nějakého důvodu nežádoucí. Po zmlazení snadno regenerují a jejich letorosty můžeme pak každoročně zkracovat na pouhý čípek. Všechny práce s řezem děláme koncem zimy nebo v první polovině léta. Zmlazování a porážení starších topolů v městské zeleni je fyzicky velmi náročná a nebezpečná práce. Můžeme ji ovšem značně ulehčit využitím moderní techniky.
Zahuštěné výsadby topolů v sadových úpravách musíme včas probrat, jinak odumřou spodní větve, které není topol schopen nahradit (výjimkou je P. trichocarpa). Takové topoly jsou pak esteticky i biologicky málo účinné. Vyvětvování omezíme jen na uvolnění korun a tvarování korun je na uvolnění terminálního výhonu od výhonů konkurenčních po vytvoření průběžného kmene. Dvojáky, vytvořené hned po výsadbě, nepůsobí esteticky a jsou v pozdějších letech ohroženy zlomy v koruně. Jakmile dosáhne topol výšky asi 5 m, necháme ho již volně růst.
Ošetřování: Při jarní výsadbě je nezbytné důkladné zavlažení stromků. Pro provzdušnění povrchu půdy kolem stromků a v boji proti zaplevelení okopáváme v prvních třech letech po výsadbě mísy v průměru alespoň 2 m, přičemž půdu přikopáváme vždy ke kmínkům, nikdy obráceně. Pro chemické odplevelování nejsou zatím konkrétní údaje pro jednotlivé sorty. Všeobecně je však jisté, že topoly snášejí přípravky na bázi simazinu ve standardní dávce 1 g.m-2.
Všeobecně není známo, že musíme topolům věnovat v prvních letech intenzívní pěstitelskou péči a že pak z hlediska rychlosti růstu a dosažení sadovnického efektu v nejkratší době nemohou být u nás zastoupeny žádnými jinými dřevinami.
Z chorob, podporovaných většinou nesprávným stanovištěm, je nejčastěji rakovina Nectria galligena, spála topolové kůry (Dothichiza populea) a mnoho dřevokazných hub. Postřiky a dezinfekce ran, které by pomohly, jsou málo praktické a účinné.
Ze škůdců se objevují housenky bekyně vrbové (Leucoma salicis), larvy kozlíčka topolového (Saperda carcharias), kozlíčka osikového (Saperda populnea), housenky lyšaje topolového (Laothoe populi), larvy mandelinky topolové (Melasoma populi), mandelinky osikové (Melasoma tremulae) a dutilka topolová (Pemphigus bursarius). Proti všem těmto škůdcům je nutno se poradit při větším výskytu s lesnickým fytopatologem.
K ochraně proti chorobám si musíme ještě připomenout, že při manipulaci s výsadbovým materiálem musíme dbát, aby nezasychal, neboť ztráta vlhkosti znamená zvýšení nebezpečí napadení kambia a kůry houbovými chorobami až o 100 %.
