Dřeviny, zejména stromy vysazované v běžných školkařských velikostech do sadových úprav a stromořadí, potřebují čas, než dorostou a začnou plnit svou funkci. V místech, kde nelze dlouho čekat ať již z estetických nebo praktických důvodů, než dorostou, aby zaplnily popřípadě mezeru v aleji nebo aby plnily funkci maskovací, ochrannou, biologickou nebo hygienickou (např. kolem kejdových jam v živočišné velkovýrobě), jsou odůvodněně vysazovány vzrostlé stromy a keře. Méně pádným důvodem je, když má být přesazením zachráněn strom, který někde překáží stavební technice, nebo je-li nutná probírka vzrostlejšího sadového porostu či když z důvodu snadnějšího plnění finančního plánu jsou dobývány stromy v lesních porostech nebo v přerostlých školkách. V prvním případě se zpravidla hledá vhodné místo výsadby. V druhém případě se jedná většinou o nákladnou práci, neboť nebývá přístup pro mechanizaci, a v třetím případě se jedná téměř výhradně o exempláře s vysloveně nesadovnickým habitem, o vytáhlé, málo rozvětvené lesní dřeviny, které nelze ani řezem upravit a které pak stojí léta v sídlištích se sporým olistěním.
V každém případě je přesazování vzrostlých stromů a keřů riskantní, jedná-li se o jedince, kteří nebyli v mládí několikrát přesazováni. Takové stromy, neuschnou-li hned po přesazení, zpravidla ze zásobních látek ještě nějaký čas vegetují, pak začnou prosychat a nakonec uschnou. Nejvyšší záruku ujmutí a zdárného dalšího růstu skýtají jen dřeviny školkařsky připravené, 4, 5 až 6krát přesazené, s korunou soustavně řezem upravovanou a nepřerostlou. Když jsou tyto dřeviny přesazovány za pomoci moderních přesazovacích strojů, může být práce efektivní a ekonomicky výhodná.
To ovšem neznamená, že si zahrádkář nemůže přemístit s úspěchem některou oblíbenou vzrostlejší koniferu o pár metrů dále na své zahradě.
