Školkařský sortiment – výsadba:
001 010 1 – A. alba – Vysazujeme jen v krajinářských úpravách mimo mrazové kotliny, do hluboké hlinité, přiměřeně vlhké, ne silně vápenité půdy. Nedaří se v městském prostředí, ztrácí spodní větve.
011 2 – A. alba ‛Pendula‛ – Sázíme solitérně do větších parků. Vyvazování alespoň do výšky 2 m je nezbytné. Půdní podmínky stejné jako u původního druhu.
020 2 – A. amabilis – Nejlépe rostou semenáče. Vysazujeme do větších parků poblíž vodních ploch, ve vlhkém ovzduší, do dobré vlhčí půdy.
021 6 – A. amabilis ‛Spreading Star‛ – Sázíme do větších alpín, solitérně a před vyšší jehličnany do dobré půdy ve vlhkém prostředí.
030 1 – A. balsamea – Vysazujeme volně do zahrad a parků s vysokou vzdušnou vlhkostí, popřípadě blízko vodních ploch do hluboké čerstvé půdy, i vápenité, na jílovité, ve vyšší chladnější poloze.
031 7 – A. balsamea ‛Nana‛ – Uplatňujeme jako solitéry, na záhony a na výsadbu hrobů, koryt a alpín. Stanovištní podmínky vyžaduje podobné jako druh. Je zvlášť citlivá na sucho a úpal, zejména na jižní straně před budovami.
040 2 – A. cephalonica 050 3 – A. cilicica – Používají se pro větší parkové úpravy ve vyšší poloze, kde není suchý vzduch a průvan. Půda může být sušší i kamenitá. V nížině trpí jarními mrazy.
060 1 – A. concolor, 061 2 – A. concolor ‛Candicans‛, 063 2 – A. concolor ‛Violacea‛, 062 6 – A. concolor ‛Compacta‛ – uplatňujeme v sadových úpravách a velkých zahradách do skupin, kultivary solitérně, do čerstvé až mírně suché půdy humózně hlinité i štěrkovité, kyselé až slabě alkalické. Je to jediná jedle, která snese městské prostředí. Kultivary jsou choulostivé na exhalace. Jsou odolné k jarním mrazům.
070 1 – A. excelsior (grandis) – Používají se pro krajinné a sadové úpravy do volných skupin v nižší chráněné poloze s vlhkými půdami.
080 1 – A. homolepis, 120 1 – A. nordmanniana – Uplatňují se pro parkové úpravy a velké zahrady solitérně i do skupin. Půdy volíme vlhčí, činné, humózní nebo hlinité. V suchých a vápenitých půdách žloutnou.
090 3 – A. koreana – Používáme pro větší i menší zahrady solitérně, do menších skupin, atriových zahrad a předzahrádek na alpínum. Půdu připravíme čerstvou, písčitohlinitou nebo písčitohumózní, kyselou až slabě alkalickou. Roubované výpěstky rostou nepravidelně.
100 3 – A. lasiocarpa, 101 3 – A. lasiocarpa ‛Arizonica Glauca‛, 102 6 – A. lasiocarpa ‛Compacta‛ – Pro zahradní úpravy ve vyšších vlhkých a chladných polohách hlavně solitérně, A. lasiocarpa ‛Compacta‛ sázíme také do alpína, do dobrých, nepříliš vápenitých půd ve slunné poloze.
110 3 – A. magnifica – Uplatňujeme pro parkové a zahradní úpravy v chráněné poloze do dobré živné půdy. Raší pozdě, netrpí jarními mrazy.
130 2 – A. numidica – Uplatníme v parcích a na větších zahradách i v kamenitých, třeba sušších půdách. Je poměrně mrazuvzdorná.
1403 – A. pinsapo – Vysazujeme do zahrad v chráněné poloze v teplejší oblasti do teplé vápenité půdy. Stanoviště volíme tak, aby mladé rostliny byly v zimě zastíněné, jinak prosychají.
150 2 – A. procera (nobilis), 151 2 – A. procera ‛Glauca‛ – U původního druhu dáme přednost výpěstkům ze semene. Roubované rostou dlouhá léta, některé trvale rozkladitě, i když byly ve školce vyvazovány. U A. procera ‛Glauca‛ rozlišujeme roubovance vyvazované a volně rostoucí. Vysazujeme je v zahradách solitérně, na záhonech, na alpína a na velké hrobky. Půdu volíme výživnou, hlubokou, propustnou, čerstvou, hlinitopísčitou až štěrkovitou, kyselou až neutrální, činnou i nezpracovanou. Musíme však rušit půdní škraloup.
160 2 – A. sibirica – Vysazujeme volně v krajině, ale s vysokou vzdušnou vlhkostí v poloze chladnější, jinak ale časně raší a namrzají. Nesnášejí exhalace. Půdu volíme minerální, vlhčí až mokrou.
170 2 – A. veitchii – Pro zahrady a parky je uplatňujeme solitérně i do volných skupin, k pomníkům na hřbitovech, do vlhkých písčitohlinitých a humózních, kyselých až neutrálních půd. Mladé rostliny zastíníme.
Řez: Jedle namnožené generativně jsou typickými dřevinami rostoucími akrotonně, tj. nárůst má převahu v horních partiích stromu. Proto se jedle nehodí na tvarované živé ploty. Stane-li se, že terminální výhon nebo jen terminální pupen vylomí nebo umrzne, převezme jejich funkci první, nejsilnější postranní výhon nebo pupen. Narovnává-li se jich víc najednou, musíme přebytečně vyřezat, jinak naroste tzv. lyrovitý strom. Někdy trvá několik let, než se náhradní terminál – budoucí kmen – vyrovná, popřípadě zůstane kmen natrvalo křivý. Chceme-li tomu předejít, můžeme sekundární teminál vyvázat ke kolíku. Někdy se stává, že se vytvářejí samovolně dva terminální výhony. Z nich pak narůstají tzv. stromy dvojáky. Poznáme-li to včas a je-li vrcholek stromu ještě na dosah ruky, odstraníme konkurenční vrcholek pokud možno hladce až na patku.
Obtížné, někdy zcela nemožné je vypěstovat u plagiotropně (větvovitě) rostoucích roubovanců A. procera a A. magnifica trvalý normální terminální výhon pouhým vyvazováním k tyčce. U mladého terminálu, zpravidla ještě ve školce, tomu napomáháme zkracováním postranní garnitury.
Potíže bývají s postranními větvemi jedlí, které u starších exemplářů, jež nechceme zlikvidovat, přesahují po letech daný prostor na zahradě. Pokud se tyto větve rozvětvují pouze amfitonně, tj. do stran, nelze je zkracovat, aniž bychom poškodili přirozený tvar jedle. Některé druhy, např. A. normanniana, vytvářejí však rozvětvení hypotonně nebo akrotonně, tj. na konci spodní, resp. horní strany větve až po tento výhonek vytvoří náhradní vedoucí výhon, již jen slaběji rostoucí, přičemž zachovává strom přibližně svůj původní habitus.
Ošetřování: V září po výsadbě udržujeme dostatečnou půdní a vzdušnou vláhu a na zimu obložíme rostliny humusem nebo alespoň přikopčíme zeminou. Zároveň v létě i v zimě pamatujeme u nových výsadeb na přistínění proti slunečnímu úpalu.
Také s ochranou proti okusu zvěří musíme počítat. Při výskytu mšic Dreyfusia nordmanniana a Dreyfusia picea použijeme organofosfátové postřiky před rašením a znovu ještě podle potřeby.
