Školkařský sortiment: Vzrůstné druhy:
011 010 3 – P. aristata; 020 2 – P. banksiana; 030 3 – P. cembra; 040 2 – P. contorta; 050 2 – P. densiflora; 060 2 – P. flexilis; 070 3 – P. heldreichii; 080 2 – P. jeffreyi; 090 2 – P. koraiensis; 100 3 – P. leucodermis; 110 2 – P. monticola; 130 2 – P. nigra; 140 3 – P. parviflora; 150 2 – P. peuce; 160 2 – P. ponderosa; 190 2 – P. resinosa; 200 2 – P. rigida; 210 1 – P. silvestris a 220 1 – P. strobus.
Nízké druhy a kultivary: 051 6 – P. densiflora ‛Umbraculifera‛; 120 6 – P. mugo; 121 6 – P. mugo ‛Gnom‛; 122 7 – P. mugo ‛Pumilio‛; 131 6 – P. nigra ‛Nana‛; 170 6 – P. pumila; 171 6 – P. pumila ‛Glauca‛; 211 7 – P. silvestris ‛Compacta Viridis‛, ‛Nana‛ a 221 7 – P. strobus ‛Nana‛.
Sloupovité kultivary: 141 3 – P. parviflora ‛Glauca‛ a 212 3 – P. silvestris ‛Fastigiata‛.
Vedlejší sortiment: Současný velký zájem o borovice svědčí o přebohatém sortimentu některých složek, z nichž např. školky Jeddeloh v Oldenburgu vedou 70 druhů a 200 kultivarů borovic.
Výběr druhů a odrůd, které pěstují některé naše školky kromě výše uvedeného školkařského sortimentu: P. armandii, P. cembra ‛Compacta Glauca‛, ‛Pygmaea‛ a var. sibirica, P. cemborides var. monophylla, P. densiflora ‛Pendula‛, P. koraiensis ‛Glauca‛, ‛Glauca Compacta‛ a ‛Wintoni‛, P. leucodermis ‛Aureospicata‛, ‛Hesse‛ a ‛Smithii‛, P. mugo var. mughus ‛Jeddeloh‛, ‛Mops‛ a ‛Trompenburg‛, P. nigra ‛Aurea‛ a var. caramanica, P. parviflora ‛Brevifolia‛, ‛Gimborn‛s Ideal‛, ‛Gimborn‛s Pyramid‛ a ‛Tempelhof‛, P. ponderosa ‛Arizonica‛ a var. scopulorum, P.pseudostrobus, P. pumila ‛Compacta‛, ‛Dwarf Blue‛ a ‛Hofmann‛, P. schwerinii, P. silvestris ‛Argentea‛, ‛Argentea Compacta‛, ‛Aurea‛, ‛Beuvronensis‛, ‛Compressa‛, ‛Doone Valley‛, ‛Glauca‛, ‛Glauca Compacta‛, ‛Globosa Viridis‛, ‛Nana Hibernica‛, ‛Repens‛ a ‛Watereri‛, P. strobus ‛Densa‛, ‛Fastigiata‛, ‛Pendula‛ a ‛Pumila‛, P. tabulaeformis, P. thunbergiana a P. wallichiana s kultivarem ‛Densa Hill‛.
Kromě toho jsou v našich školkách rozmnožovány některé zajímavé čarověníky, dosud nepojmenované (HOLZBECHER, KALOUŠ). Sběratelům připomínám, že rozpoznávání jednotlivých kultivarů není snadné a často ani školka nemůže dát záruku pravosti.
Výsadba: Pro jakost výsadbového materiálu platí zejména u borovic, že zemní bal musí být pevný, dobře prokořenělý a úměrný výšce a rozpětí koruny u výpěstků rychle a vzpřímeně rostoucích, popříp. rozměrům koruny u zakrslých a nízkých výpěstků. Přirozený kořenový systém borovic je totiž celkem málo rozvětvený a spíše prodloužený nebo hlouběji kořenící, takže u nedostatečně často přesazovaného materiálu zůstanou při dobývání jen pahýly kořenů v zemním balu, pokud se celý nerozpadne, a slabší kořeny, které snadněji regenerují, zůstanou v půdě školky. Proto dáme u menších velikostí a vzácnějších druhů a kultivarů přednost kontejnerovým výpěstkům, ačkoliv i tyto výpěstky musí být nejméně 2x přesazované, než byly nasázeny do konečného kontejneru, neboť ani kontejnerové baly, nejsou-li dostatečně prokořenělé, neskýtají záruku ujmutí.
Další důležitý ukazatel jakosti je vzdálenost mezi kořenovým krčkem a první spodní vyvinutou živou větví koruny, která u vzrůstných výpěstků do 50 cm nemá být větší než 15 cm, u výpěstků do 100 cm nemá být větší než 25 cm a do 200 cm ne větší než 40 cm. Výpěstky s oslabenou dolní garniturou větví jsou zmetkovité, neboť zůstanou dole navždy holé. To platí i pro zakrslé a nízké kultivary.
Výběr stanoviště: Borovice jsou téměř nepostradatelné pro krajinářské, sadové i zahradní úpravy všeho druhu. Solitérně vysazujeme nejen zvláštní růstové tvary a vzácnější druhy, ale také hlavní druhy, jako je borovice lesní, borovice černá, vejmutovka, limba a kleč.
Tyto původní druhy vysazujeme hlavně skupinově, na svažitém terénu i v rovinách, ve velkých sadových úpravách a s oblibou v blízkosti chat, chalup, rekreačních zařízení a osamoceně stojících budov.
Kleče a jiné poléhavé borovice uplatníme také ve skupinách jako zelený pokryv svahů. Pokud k tomu účelu vysazujeme P. mugo, uděláme dobře, když z porostu ve školce vybereme poléhavé typy, neboť vždy roste část výsevem množených klečí vzpřímeně, zejména v nížinách. Nejčetnější jsou možnosti uplatnění zakrslých typů borovic na všech možných skalkách, zídkách, terasách, střešních a atriových zahradách, v kamenných žlabech, v mobilní zeleni, na osázení ozdobných nádob.
Nároky na polohu a půdu se pro jednotlivé druhy dost liší až na to, že všechny druhy jsou světlomilné. Jen pětijehlicovité druhy musíme jako mladé rostliny trochu přistínit.
Poloha a půda pro druhy pětijehlicové:
P. aristata – se spokojí s běžnou až kamenitou zahradní půdou.
P. cembra – borovice limba – umístíme nejlépe v severní až severozápadní poloze do písčitoštěrkovité nebo i humózně hlinité půdy vlhké až čerstvé, silně kyselé až alkalické přes pH 7,4. Snese exhaláty, městské prostředí jen při stejnoměrné vlhkosti půdy a ovzduší.
P. flexilis – nevysazujeme na plné výsluní. Jinak není náročná na půdu, pokud ja tato hluboká, dost vlhká a propustná.
P. wallichiana – miluje polohu teplou, avšak nevysychavou. Je málo odolná ve městech. Volíme proto půdy hlinitopísčité, humózní, kyselé až alkalické. Mladou výsadbu na zimu přistíníme.
P. koraiensis – spokojí se se sušší hlinitou až kamenitou půdou.
P. moticola – vyžaduje vlhkou, avšak propustnou neutrální půdu.
P. parviflora – snáší městské prostředí, pokud není suché a teplé. Půdy volíme čerstvé, písčité nebo humózně hlinité, hluboké.
P. peuce – umístíme nejlépe ve volné slunné poloze na kyselejších hlinitých půdách. Snáší i průmyslové prostředí.
P. pumila – se daří nejlépe v poloze obrácené k severu, na půdách vlhčích, humózně hlinitých, kyselých, snáší však i slabě alkalické půdy.
P. strobus – borovice vejmutovka – vysazujeme do propustné vlhčí až bažinaté půdy hlinité až písčitohlinité. Snáší vápník, ale je velmi choulostivá na zpevněný povrch půdy, exhaláty, zasolení, úpal a sucho.
Poloha a půda pro druhy tříjehlicové:
P. jeffreyi – můžeme vysazovat i do hubených písčitohlinitých, avšak přiměřeně vlhkých půd, nejlépe ve volné poloze.
P. ponderosa – je nenáročná na půdu jako předešlá borovice, avšak stanoviště by mělo být chráněnější, popřípadě i trochu zastíněné.
P. rigida – spokojí se jak se suchou, tak i vlhčí písčitou půdou.
P. sabineana – vyžaduje dobré hlinité půdy. U nás je choulostivá.
Poloha a půda pro dvoujehlicové druhy:
P. banksiana – můžeme vysazovat jako mladé rostliny i bez zemního balu jako pionýrskou dřevinu do nejhubenějších písčitých půd.
P. contorta – vysazujeme na slunná stanoviště do mírně suchých až vlhkých písčitých i humózně hlinitých a silně kyselých až neutrálních půd. Nesnáší vápník, hodí se však i na ozelenění hald.
P. densiflora – je pro teplou a chráněnou polohu s kyprou a živnou, byť sušší půdou. Odolnější v zimě jsou nízké kultivary.
P. heldreichii – se daří nejlépe ve volné a vyšší poloze, kde nemá zvláštní nároky na půdu. Vystačí s písčitou až kamenitou propustnou půdou nebo stavební navážkou, i nezpracovanou, neutrální až silně alkalickou přes pH 7,4. Je odolná k exhalacím a ka městskému prostředí, kde snáší sucho, průvan i úpal. Stejně tak i kultivary.
P. mugo – borovice kleč – můžeme vysazovat do všech humózních i minerálních půd, vlhkých až mírně suchých, činných nebo nezpracovaných, silně kyselých až slabě alkalických nezávisle na hodnotě pH. Snáší vápník, městské prostředí, avšak nesnáší přistínění, kde roste za světlem a rychle prořídne. Podobné nároky mají i kultivary. Pokud jde o velikost výsadbového materiálu, stanoví ON ve skupině 6 (ca) výjimku pro P. mugo a to nejmenší přípustnou velikost 30 až 40 cm.
P. nigra – borovice černá – je nejlepší borovice pro městské i průmyslové prostředí, kde ji můžeme vysazovat do půd suchých, výhřevných i čerstvých, písčitých, štěrkovitých nebo hlinitých, činných i nezpracovaných, neutrálních až silně alkalických přes pH 7,4. Na kyselých půdách a v zastíněné poloze zklame. Můžeme ji vysazovat také jako pionýrskou dřevinu na zpustlých uhličitanových půdách v kombinaci s jinými stanovišti odpovídajícími dřevinami.
P. resinosa – je vhodná pro hlinitorašelinné půdy, dostatečně vlhké, kyselé reakce, ve volné nezastíněné poloze.
P. silvestris – borovice lesní – uplatníme na mírně suchých až čerstvých písčitoštěrkovitých hlinitých i písčitohumózních nebo vřesovištních a rašelinných půdách silně kyselých až silně alkalických. Nesnáší však exhalace, zpevněný povrch půdy, zasolení a městské prostředí.
Řez: Starší dřevo borovice nemá zmlazovací schopnost. Když některou větev zkrátíme do délky, již dále neroste. U mladých dvoujehlicových borovic typu P. mugo můžeme však zkrácením loňských výhonů v zimě něbo letošních v létě dosáhnout kompaktnějšího vzrůstu. Část pupenových základů ve svazečcích jehlic se pak diferencuje a vytvoří pupeny, které v příštím vegetačním období mohou vyrašit, jsou-li dány příznivé vegetační podmínky. Jistějšího výsledku však dosáhneme, když zaštípneme mladé výhony krátce po vyrašení asi do první poloviny května, dokud to jde ještě nehtem, později nůžkami. Zpravidla se pak ještě téhož léta zbytek výhonku rozvětví. Rostliny takto zaštipované zůstanou menší a kompaktnější a je možné takto tvarovat nízké živé plůtky.
Pokud odřezáváme odumírající nebo i zdravé větve, řežeme co nejtěsněji u kmene, jinak se rána nezacelí. V poslední době se stalo módou vyvětvovat borovice a zaštipovat terminál i zbývajcící větve koruny a dosahovat takto piniím podobný tvar. Do určitého prostředí se takový znetvořený stromek snad hodí, nemusíme však toto mrzačení borovic zevšeobecňovat, přehánět. Tvarování bonsají, obzvláště z borovic, je pro milovníky přitažlivé.
Ošetřování: V sortimentech vyjmenované druhy borovic jsou mrazuvzdorné, jen v drsnější oblasti musíme choulostivější P. wallichiana a tříjehlicové druhy chránit jednu nebo více zim po výsadbě nastýláním půdy a přistíněním, nejlépe chvojím.
Stejně jak obsahuje rod borovic četné druhy, bývá i napadán četnými chorobami i škůdci. Z nejzávaznějších chorob se vyskytuje rez vejmutovková (Cronartium ribicola), kdy stříkáme hlavně hostitelskou dřevinu – rybíz – fungicidy, pak sypavka borová (Lophodermium pinastri), kdy opakujeme od poloviny července do začátku září fungicidní postřiky, a také sosnokrut Melampsora pinitorqua, kdy stříkáme při rašení, nejlépe přípravkem PLANTVAX.
Ze škůdců jsou nebezpečné různé mšice Cinara sp. a Pineus strobi, proti kterým jsou účinné postřiky olejovými a organofosfátovými přípravky. Jehličí pak ožírají obaleč prýtový (Rhyacionia buoliana), obaleč borový (Blastesthia turionella) a housenky můry sosnové (Panolis flammea), bourovčíka sosnového (Thaumetopoea pinivora). Při výskytu těchto škůdců vylamujeme napadené výhony a stříkáme insekticidními PARATHION nebo GUSATHION přípravky při rašení, v červenci (při náletu motýlů), v srpnu a v září. Proti častému výskytu korovnice borové (Pineus pini) stříkáme organofosfáty.
V boji proti plevelům jsou s dobrým účinkem vyzkoušeny herbicidy na bázi simazinu u P. mugo, P. nigra a P. silvestris, kdežto P. strobus a další pětijehlicové kořenové herbicidy poškozují.
