Školkařský sortiment:
014 010 5 – T. baccata; 011 3 – T. baccata ‛Aureovariegata‛, ‛Erecta‛ a ‛Jacksonii‛; 011 3 – T. baccata ‛Fastigiata‛; 011 7 – T. baccata ‛Compacta‛; 011 5 – T. baccata ‛Dovastoniana‛; 012 8 – T. baccata ‛Adpressa‛, ‛Ericoides‛ a ‛Washingtonii‛; 012 8 – T. baccata ‛Repandens‛; 020 4 – T. brevifolia; 030 8 – T. canadensis; 040 2 – T. cuspidata; 041 8 – T. canadensis ‛Nana‛; 042 8 – T. canadensis ‛Tayerae‛; 050 5 – T. hunnewelliana; 060 5 – T. media; 061 7 – T. media; 061 3 – T. media ‛Brownii‛ a ‛Kelseyi‛; 061 3 – T. media ‛Hatfieldii‛ a ‛Hillii‛; 061 3 – T. media ‛Hickii‛ a ‛Strait Hedge‛.
Vedlejší sortiment: Výběr kultivarů, v současné době ve školkách u nás pěstovaných:
Vzrůst kuželovitý: T. cuspidata ‛Columnaris‛ a ‛Stricta‛, T. media ‛Anthony Wayne‛ a ‛Pyramidalis‛.
Vzrůst keřovitý: T. baccata ‛Cheshuntensis‛, ‛Glauca‛, ‛Hessei‛, ‛Kadett‛, ‛Overeynderi‛, ‛Semperaurea‛ a T. cuspidata ‛Rustique‛.
Vzrůst sloupovitý: T. baccuta ‛Standishii‛, ‛Fastigiata Robusta‛ a T. media ‛Parade‛.
Vzrůst nízký: T. baccata ‛Adpressa Aurea‛, ‛Adpresa Variegata‛, ‛Amersfoort‛, ‛Erecta Aureovariegata‛, ‛Erecta Gracilis‛, ‛Page‛, ‛Thomsons Dwarf‛, T. ouspidata ‛Densiformis‛ a ‛Minima‛.
Vzrůst rozkladitý: T. baccata ‛Cavendishii‛, ‛Corona‛, ‛Dirigent‛, ‛Dovastoniana Aurea‛, ‛Elegantissima‛, ‛Präsident‛, ‛Procumbens‛, ‛Regent‛, ‛Repandens Aurea‛, ‛Summergold‛, T. media ‛Nidiformis‛ a ‛Intermedia‛.
Výsadba: Výsadbový materiál tisů je dnes dodáván většinou v menšícha středních velikostech, a to převážně kontejnerový. Zde musíme dbát, aby kořenový bal nebyl překořenělý, přehoustlý. Druhým extrémem je nedostatečné prokořenění, a to v tom případě, že jsou výpěstky dodávány příliš brzy po přesazení nebo, což je horší, když byly přehnojovány mimokořenově, což poznáme na vnějším vzhledu rostlin zpravidla podle pěkných přírůstků a sytě zeleného zbarvení jehličí. Takové výpěstky po výsadbě dlouho „stojí“, nepouštějí dostatek nových kořenů, žloutnou a shazují jehličí.
Uplatnění tisů, odpovídající šíři sortimentů, je široké. Keřovitě rostoucí T. baccata (vegetativně množené) a řadu kultivarů vysazujeme ve velkém v sadových úpravách jako zahuštěné plošné výsadby, skupinově na volné plochy i jako podrost pod vyšší stromy. Také ostatní druhy můžeme pro tento účel použít.
Typy sloupovitého, vzpřímeného a pyramidálního vzrůstu vysazujeme v parcích a zahradách jako volně rostoucí nebo tvarované živé ploty – spon pro výpěstky do 80 cm podle růstového tvaru 20 x 35 cm. Vyšší výpěstky sázíme na doraz balů – a také solitérně nebo v menších skupinách v zahradách a pak párově k pomníkům na hřbitovech nebo ke vchodům. Rozkladité tvary použijeme do nízkých skupin a jako předsadbu vyšších jehličnatých dřevin. Kultivary nízké, zakrslé, můžeme použít na nízké plůtky, do skalek a alpín, do terasových, střešních a atriových zahrad a velmi dobře i pro výsadby hrobů a mobilní zeleně na stinných místech. Pro tvarované „stříhané“ tisy se zpravidla hodí nejlépe původní druh T. baccata, množený ze semene, protože tvoří kmínkovité souměrné stromky, které netrpí rozklesáním po mokrém sněhu, jsou nepostradatelné v historických zahradách a někdy je můžeme vhodně uplatnit v blízkosti budov a architektonických a sochařských děl.
Většinou vysazujeme tisy na stanoviště ve stinné až polostinné poloze, i když také dobře rostou na plném výsluní v létě, mají-li dostatek vláhy a jsou-li tak umístěny, že na ně vrhá nízké zimní slunce alespoň částečně stín porostů nebo budov. Pestrolisté kultivary jsou ovšem v tomto směru náročnější, neboť mohou utrpět i letním úpalem, nejsou-li alespoň trochu přistíněny. Nejodolnější proti úpalu i proti účinkům paprsků zimního slunce je T. cuspidata, již méně T. canadensis a T. media. Stanovištní a půdní podmínky nejsou pro jednotlivé druhy příliš odlišné.
Všechny druhy můžeme s úspěchem vysazovat do čerstvých písčitokamenitých nebo humózně hlinitých i jílovitých půd. Hlavní je, aby poloha byla s vyšší vzdušnou vlhkostí, chráněná před mrazivými vysušujícími větry, zimním sluncem a úpalem v létě. Reakce půdy může být kyselá, raději však alkalická přes 7,4 pH. V kyselých půdách rostou tisy špatně.
Průmyslové a městské prostředí snášejí dobře, nikoliv solení.
Řez: Díky téměř neomezené regenerační schopnosti tisů můžeme jejich tvar jakkoliv upravovat řezem. Řežeme je nejčastěji do tvaru živých plotů a stěn. Tvar nemusí být sbíhavý jako u většiny jiných dřevin. Kde to odpovídá stavebnímu slohu nebo naší zálibě, můžeme se pokusit o tzv. zelenou architekturu, tj. varování do nejrůznějších podob. Když vezmeme na pomoc drátěnou kostru a začneme potřebné větvičky vyvazovat, mohou se nám podařit nejrůznější tvary, aniž bychom se museli obávat, že tvoříme kýče. Hlavní doba tvarování, řezu a stříhání tisů je v předjaří. Potom můžeme ještě opravovat po vyzrání jarního výhonu v červnu. Tisy, které přerostly jim přidělený prostor na výšku nebo šířku, můžeme radikálně zmladit v zimním období.
Na vhodném stanovišti se stává, že nová výsadba vyhání dlouhé vrcholové a postranní výhony a je nebezpečí, že stromek zůstane řídký. V tom případě tisy vhodně zkracujeme ještě v letním období, aby se garnitura více rozvětvila.
K radikálnímu zmlazení můžeme být také přinuceni po tuhé zimě, kdy celá jihovýchodní strana stormku, popřípadě celý stromek, ztratí své jehličí. Pak zmladíme rostliny až na silnější zdravé dřevo, popřípadě zůstane jen kmen, který se opět zazelená. Někdy dokonce tisy z pařezu ještě obrážejí. Také při přesazování vzrostlých jedinců, školkařsky nepřipravených, seřezáváme větve až do staršího dřeva, avšak tak, aby zůstalo hodně zeleně.
Ošetřování: Mladé i starší rostliny napadá na méně vhodném stanovišti puklice Eulecanium cudrum, proti které musíme na jaře a po vyzrání jarního výhonu stříkat přípravky na bázi minerálních olejů a parathionu. Další škůdce, jenž napadá tisy, je vlnovník Eriophyes psilapsis, kterého ničíme akaricidními přípravky od konce dubna do konce června opakovanými postřiky. Larvy nosatce Otiorrhynchus sulcatus se vyskytují na kořenech mladých výpěstků. Přeneseme je zpravidla ze školky nebo s rašelinou a pak je musíme hubit obtížnou dezinfekcí půdy, zapravením LINDANU nebo ALDRINEM 70 WP.
Proti plevelům se osvědčily u vzrůstných typů přípravky na bázi simazinu. U poléhavých druhů, které mají kořeny mělce, se tyto přípravky nedoporučují.
