Školkařský sortiment:
015 010 1 – A. sieboldianus, 60/80/100/125 cm,
011 1 – A. – ‛Variegatus‛, 40/50/60/80/100 cm.
Sbírkový sortiment: Výběr z dalších 29 taxonů: A. cissifolius, A. henryi, A. leucorrhyzus, A. senticosus, A. sessiliflorus, A. setchuensis a A. simonii.
Výsadba: Sázíme jednotlivě, před větší skupiny, trnité druhy vzpřímeného vzrůstu i jako volně rostoucí živé ploty, avšak jen tam, kde nemohou přijít k úrazu děti. Sázíme do propustné, dobré půdy. A. sieboldianus se spokojí i s půdou kamenitou na plném výsluní. Acanthopanax ve stínu roste, ale méně plodí. Prostokořenné keře vysazujeme raději na jaře, neboť poraněné dužnaté kořeny, je-li zima mokrá, zahnívají, a je-li tuhá, namrzají. Vzrostlé dobře prosvětlené keře lze přesazovat sice s technickými obtížemi, avšak úspěšně.
Řez: Před výsadbou musíme přeseknuté kořeny zahladit. Solitérní keře upravíme průklestem, přestárlé zmlazením, namrzlé sestříháme až na zdravé dřevo a odpad spálíme. Při dobývání, řezu a sázení pracujeme v kožených rukavicích.
Ošetřování: První zimu po výsadbě nastýláme půdu kolem keřů po zamrznutí. Choulostivé druhy chráníme na zimu chvojím. Po hlubší okopávce, popřípadě obrývání, obrážejí kořeny některých druhů, což není vítané. Proto raději ničíme plevel kolem trnitých keřů jen škrabkou na dlouhé násadě.
Choroby a škůdci se běžně nevyskytují. Předčasné podzimní zbarvení listů, popřípadě opad listů, u některých druhů má fyziologické příčiny v nedostatku nebo přebytku vody.
