Školkařský sortiment:
032 010 5 – C. vulgaris, 10/12/15/20 cm, trsy z výsevu, dělence,
011 5 – C. – ‛Alba‛, ‛Alportii‛, ‛Carlton‛, ‛C. W. Nix‛, ‛H. E. Beale‛, ‛J. H. Hamilton‛, ‛Mullion‛ a ‛Tib‛,
8/10/12/15/20 cm, s rašelinovým balíčkem.
Vedlejší sortiment (výběr osvědčených kultivarů podle HIEKEHO): C. vulgaris ‛Alba Searlei‛, ‛Argentea‛, ‛Aurea‛, ‛Augustus Beauty‛, ‛Curprea‛, ‛Foxii‛, ‛Hammondii‛, ‛Kit Hill‛, ‛Lutescens‛, ‛Minima‛ a ‛Plena‛.
Výsadba: Bohatý sortiment vřesů obsahuje nejrůznější růstové formy a barvy od bílé do tmavě červené. Podle toho je můžeme použít jako půdní kryt, k ozelenění přírodních partií alpín, upravených ploch na skalkách i na kamenných zídkách a také do roviny v malých skupinách, na obruby i jednotlivě ve společenství se zakrslými jehličnany v menších zahradách. V oblastech s odpovídajícími půdními podmínkami můžeme vysazovat původní druh i v krajinářských úpravách jako plošné velkovýsadby na svahy.
Předpokladem pro zdárný růst je vysazování mladého výsadbového materiálu s rašelinovými balíčky do kypré a chudé písčitohumózní půdy. V případě potřeby ji upravíme přídavkem rašeliny, vřesovky nebo jehličnaté hrabanky. Nejvhodnější reakce půdy je pH 4 až 5. Vzdálenost jednotlivých rostlin při výsadbě se řídí vzrůstem kultivaru (od 15 cm u zakrslých do 35 cm u původního druhu).
Řez: Vřes vysazujeme zpravidla hustě, aby se porost v roce výsadby zapojil. To má za následek, že se rostliny vzájemně tísní a vytahují se příliš do výšky, přičemž jsou uvnitř holé a zvenku nevzhledné. Tomuto vývoji můžeme zabránit jen každoročním seřezáváním v předjaří až na spodní část ještě zelených výhonků. Ze starého dřeva nelze očekávat vyrovnané obrážení. Větší plochy sestříháme plotovými, popřípadě mechanickými nůžkami. Stříhat můžeme po centimetrech a vzniklý odpad nechat v porostu jako nastýlku, kterou doplníme dobře provlhčenou vrstvičkou rašeliny, což velmi přispívá ke zdárnému růstu a kvetení.
Ošetřování: Pro zálivku používáme nejlépe měkkou vodu. Přílišné velké vlhko vřesům neprospívá, stejně tak jako hnojivé závlahy a vyhnojené půdy, kde keříky rozklesnou a nevytvoří kompaktní polštáře.
Chorobami a škůdci nebývá vřes napadán.