Školkařský sortiment: vesměs s hrnkovým balem nebo z kontejnerů
054 010 5 – C. beanii, 15/20/30/40 cm,
020 5 – C. dallimorei, 30/40/60 cm,
030 5 – C. decumbens, 15/20/30 cm,
040 5 – C. kewensis, 15/20/30/40 cm,
050 1 – C. nigricans, 30/40/60 cm,
060 5 – C. praecox, 15/20/30/40/60 cm,
061 5 – C. – ‛Albus‛, ‛Hollandia‛, ‛Zeelandia‛, 20/30/40/60 cm,
070 5 – C. procumbens, 15/20/30 cm,
080 5 – C. purpureus, 20/30/40 cm,
090 5 – C. ratisbonensis, 30/40/60 cm,
100 1 – C. scoparius, 30/40/60/80 cm, 1leté, popřípadě bez balu,
101 5 – C. – ‛Andreanus‛, ‛Dragonfly‛, ‛Goldfinch‛, 30/40/60 cm.
Vedlejší sortiment: C. albus, C. ardoinii, C. austriacus, C. glaber (C. elongatus), C. hirsutus, C. multiflorus a C. supinus.
Výsadba: Zpravidla 2leté výpěstky, výjimečně starší, z hrnků průměru 8 až 9 cm, delšího typu, nebo z kontejnerů 8 x 8 cm až 13 x 13 cm jsou vhodným výsadbovým materiálem. Jen C. scoparius vysazujeme do svahů a krajinných úprav jako pionýrské dřeviny. Můžeme je též vysazovat jako jednoleté prostokořenné sazenice, pokud s nimi zacházíme šetrně, tzn., když čerstvě vydobyté sazenice, bezodkladně upravené k sázení, přenášíme při výsadbě přikryté, nemáčené ani nezaschlé.
Sazenice z hrnků nebo kontejnerů nemívají pevný kořenový bal, takže i s nimi musíme zacházet při výsadbě opatrně. Nevyklápíme je z nádob do zásoby, ale až bezprostředně před sázením do jamky. Tyto zásady platí zejména pro všechny kultivary C. praecox, C. scoparius a tzv. hybridní sorty.
Stanoviště pro čilimníky volíme slunné, dostatečně volné. Vysazujeme je ať solitérně, nebo do skupin, aby se mohly později rozložit do šířky a uplatnit v plné kráse. Místo pro ně může být na záhonech s nižšími trvalkami, v krátce stříhaném trávníku, jako předsadba klečí a jiných tmavých konifer nebo ve vřesovišti. Velmi efektní je jejich uplatnění i v mobilní zeleni.
Půdu pro ně připravíme písčitohlinitohumózní, slabě až silně kyselou. Původní druh C. scoparius (janovec) snáší i půdy hrubé struktury, silikátové, neobdělávané a hubené. Vyhneme se půdám rozbahněným, neprovzdušněným alkalickým vápencům, slínům, opukám a hadcům i půdám velmi kyselým, s nadložím surového humusu.
Pro skupinu nízkých a poléhavých čilimníků najdeme vhodné místo na skalkách, terasách nebo opěrných zdech a suchých zídkách. C. decumbens, C. procumbens a C. purpureus můžeme ve vhodných polohách použít s úspěchem na pokrývání půdy, ozelenění jižních svahů a menších ploch na skalkách a v neposlední řadě ve výsadbách balkónových, střešních a terasových zahrad.
Zde připravíme půdu podobných vlastností jako pro skupinu vyšších a hybridních čilimníků, reakce půdy může být slabě kyselá až neutrální. Pouze C. purpureus roste dobře i ve vápenité a hlinité půdě.
Nejvhodnější doba výsadby pro všechny druhy je předjaří, i když kontejnerové sazenice snesou výsadbu během vegetace.
Existuje ještě několik druhů čilimníků, které jsou pěstovány jako hrnkové květiny, např. C. battandieri, C. canariensis a C. racemosus. Tyto druhy pěstujeme celoročně v hrnkách v pařeništní zemi s listovkou a pískem. Přes léto zapustíme hrnky do poloviny výšky venku na záhonech, ale na zimu je musíme uklidit do skleníku. Protože jsou stálezelené, vyžadují více vláhy než opadavé druhy školkařského a vedlejšího sortimentu.
Řez: Při výsadbě chráníme kořenový systém nebo kořenový bal před poškozením. Dbáme, aby kořenový bal byl před vyklápěním z nádob dostatečně vlhký, jinak by se snadno rozpadl. Symbióza čilimníkových rostlin s hlízkovými baktériemi se pak poruší a ujmutí může být nejisté. U prostokořenných sazenic janovce zarovnáme jen poškozené kořeny, jinak je necháme co nejdelší. Výhony janovce zkrátíme podle tloušťky rostlin o jednu polovinu až o dvě třetiny.
Výsadbový materiál s balem necháme s neporušenou nadzemní částí, pokud nemusíme zkrátit zaschlé špičky výhonů. Na trvalém stanovišti mohou nízké a plazivé druhy růst volně. U bujněji rostoucích druhů a hybridů můžeme vždy po odkvětu vystříhat část odkvetlých výhonů nebo větviček, aby nenasazovaly velké množství plodů a vyhnaly nové výhony. Do starého dřeva nezasahujeme, raději se snažíme udržet plodnost keřů pravidelnou probírkou. Stane-li se, že za tuhé zimy rostliny namrznou, musíme je seřezat až u země. Celkem snadno opět obrazí, ale ten rok již nekvetou.
Ošetřování: Na zimu po výsadbě obložíme hlavně hybridní kultivary C. dallimorei, C. praecox, C. multiflorus a C. scoparius suchým listím a zastíníme chvojím. Pokud tyto kultivary pěstujeme jako stromky, roubované na Laburnum, musíme korunky na zimu ovázat, nemáme-li stromky na chráněném teplém stanovišti. Stromky ostatních druhů vydrží bez ochrany. Sama podnož přispívá k odolnosti.
I když čilimníky snášejí značné sucho, nenecháme mladou výsadbu po odkvětu za suchého počasí bez dodatečné vláhy. Zálivku můžeme spojit s přihnojením draselným, bezchlórovým hnojivem, nebo plným hnojivem, např. HERBASYN 3.
Pokud jde o choroby, trpí některé druhy jako mladé rostliny plísní Peronospora cytisi. Listy zasychají a nakonec opadají, popřípadě odumírají celé rostliny. Opatřením proti této plísni je odstraňování napadených částí rostlin, postřik měďnatými přípravky a udržování mírné půdní vláhy.
Problémem při pěstování všech čilimníků je skutečnost, že jsou vyhledávanou potravou hlodavců. Jen důsledná ochrana hustým pletivem v zimním období pomůže zachovat rostliny nepoškozené.
Janovec (C. scoparius) bývá vysazován ve velkém jako přírodní potrava pro zajíce a králíky.
