Školkařský sortiment:
081 010 2 – F. silvatica, 100/125/150/200 cm, 2x přesaz. s balem,
150/200/250/300 cm, 3x přesaz. s balem,
3 – F. silvatica, 8/10/12/14/16 cm, Vk, 3x přesaz. s balem,
14/16/18/20/25 cm, Vk, 4x přesaz. s balem,
8 – F. silvatica, 40/60/80/100/125 cm, 1x přesaz. odrostky,
80/100/125/150 cm, 1x přesaz. s balem,
011 4 – F. ‛Asplenifolia‛, ‛Laciniata‛, ‛Rohani‛,
100/125/150/175/200 cm, pyramida, 3x přesaz. s balem,
4 – F. – ‛Atropunicea‛, 8/10/12/14/16 cm, Vk, 3x přesaz. s balem,
100/125/150/175/200 cm, pyramida, 3x přesaz. s balem,
4 – F. – ‛Fastigiata‛, 80/100/125/150/200 cm, 3x přesaz. s balem,
4 – F. – ‛Pendula‛, 8/10/12/14 cm, Vk, 3x přesaz., s balem,
100/125/150/175/200/250 cm, 3x přesaz. pyramida s balem,
2 – F. – ‛Purpurea‛, 80/100/125/150 cm, 2x přesaz., s balem,
150/200/250/300 cm, 3x přesaz. s balem,
4 – F. – ‛Roseomarginata‛, ‛Zlatia‛, 80/100/125/150/175/200 cm, pyramida,
3x přesaz. s balem.
Vedlejší sortiment: F. crenata, F. engleriana, F. grandifolia, F. japonica, F. longipetiolata, F. lucida, F. orientalis, F. silvatica s kultivary ‛Albovariegata‛, ‛Purpurea Latifolia‛, ‛Purpurea Tricolor‛, ‛Riversii‛, ‛Spaethiana‛, ‛Purpurea Pendula‛, ‛Quercifolia‛, ‛Swat Magret‛ a dalšími.
Výsadba: Pro úspěšné ujmutí buků při výsadbě i přesazování vzrostlých exemplářů je nejdůležitější jejich školkařská příprava. V první řadě je to včasné a časté přesazování ve školce, pak odborné a svědomité dobývání ve školce, popřípadě v porostech veřejné zeleně, tzn. prostokořenný materiál, zejména ručně dobývaný, s nepoškozeným, nepohmožděným – jak předepisuje ČSN – přiměřeně objemným kořenovým systémem. Tzv. balové zboží musí být s pevnými, ne umělými baly, balenými v plachetkách z pytloviny, velikosti od 200 cm, s balem v drátěném pletivu. Zároveň je bezpodmínečně nutné, abychom zacházeli s rostlinami co nejšetrněji při dopravě, tzn., opatrně nakládali a skládali s dopravního prostředku, a abychom dbali, aby holé kořeny ani baly neproschly. Proto nesmíme prostokořenný materiál nechat volně ležet na slunci a větru.
Málo nebo opožděně přesazované buky nemají sice dlouhé kůlové kořeny, které by dělaly potíže při dobývání, ale postranní kořeny jsou u těchto rostlin již silné a dlouhé, takže po přeseknutí již nemají baly dostatečnou soudržnost.
Z praktických zkušeností vyplývá, že nejjistější ujmutí při přesazování lze pozorovat u buků, které byly dobývány poměrně pozdě na jaře, když raší.
Běžný, slabší výsadbový materiál buku lesního, tzv. odrostky nebo lehké keře, vysazujeme ve velkém v krajinných úpravách, jako doprovodnou zeleň komunikací, vedoucích přírodní krajinou, v samostatných i smíšených skupinách velkých sadovnických úprav, někdy i jako podrost vysokých stromů a konečně i jako porosty v hygienických pásmech a ve větrných polohách. V hustém zapojení musíme počítat s tím, že se porost bude vyvíjet jako v lese a ne jako parkové, okrasné dřeviny, ovětvené od země. Velmi dobře můžeme uplatnit buky sortimentu kódovaného konečným číslem 8 pro vypěstování mohutnějších stříhaných plotů a živých stěn. Výpěstků do výšky 100 cm sázíme pro tento účel 4 až 6 ks na 1 metr, přes 100 cm 2 až 4 ks na 1 metr, v jedné nebo výjimečně ve dvou řadách.
Roubované buky vysazujeme většinou jako solitéry nebo jen v malých skupinách v parkových a větších zahradních úpravách, popřípadě u pomníků a na památná místa. Při tom musíme volit dostatečnou vzdálenost podle budoucího habitu jednotlivých kultivarů. Druhy a odrůdy vedlejšího sortimentu uplatníme hlavně v arboretech, pokud je tam dost vhodného prostoru, neboť jednotlivé růstové formy se mohou typicky rozvíjet jen při dostatku místa.
Stanoviště pro buky volíme ve vlhčí oblasti, ve slunné, otevřené poloze, v polostínu jen jako podrost.
Půdy mohou být různé, ale ne suché, písčité nebo těžké, nepropustné a bažinaté. Dobré jsou půdy vápencové, minerální, humózní a kypré. Vápník nesnášejí pouze F. grandifolia s var. caroliniana a var. pubescens.
Řez: Buky známe zpravidla ve tvaru vysokokmenných stromů. Pro sadovnické účely jsou však často pro estetický účinek v parkových úpravách požadovány stromy vícekmenné, s nízko založenými korunami. Je to přirozený tvar volně rostoucích buků. Byl-li výpěstek zapěstován již ve školce na více bazálních výhonů, můžeme potlačit přebytečné výhony probírkou obrostu celkem snadno dosáhnout cíle, neboť buky zakládají své kmeny primárně akrotonicky, tzn. z terminálních pupenů. Avšak i jednokmenný, keřovitý výpěstek můžeme seřezáním u země donutit, aby vytvořil postupně požadovaný tvar vícekmenného, solitérního stromu. Záleží na tom, zda zahradník, který má zeleň na starosti, má zájem o sadovnické umění.
Pokud nemáme možnost vysadit na živé stříhané ploty již ve školce připravený materiál, tj. kmínkovité, až k zemi zavětvené rostliny se zastříhávaným obrostem, musíme volně rostlé odrostky, které mají zpravidla jen tři nebo čtyři výhony, zkrátit při výsadbě nebo nejpozději v předjaří o dvě třetiny, abychom dosáhli dobrého rozvětvení již od základu. Také dobře školkařsky připravený plotový materiál musíme hned po výsadbě zarovnat.
Stříhané bukové ploty vedeme řezem od počátku co nejužším, neboť musíme počítat s tím, že již po několika málo letech budou zabírat šířku minimálně 30 až 35 cm. Proti názoru, že musíme všechny živé ploty stříhat do kónického, sbíhavého tvaru, potvrzuje zkušenost, že je možné stříhat buky svisle, aniž by spodní partie znatelně prořídly. Nemusíme se obávat, že vnitřek bukových plotů bude v zimě vlivem každoročního řezu působit nevzhledně. Stříhané bukové ploty, stejně jako habrové, kryjí tuto část svým listem, třeba přes zimu zaschlým, až do jarního rašení.
Je škoda, že mohutných a vysokých stěn, typických pro historické parky, stále ubývá, přestože jsou dnes k dispozici mechanické žebře a strojní lišty pro stříhání. Omlouvá se to často vysokými náklady na údržbu těchto tvarů, avšak pravá příčina je v tom, že zahradní správy zaměstnávají mnoho pracovníků se změněnou pracovní schopností, kteří stříhání vysokých plotů nezvládnou.
Ošetřování: Vysokokmenné a husté pyramidální tvary uvážeme po výsadbě ke kůlům. Solitérní jedince zakotvíme a úvazky kontrolujeme tak dlouho, dokud stromy pevně nezakoření. V suchém období poskytneme mladým výsadbám dostatek vody, aby pronikla až ke kořenům.
Vzrostlé buky bývají napadány četnými druhy dřevokazných hub. Ochrana spočívá jen v prevenci, neboť v praxi neznáme žádný přípravek k potírání dřevokazných hub na živých stromech, který by zároveň nepoškozoval zdravé dřevo. Proto musíme větší zranění bukových stromů bezprostředně ošetřit. Dále jsou to nektriová rakovina a buková mrtvice, proti kterým záleží ochrana jen v prevenci ošetřením otevřených ran a zimním postřikem proti vlnatce bukové.
Nejrozšířenější škůdce na mladých bukových výsadbách je mšice buková, které se celkem snadno zbavíme postřikem systémovými insekticidy. Na nevhodném a suchém stanovišti trpí buky listovou skvrnitostí. Ochrana je možná měďnatými přípravky v předjaří. Ve volných výsadbách mladý buk velmi trpí okusem. Je nevyhnutelné ho chránit, neboť ani jeho značná regenerační schopnost nestačí vyrovnat škody.
Závěrem o ochraně proti plevelům. Pod korunami starších buků se mnoho plevelů neudrží, ale u nových výsadeb zasáhnout musíme nejlépe okopávkou, nebo SIMAZINEM 50 WP v dávce 0,5 g.m-2.