Školkařský sortiment:
115 010 7 – J. beesianum, 40/60/80 cm, z kontejnerů,
020 7 – J. nudiflorum, 30/40/60/80/100 cm, z kontejnerů,
030 7 – J. officinale, 40/60/80 cm, z kontejnerů.
Vedlejší sortiment: J. stephanense, J. angulare, J. azoricum, J. floridum, J. giraldii, J. humile, J. mesnyi, J. officinale, J. affine, J. parkeri a J. polyantha.
Výsadba: Často bývá nabízen k výsadbě mladý, neotužilý materiál z 8cm hrnků, který hned v první zimě po výsadbě namrzá. Výhodnější jsou velikosti uvedené ve školkařském sortimentu z 2 až 3litrových kontejnerů. Převážně vysazujeme J. nudiforum, a to nejlépe ke chráněným jižním až jihozápadním stěnám, na které upevníme vodorovně na delších skobách dráty 40 cm nad sebou, po kterých může jasmín šplhat do výšky i několika metrů a pokrýt širokou plochu.
Půdu do prostorných jamek nemusíme zvlášť připravovat. Postačí půda hrubá, propustná, neutrální až alkalická, do pH 7,8.
Dále můžeme uplatnit kromě jasmínů školkařského sortimentu i J. stephanense. Ve velmi teplé oblasti můžeme uplatnit i J. mesnyi jako skupinové keře, solitérně s oporou i bez opory, splývající z vyšších zídek, v atriových zahrádkách a v tzv. předjarních zahradách, kde konifery tvoří kostru a pozadí pro keře a trvalky, kvetoucí v předjaří. Jako podrost prosvětlených dřevin roste J. nudiflorum dobře až bujně. Na tomto stanovišti ale špatně kvete a brzy stárne. Totéž platí, když ho necháme šplhat po borovicích.
Pěstujeme-li také ostatní druhy, které jsou choulostivější, a v exponovaných, studených polohách i druhy školkařského sortimentu, vysadíme mladé rostliny s hrnkovými balíčky v květnu na záhon s hubenou písčitou půdou na výsluní. Bujné výhony zaštipujeme až do začátku července. Začátkem září vyjmeme rostliny s balem a nasázíme do kontejnerů, dobře zalijeme a necháme venku až do počátku studeného počasí, kdy je přeneseme do studeného skleníku. V dalších letech je přesazujeme podle potřeby vždy v dubnu do větších nádob a umístíme venku.
Řez: U normálně rostoucích rostlin seřízneme po odkvětu výhony asi na jednu polovinu, popřípadě více, chceme-li dosáhnout větších přírůstků. Solitérně a volně rostoucí keře můžeme v jarních měsících zaaštipovat, abychom dopěstovali jednak vyzrálejší dřevo, jednak kompaktnější rostliny, které jsou v zimě odolnější. Pokud tyto keře v zimě namrznou nebo rostou neuspořádaně, seřízneme je až do staršího dřeva, ze kterého celkem snadno obrážejí. Nové výhony však špatně vyzrávají.
Ošetřování: Jasmínům, pěstovaným u zdí, musíme pomáhat alespoň částečným rozváděním a vyvazováním výhonů, aby dobře pokryly jim určenou plochu. Na zimu chráníme keře suchým listím. Převislé výhony zpravidla v okolní půdě zakoření a keře se neúměrně rozrůstají. V tom případě tyto výhony raději včas uvolníme. Pěstujeme-li choulostivé druhy u stěn, chráníme je proti tuhým mrazům chvojím, popřípadě rohožemi.
Zaplevelení můžeme omezit jen ručním pletím.
