Druh: L. procumbens.
Pěstování: 2leté sazenice s rašelinovým nebo hrnkovým balíčkem můžeme vysadit do skalky v nepříliš výhřevné poloze do hrubé slatinné půdy s propustným prahorninovým, popřípadě i vápenitým podkladem. Vytvoří husté kobercovité keříky, které přilnou ke kamenům, mezi něž byly vysázeny. V zimě vyžadují sněhouvou pokrývku nebo zastínění chvojím.
LONICERA L. – Caprifoliaceae – kozí list, zimolez
Školkařský sortiment:
136 010 1 – L. alpigena, 40/60/80 cm, 2x přesaz.,
020 1 – L. amoena, 80/100/125 cm, 2x přesaz.,
021 1 – L. – ‛Alba‛, ‛Arnoldiana‛, 80/100 cm, 2x přesaz.,
030 7 – L. brownii, 60/100 cm, z kontejnerů,
031 7 – L. – ‛Fuchsioides‛, ‛Punicea‛, 60/100 cm, z kontejnerů,
040 7 – L. caprifolium, 60/100/150 cm, z kontejnerů,
050 1 – L. coerulea, 60/100 cm, 2x přesaz.,
060 1 – L. deflexicalyx, 60/100 cm, 2x přesaz.,
070 7 – L. heckrottii, 60/100 cm, z kontejnerů,
080 7 – L. henryi, 40/60/100/150 cm, z kontejnerů,
090 1 – L. hispida, 30/40/60 cm, 2x přesaz.,
100 1 – L. iberica, 40/60/80 cm, 2x přesaz.,
110 7 – L. japonica, 40/60/80 cm, z kontejnerů,
120 1 – L. korolkowii, 60/80/125 cm, 2x přesaz.,
130 1 – L. ledebourii, 60/100/150 cm, 2x přesaz.,
140 1 – L. maackii, 80/125/175 cm, 2x přesaz.,
150 1 – L. morrowii, 60/80/125 cm, 2x přesaz.,
160 5 – L. nitida, 20/30/40 cm, z hrnků nebo z kontejnerů,
161 5 – L. – ‛Elegant‛, ‛Graciosa‛, 20/30/40 cm, z hrnků nebo z kontejnerů,
170 5 – L. pileata, 20/30/40/60 cm, z hrnků nebo z kontejnerů,
180 1 – L. purpusii, 40/60/80/100 cm, 2x přesaz.,
190 1 – L. spinosa, 40/60/100 cm, 2x přesaz.,
191 1 – L. – ‛Alberti‛, 40/60/100 cm, z kontejnerů,
200 1 – L. syringantha, 40/60/80 cm, 2x přeaz.,
210 1 – L. tatarica, 80/125/175 cm, 2x přesaz.,
211 1 – L. – ‛Arnold Red‛, ‛Grandiflora‛, ‛Hack‛s Red‛, ‛Latifolia‛, ‛Rosea‛, 60/100 cm, 2x přesaz.,
220 7 – L. tellmanniana, 60/100 cm, z kontejnerů,
230 1 – L. xylosteum, 80/125/175 cm, 2x přesaz.
Vedlejší sortiment: Druhy a odrůdy z širokého botanického sortimentu, které se vyskytují ve školkách: L. bella, L. chrysantha, L. involucrata s var. serotina, L. microphylla, L. nigra, L. tatarica ‛Alba‛, ‛Rubra‛, ‛Zabeli‛, L. tangutica, L. xylosteum ‛Clavey‛s Dwarf‛, L. xylostoides a stálezelená L. fragrantissima.
Z ovíjivých: L. brownii ‛Dropmore Scarlet‛, L. periclymenum, L. giraldii, L. sempervirens a L. yunnanensis.
Výsadba: Materiál opadavých keřovitě rostoucích zimolezů je často odoláván i jako 1 až 2leté nepřesazované řízkovance s méně než pěti výhony, které předepisuje ČSN jako minimální počet pro I. jakost výpěstků. Pro velkovýsadby je takový materiál vhodný s výhradou, že je vysazován do dobrých podmínek a v prvních letech po výsadbě nebude zanedbáno ošetřování, zejména odplevelování.
Při výsadbě je nutno mladé rostliny zkrátit až o dvě třetiny a pak se stává, že zkrácené keříky v plevelu již nenajdeme. Silnější přesazované keře při výsadbě jen upravujeme lehkým průklestem, popřípadě zkrácením nejdelších výhonů, abychom výsadbu výškově vyrovnali.
V obsáhlém sortimentu zimolezů najdeme sorty pro různá stanoviště. Přístupná dendrologická literatura podává v tomto směru dostatečné informace. Všeobecně lze říci, že mezi opadavými a poloopadavými keřovitými druhy najdeme pro výsluní až stinné polohy vhodné sorty pro krajinářské, sadové i zahradní úpravy, solitérní i skupinovou výsadbu, zahuštěné výsadby, živé ploty, pokryv svahů, okraje vyšších dřevin, podrost, jako krycí keře a pro remízy.
Půdu pro tuto skupinu zimolezů nemusíme zvlášť vybírat, i když má přirozeně každý druh své optimální požadavky. Zpravidla postačí běžná zahradní půda. Přechodně může být mokrá či suchá, slabě kyselé až alkalické reakce. Jen L. xylosteum vyžaduje výrazně vápenitou.
Ze skupiny stálezelených drobnolistých zimolezů můžeme vybírat pro výsadbu nízkých stříhaných i volně rostoucích živých plůtků, pro plošné a zahuštěné výsadby při sponu 45 x 60 cm i pro podrost vyšších dřevin, všude tam, kde v zimě pokryje výsadbu dostatečná vrstva sněhu. Velmi často používáme jako levný materiál pro mobilní zeleň a jako stálou zeleň v atriích, na balkónech a terasách druhy L. nitida a L. pileata. Polohu pro ně vyhledáme na slunci nebo v polostínu, s půdou vlhčí, humózní, neutrální až alkalické reakce.
Třetí skupina – kozí listy – obsahuje sortiment ovíjivých keřů, které můžeme vysazovat a zavádět k nejrůznějším oporám, jako jsou např. treláže a mřížky u zdí, pergoly, sloupy, besídky, loubí, ploty, oblouky, brány, balustrády a zábradlí. Jako půdní kryt můžeme použít např. L. japonica ve vzdálenosti 75 cm. Tento druh patří podle výzkumu mezi 10 ekonomicky nejvýhodnějších dřevin pro náhradu trávníků, neboť doba na ošetřování 1 m2 porostu obnáší za první dva roky po výsadbě pouhých 11 minut. Výsadbové jamky plníme dobrou zahradní půdou s dostatkem živin, nevysychavou, neutrální až slabě alkalické reakce.
Stanoviště může být na výsluní nebo v polostínu. L. caprifolium, L. heckrottii, L. henryi a L. tellmanniana rostou i ve stínu.
Řez: Zimolezy ze skupiny opadavých keřovitých druhů vyžadují běžný průklest, jinak se vytváří uvnitř keřů mnoho suchého dřeva. Radikálnímu zmlazení se raději vyhneme. Druhy, které kvetou v předjaří a časně zjara, jako poloopadavé L. fragrantissima a L. purpusii, řežeme ihned po odkvětu.
Skupina stálezelených drobnolistých druhů trpí místy namrzáním. Po sestříhání na jaře však keříky opět rychle obrážejí a brzy se zaplňují. Ovíjivé druhy opadavé prořezáváme, když příliš bují. Snesou i silnější zmlazení v zimním období. Stálezelené kozí listy pravidelně prosvětlujeme, aby se uvnitř netvořilo mnoho suchého dřeva. Nejdelší výhony můžeme zkrátit i v létě, zejména ve výsadbách jako půdní kryt, kde se často nevhodně rozrůstají.
Ošetřování: U mladých výsadeb sledujeme dostatečnou vláhu půdy v suchém období.
Stálezelené druhy chráníme v zimním období zastíněním chvojím. To se týká nízkých porostů. Ovíjivé stálezelené druhy vydrží v korunách stromů bez zvláštní ochrany.
Na suchém stanovišti se objevují někdy u druhů L. tatarica a L. xylosteum mšice Pemphigus xylostei, podobné mšici krvavé, a vrtalka Phytoagromyza xylostei, na listech zimolezů. Ochranný postřik systémovými insekticidy při prvním výskytu škůdců je nejlepší opatření. Nejvážnějším škůdcem je vrtule třešňová (Rhagoletis cerasi), ani ne tolik pro zimolez samotný jako pro okolní třešně.
Z chorob způsobuje největší škody listová skvrnitost (Leptothyrium periclymeni) a na starých keřích některé dřevokazné houby, jako ohňovec rybízový a pevník chlupatý. Proti skvrnitosti pomohou měďnaté přípravky. Přestárlé keře zimolezů napadené mykózami raději odstraníme.
