Školkařský sortiment: Všechny velikosti se zemním balem, menší i z kontejnerů.
143 010 5 – M. acuminata, 60/80/100/125 cm, 2x přesaz.,
020 5 – M. denudata, 40/60/80/100/125 cm, 2x přesaz.,
030 5 – M. kobus, 60/80/100/125 cm, 2x přesaz.,
125/150/175/200 cm, 3x přesaz.,
031 5 – M. – ‛Borealis‛, 60/80/100/125/150 cm, 2x přesaz.,
032 5 – M. – ‛Kobus‛, 60/80/100 cm, 2x přesaz.,
033 5 – M. – ‛Loebneri‛, 40/60/80/100/125 cm, 2x přesaz.,
034 5 – M. – ‛Merrill‛, 40/60/80/100 cm, 2x přesaz.,
035 5 – M. – ‛Stellata‛, 40/50/60/80 cm, 2x přesaz.,
80/100/125 cm, 3x přesaz.,
036 5 – M. – ‛Stellata Rosea‛, 40/50/60 cm, 2x přesaz.,
037 5 – M. – ‛Stellata Rubra‛, 40/50/60 cm, 2x přesaz.,
040 5 – M. liliiflora, 40/60/80/100 cm, 2x přesaz.,
041 5 – M. – ‛Nigra‛, 40/50/60/80 cm, 2x přesaz.,
80/100/125 cm, 3x přesaz.,
050 5 – M. macrophylla, 40/50/60/80 cm, 2x přesaz.,
060 5 – M. obovata, 30/40/60/80/100/125/150 cm, 2x přesaz.,
070 5 – M. salicifolia, 30/40/60/80/100/125/150 cm, 2x přesaz.,
080 5 – M. soulangiana, 40/60/80/100 cm, 2x přesaz.,
100/125/150 cm, 3x přesaz.,
081 5 – M. – ‛Alba Superba‛, ‛Alexandrina‛, ‛Amabilis‛, ‛Brozzonii‛, ‛Lennei‛, ‛Lennei Alba‛,
‛Norbertiana‛, ‛Rustica‛, ‛Rustica Rubra‛, ‛Speciosa‛, 40/50/60/80/100 cm, 2x přesaz.,
100/125/150 cm, 3x přesaz.,
090 5 – M. tripetala, 30/40/50/60/80/100 cm, 2x přesaz.
Vedlejší sortiment: M. cordata, M. fraseri, M. kobus ‛Royal Star‛ a další kultivary, M. sieboldii, M. soulangiana ‛Picture‛ a mnoho dalších kultivarů, M. thompsoniana a M. veitchii.
Výsadba: Vhodná doba výsadby pro všechny druhy je na začátku rašení. Výpěstky s pevným zemním balem nebo z kontejnerů můžeme přesazovat i v časném podzimu, dokud je půda ještě teplá a pokud mísy po výsadbě pokryjeme kolem rostlin dostatečnou vrstou rašeliny, humózním kompostem nebo listím. Pokud se chystáme vysazovat magnólie z dovozu, přesvědčíme se nejdříve, zda jsou baly dobře provlhlé, neboť jsou-li proschlé, nepřijímají ani po důkladné zálivce vodu a rostliny i v rozbahněné výsadbové jamce uschnou. Proschlé baly postavíme na 2 až 3 hodiny do vody, aby nasákly. Přesto se ještě přesvědčíme, zda jsou kořeny zdravé, nescvrklé, zda nehnědnou nebo dokonce nečernají. Takto poškozené výpěstky nevysazujeme. Jakostní výpěstky by měly mít k velikosti rostlin přiměřený počet poupat, mimo stromovité druhy, které kvetou až několik let po výsadbě. Pro M. stellata připouští ON již velikost 30 až 40 cm. Dodavatelský pramen pro magnólie by měl být spolehlivý.
Všechny druhy a kultivary magnólií vysazujeme v zahradních a parkových úpravách výhradně solitérně. Ve větších sadových úpravách je můžeme vysazovat i do rozvolněných skupin, vždy na světlém nebo jen lehce zastíněném místě. M. kobus v původním druhu a M. acuminata mohou za několik let na trvalém stanovišti vytvořit hezké aleje. Vysokokmeny se v našich školkách nepěstují.
Polohu stanoviště vybereme tak, aby raně kvetoucí druhy a kultivary netrpěly pozdními mrazy a studenými větry.
Půda by měla být výživná, hlinitá. Při kopání výsadbové jámy k ní přimísíme asi 1/3 rašeliny prohnojené kravincem, popřípadě mórovky nabo vápnoprostého humózního kompostu. Humózní půdy silikátové, dost hluboké, obohatíme jen organickým hnojivem. Kyselé půdy převedeme na slabě kyselou až neutrální reakci vápněním. Přísně vápnostřežné jsou druhy M. denudata, M. fraseri, M. liliiflora, M. macrophylla, M. obovata, M. salicifolia a M. tripetala. Ostatním druhům vyhovují půdy slabě kyselé až slabě alkalické. Nejlepší jsou půdy neutrální, propustné, které však drží vlhko. Do těžkých nebo kamenitých, suchých nebo zamokřených ani do silně vápenitých půd magnólie nesázíme. V těchto půdách špatně rostou a trpí chlorózou. M. kobus roste dobře i ve vyšších horských polohách v nepříliš mokrých půdách. Příznivější, teplejší a chráněnou polohu vyžadují M. liliiflora, M. macrophylla a M. soulangiana. V sortimentech uvedené severoamerické magnólie jsou teprve jako vzrostlé exempláře dostatečně odolné v běžných zimách.
Řez: U mladších výpěstků keřovitých druhů, které nemají květní poupata, lehce seřízneme při jarní výsadbě loňské výhony, abychom vypěstovali keře s rovnoměrně rozloženými větvemi. Není to vždy snadné, neboť u vegetativně množených rostlin nesměřují pupeny letorostů vždy tam, kam potřebujeme. Hlavní osa keře má vždy snahu růst větvovitě. Někdy se nevyhneme tomu, abychom zasáhli i do 2letého dřeva. U rostlin s dobře zapěstovanou kostrou hlavních větví nemusíme v dalších letech dělat žádné další úpravy. Také silnější výsadbový materiál, osazený poupaty, bývá někdy jednostranný. V tom případě zasáhneme po odkvětu nůžkami a pokusíme se v koruně vytvořit rovnováhu. Magnóliím neuškodíme, když je zapěstujeme výchovným řezem.
Zmlazování starších exemplářů nepřichází zpravidla v úvahu a nedopadlo by ani dobře, protože se na starém dřevě magnólií neprobudí dostatek adventivních pupenů. Jen po případném namrznutí musíme seříznout větve až na zdravé dřevo. Vyraší-li potom bujnými výhony, zaštípneme je v létě.
Stromovité rostoucí druhy vedeme v prvních letech po výsadbě tak, aby se kmen prodlužoval z terminálního pupenu. Někdy nezbývá než kmen napřímit zpětným řezem a vyvazováním terminálu.
Ošetřování: Nejen na zimu po výsadbě, ale i během léta je mulčování půdy prospěšné. Udržujeme vláhu a při slabém nebo chlorotickém růstu přihnojíme síranem a superfosfátem. Proti žloutnutí zaléváme roztokem zelené skalice v dávce 2 až 4 g/10 l vody, popřípadě 20 až 30 g SEQUESTRENE FE – 138 na 10 l vody v dávce 1 l.m-2. Příčinou žloutnutí může být i nedostatek manganu jako důsledek nadbytku vápníku v půdě.
