Školkařský sortiment: Většinou 1 až 2leté roubovance z hrnků.
150 010 5 – P. delavayi,
020 5 – P. lemoinei (kultivary beze jména),
030 5 – P. lutea (kultivary beze jména),
040 5 – P. suffruticosa (kultivary beze jména),
041 5 – P. – ‛Bijou de Chusan‛, ‛Comtesse de Tuder‛, ‛Souvenir de Maxim Cornu‛, ‛Ville
de St. Denis‛.
Vedlejší sortiment: Výběr z dosud ve školkách pěstovaných kultivarů: ‛Alba Violacea‛, ‛Amaranthe‛, ‛Athléte‛, ‛Balsac‛, ‛Baron d‛Ales‛, ‛Beauté de Twickel‛, ‛Georges Paul‛, ‛Jeanne d‛Arc‛, ‛Beauty of Tokio‛, ‛Blanche de His‛, ‛Centifolia Rosea‛, ‛Louise Mouchelet‛, ‛Mad. de Vatry‛, ‛Mad. Laffay‛, ‛Mad. Stuart Low‛, ‛Nigricans‛, ‛Ranieri‛, ‛Reine Elisabeth‛, ‛Rinzi‛, ‛Satin Rouge‛, ‛Souv. d‛Etienne Mechin‛, ‛Souv. de Ducher‛ a ‛Chromatella‛.
Výsadba: Široký sortiment kultivarů je v současné době jen záležitost sběratelská. Koniferové školky v Žehušicích množily ještě v roce 1948 40 kultivarů. V současné době je počet kultivarů omezen ve všech školkách. Dřevité pivoňky u nás nejsou tak rozšířeny, jak by plným právem zasluhovaly. Důvodem poměrně malého rozšíření je nedostatek zdravého výsadbového materiálu.
Dřevité pivoňky vysazujeme jednotlivě nebo v malých skupinách v udržovaných zahradních a parkových úpravách, v exkluzivní zeleni u význačných budov a v předzahrádkách u rodinných domků.
Stanoviště volíme vždy chráněné před ostrými větry, slunné, zastíněné nejvýše 2 až 3 hodiny denně.
Půdu připravíme hlubokým zpracováním, výživnou, nejlépe hlinitou, s přídavkem prohnojené rašeliny nebo kompostu, bohatou na vápník.
Pokud vysazujeme do travnatých ploch, nesmíme šetřit na velikosti jamek, i když se v prvních letech zdá, že beztravné mísy kolem rostlin o průměru asi 75 až 100 cm jsou zbytečně velké. Při skupinové výsadbě zpracujeme souvisle celou plochu, kterou budou pivoňky zabírat.
Nejvhodnější doba výsadby záleží na mnoha okolnostech. Získáme-li 2leté roubovance, můžeme vysazovat na podzim. Vsadíme je tak hluboko, že místo roubování je v půdě, zapíchneme kolík jako ochranu a upozornění v zimním období, že pod sněhem nebo nastýlkou, již výsadbu na zimu přikryjeme, je ukrytý křehký roubovanec, který by se mohl poškodit.
Pokud nestačíme dřevité pivoňky zasadit na podzim, musíme si pospíšit na jaře, alespoň v březnu, abychom nemuseli vysazovat roubovance, které přezimované ve školkách v pařeništích nebo v japanech předčasně raší. V dubnu až květnu jsou již olistěné a náchylné k plísni šedé, tzv. botrytidě.
Řez: Po odkvětu sestříháme násadu semene, popřípadě s jedním až dvěma listy, v jejichž paždí se nevyvinou květní pupeny pro příští rok. V srpnu můžeme přehoustlé keře poněkud prosvětlit, a to tím způsobem, že vystříháme na patku několik slabých výhonů, které nekončí terminálním květním pupenem. Zároveň vystříháme suché dřevo uvnitř keřů.
Ošetřování: Během jarního období udržujeme nejen povrchovou, ale i spodní půdní vláhu. Rostliny s bledými listy přihnojíme tekutým hnojivem nejpozději v červnu. Před nástupem tužších mrazů pokryjeme povrch půdy kolem keřů vrstvou hnoje, kompostu nebo alespoň listí. Tuto nastýlku pak zapravíme na jaře mělce do půdy spolu s listím, které opadalo během zimy.
Z chorob se objevuje plíseň šedá (Botrytis paeoniae), plíseň pivoňková (Phytophthora paeoniae), rakovina květních stonků (Coniothyrium fuckelii) a hlízenka – stonková hniloba (Sclerotinia sclerotiorum). Jako opatření proti těmto houbovým chorobám musíme omezit přihnojování hnojivy, která obsahují hodně dusíku, a opakovat postřiky měďnatými nebo jinými fungicidními přípravky. Při podezření, že je napaden již výsadbový materiál, můžeme před výsadbou ponořit celé sazenice i s hrnky do roztoku fungicidního přípravku a pak teprve sazenice z hrnků vyklepat a vysadit. Zdá se, že k uvedeným chorobám jsou nejodolnější výpěstky roubované na P. elarayi. Často dřevité pivoňky, roubované na P. lactiflora (P. sinensis), vytvářejí na trvalém stanovišti místo rozvětvené kořenové soustavy útvar řepovitého tvaru a chřadnou. Takové rostliny vyjmeme z půdy, odstraníme zbujenou část pod normálními kořeny a opět ji zasadíme.
