Školkařský sortiment:
152 010 7 – P. quinquefolia, 3 až 4 a 7, 8 až 12 výhonů, z volné půdy,
011 7 – P. – ‛Engelmannii‛, 3 až 4, 5 až 7, 8 až 12 výhonů, z volné půdy,
020 7 – P. tricuspidata, 40/60/100 cm, s hrnkovým balem,
021 7 – P. – ‛Lowii‛, ‛Purpurea‛, ‛Veitchii‛, 40/60/100 cm, s hrnkovým balem.
Vedlejší sortiment: P. quinquefolia var. mororum a var. saint-paulii, P. tricuspidata ‛Glorie de Boskoop‛, ‛Beverly Park Form‛ a P. vitacea.
Ostatní, málo odolné druhy: P. henryana, P. heptophylla, P. himalayana a P. thomsonii.
Výsadba: U P. quinquefolia a kultivaru ‛Engelmannii‛ nemá výška výsadbového materiálu velký význam, i když podle ČSN mají být dodávané sazenice vysoké alespoň 60 cm. Při výsadbě je totiž zkracujeme na 30 až 40 cm a jen pro výjimečné použití jako hotové ozelenění plotů, mřížových konstrukcí a přenosných živých stěn – kavárenských truhlíků – vyvazujeme výhony celé v potřebné délce. Též ustanovení ČSN, že variety engelmannii, mororum a saint-paulii musí být pěstovány v hrnkách, je v praxi neudržitelné, protože jsou tyto kultivary rozmnožovány dřevitými řízky ve volné půdě a mohou být s úspěchem vysazovány prostokořenné. Hrnkování v tomto případě je zbytečné, pokud by snad nešlo o to, aby mohly být vysazovány jako kontejnerové zboží v době vegetace. U ostatních, choulostivých druhů je hrnkový bal nutný.
Původní druh P. quinquefolia vysazujeme hlavně k pergolám, loubím, vysokým plotům, verandám a také tam, kde mohou výhony volně splývat se skal, zdí, teras a balkónů. Pro vytvoření romantických pohledů můžeme ve větších zahradách a parcích vysadit psí víno i ke starým stromům, sloupům, kostrám a festonům, kde však připravíme oporu pro vyvazování. Kultivary druhu P. quinquefolia jsou stejně jako P. tricuspidata kultivary samopnoucími dřevinami, a proto je můžeme vysazovat pro ozelenění zdí, budov, nevzhledných i prkenných stěn, kterých se bez našeho dalšího přičinění zachytí a v poměrně krátké době je porostou do výšky i 10 m, je-li to žádoucí.
Sazenice ze skupiny choulostivých druhů loubince vysazujeme a pak zavádíme nebo vyvazujeme jako dekorativní pnoucí dřeviny k pergolám nebo jen k obloukům a jiným podobným konstrukcím. V drsné oblasti, kde je chceme pěstovat ke sbírkovým účelům nebo pro výzdobu zimních zahrad, přesadíme sazenice do větších nádob s výživnou hlinitohumózní zeminou a přivážeme je ke kolíkům. Přes léto je necháme zapuštěné venku na stinném místě a na zimu je nastěhujeme do zimní zahrady, kde doznívá podzimní vybarvení listů a časně zjara upoutá barva rašících listů.
Stanoviště pro všechna psí vína (P. aquinquefolia), přísavníky (P. tricuspidata) a loubince (podle PRESLA) najdeme na všech světových stranách objektů, ke kterým je chceme vysazovat. Nejhezčí podzimní vybarvení listů je ovšem na výsluní, nejlepší růst na východní a západní straně. Severní strana vyhovuje také, není-li přímo vystavena ostrým větrům.
Půdu nemusíme zvlášť připravovat. Je-li obohacena živinami a dostane-li se jí dost vláhy, může to být i stavební navážka nebo kamenitá i štěrkovitá půda. Chceme-li ozelenit jednou rostlinou větší plochu domovní zdi, asi 10 m2, vysadíme ji 1 m od zdi, kde najde více živin a vláhy.
Řez a ošetřování: Kde záleží na rovnoměrném pokrytí plochy, vedeme P. quinquefolia zpočátku tak, že vedoucí výhony sestříháme na 5 až 6 internodií, postranní na jeden pupen a přebytečné výhony odstraníme na patku. Vytvoří-li se později houština, nezbyde nic jiného než radikální zmlazení, které všechny druhy dobře snášejí. Hlídat musíme zejména přísavníky na zdech menších budov, neboť se stane, že je přísavníky porostou včetně okapů a střech. Proto je pod okapem včas zadržíme sestříháním.
