Školkařský sortiment: Vk 180 cm od 5 cm, 200 cm od 8 cm obvodu.
171 010 2 – Q. alba, 60/80/100/125/150 cm, 2x přesaz. s balem,
020 2 – Q. cerris, 60/80/100/125/150/200 cm, 2x přesaz. s balem,
3 – Q. cerris, 5/6/8/10 cm, 2x přesaz.,
10/12/14/16 cm, 3x přesaz. s balem,
030 2 – Q. coccinea, 60/80/100/125/150/200 cm, 2x přesaz. s balem,
3 – Q. coccinea, 5/6/8/10 cm, 2x přesaz.,
10/12/14/16 cm, 3x přesaz. s balem,
040 2 – Q. dentata, 60/80/100/125 cm, 2x přesaz. s balem,
050 2 – Q. frainetto, 60/80/100/125 cm, 2x přesaz.,
125/150/200 cm, 3x přesaz. s balem,
060 2 – Q. imbricaria, 60/80/100/125 cm, 2x přesaz. s balem,
070 2 – Q. libani, 60/80/100/125 cm, 2x přesaz. s balem,
080 2 – Q. macranthera, 60/60/80/100/125 cm, 2x přesaz. s balem,
090 2 – Q. macrocarpa, 60/80/100/125/150 cm, 2x přesaz. s balem,
100 2 – Q. palustris, 80/100/125/150/200 cm, 2x přesaz.,
3 – Q. palustris, 5/6/8/10 cm, 2x přesaz.,
10/12/14/16 cm, 3x přesaz. s balem,
120 2 – Q. robur, 80/100/125/150/200 cm, 2x přesaz.,
3 – Q. robur, 5/6/8/10/12 cm, 2x přesaz.,
10/12/14/16 cm, 3x přesaz. s balem,
121 2 – Q. – ‛Cupressoides‛, ‛Fastigiata‛, ‛Pectinata‛,
60/80/100/125 cm, 2x přesaz. s balem,
125/150/200 cm, 3x přesaz. s balem,
122 2 – Q. – ‛Asplenifolia‛, ‛Concordia‛,
40/60/80 cm, 2x přesaz. s balem,
130 2 – Q. rubra, 80/100/125/150/200 cm, 2x přesaz.,
3 – Q. rubra, 5/6/8/10/12 cm, 2x přesaz.,
10/12/14/16 cm, 3x přesaz. s balem,
141 2 – Q. turneri – ‛Pseudoturneri‛,
40/60/80/100 cm, 2x přesaz. s balem,
150 2 – Q. velutina, 80/100/125/150/200 cm, 2x přesaz. s balem.
Vedlejší sortiment: Stálezelené druhy: Q. ilex, Q. phillyraeoides a Q. turneri.
Opadavé druhy: Q. acutissima, Q. arkansana, Q. bicolor, Q. castaneifolia, Q. fabri, Q. falcata, Q. garryana, Q. georgiana, Q. glandulifera, Q. haas, Q. hartwissiana, Q. heterophylla, Q. iberica, Q. ilicifolia, Q. leana, Q. liaotungensis, Q. libanerris ‛Trompenburg‛, Q. lyrata, Q. marilandica, Q. mongolica, Q. nigra, Q. pedunculiflora, Q. phellos, Q. pontica, Q. prinoides, Q. prinus, Q. pubescens, Q. pyrenaica, Q. richteri, Q. robur ‛Argenteovariegata‛, ‛Atropurpurea‛, ‛Cucullata‛, ‛Filicifolia‛, ‛Fürst Schwarzenberg‛, ‛Tortuosa‛ a ‛Umbraculifera‛, Q. rosacea, Q. rudkinii, Q. runcinata, Q. stellata a Q. variabilis.
Výsadba: U výpěstků dubů rozlišujeme volně rostlé keře, pyramidy a vysokokmeny (Vk) s výškou kmene 180 až 200 cm a nad 200 cm. Pokud jde o kořeny, připouští nová ON jako výpěstky bez balu jen Q. robur a Q. rubra.
Volně rostlé keře by měly mít nejméně 5 výhonů. Jsou nejběžnějším výsadbovým materiálem, který můžeme uplatnit ve všech typech sadových a krajinářských úprav, dbáme-li nároků jednotlivých druhů. Vysazujeme je často jako kostru sadových úprav, ve volných skupinách, pro vytvoření kulis, v krajinářských úpravách jako základní dřevinu, rozptýlenou zeleň a jako doprovodnou zeleň komunikací.
Pyramidy mají průběžný kmínek s obrostem od země, ve školce upravovaným ojedinělými řezy, v hlavních druzích je vysazujeme solitérně i v malých a volných skupinách s určením, aby ve větších sadových úpravách vyspěly do tvaru stromů. V tomto tvaru vysazujeme i většinu kultivarů a vzácnějších druhů v parkových a zahradních úpravách. Druhy a kultivary vedlejšího sortimentu vysazujeme hlavně v arboretech.
Vysokokmeny vysazujeme hlavně v domácích druzích jako aleje, do stromořadí na hrázích vodních ploch, jednotlivě do blízkosti budov a jiných architektonických objektů. Nepostradatelné jsou při rekonstrukcích zámeckých parků a při úpravách památných míst. Pyramidální typy dubů uplatníme velmi dobře jako uliční a silniční stromořadí, k pomníkům a jako efektní solitéry náročných úprav.
Duby vysazujeme do výšky 200 cm a obvodu kmene do 10 až 12 cm většinou bez balu, jsou-li výpěstky alespoň alespoň 2krát přesazované, mají-li dobře rozvětvenou kořenovou soustavu s jemnými čerstvými kořeny a nejsou-li předčasně na podzim dobývané. Nejvhodnější doba pro přesazování je v předjaří, krátce před rašením. Při velkovýsadbách nebude ovšem vždy možné tento termín dodržovat. Silnější Vk, keře a pyramidy kultivarů a vzácnějších druhů vysazujeme výhradně se zemním balem, větší velikosti balené do drátěného pletiva, což platí zejména pro solitérní vzrostlé exempláře. Problémem zůstává zde jen přeprava výpěstků s širokými nepoddajnými korunami.
Jako stanoviště vyhovuje dubům všeobecně volná a slunná poloha, polostinná jen výjimečně druhům Q. petraea, Q. robur a Q. rubra, nebude-li nám vadit, že porosty porostou do výšky a nevytvoří košaté, od země ovětvené stromy, jak by v sadových úpravách mělo být hlavním záměrem. Pro Q. cerris, Q. hartwissiana, Q. libanerris, Q. pontica a stálezelené druhy musíme vyhledávat stanoviště v teplejší oblasti.
Půdní podmínky nelze pro všechny druhy určit jednotné, můžeme vycházet jen ze zkušenosti, že všeobecně vyhovují hluboké hlinité až jílovitohlinité půdy různého stupně pH a že jsou mnohé druhy velmi přizpůsobivé. U hlavních druhů musíme při velkovýsadbách dbát na jejich specifické stanovištní požadavky:
Q. cerris – vyžaduje propustné vlhčí až suché hlinité půdy, slabě kyselé až silně alkalické. Snáší vápník. Je náročný na teplo a výslunnou polohu, ve které snáší i městské zakouřené prostředí.
Q. coccinea – vyhovují půdy hluboké, čerstvé, hlinité i písčitohumózní, jen mírně suché, kyselé až slabě alkalické reakce. Při přebytku vápníku trpí chlorózou. Špatně snáší slehlou půdu v městském prostředí.
Q. palustris – vyžaduje půdy propustné, písčitohlinité, vlhké, ale i sušší, kyselé až slabě alkalické. Snáší vápník. Na suchém stanovišti málo vybarvuje a ztrácí brzy spodní větve, prosychá.
Q. petraea – vhodné jsou suché až čerstvé kypré půdy hlinité io písčitohumózní, silně kyselé až alkalické reakce. Snáší vápník, ale již méně slehlou půdu. Je vhodný pro skalnatou polohu i městské prostředí.
Q. robur – vyžaduje půdy výživné, čerstvé, písčité až kamenité hlinité i jílovité. Snáší utuženou půdu, je však citlivý na klesání podzemní vody. Na zralých půdách roste rychle i v městském prostředí.
Q. rubra – vyhovují mu půdy svěží, výživné, písčité i hlinité, silně kyselé až slabě alkalické reakce, i syrové a nezpracované. Jako pionýrská dřevina snáší teplo a sucho na haldách i ve městech.
Ze stálezelených druhů vysazujeme zejména Q. turneri ‛Pseudoturneri‛ do propustných vlhkých až mírně sušších půd v zahradách a parcích a také v atriových zahradách či v exkluzívních úpravách u hotelů a veřejných budov, kde je stanoviště alespoň část dne zastíněné. Ostatní stálezelené druhy vysazujeme do sbírek, kde je musíme na zimu pečlivě chránit proti mrazům.
Řez: Při výsadbě zkracujeme pouze bujně narostlé letorosty, neboť včas přesazovaný školkařský materiál se nevyznačuje dlouhými přírůstky. V dalších letech po výsadbě provedeme výchovný řez podle účelu výsadby. Zpočátku se totiž duby nesnaží vytvořit vedoucí kmen prodlužující výhony. Zde pak napomáháme každoročním zkracováním postranních výhonů, dokud se neukáže vzrůstný terminál. Potom už prodlužují duby svůj kmen akrotonně, zakončují terminální výhony vyspělým terminálním pupenem, ze kterého se rovně prodlužuje kmen s vyrovnanou korunou. V krajinářských úpravách necháme porost zpravidla růst bez zásahu. Pokud je nutná úprava koruny průklestem, snášejí ji duby celkem dobře, pokud ji provedeme v období vegetačního klidu.
Ošetřování: Nově vysázené stromky přivazujeme ke kůlům, neboť duby jsou při zakořeňování citlivé na větrné poryvy. V nové výsadbě udržujeme přiměřenou půdní vláhu, dokud stromky pevně nezakoření.
Z chorob napadá některé druhy padlí dubové (Microsphaera alphioides). Ochranou jsou postřiky sirnatými i jinými fungicidními přípravky.
Ze škůdců mohou způsobit holožíry bourovčík toulavý (Thaumetopoea processionea) a obaleč dubový (Tortrix viridana), které potíráme insekticidními přípravky.
Zaplevelení výsadby předejdeme aplikací půdního herbicidu, např. simazinového přípravku v dávce 1 g.m-2 nejlépe na jaře po výsadbě, zálivce a uhrabání mís kolem stromků. Duby také snášejí mimo řadu dalších herbicidy PROBANIL a WONUK.
