Školkařský sortiment:
Stromovité:
185 030 2, 3 – S. alba; 031 2 – S. alba ‛Chermesina‛; 032 2, 3 – S. alba ‛Tristis‛; 033 2, 3 – S. alba
‛Sericea‛, 120 2, 3 – S. elegantissima; 180 2, 3 – S. matsudana a 270 2, 3 – S. smithiana.
Keře stromů: 150/200/250/300 cm a 5/6/8/10/12/14 cm, Vk 180 až 200 cm.
Malé keře do 1,5 m: 060 1 – S. bockii; 150 1 – S. hastata; 170 1 – S. lapponum; 200 1 – S. myrsinites; 240 1 – S. repens; 241 1 – S. repens ‛Nitida‛ a 242 1 – S. repens ‛Rosmarinifolia‛, 30/40/60 cm.
Střední keře 2 až 3 m: 020 1 – S. aegyptiaca; 050 1 – S. aurita; 111 1 – S. elaeagnos ‛Angustifolia‛; 140 1 – S. gracilistyla a 230 1 – S. purpurea, 60/100/150 cm.
Vzrůstné keře až stromy 4 až 6 m: 010 2 – S. acutifolia; 011 2 – S. acutifolia ‛Pendulifolia‛; 070 2 – S. caprea; 090 2 – S. cinerea; 100 2 – S. daphnoides; 110 2 – S. elaeagnos; 130 2 – S. erdingeri; 210 2 – S. nigra; 220 2 – S. pentandra a 260 2 – S. sachalinensis, 80/100/150/200 cm.
Nízké a poléhavé keře: 040 1 – S. ambigua; 151 1 – S. wehrhahnii; 160 1 – S. helvetica a 250 1 – S. retusa, 15/20/30 cm, z kontejnerů.
Druhy pro solitérní umístění: 071 3 – S. carpea ‛Pendula‛, Pk 100 – 125 – 150 cm, popřípadě v kontejnerech; 181 2 – S. matsudana ‛Tortuosa‛, 80/100/150 cm; 231 2, 3 – S. purpurea ‛Gracilis‛, 30/40/60 cm, Pk 100 – 125 – 150 cm; 261 2 – S. sachalinensis ‛Sekka‛, 60/80/100/150 cm.
Vedlejší sortiment: Stromy: S. fragilis, S. alba vitellina ‛Pendula‛, S. sepulcralis, S. blanda a S. babylonica ‛Pendula‛.
Malé keře: S. arbuscula, S. candida, S. glauca a S. phylicifolia.
Střední keře: S. caspica, S. nigricans, S. irrorata a S. silesiaca.
Vzrůstné keře až stromy: S. dasyclados, S. fragilis a S. viminalis.
Nízké keře: S. herbacea, S. grahami, S. reticulata a S. simulatrix.
Solitérní: S. magnifica, S. erytroflexuosa a S. melanostachys.
Výsadba: Uvedený sortiment nemůže být co do rozmanitosti druhů a jakosti výpěstků vyčerpávající. Mnoho kříženců a selekcí jsou specifické sorty pro lesnické a meliorační úpravy i pro výrobu dřeva a proutí a bývají vysazovány v jiných tvarech a jakostech, než je potřeba pro sadovnickou praxi. Tam postačí většinou pouhé řízky nebo hole, popřípadě rohože, nejvýše řízky zakořenělé, nepřesazované sazenice (odrostky). Pro velkou různorodost optimálních poloh mohou zde být stanovištní podmínky naznačeny jen orientačně: Jedná se hlavně o stromovité a keřovité druhy pro krajinářské a sadovnické úpravy, kde vysazujeme již hotové Vk a keře, nejméně 1krát přesazované, které umisťujeme solitérně i do skupin na vlhkých místech a do stromořadí na břehy vodních toků a ploch. V krajinářských úpravách je uplatníme pro ozelenění menších ploch jako výplňkové dřeviny a pro zpevnění břehů a svahů. Pionýrskými dřevinami pro tento účel jsou kromě druhů snášejících sucho také S. herbacea, S. reticulata, S. retusa a S. aurita.
Mnoho nízkých i zakrslých vrb vysazujeme nejen do alpín, skalek i květinových zídek, ale pěstujeme je také hojně v mobilní zeleni a alpínkové tvary také v tzv. tufových kamenech. Výběr druhů a kultivarů pro tyto účely je zde uveden jen rámcově a vážní zájemci se budou muset poradit s odborníky a studovat specializovanou literaturu, zejména publikace J. CHMELAŘE (Drobné druhy rodu Salix, Zpravodaj klubu skalničkářů, Brno 1977 a další). K tomu je nutno ještě poznamenat, že mnoho vzácných druhů vrb není zatím v zahradách a parcích ani ve sbírkách v kultuře.
Všechny vrby vysazujeme pokud možno na světlá a slunná místa, jen málo druhů, např. S. alba, S. aurita, S. caprea a S. nigricans, snáší slabý zástin. Pokud jde o vlhkost půdy, všeobecně se předpokládá, že všechny vrby jsou hydrofilní. Některé druhy, zejména s plstnatým a stříbrným listem, ale také S. acutifolia, S. alba, S. caprea, S. daphoides, S. elaeagnos ‛Angustifolia‛, S. purpurea a S. repens, však můžeme vysadit na relativně suché stanoviště.
Většinu druhů přesto uplatníme na vlhčích hlinitopísčitých až hlinitých půdách a náplavech. Vysloveně vápnostřežných druhů je málo, patří mezi ně S. aurita a některé zakrslé vrby. Do humózních půd můžeme vysadit S. alba, S. caprea, S. cinerea, S. daphnoides, S. fragilis a S. purpurea.
Řez: I když se to u vrb zdá málo důležité, musíme po celou dobu manipulace od vyjmutí výpěstků ze školky až po výsadbu dbát na šetrné zacházení s výsadbovým materiálem. Kořeny při výsadbě přistříháme a zkrátíme výhony keřů a koruny Vk. Ve sterilních půdách přidáme do jamky trochu humózní zeminy. Vk přivážeme po výsadbě ke kůlům a průběžně čistíme obrost kmenů. Kmeny vrb mají být průběžné, proto podpoříme terminály.
Vyšší druhy, které vysazujeme pro barevnost jehněd a letorostů, můžeme každoročně seřezávat hned po odkvětu nebo až v zimním období na několik pupenů, popřípadě je jen občas zmladíme, a to rozhodně ne v době, kdy již stoupá míza. Pokud chceme z keřů stromovitých druhů vypěstovat stromy, seřízneme je rok po výsadbě až na 10 cm u země a z nových bujných výhonů nám ty nejsilnější vytvoří rovné kmeny. Bohatě větvené druhy necháme volně růst a převislé typy musíme běžně prosvětlovat, jinak se vytvoří spleť větví, které by uvnitř koruny prosychaly.
S. caprea ‛Pendula‛ můžeme každý rok po odkvětu zmlazovat na krátké čípky jednoletých výhonů, záleží-li nám na bohaté násadě „kočiček“ pro příští rok.
Zakrslé a plazivé druhy neřežeme, jen je musíme někdy omezovat v rozrůstání do šířky.
Ošetřování: Pouze v udržovaných zahradách přichází v úvahu ošetřování půdy, odplevelování a event. ochrana proti rzi Melampsora salicina, strupovitosti Fusicladium saliciperdum a černé rakovině (Physalosphora miyabeana) preventivními a opakovanými měďnatými postřiky.
Proti čarověníkům musíme ničit roztoče Eriophyes.