Školkařský sortiment:
193 010 2, 3 – S. aria; 011 2, 3 – S. aria ‛Magnifica‛, ‛Majestica‛, 020 2, 3 – S. aucuparia; 021 2, 4 – S. aucuparia ‛Edulis‛; 030 2, 3 – S. decora; 040 2, 3 – S. esserteauiana; S. foremanii, 20/30/40/50 cm, s balem; 050 2, 3 – S. hupehensis; 070 2, 3 – S. intermedia; 100 2, 3 – S. serotina, 60/80/100/125 cm, 1x přesaz., 125/150/200/250/300 cm, 2x přesaz., Vk 180 cm – 5/6/8/10/12 cm, 2x přesaz., Vk 200 cm – 10/12/14/16 cm, 3x přesaz.; 022 4 – S. aucuparia ‛Pendula‛, 6/8/10/12 cm, 2x přesaz.; 060 2 – S. hybrida; 080 2 – S. latifolia; 090 2 – S. prattii; 120 2 – S. torminalis, 60/80/100/125/150/200 cm, 2x přesaz.
Vedlejší sortiment: Jeřáby (sekce Sorbus): S. americana, S. arnoldiana, S. cashmiria, S. commixta, S. decipiens, S. discolor, S. filipes, S. gracilis, S. hostii, S. koehneana, S. meinichii, S. occidentalis, S. pohuashanensis, S. reducta, S. rupicola, S. sargentiana, S. scalaris, S. scopulina, S. tianshanica a S. vilmorinii.
Oskeruše (sekce Cormus): S. domestica.
Muk (sekce Aria): S. austriaca, S. chamaemespilus, S. megalocarpa, S. minima, S. mougeottii a S. umbellata.
Jeřáby maloplodé (sekce Micromeles): S. alnifolia, S. caloneura, S. folgneri, S. epidendron, S. japonica a S. meliosmifolia.
Lombartsovy hybridy: ‛Apricot Queen‛, ‛Brilliant Yellow‛, ‛Carpet of Gold‛, ‛Chamois Glow‛, ‛Chamois Glowing Pink‛, ‛Carpet of Gold‛, ‛Chamois Pearl‛, ‛Coral Beauty‛, ‛Golden Wonder‛, ‛Kirsten Pink‛, ‛Leonhard Springer‛, ‛Orange Favourite‛, ‛Oranje Parade‛, ‛November Pink‛, ‛Red Tip‛, ‛Salmon Queen‛, ‛Upright Yellow‛, ‛Vermiljon‛ a ‛White Wax‛.
Tzv. černý jeřáb budou někteří zájemci hledat marně pod rodem Sorbus, neboť se jedná o druh rodu Aronia.
Výsadba: Ze školek odebíráme vesměs prostokořenné přesazované výpěstky a dbáme, aby kořenová soustava byla dobře rozvětvená a s dostatkem dlouhých zaschlých vlasových kořínků. Vk a keře, popřípadě i stromy vícekmenné, nejen školkařského sortimentu, ale i některé vedlejší druhy a kultivary, zejména hybridního původu, vysazujeme ve všech typech i menších skupinách, jako doprovodnou zeleň komunikací, na ochranné pásy, okraje porostů a do remízů. Slaběji rostoucí sorty a Lombartsovy hybridy uplatníme také ve větších zahradách.
Větší část vedlejšího sortimentu není ve školkách běžně romnožována. Pokud výpěstky těchto druhů získáme, vysazujeme je především v arboretech, ač bychom mnohé z nich mohli uplatnit i v parkových úpravách stejně jako četné zde nejmenované odrůdy.
Ze stanovištních podmínek jsou vhodné pro všechny druhy vyšší slunné polohy s propustnými lehkými až těžšími vápenitými půdami. Pokud jde o velkovýsadby hlavních druhů, musíme vybírat místa individuálně s těmito optimálními stanovištními podmínkami:
S. aria – výsluní; půdy vápencové až neutrální, mohou být mělké, sušší až mírně vlhké, slabě kyselé až silně alkalické; i ve městě.
S. aucuparia – výsluní až polostín; mírně suché až čerstvé humózní i písčitokamenité a hlinité půdy, také rašelinné; ne ve městě.
S. americana – výsluní; půdy čerstvé, propustné, písčitoštěrkovité, s obsahem vápníku; vyšší vzdušná vlhkost; ne ve městě.
S. cretica – i extrémní tepelné a vlhkostní poměry na vápencových, čedičových i jiných neutrálních půdách, ve vyšší poloze.
S. decora – plné výsluní; svěží až vlhké písčité a hlinité půdy.
S. intermedia – výsluní; půdy propustné, písčité až kamenité, humózní, slabě kyselé až silně alkalické i nezpracované; pro města.
S. hybrida – výsluní až lehký stín; půdy čerstvé, dosti humózní.
S. vilmorinni – výsluní až polostín; propustné a humózní vlhčí půdy kyselé; ne do měst. Při přebytku vápníku žloutne.
Řez: Mají-li výpěstky drobné kořeny, nezkracujeme při sázení nadzemní část, jen lehce prosvětlíme husté koruny některých druhů. Při manipulaci s výsadbovým materiálem dáváme hlavně pozor, abychom nepoškodili terminální pupeny, zvláště vedoucích výhonů, jinak nedocílíme rovného prodloužení kmene bez zpětného řezu na čípek. Ani v pozdějších letech nemusíme na jedincích rodu Sorbus nic řezat. Když starší stromy začnou v městském prostředí prosychat, je zbytečné je zmlazovat, raději je odstraníme. Jen mladé stromky snesou radikální řez. Může se stát, že někde projekční záměr počítá s vícekmeným jeřábem, který ze školky jako takový nemůžeme dostat. V tom případě vysadíme jednoduchý kmínkový tvar, který druhý nebo třetí rok po výsadbě seřízneme až k zemi a nové výhony pak vedeme jako budoucí kmeny. Neúspěšné je pěstování jeřábu jako tvarovaný živý plot. Poraněné dřevo jeřábu je totiž velmi náchylné k infekci četnými dřevokaznými houbami. Nemáme-li nároky na dlouhověkost živého plotu, můžeme podle starého způsobu vysadit 2 m vysoké špičáky S. aucuparia na vzdálenost 25 cm, zkřížit je a pospojovat v místech styku hliníkovými hřebíky a vytvořit takto pevnou mříž.
Ošetřování: V nevhodné poloze trpí často houbovými chorobami, jako jsou stříbřitost listů (Stereum purpureum) a suchá skvrnitost listů (Clasterosporium carpophilum). I když zde použijeme protiopatření opakovanými postřiky, není výsledek jistý.
Proti zaplevelení můžeme použít atrazinové přípravky.