Školkařský sortiment:
222 010 7 – W. floribunda; 011 7 – W. floribunda ‛Alba‛; 012 7 – W. floribunda ‛Macrobotrys‛; 020 7 – W. sinensis; 021 7 – W. sinensis ‛Alba‛; 030 7 – W. venusta, 60/100 cm, 1 až 2 výhony z kontejnerů, 100/150 cm, 1 až 2 výhony, z volné půdy, přesazované, vegetativně množené.
Vedlejší sortiment: W. frutescens a W. macrostachys.
Výsadba: Přednost pro výsadbu dáme 2 až 3letým hřížencům, řízkovancům nebo roubovancům před semenáči, které pozdě a špatně kvetou. Rozeznáme je tím, že 2 až 3leté vegetativně množené sazenice mají ve spodní části krátké postranní výhonky, nesoucí květní pupeny, kdežto semenáče se vyznačují bujnými tenkými výhony bez květních puků a slabšími kořeny.
Vistárie vysazujeme jako obzvlášť nápadné popínavé dřeviny na čelná místa v zahradních a parkových úpravách, jako jsou brány, vchody do domů, verandy, balkóny, ploty, mříže, pergoly, altány, sloupy, balustrády a zámecké schody. Hlavně je však vysazujeme ke stěnám budov a k ozelenění mohutnějších kamenných zdí.
Stanoviště volíme slunné a teplé, chráněné před severními a východními větry. V drsnější oblasti sázíme glyciny k jižní straně domů, kde je vedeme po laťové treláži. V příznivější oblasti je můžeme vysazovat i k volně stojícím oporám.
Půdu připravíme propustnou, nepříliš lehkou, ale výživnou. Nejlepší je hlinitá až písčitohlinitá ornice s kombinovaným hnojivem Herbasyn 2 v dávce 3 kg.m-3. V nepříznivých půdních podmínkách vykopeme jámu až 80 cm hlubokou, na dno dáme vrstvu asi 30 cm stavebního rumu jako drenáž a jámu naplníme připravenou zeminou, popřípadě původní půdou, vylepšenou podle potřeby kompostem nebo rašelinou s písekm. Velmi hubené půdy, pokud obsahují dostatek humusu, můžeme přihnojit.
Vistárie vysazujeme nejlépe na jaře. Při podzimní výsadbě mohou dužnaté kořeny v zimě zahnívat a nadzemní část může namrznout. Při jarní výsadbě je menší riziko neujmutí rostlin.
Řez: Při výsadbě zkrátíme hlavní výhon asi o 2/3, postranní dlouhé výhony na krátké čípky a trny, případné květní pupeny ponecháme. Řez v dalších letech je nezbytný, chceme-li docílit bohatého květenství a stejnoměrného zakrytí vymezené plochy. Rostliny, rostoucí volně, ovíjejí opory a jiné předměty, kterých se zachytí.
Řez a tvarování vistárie se podobá vytváření jednostranné nebo dvoustranné palmety o vodorovných ramenech. Vzdálenost ramen bude postačovat asi 40 cm. Při řezu vycházíme z růstového charakteru keřů, které vytvářejí na obvodě dlouhé ovíjivé letorosty, nesoucí přilehlé ostře zašpičatělé pupeny. Z těchto listových pupenů narostou v druhém roce akrotonně postranní výhony různé délky. Slabé postranní výhony v dolní části dlouhých letorostů pak vytvářejí krátké a vejčité květní pupeny. Nejspodnější pupeny loňských letorostů zpravidla vůbec nevyraší nebo vytvářejí krátké květonosné trnce nebo větvičky. Postranní letorosty v horní části větví nesou opět jen listové pupeny.
Vistárie, ponechaná volnému růstu, vytváří květonosné větévky jen ve střední třetině větve. V horní třetině jsou jen silné listové výhony, spodní část zůstává holá. Tento nepoměr ovlivníme řezem tím způsobem, že silným zkrácením loňských letorostů v předjaří přinutíme spodní pupeny k vyrašení a v létě zaštipováním bujných listových výhonů podpoříme diferenciaci listových pupenů v květní. Tento letní řez děláme prvně již v květnu a pak ho opakujeme ještě dvakrát až do konce srpna.
Při tvarování postupujeme takto: V prvním roce hlavní výhon vysázeného výpěstku zkrátíme na 50 až 70 cm, ostatní seřízneme na 2 až 3 očka. Během vegetace silně vyraší horní pupeny seříznutého letorostu, a jakmile dosáhnou mladé výhony délky 20 až 25 cm, zkrátíme silné letorosty za 6. listem, slabší za 4. listem, nejslabší nezkracujeme vůbec. Na zkrácených postranních výhonech se spodní očka přemění v květní pupeny, horní opět vyraší a pak je zaštípneme za 3. až 4. listem. Letní řez opakujeme ještě jednou nebo dvakrát. Terminální výhon však necháme volně růst.
V druhém roce začínáme zimním řezem. Terminální výhon seřízneme za 5. až 7. dobře vyvinutým pupenem, krátké neřežeme. Slabší výhony ve spodní části větví nebo kmene, které samovolně vytvořily květní pupeny, rovněž neřežeme.
Ve třetím roce po výsadbě má řádně vedená vistárie na postranních větvičkách z minulého roku již první květy. Přesáhl-li terminální – prodlužující – výhon výšku, ve které zamýšlíme založit první vodorovné rameno, můžeme jej po zimním řezu zahnout a vyvázat. Pro dvoustrannou palmetu seřízneme prodlužující výhon ve výšce budoucích ramen a dva výhony z nejhořejších tří pupenů vyvážeme vodorovně až v příštím roce. Postranní zaštipované výhony z minulého roku zkrátíme za 5. až 7. pupenem, výhonky na 2letých větvičkách za 4. až 5. pupenem, slabé a krátké větvičky neřežeme. Letní řez děláme stejně jako v předchozích letech.
V dalších letech již květonosné větve nevyžadují téměř žádný řez, protože se již netvoří dlouhé letorosty. Někdy však vyrůstají bujné výhony ze staršího dřeva. Ty pak odřízneme na patku, pokud je nepotřebujeme na zaplnění prázdného místa. Zakryla-li vistárie po letech určenou plochu, zkrátíme prodlužující výhony na 4 až 5 oček a příští rok se vrátíme na nejzadnější mladý letorost. Čas od času pak zmlazujeme celý konec větve na vhodnou starší větvičku. Zanedbané keře můžeme radikálně zmladit a narůstající letorosty pak soustavně řežeme, jak je výše uvedeno.
Ošetřování: Při jarní výsadbě bude zpravidla nutné, abychom sazenice jednou důkladně zavlažili. Potom pokryjeme půdu kolem rostlin rašelinou, obzvláště tenkrát, když půda obsahuje příliš vápníku, při jehož přebytku trpí vistárie silně chlorózou. Také případné přihnojování děláme výhradně kyselými hnojivy. Rostliny vysázené k jižní straně zdí, můžeme zastínit, dokud pevně nezakoření, půdní povrch často kypříme, neboť sesedlý a neprovzdušněný povrch vistárie nesnášejí. Pokud dostanou dostatek vody, snesou zakouřené prostředí i letní úpal.
